USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Renaty Pospíšilové a soudců JUDr. Šárky Dvořákové a Mgr. Martina Hrabovského ve věci nezletilých: L. H., narozená xxx bytem xxx Š. H., narozený xxx bytem xxx zastoupených v řízení opatrovníkem statutárním městem Třinec sídlem Jablunkovská 160, 739 61 Třinec dětí rodičů: MUDr. Marianna H., narozená xxx bytem xxx zastoupená advokátkou JUDr. Marcelou Neuwirthovou sídlem Dělnická 434/1, 736 01 Havířov Ing. Jaroslav H., narozený xxx bytem xxx zastoupený advokátem JUDr. Karlem Bockem sídlem Lidická 613, 738 01 Frýdek-Místek o nařízení výkonu rozhodnutí, k odvolání matky proti Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 4. 2021, č. j. 0 Nc 9242/2019-1505 takto: I. Usnesení okresního soudu v napadené části, to je vyjma odst. III. výroku, se v odstavci I. výroku zrušuje a řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením okresní soud nařídil výkon rozhodnutí podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2020, č. j. 13 Co 130/2020-78 za neuskutečněné styky otce s dětmi v termínech 24. 9. 2020 až 27. 9. 2020, 8. 10. 2020 až 11. 10. 2020, 22. 10. 2020 až 25. 10. 2020, 5. 11. 2020 až 8. 11. 2020 a 9. 12. 2020 až 22. 11. 2020 uložením pokuty matce výši 4 000 Kč za každý neuskutečněný styk, tedy v souhrnné výši 20 000 Kč, kterou je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Matce byla uložena povinnost zaplatit otci na náhradě nákladů řízení částku 8 954 Kč k rukám jeho zástupce a rozhodnutí o doplnění otcova návrhu ze dne 8. 4. 2021 bylo vyloučeno k samostatnému řízení. 2. Proti tomuto usnesení podala matka včasné odvolání zaměřené do výroků o nařízení výkonu rozhodnutí a o nákladech řízení a domáhala se zrušení napadeného usnesení a zastavení řízení nebo změny napadeného usnesení v intencích jejích odvolacích námitek. Především namítala, že řízení o návrhu otce ze dne 9. 10. 2020 již bylo okresním soudem zastaveno usnesením ze dne 22. 10. 2020 č. j. 0 Nc 9242/2019-1187 a soud již proto nemůže ve věci činit žádné další úkony. Okresní soud sice přípisem ze dne 9. 11. 2020 sdělil zástupkyni matky, že toto usnesení vzniklo administrativním nedopatřením, nebylo ani podepsáno soudcem a neexistuje v prvopisu, takže soud ani účastníci nejsou tímto usnesením vázáni, ovšem s uvedeným matka nesouhlasí, neboť usnesení ze dne 22. 10. 2020 obsahuje výslovné ustanovení, že „jeho shodu s prvopisem potvrzuje Nikola Fiurášková“. Jestliže by neexistoval prvopis usnesení podepsaný soudcem, nebylo by možno na další výtisky, které byly určeny k rozeslání, připojit doložku o potvrzení shody s prvopisem. Z toho je evidentní, že usnesení ze dne 22. 10. 2020, kterým bylo zastaveno řízení, bylo řádně vydaným, podepsaným a účastníkům doručeným usnesením. S ohledem na instrukci ministerstva spravedlnosti č. j. 505/2001-Org. je vyloučeno, aby si kancelář jako administrativní článek soudu sama o své vůli bez jakéhokoli pokynu dovolila bez podepsání rozhodnutí svévolně doručit účastníkům rozhodnutí ve věci samé. Pokud jde o věc samu, matka ke styku ze dne 24. 9. až 27. 9. 2020 uvedla, že otce předem informovala, že pokud děti vycestují na území ČR, budou nuceny s ohledem na opatření školy nastoupit do karantény, s tím, že apelovala na otce, aby styk uskutečnil na území SROV, což otec odmítl akceptovat. Nelze klást k tíži matky, že se neuskutečnil styk s dětmi 8. 10. 2020 až 11. 10. 2020 a 22. 10. 2020 až 25. 10. 2020, když v tomto směru matka vycházela z informací, které jí poskytla advokátka, která ji zastupuje na Slovensku, a z rozhodnutí Okresního soudu Trebišov - předběžného opatření o zákazu vycestování dětí, když za této situace ji ujistila, že pokud otec nebude realizovat styk na Slovensku, není povinna děti vydat. V tomto případě nemohla matka subjektivně tuto situaci zavinit. Stejně tak argumentace soudu, že takto matka jednala subjektivně na základě následně zrušeného mezinárodně nepříslušným soudem vydaného předběžného opatření, nemůže jít k tíži matky, neboť matka nemůže posoudit, zda rozhodnutí vydal mezinárodně příslušný soud. I právní zástupce otce v této věci v otázce příslušnosti správně neposoudil mezinárodní příslušnost, když podal návrh na změnu péče u Okresního soudu Frýdek-Místek, ačkoli příslušným k projednání jsou slovenské soudy. Nelze tedy i v tomto světle spravedlivě po matce požadovat, aby se v této problematice orientovala. Ke styku v době od 8. 10. 2020 uvedla, že to byl otec, kdo matce sdělil, že 8. 10. 2020 děti nepřevezme, a žádal matku, aby děti přivezla 9. 10. 2020 do Košic, což pro matku nebylo možné, neboť byla v zaměstnání. Otci nic nebránilo v tom, aby za dětmi přijel do místa bydliště. Otec nerespektuje, že děti jsou svěřeny do péče matky, přitom deklaruje, že je to matka, která nerespektuje jeho právo ke styku. Otec má stále snahu matce diktovat své podmínky, měnit časy a termíny styku, jeho úpornou snahou je neustále vyvolávat diskuze na téma, kdy se matka s dětmi vrátí do T. Tím trpí především nezl. L., která si již uvědomuje, kdy má její kontakt s otcem započít a skončit, a vždy, když je u otce, má obavu z toho, že ji otec k matce nevrátí. Matka nemá zájem otci bránit ve styku, a pokud ke styku nedošlo ve dnech, ve vztahu k nimiž otec vyvolal řízení o výkon rozhodnutí, vždy se jednalo o odůvodněné případy. Není také pravdou, že by matka neumožňovala otci telefonický styk s dětmi. V tomto směru soud nekriticky přejímá tvrzení otce, ačkoli matka vypověděla, že děti jsou s otcem prostřednictvím telefonu či video hovoru denně. Matka má za to, že její postih za neuskutečněné styky je v některých případech, kdy absentuje zavinění matky, nesprávný a pokud jí byly ukládány pokuty, pak vzhledem k tomu, že je samoživitelkou, byly i nepřiměřeně přísné. Je pravdou, že dosahuje příjmu v přepočtu kolem 50 000 Kč, ovšem životní náklady ve Slovenské republice jsou nepoměrně vyšší, než v ČR, navíc výše pokuty za jeden neuskutečněný styk dosahuje téměř výše měsíčního výživného pro dítě, které platí otec. Pokud by rozhodnutí bylo shledáno správným, pak matka namítala, že okresní soud nesprávně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky, když při výpočtu odměny advokáta vycházel z částky 1 500 Kč za jeden úkon právní pomoci a přehlédl, že v daném případě se jedná o výkon rozhodnutí, kdy sazba mimosmluvní odměny advokáta činí polovinu sazby. 3. Z podnětu včasného odvolání matky přezkoumal krajský soud napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), se závěrem, že odvolání nelze upřít opodstatnění, byť z jiných důvodů, než jakými matka argumentuje. 4. Odvolací soud se z níže uvedených důvodů pro nadbytečnost nezabýval matčinou argumentací směřující k tomu, že řízení o nařízení výkonu rozhodnutí k témuž návrhu otce již údajně bylo zastaveno usnesením, které soudce okresního soudu posléze označil za nicotné rozhodnutí, ani jejími námitkami ohledně důvodů neuskutečněných styků, za které byla matce uložena pokuta, a nepřiměřenosti výše jednotlivých pokut. 5. Na rozdíl od soudu prvního stupně totiž odvolací soud dospěl k závěru, že Okresní soud ve Frýdku-Místku není mezinárodně příslušným soudem v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí. 6. Dle článku 2 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti („Brusel II bis“) v platném znění, „členským státem původu“ se rozumí členský stát, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, které má být vykonáno. 7. Dle článku 2 odst. 6 téhož nařízení, „členským státem výkonu“ se rozumí členský stát, ve kterém je navrhován výkon rozhodnutí. 8. Dle článku 2 odst. 10 téhož nařízení, „právo na styk s dítětem“ zahrnuje zejména právo vzít dítě na omezenou dobu na místo odlišné od místa jeho obvyklého bydliště. 9. Dle článku 28 odst. 1 téhož nařízení, výkon rozhodnutí o výkonu rodičovské odpovědnosti ve vztahu k dítěti vydaný v členském státě, v němž jsou vykonatelná a která byla doručená, je nařízen v jiném členském státě, byla-li tam tato rozhodnutí na návrh kterékoli zúčastněné strany prohlášena za vykonatelná. 10. Dle článku 29 odst. 2 téhož nařízení, místní příslušnost se určuje podle místa obvyklého bydliště osoby, vůči které je výkon rozhodnutí navrhován, nebo podle místa obvyklého bydliště kteréhokoli dítěte, na něž se návrh vztahuje. Pokud se ani jedno z míst uvedených v prvním pododstavci nenalézá v členském státě výkonu, určí se místní příslušnost podle místa výkonu rozhodnutí. 11. Dle článku 41 odst. 1 téhož nařízení, právo na styk s dítětem uvedené v článku 40 odst. 1 písm. a), přiznané vykonatelným rozhodnutím vydaným v jednom členském státě, se uznává a je vykonatelné v jiném členském státě, bez nutnosti prohlášení vykonatelnosti a bez možnosti námitky proti uznání rozhodnutí, pokud bylo rozhodnutí osvědčeno v členském státě původu v souladu s odst. 2 i v případě, že vnitrostátní právo nestanoví vykonatelnost rozhodnutí přiznávajícího právo na styk s dítětem ze zákona, může původní soud prohlásit rozhodnutí za vykonatelné bez ohledu na případný opravný prostředek. 12. Dle článku 41 odst. 3 téhož nařízení, v případě, že má právo na styk dítěte v době vydání rozhodnutí přeshraniční povahu, vydává se osvědčení z moci úřední v okamžiku, kdy se rozhodnutí stane vykonatelným, byť i jen předběžně. Pokud situace až následně získá přeshraniční povahu, vydává se osvědčení na žádost jedné ze stran. 13. Vykonávaným rozsudkem je rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2020, č. j. 13 Co 130/2020-1078, jímž byl z části potvrzen (ve výroku o péči) a z části změněn (ve výroku o styku a o výživném) rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 2. 2020, č. j. 0 Nc 9242/2019-747. Rozsudek nabyl právní moci 24. 8. 2020. Již ke dni zahájení řízení o návrhu otce na nařízení výkonu rozhodnutí, tj. k datu 12. 10. 2020, měly děti a matka, jakožto osoba povinná otci umožnit styk podle vykonávaného rozsudku, bydliště ve Slovenské republice. 14. Dle názoru odvolacího soudu tak nelze dovodit mezinárodní příslušnost českých soudů pro vykonávací řízení. V řízení o výkon rozhodnutí ostatně nemuselo být rozhodnuto právě o uložení pokuty matce, jako v projednávané věci, ale, byť ve výjimečných případech, i o odnětí dětí a jejich předání ke styku otci jako osobě oprávněné (§ 504 z. ř. s.), a stěží si lze představit, že by výkon rozhodnutí tímto způsobem vedl soud jiného členského státu než toho, v němž je bydliště dětí a matky jako povinné osoby. Místem výkonu ( analog. k čl. 29 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003) by z tohoto pohledu byla jednoznačně Slovenská republika. 15. Závěr okresního soudu, že oprávněný je oprávněn podat návrh ve kterémkoliv členském státě, ostatně z logiky věci odporuje i článku 9 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, byť ten se přímo netýká projednávaného případu, nýbrž situace, že se dítě přestěhuje do jiného státu až po rozhodnutí o péči a styku s druhým rodičem. Uvádí se v něm však, že v případě, že se dítě zákonným způsobem přestěhuje z jednoho členského státu do jiného a získá zde nové obvyklé bydliště, ponechají si soudy členského státu předchozího obvyklého bydliště dítěte odchylně od článku 8 příslušnost po dobu tří měsíců po přestěhování pro účely úpravy rozhodnutí o právu na styk s dítětem vydaného v tomto členském státě před přestěhováním dítěte v případě, že nositel práva na styk s dítětem podle rozhodnutí o právu na styk má nadále obvyklé bydliště v členském státě předchozího obvyklého bydliště dítěte. Hovoří tedy o zachování pouze dočasné příslušnosti na dobu tří měsíců a pouze pro účely úpravy rozhodnutí o právu na styk, tudíž pro nalézací řízení. 16. I ve světle uvedeného se výklad okresního soudu o zachování příslušnosti soudu členského státu původu i pro výkon jeho rozhodnutí o právu na styk, který má přeshraniční povahu, se jeví jako příliš extenzivní. 17. Okresní soud ve Frýdku-Místku se proto dle závěru odvolacího soudu nebyl oprávněn návrhem na výkon rozhodnutí věcně zabývat pro nedostatek pravomoci spočívající v nedostatku mezinárodní příslušnosti. V souladu s ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud proto zrušil napadené usnesení a dle ust. § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. řízení zastavil. 18. Negativní výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je dán ust. § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s ust. 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Poučení: Ve vztahu k odstavci I. výroku je proti tomuto rozhodnutí za podmínek ust. § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku k Nejvyššímu soudu v Brně. Ostrava 7. října 2021 JUDr. Renata Pospíšilová v. r. předsedkyně senátu