č. j. 18 A 1/2021-33           ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci   žalobce:  A.F.    zastoupený JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou se sídlem Matiční 730/3, 702 00  Ostrava proti žalovanému:   Krajský úřad Moravskoslezského kraje se sídlem 28. října 117, 702 18  Ostrava   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2020 č. j. MSK 120215/2020 sp. zn. DSH/25014/2020/Bej, o dopravním přestupku   takto:   I. Žaloba  se   zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odměna advokátky JUDr. Jarmily Bajerové se určuje částkou 8.228 Kč, která ji bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.   Odůvodnění:   1. Rozhodnutím ze dne 20. 11. 2020 č. j. MSK 120215/2020 sp. zn. DSH/25014/2020/Bej žalovaný Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy a chytrého regionu zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Orlová, odboru dopravy ze dne 10. 8. 2020 č. j. OD/PŘ/3438/2019/POR sp. zn. MUOR 126333/2020. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným tím, že dne 30. 10. 2019 kolem 18.35 hodin v Orlové – Lutyni na ulici Karla Dvořáčka, na parkovišti u domu č. p. 1227 jako řidič osobního motorového vozidla Volkswagen RZ X s tímto vozidlem neoprávněně parkoval na vyhrazeném parkovišti pro tělesně postižené osoby, aniž by toto vozidlo bylo označeno parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením. Uvedeným jednáním žalobce porušil z nedbalosti ust. § 4 písm. c), § 67 odst. 8 a § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), čímž spáchal přestupek v provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 zákona o silničním provozu, za který mu v souladu s ust. § 125c odst. 5 písm. d) téhož zákona byl uložen správní trest pokuty ve výši 5.000 Kč. Tímtéž rozhodnutím byl žalobce zavázán k náhradě nákladů správního řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč.   2. Žalobce podal proti shora uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu, ve které namítal, že předmětné parkovací místo nebylo řádně označeno, nebylo vůbec zjevné, zda toto místo bylo určeno pro parkování výhradně postižených osob. Poté, kdy bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně o přestupku zrušeno a věc mu byla žalovaným vrácena k dalšímu řízení, byl k Městskému úřadu Orlová znova předvolán na začátek srpna 2020, kam se chtěl dostavit, avšak dne 28. 7. 2020 byl zadržen celní správou a vzat do vazby. Jednání tedy proběhlo v jeho nepřítomnosti a jeho druhé odvolání proti rozhodnutí o přestupku bylo žalovaným zamítnuto. Úvahu žalovaného, že vyhláška č. 294/2015 Sb. sice stanoví, že svislá dopravní značka je doplněna vodorovnou dopravní značkou, avšak výslovně neříká, že pokud tomu tak není, tak je svislá dopravní značka neplatná, žalobce nepovažuje za správnou, ale za nepřijatelnou v právním státě.   3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby žalobce jako nedůvodné.   4. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 11. 2020 č. j. MSK 120215/2020 sp. zn. NDSH/25014/2020/Bej a připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího, jakož i připojeným správním spisem Městského úřadu Orlová, odboru dopravy č. spisu MUOR S 22627/2019/OD/POR a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (ust. § 75 odst. 1, 2 s. ř. s.).   5. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu správního orgánu I. stupně vzal v daném případě krajský soud za prokázány následující skutečnosti:   -          z úředního záznamu Městské policie Orlová ze dne 30. 10. 2019, že v tento den byla hlídka ve složení strážníků městské policie T. V. a R. B. vyslána na ulici Karla Dvořáčka 1227, Orlová – Lutyně, kde podle oznamovatelky K. P. na místě vyhrazeném pro vozidla s průkazem ZTP, které tato oznamovatelka pravidelně využívá, stojí vozidlo bez tohoto označení. Lustrací bylo zjištěno, že provozovatelem vozidla je žalobce a že toto vozidlo využívá T. T., která se po kontaktování hlídkou k vozidlu dostavila. Sdělila strážníkům, že na místě pro ZTP stát může, jelikož na zemi pod svislým dopravním značením není vodorovné dopravní značení;   -          z protokolu o ústním jednání ze dne 27. 11. 2019, že se na odbor dopravy Městského úřadu Orlová dostavili T. T. a žalobce, který po nahlédnutí do správního spisu uvedl, že s vozidlem dne 30. 10. 2019 na uvedené místo přijel on; byl tedy řidičem vozidla. Věří, že se nedopustil žádného přestupku, protože místo, které městský úřad a městská policie uvádí, že bylo určeno pro invalidy, nebylo řádně dle zákona označeno svislou a zároveň vodorovnou značkou. Absenci vodorovného značení na uvedeném místě ještě toho večera zadokumentoval;   -          dne 23. 1. 2020 vydal správní orgán I. stupně oznámení o zahájení řízení o přestupku a předvolal žalobce k ústnímu jednání na den 12. 2. 2020. Toto předvolání bylo žalobci doručeno datovou schránkou dne 28. 1. 2020;   -          z protokolu o ústním jednání před správním orgánem I. stupně ze dne 12. 2. 2020, že se k tomuto jednání žalobce bez omluvy nebo důležitého důvodu nedostavil. Správní orgán I. stupně následně vydal rozhodnutí ze dne 21. 2. 2020 o přestupku žalobce, které bylo k odvolání žalobce rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 5. 2020 zrušeno a věc byla správnímu orgánu I. stupně vrácena k novému projednání s tím, že právní kvalifikaci skutku žalobce považuje za nedostatečnou a zavázal správní orgán I. stupně k doplnění dokazování výslechem členů hlídky Městské policie Orlová;   -          dne 2. 7. 2020 bylo do datové schránky žalobce doručeno předvolání k ústnímu jednání na den 4. 8. 2020;   -          podle protokolu o ústním jednání před správním orgánem I. stupně ze dne 4. 8. 2020 byli u tohoto jednání vyslechnuti strážníci Městské policie Orlová T. V. a R. B. Svědek T. V. uvedl, že po příjezdu na místo se jim přihlásila oznamovatelka, která sdělila, že na místě označené pro invalidy stojí vozidlo, které není označeno parkovacím průkazem pro invalidy. Protože provozovatel vozidla nebyl z Orlové, zjišťovali, kdo s vozidlem jezdí. Na místo se dostavila žena, která jim sdělila, že zde vozidlo zaparkovala a kolega s ní celou věc řešil. Svědek R. B. uvedl, že dne 30. 10. 2019 byli voláni oznamovatelkou, že na místě pro osoby se zdravotním postižením stojí vozidlo bez tohoto označení. Sdělila, že má nemohoucí rodiče, a proto toto místo používá. Když zjistili lustrací, že provozovatelem je muž, který není z Orlové, zjistili, kdo s vozidlem jezdí, což byla slečna T. Poté, kdy ji kontaktovali, přišla na místo a sdělila, že uvedené vozidlo zaparkovala a že si myslí, že tam stát může, protože značka není platná, neboť není doplněna o vodorovné značení. Svědkyně K. P. vypověděla mimo jiné to, že řidička vozidla, která s ním posléze odjela z parkovacího místa, tak učinila asi po 30 minutách od oznámení policii.   6. Součástí správního spisu je rozhodnutí Městského úřadu Orlová, odboru dopravy ze dne 10. 8. 2020 o přestupku žalobce, které bylo žalobci doručováno na adresu jeho bydliště, přičemž zásilka byla vložena do schránky dne 4. 9. 2020. Toto rozhodnutí žalobce napadl odvoláním, které bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno dne 17. 9. 2020. Žalobce v něm mimo jiné uvedl, že se na jednání o přestupku nemohl dostavit z toho důvodu, že byl – a stále je – ve výkonu vazby. Rozhodnutí mu bylo doručeno do vazební věznice dne 9. 9. 2020. Ve vazbě neměl prostředky na odeslání dopisu ani kontaktní údaje na správní orgán I. stupně. V odvolání dále namítal, že parkovací místo nebylo označeno zároveň i vodorovnou dopravní značkou a nejedná se tedy o místo vyhrazené pro invalidy, což může doložit vlastní fotodokumentací. O tomto odvolání, jak již bylo shora uvedeno, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím.   7. Krajský soud připomíná, že napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů tak, jak mu to ukládá dispoziční zásada vyjádřená v ust. § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Žalobce ve své žalobě ze dne 31. 12. 2020 namítal, že poté, kdy bylo první rozhodnutí ve věci jeho přestupku zrušeno, byl k Městskému úřadu Orlové předvolán znovu na začátek srpna 2020, kde se chtěl dostavit, avšak 28. 7. 2020 byl zadržen celní správou a vzat do vazby. Jednání tedy proběhlo v jeho nepřítomnosti. Při ústním jednání krajského soudu k tomu jeho právní zástupkyně dodala, že z důvodu vzetí do vazby nemohl žalobce zaslat správnímu orgánu ani řádnou omluvu, neboť v té době mu nebyl ještě ustanoven obhájce, prostřednictvím kterého by ji mohl učinit; z vazební věznice neměl možnost telefonovat, ani omluvu učinit písemně, neboť nedisponoval finančními prostředky na zakoupení obálky a poštovní známky. Žalobce tedy měl za to, že postupem správního orgánu mu bylo odňato právo osobně se zúčastnit projednání přestupku.   8. Podle ust. § 80 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a v řízení o nich k ústnímu jednání správní orgán předvolá účastníky řízení. Ústní jednání lze konat bez přítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže byl řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti nebo pokud se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu. V daném případě ze správního spisu vyplynulo, že k jednání správního orgánu I. stupně, které bylo uskutečněno dne 4. 8. 2020, byl žalobce řádně a včas předvolán prostřednictvím datové schránky dne 2. 7. 2020. Není sporu o tom, že dne 28. 7. 2020 byl žalobce vzat do vazby, což si správní orgán I. stupně ověřil z lustrace provedené Vězeňskou službou České republiky dne 5. 10. 2020. Samotné vzetí do výkonu vazby je nepochybně dostatečným důvodem omluvy obviněného z přestupku z neúčasti na ústním jednání o tomto přestupku. Požadavkem náležité omluvy ovšem je, aby byla učiněna bezodkladně a včas, což žalobce v daném případě neučinil. Ve svém odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 10. 8. 2020 výslovně uvedl, že mu toto rozhodnutí bylo doručeno 9. 9. 2020 do Vazební věznice v Ostravě prostřednictvím jeho obhájce v trestní věci. Nejpozději v tento den tedy mohl správní orgán informovat o tom, že byl vzat do vazby; učinil tak až v podaném odvolání, které bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno až 17. 9. 2020. Navíc měl žalobce nepochybně prostřednictvím svého obhájce učinit omluvu dříve než přede dnem 9. 9. 2020.   9. Žalobce nesouhlasil s vytýkaným přestupkem, že neoprávněně parkoval na vyhrazeném parkovišti pro tělesně postižené osoby. Předmětné parkovací místo nebylo podle něj řádně označeno, neboť svislá dopravní značka nebyla doplněna vodorovnou dopravní značkou. Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že pokud svislá dopravní značka není doplněna vodorovnou dopravní značkou, pak to nemá za následek neplatnost svislé dopravní značky. Z fotodokumentace obsažené ve správním spise je zjistitelné, že na předmětném parkovacím místě skutečně svislá dopravní značka IP 12 není doplněna vodorovnou dopravní značkou V10f „vyhrazené parkoviště pro vozidlo přepravující osobu těžce postiženou nebo osobu těžce pohybově postiženou“. Informativní značky jsou uvedeny v příloze č. 5 k vyhlášce č. 294/2015, kde je u svislé dopravní značky IP 12 uvedeno, že se jedná o značku, na které je uveden symbol zařízení nebo prostoru pro osoby na vozíku a že tato značka je vždy doplněna vodorovnou dopravní značkou „vyhrazené parkoviště pro vozidlo přepravující osobu těžce postiženou nebo osobu těžce pohybově postiženou“. Uvedená vyhláška ani žádný jiný právní předpis však nespojuje absenci vodorovného dopravního značení s neplatností svislé dopravní značky IP 12. V daném případě jsou na fotodokumentaci zřetelné zatravňovací betonové panely, které tvoří parkovací místo; za této situace bylo nereálné prakticky opatřit toto parkovací místo zároveň i vodorovnou dopravní značkou. Tato skutečnost rozhodně nemohla mít vliv na platnost svislé dopravní značky, kterou bylo parkovací místo řádně označeno, přičemž toto značení nevzbuzovalo žádnou pochybnost o tom, ke které části – parkovacímu místu se vztahuje. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě zcela správně odkázal na ust. § 76 odst. 2 zákona o silničním provozu, dle něhož svislé dopravní značky jsou nadřazeny vodorovným dopravním značkám a také na to, že vodorovné dopravní značení může být podle okolnosti zakryté a nemusí být viditelné v důsledku napadeného listí nebo sněhu apod. Z uvedených důvodů je proto i tato žalobní námitka nedůvodná.   10. Při ústním jednání krajského soudu právní zástupkyně žalobce závěrem namítala, že se správní orgány nepokusily odstranit rozpor mezi výpověďmi policistů, kteří jako řidiče, jenž se dopustil přestupku, označili jinou osobu a nikoliv žalobce a mezi výpovědí žalobce. Tato námitka však nebyla uplatněna v žalobě žalobce a byla vznesena po uplynutí lhůty k jejímu podání uvedené v § 72 odst. 1 s. ř. s., ve které lze žalobu rozšířit na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body (ust. § 71 odst. 2 věty druhé s. ř. s.). Touto žalobní námitkou se proto krajský soud zabývat nemohl.   11. Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu žalobce v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.   12. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal (ust. § 60 odst. 1 s. ř. s.).   13. Ustanovené právní zástupkyni žalobce byla přiznána odměna za jeho zastupování v rozsahu dvou úkonů právní služby po 3.100 Kč a dvou režijních paušálů po 300 Kč, tj. 6.800 Kč podle ust. § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S připočtením 21 % DPH ve výši 1.428 Kč činí celková odměna právní zástupkyně 8.228 Kč.     Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.       Ostrava 21. října 2021     JUDr. Petr Indráček samosoudce                                           Shodu s prvopisem potvrzuje