USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Dvořákové a soudců Mgr. Martina Hrabovského a JUDr. Renaty Pospíšilové ve věci nezletilých dětí: M. K. S., narozená xxx D. K. S., narozená xxx bytem xxx zastoupených opatrovníkem Úřadem pro mezinárodně právní ochranu dětí sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, 602 00 Brno dětí rodičů: Dr. Aleksandra Anna S. K., narozená xxx bytem xxx zastoupená advokátkou JUDr. Alicjí Brannou sídlem Moskevská 4/12, 737 01 Český Těšín Ing. Tomáš S., MBA, narozený xxx bytem xxx zastoupený advokátkou JUDr. Dalilou Pelechovou sídlem Čs. legií 1364/20, 702 00 Ostrava o úpravu styku, k odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 17. 9. 2021 č. j. 40 Nc 63/2013 - 1925 takto: Usnesení okresního soudu se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením se Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově ve smyslu článku 15 Nařízení rady (ES) č. 2201/ 2003 ze dne 27. 11. 2003 prohlásil za nepříslušný s ohledem na přijetí soudní příslušnosti Oblastním soudem v Będzinie (Sad Rejonowy w Będzinie), III. Wyzdial Rodzinny i Nieletnich, Saczewskiego 23, 42-500 Będzin, Polsko, řízení o úpravu styku otce s nezletilou M. K. a D. K. bylo zastaveno a České republice ani žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto usnesení podal otec včasné odvolání, v němž požadoval, aby bylo napadené rozhodnutí z důvodu jeho nicotnosti zrušeno a aby bylo Okresnímu soudu v Karviné - pobočce v Havířově uloženo, aby v řízení pokračoval. Poukazoval na prekluzi šestitýdenní lhůty k přijetí příslušnosti, uvedené v ustanovení článku 15 odst. 5 Nařízení rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003. Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově podle otce již v minulosti dal podnět k přijetí příslušnosti Oblastního soudu v Będzinie a k přijetí došlo až po uplynutí této prekluzivní lhůty, což bylo důvodem k rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2015 č. j. 56 Co 68/2012 - 559, že má Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově v řízení pokračovat. Podle otce žádost o přijetí příslušnosti nelze podat znovu a jakékoli akty na ni navázané jsou tak nicotné. I kdyby krajský soud tento názor nezastával, nedošlo v mezidobí k žádné podstatné změně odůvodňující přenesení příslušnosti. Nebyly také splněny formální náležitosti přijetí žádosti podle polského právního řádu; proto také otec u příslušného polského soudu podal odvolání a má za to, že je nutno vyčkat výsledku řízení. Navíc dotčený polský soud nepřijal příslušnost jednoznačně. Podle otce také ani není místně příslušný pro řízení, jelikož děti na dané adrese nebydlí a navštěvují tam jen prarodiče, jak plyne ze zprávy kurátora soudu, který prováděl šetření. Postoupení příslušnosti není ani v nejlepším zájmu dětí, protože jí dojde k zániku právních účinků předběžného opatření, jímž byl dosud upraven styk mezi otcem a nezletilými dětmi, jako základu, na němž stojí dosavadní styk otce s dětmi. Přitom příslušný polský soud dané rozhodnutí uznal a už probíhá i řízení o jeho výkon. Otec také nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že u polského soudu bude řízení rychlejší s ohledem na to, že nebude potřeba tlumočit a překládat listiny, řešit pohovory s dětmi skrze dožádání a jednodušší bude i znalecké dokazování. Vzdálenost obou soudů činí pouze kolem 100 km. Otec nesouhlasí ani s předběžným závěrem okresního soudu, že styk bude zapotřebí upravit s asistencí, protože pro tento závěr neměl okresní soud k dispozici žádné podklady. Pokud bude mít odvolací soud za to, že příslušné nařízení rady ES není jednoznačné, měl by se obrátit s předběžnou otázkou na Soudní dvůr Evropské unie. Závěrem otec poukázal na to, že matka dlouhodobě zamezuje styku dětí s otcem a jeho rodinou. 3. K odvolání otce se vyjádřil pouze kolizní opatrovník, který odkázal na své dřívější vyjádření z 11. 6. 2018 a dodal, že dosavadní výkon rozhodnutí o předběžném opatření nevedl k výsledku v podobě realizace kontaktu mezi otcem a nezletilými dětmi. Podle názoru opatrovníka má předpoklady pro rychlejší rozhodnutí ve věci polský soud z důvodu blízkosti dětí a možnosti provést další potřebné dokazování, zejména vypracovat znalecký posudek. Poukázal také na obtížnou spolupráci s polskými soudy v rámci dřívějších žádostí ověření situace dětí. Podle opatrovníka jsou splněny podmínky pro postoupení věci, včetně dodržení lhůty dané článkem 15 odst. 5 nařízení Brusel IIa. Od roku 2015, kdy zamítl postoupení Krajský soud v Ostravě, došlo k zásadní změně okolností, když bylo pravomocně rozhodnuto o péči a výživě nezletilých dětí. Nová žádost o postoupení je tedy na místě. Opatrovník navrhoval potvrdit usnesení okresního soudu. 4. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 písm. a) a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a § 28 odst. 2 z. ř. s. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání otce není důvodné. 5. Podle ustanovení článku 15 odst. 1 písm. b) Nařízení rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení rady (ES) č. 1347/2000 dále jen („Nařízení“), výjimečně mohou soudy členského státu příslušné ve věci, pokud se domnívají, že soud jiného členského státu, ke kterému má dítě zvláštní vztah, je vzhledem ke svému umístění vhodnější k projednání věci nebo její určité části a v případě, že je to v zájmu dítěte, požádat soud jiného členského státu, aby převzal příslušnost v souladu s odst. 5. 6. Podle článku 15 odst. 2 písm. b) Nařízení se odstavec 1 použije z podnětu soudu. Postoupit věc z podnětu soudu nebo na žádost soudu jiného členského státu je možné pouze se schválením alespoň jedné ze stran. 7. Podle článku 15 odst. 3 Nařízení se má za to, že dítě má zvláštní vztah k členskému státu ve smyslu odstavce 1, pokud tento členský stát: a) se stal obvyklým bydlištěm dítěte poté, co bylo zahájeno řízení u soudu uvedeného v odstavci 1, nebo b) je bývalým obvyklým bydlištěm dítěte, nebo c) dítě je jeho státním příslušníkem, nebo d) je obvyklým bydlištěm nositele rodičovské zodpovědnosti, nebo e) je místem, kde se nachází jmění dítěte, a věc se týká opatření k ochraně dítěte ve vztahu ke správě, zachování a nakládání s tímto jměním. 8. Podle článku 15 odst. 5 Nařízení soudy tohoto jiného členského státu mohou z důvodu zvláštních okolností věci v zájmu dítěte přijmout soudní příslušnost do 6 týdnů ode dne, kdy o to byly požádány v souladu s odstavcem 1 písm. a/ nebo b/. V tomto případě se soud, který zahájil řízení jako první, prohlásí za nepříslušný. Jinak soud, který zahájil řízení jako první, pokračuje ve výkonu své příslušnosti v souladu s články 8 až 14. 9. Krajský soud posoudil rozhodné skutečnosti dané věci jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlédl i k tomu, co uvedli účastníci, a poté dospěl k závěru, že postup okresního soudu a napadené rozhodnutí, jež je jeho výsledkem, jsou správné. 10. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že se o tentýž postup okresní soud pokoušel už v roce 2015 a že tehdy nebyl ze strany téhož odvolacího soudu jeho postup akceptován (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2015 č. j. 56 Co 68/2015 - 559). Od té doby se totiž zásadním způsobem změnily rozhodné okolnosti. Krajský soud přitom nesouhlasí s názorem otce, že byl-li již jednou pokus o předání věci soudu jiného členského státu Evropské unie podle výše citovaných ustanovení Nařízení rady ES č. 2201/2003 učiněn, nelze jej při změně rozhodných okolností učinit znovu. 11. Zmíněné okolnosti představuje především skutečnost, že v mezidobí bylo pravomocně rozhodnuto o svěření obou nezletilých dětí do péče matky a stanovení výživného (i pro dobu po rozvodu) a zamítnut návrh otce na určení bydliště nezletilých dětí v České republice, čímž byla nejen najisto postavena otázka bydliště nezletilých dětí, ale došlo též k redukci předmětu řízení již jen na úpravu styku mezi otcem a nezletilými dětmi. V posledně jmenovaném řízení zatím k žádnému zásadnímu posunu nedošlo, nebyly provedeny podstatné důkazy, zejména krajským soudem doporučované znalecké dokazování k posouzení vzájemných vztahů mezi nezletilými dětmi a otcem a ani v řízení už v roce 2014 vydané předběžné opatření dosud nevedlo ke kýženému výsledku, jímž je realizace styku mezi otcem a nezletilými dětmi. 12. Za stavu, kdy obě nezletilé děti bydlí s matkou již 8 let v Polsku, kde mají své zázemí a kde je možné provést bez obtíží (které by s tím byly spojeny, pokud by řízení nadále probíhalo v České republice) dokazování nezbytné k rozhodnutí ve věci a také případný následný výkon rozhodnutí, včetně splnění eventuálních specifických podmínek, které si úprava styku mezi otcem a nezletilými dětmi může vyžádat (např. okresním soudem zmiňovaná asistence třetí osoby či příslušné instituce u styku), má krajský soud za to, že je v nejlepším zájmu nezletilých dětí, aby bylo řízení převzato příslušným polským soudem a dále již probíhalo v Polsku. 13. To navíc nezpůsobí žádné zvláštní potíže ani otci. Jak on sám konstatuje, vzdálenost mezi oběma dotčenými soudy není nijak významná a otec je polským občanem, hovořícím plynně polsky, takže mu v tomto ohledu nebude činit problémy ani jednání před polským soudem. Bezpochyby jednodušší pozici pak bude mít i při případném výkonu rozhodnutí s ohledem na to, že polský soud bude vykonávat své vlastní rozhodnutí. 14. Krajský soud navíc poukazuje na znění ustanovení článku 15 odst. 5 Nařízení, z něhož lze dovodit, že pokud soud cizího členského státu přijme svou soudní příslušnost, musí se soud, který řízení zahájil jako první, prohlásit nepříslušným. Je volbou posledně jmenovaného soudu, zda o převzetí příslušnosti požádá; pokud však tento postup dospěje až do stadia, kdy byla příslušnost přijata, není už dosud příslušný soud oprávněn v řízení učinit jiné úkony, než ty, které směřují k ukončení u něj vedeného řízení. 15. Okresnímu soudu ani krajskému soudu přitom nepřísluší zkoumat, zda k přijetí příslušnosti došlo z hlediska práva dotčeného cizího členského státu EU po formální stránce správně; důležitá je jen jednoznačně projevená vůle soudu tohoto státu k převzetí příslušnosti, o čemž v daném případě nemá ani krajský soud žádné pochybnosti. Použití slova „výjimečně“ v příslušném přípisu Oblastního soudu v Będzinie jen zdůrazňuje již v Nařízení zmiňovanou výjimečnost použití daného institutu. 16. Taktéž není v kompetenci okresního soudu ani krajského soudu posuzovat, zda příslušnost přijal z hlediska polského práva místně příslušný soud. Pokud by měl za to, že místně příslušný není, bezpochyby by svou příslušnost nepřijal. 17. Ze shora uvedených důvodů tedy krajský soud rozhodnutí okresního soudu jako zcela věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně taktéž správných výroků o nákladech řízení před soudem prvního stupně. 18. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky pak krajský soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. negativně, jelikož okolnosti případu přiznání jejich náhrady žádnému z účastníků neodůvodňovaly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Ostrava 9. 11. 2021 JUDr. Šárka Dvořáková v. r. předsedkyně senátu