č. j. 18Ad 32/2020 -36             ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci   žalobce:  P. Č. zastoupený advokátem JUDr. Ladislavem Kolačkovským sídlem Opletalova 1535/ 4, 110 00 Praha 1 – Nové Město   proti žalované:   Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5   o žalobě proti rozhodnutí ze dne 10. 6. 2020, o starobním důchodu   takto:   I.               Žaloba  se zamítá. II.               Žádný z účastníků  nemá  právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:   1. Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2020  č.j.  X žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí ze dne 26. 2. 2020, jímž žalobci zamítla žádost o starobní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 28 zákona č.  155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.   2. Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu, v níž namítal, že se žalovaná podle jeho názoru s jeho námitkami vypořádala buď nedostatečně, nesprávně anebo se s nimi nevypořádala vůbec. Podle žalobce nerespektovala žalovaná konstantní judikaturu správních soudů týkající se zařazení zaměstnanců do správné pracovní kategorie, která připouští možnost prokázání skutkového stavu odlišného od obsahu evidenčních listů důchodového zabezpečení. Podle této judikatury byla žalovaná povinna provést důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci, aniž by byla vázána návrhy účastníků správního řízení. Žalobce namítal, že doba nemocenské od 9. 4. 1990 do 22. 5. 1990 byla nesprávně hodnocena, jelikož žalovaná vzala údaje uvedené v evidenčním listu důchodového zabezpečení, dle kterého tato doba byla zařazena do III. pracovní kategorie, aniž by se dotázala, proč byla „přeřazena z kategorie I.AA“. Žalovaná nesprávně posoudila a zařadila i jeho dobu pobytu na léčební rekreaci v době od 25. 3. 1990 do 8. 4. 1990. Jeho bývalý zaměstnavatel tvrdí v evidenčním listě důchodového pojištění, že tato léčebná rekreace trvala od 26. 3. do 6. 4. 1990; uvádí tedy tuto dobu od pondělí do pátku následujícího týdne. Tato doba dle žalobce však měla být do stejné kategorie zařazena v rozsahu celého pobytu léčebné rekreace, tedy od neděle 25. 3. do neděle 8. 4. 1990 včetně. Tento léčebný pobyt měl proto být v I. AA kategorii správně zařazen v rozsahu 14 dnů a nikoliv 12 dnů. Do pracovní kategorie I.AA měla být také zahrnuta doba od 1. 1. 1990 do 22. 5. 1990, jelikož tato doba nemocenské je dobou náhradní podle zákona č. 100/1988 Sb. a nařízení vlády č. 117/1988 Sb.. V této souvislosti žalobce poukázal na to, že požadovaná obklopenost uvedené doby nemocenské je splněna přiznáním invalidního důchodu od 25. 3. 1990. Nesprávně byla také zařazena doba jeho studia v roce 1980, kterou žalovaná podle nesprávných údajů zaměstnavatele zařadila v rozsahu od 19. 8. 1980 do 31. 8. 1980 do kategorie I.A s odůvodněním, že žalobce byl v této době vyřazen ze stavu a přeřazen do kategorie stipendistů.  S tím žalobce nesouhlasí, neboť v měsíci srpnu 1980 čerpal řádnou dovolenou a studium započal od 1. 9. 1980. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby napadené rozhodnutí žalované bylo zrušeno a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení.   3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby žalobkyně jako nedůvodné.   4.  Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím 10. 6. 2020  č.j.  X, připojeným správním spisem – dávkovým spisem žalované a připojeným spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 20 Ad 28/2017 a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalované. Napadené rozhodnutí přitom krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (ust. § 75 odst. 1, 2 s. ř. s.).   5.  Z obsahu dávkového spisu žalobce krajský soud zjistil následující skutečnosti, které jsou rozhodné pro posouzení jednotlivých žalobních bodů:   - žalobce podal na Okresní správě sociálního zabezpečení Frýdek – Místek dne 22. 1. 2020 žádost o starobní důchod s tím, aby mu tento důchod byl přiznán od 5. 1. 2020, tedy dovršením 58 let věku. Tuto žádost žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 26. 2. 2020 č.j. X s odůvodněním, že žalobce ke dni 5. 1. 2020 získal v zaměstnání v hornictví I.AA pracovní kategorie pouze 10 roků a 361 dnů doby pojištění a v zaměstnání I. A pracovní kategorie pouze 14 roků a 108 dnů doby pojištění. Jelikož nezískal alespoň 12 roků v zaměstnání v hornictví I.AA pracovní kategorie ani  16 roků v zaměstnání I.A pracovní kategorie, nesplňuje tak podmínky nároku na snížení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu;    - v době od 1. 9. 1977 do 22. 6. 1980 byl žalobce žákem Středního odborného učiliště hornického a za tuto dobu mu bylo vykázáno 661 dnů jako doba zaměstnání v I.AA pracovní kategorii;   - v průběhu řízení o námitkách žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2020 se žalovaná obrátila opakovaně na bývalého zaměstnavatele žalobce organizaci OKD a.s. Karviná s žádostí o přešetření rozhodných údajů pro posouzení jeho nároku na starobní důchod. Tento bývalý zaměstnavatel žalobce vystavil dne 10. 3. 2020 evidenční list důchodového zabezpečení, podle něhož byl žalobce u tohoto zaměstnavatele v pracovním poměru od 23. 6. 1980 do 1. 8. 1990. V něm má žalobce v roce 1980 vykázáno 136 dnů v III. pracovní kategorii a 56 dnů v pracovní kategorii I.AA, v roce 1981 103 dnů ve III. pracovní kategorii a 262 dnů v I.AA pracovní kategorii. Za rok 1990 je v evidenčním listě vykázána započtená doba zaměstnání v III. pracovní kategorii v rozsahu 117 dnů a v I. AA pracovní kategorii 96 dnů. Přípisem ze dne 13. 3. 2020 společnost OKD žalované sdělila, že pracovní poměr žalobce začal 23. 6. 1980, přičemž od 19. 8. 1980 byl „vyňat jako mimoevidenční stav a od 1. 9. 1980 veden jako stipendista“.  Na evidenčním listu důchodového zabezpečení je proto uvedena doba 136 dnů v III. pracovní kategorii od 19. 8. do 31. 12. 1980. Od 1. 2. 1990 byl žalobce ze zdravotních důvodů přeřazen z profese horníka na profesi požárníka v dole a nadále od 1. 2. 1980 vykonával zaměstnání zařazené do I. AA pracovní kategorie. Podle absenční karty byl v době 26. 3. do 6. 4. 1990   na rekondičním pobytu; k tomuto rekondičnímu pobytu není možno dohledat doklady z důvodu skartace. Dobu od 1. 1. do 6. 4. 1990 zařadila společnost zaměstnavatele žalobce do I. AA pracovní kategorie a od 7. 4. 1990 do ukončení pracovního poměru 1. 8. 1990 do III. pracovní kategorie z důvodu omluveného neplaceného volna;   - dne 24. 8. 1980 uzavřel žalobce dohodu s OKR Důl Staříč, k. p., jímž jej zaměstnavatel vyslal dnem 1. 9. 1980 ke studiu na Střední průmyslové škole hornické v Ostravě, obor hlubinné dobývání a zavázal se mu poskytovat stipendium ve výši 600 Kčs měsíčně předem po dobu 11 měsíců ve školním roce. Podle této doby byl žalobce  mimo jiné odpracovat v době hlavních prázdnin jeden měsíc manuálně na důlním pracovišti Dolu Staříč. Z přípisu Střední průmyslové školy elektrotechniky a informatiky Ostrava ze dne 18. 5. 2020 adresovaného žalované bylo zjištěno, že žalobce byl žákem denní formy vzdělávání v tehdejší Střední průmyslové škole hornické v Ostravě od 1. 9. 1980 do 22. 4. 1981, kdy byl ze studia uvolněn, přičemž důvod ukončení studia již nelze dohledat. Jednalo se o tříleté experimentální studium pro vyučené uchazeče nazvané „hlubinné dobývání uhlí“. Podáním ze dne 5. 6. 2020 OKD a. s. žalované sdělila, že pracovní poměr žalobce trval nepřetržitě od 23. 6. 1980 do 1. 8. 1990. Dle mzdového listu mu bylo vyplaceno stipendium ve výši 600 Kčs měsíčně a zároveň provedena srážka ze mzdy v září a říjnu 1980 pravděpodobně za přečerpanou dovolenou. K dalšímu dotazu žalované OKD a. s. přípisem ze dne 10. 12. 2020 sdělila, že žalobce byl zařazen jako stipendista již k 19. 8. 1980 a nikoliv až k 1. 9. 1980 z důvodu přečerpané dovolené; bylo tak postupováno s ohledem „na co nejmenší újmu zaměstnané“ a zároveň bylo žalobci za srpen 1980  poskytnuto stipendium. V dávkovém spise je založena fotokopie mzdového listu žalobce za rok 1980, z níž je patrné, že v měsíci srpnu neodpracoval žádnou směnu a čerpal dovolenou v rozsahu 168 hodin;   - z fotokopie absenční karty žalobce za rok 1990 vyplývá, že žalobce v lednu v počtu 31 dnů čerpal nemocenské dávky, v únoru od 1. 2. do 6. 2. a od 15. 2. do 28. 2. čerpal nemocenské dávky v počtu 20 dnů a v březnu 1990 měl vykázáno 24 dnů nemocenské; od 26. 3. do 6. 4. absolvoval rekondiční pobyt a dále až do 22. 5. dobu čerpání nemocenské. Jak již bylo uvedeno shora, tato doba byla vykázána v evidenčním listu důchodového zabezpečení v I.AA pracovní kategorii v rozsahu 96 dnů, tj. za dobu od 1. 1. do 6. 4. 1990; zbývající doba do ukončení pracovního poměru 1. 8. 1990 v rozsahu 117 dnů byla vykázána v III. pracovní kategorii.   6. Krajský soud považuje za potřebné připomenout, že napadené rozhodnutí žalované přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů tak, jak mu to ukládá dispoziční zásada vyjádřena v ust. § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Žalobce především namítal, že doba nemocenské od 9. 4. 1990 do 22. 5. 1990 byla nesprávně hodnocena tím, že žalovaná převzala údaje obsažené v evidenčním listu důchodového zabezpečení, podle nichž je tato doba zařazena do III. pracovní kategorie, aniž by se dotázala, proč byla tato doba přeřazena z kategorie I.AA. Z obsahu dávkového spisu žalobce ovšem vyplynulo, že žalovaná v rámci námitkového řízení činila opakované dotazy na bývalého zaměstnavatele žalobce OKD a. s. Karviná, který přípisem ze dne 13. 3. 2020 mimo jiné vysvětlil, že dobu od 7. 4. 1990 do ukončení pracovního poměru 1. 8. 1990 zařadil dobu zaměstnání žalobce do III. pracovní kategorie z důvodu omluveného pracovního volna. Tento postup žalované považuje krajský soud za správný. Mezi žalobcem a jeho bývalým zaměstnavatelem byla uzavřena dohoda o ukončení pracovního poměru ze dne 1. 8. 1190, podle které měl tento pracovní poměr být ukončen dnem 24. 3. 1990, neboť žalobci vznikl od 25. 3. 1990 nárok na plný invalidní důchod. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ads 150/2018 – 55 ze dne 22. 10. 2019, v němž bylo odkázáno na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2013 sp.  zn. 21 Cdo 2039/2012 nemohl pracovní poměr žalobce být ukončen zpětně ke dni 24. 3. 1990, ale až dnem 1. 8. 1990, tedy dnem kdy byla tato dohoda jejich účastníky podepsána. Při jednání krajského soudu dne 15. 4. 2021 žalobce uvedl, že hned v následující den po návratu z rekondičního pobytu, tj. 9. 4. 1990 navštívil svého lékaře a byl uznán práce neschopným. Tato pracovní neschopnost trvala do 22. 5. 1990 a po jejím ukončení žalobce již žádnou práci nekonal, neboť byl přiznán plný invalidní důchod, který pobíral až do konce pracovního poměru dne 1. 8. 1990. Doba pracovní neschopnosti bezprostředně navazovala na dobu rekondičního pobytu, který trval do 8. 4. 1990 (nikoliv do 6. 4. 1990 jak bude vysvětleno níže). Tato doba byla žalobci v souladu s ust. § 6 odst. 3 nařízení vlády č. 117/1988 Sb. o zařazování zaměstnání do I.A a II.A pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení správně do I.AA pracovní kategorie. Aby bylo možno žalobci započíst namítanou dobu trvání nemocenské od 9. 4. do 22. 5. 1990, musela by být tato doba obklopena dobou výkonu práce zařazené do I.AA kategorie (ust. § 18 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb.). Tak tomu ovšem v daném případě nebylo, neboť od ukončení pracovní neschopnosti až do ukončení pracovního poměru 1. 8. 1990, žalobce již žádnou práci nekonal a šlo tedy o pracovní volno bez náhrady mzdy, které podle ust. § 5 odst. 3 písm. a) nařízení vlády č. 117/1988 Sb., jako dobu zaměstnání v preferované pracovní kategorii započítat nelze.   7. Z důvodu uvedených v předchozím odstavci nelze souhlasit s námitkou žalobce, že doba zaměstnání od 1. 1. 1990 do 22. 5. 1990 má být zařazena do kategorie I.AA. Dobu od 1. 1. 1990 do 6. 4. 1990 žalovaná správně započetla žalobci v pracovní kategorii I.AA a dobu od 7. 4. do 1. 8. 1990 v III. pracovní kategorii z důvodu neobklopenosti následné nemocenské a pracovního volna bez náhrady mzdy. Jako nedůvodnou musí krajský soud hodnotit i žalobní námitku spočívající v tom, že „požadovaná obklopenost doby nemocenské je splněna přiznáním invalidního důchodu od 25. 3. 1990“. Je tomu tak už z toho důvodu, že nárok na invalidní důchod nevznikl za trvání nemocenské od 9. 4. do 22. 5. 1990, ale dne 25. 3. 1990, kdy byl započat jeho rekondiční pobyt.   8. Žalobce dále namítal, že jeho pobyt na léčebné rekreaci byl realizován od 25. 3. do 8. 4. 1990 a nikoliv od 26. 3. do 6. 4. 1990, jak tvrdí žalovaná podle sdělení jeho bývalého zaměstnavatele. Při ústním jednání krajského soudu žalobce předložil k nahlédnutí pokyny pro účastníky rekondičního pobytu v SSSR – Jalta, kde je uveden sraz účastníků tohoto pobytu v hale Dolu ČSA dne 25. 3. s tím, že tento den byl dnem odletu a přílet zpět je na této informaci uveden dnem 8. 4. Je zcela logické, aby dny odletu a příletu byly považovány za dobu rekondičního pobytu; znamená to, že doba tohoto pobytu zařazena do I.AA pracovní kategorie měla být žalobci započtena do 8. 4. 1990 a nikoliv 6. 4. 1990, což ovšem nemůže mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.   9. Podle žalobce vycházela žalovaná z nesprávných údajů jeho zaměstnavatele, když zařadila dobu od 19. 8. 1980 do 31. 8. 1980 do kategorie I.A. Toto žalobní tvrzení je poněkud nelogické, neboť tato doba byla žalobci započtena ve III. pracovní kategorii a nikoliv v kategorii I.A. V podání ze dne 10. 12. 2020 zaměstnavatel žalobci žalované sdělil, že tak učinil z důvodu „přečerpané dovolené“ a že pokud by žalobce přes prázdniny standardně pracoval, nebylo by jej nutno vyřadit do mimoevidenčního stavu dříve. S přihlédnutím k dohodě ze dne 24. 8. 1980 uzavřené mezi žalobcem a jeho bývalým zaměstnavatelem o studiu a poskytnutí stipendia souhlasí krajský soud s žalobcem v tom, že předmětné studium bylo započato dnem 1. 9. 1980 a na tom nic nemění skutečnost, že mu v srpnu 1980 stipendium už bylo poskytnuto, neboť ve zmíněné dohodě bylo ujednáno, že bude vypláceno měsíčně předem. Pracovní poměr žalobce byl uzavřen od 23. 6. 1980 a trval až do 1. 8. 1990 nepřetržitě, včetně období studia od 1. 9. 1980 do 14. 4. 1981. Tvrzení zaměstnavatele, že žalobce „od 19. 8. 1980 byl vyňat jako mimoevidenční stav a od 1. 9. 1980 veden jako stipendista“ je personalistickým pojmem, který nemá oporu v tehdy platném zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů) ani v zákonu č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Rozhodné pro zařazení tohoto období do příslušné pracovní kategorie je totiž to, že žalobce v měsíci srpnu nekonal žádnou směnu, čerpal v tomto období dovolenou, která mu, jak vypověděl při jednání krajského soudu, byla nařízena; tuto skutečnost potvrzuje i fotokopie jeho mzdového listu za rok 1980 a výplatní sáček za srpen 1980, podle něhož dovolená byla čerpána v rozsahu 21 směn a 4 dny měl žalobce neplacené volno. Krajský soud již v rozsudku ze dne 4. 4. 2018 č.j. 20 Ad 28/2017-45 ke stejné žalobní námitce zdůraznil, že podle ust. § 5 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 117/1988 Sb. jako doba zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie se započítávají, jestliže jsou obklopeny touto dobou, též doba dovolené na zotavenou, dodatková dovolená, zvláštní dovolená a další dovolené. Jestliže pak žalobce 1. 9. 1980 nastoupil na Střední průmyslovou školu hornickou, dovolená čerpána v srpnu není obklopena zaměstnáním v I.AA ani I.A pracovní kategorii, protože studium na střední průmyslové škole nemůže být zařazeno v preferované pracovní kategorie a do preferované kategorie pak nemůže být zařazena žalobcem čerpána dovolená v srpnu 1980.   10. Z obsahu správního spisu žalované krajský soud zjistil, že si opatřila dostatek potřebných skutečností a zjištění  pro své rozhodnutí o námitkách žalobce, a nelze proto souhlasit se žalobní námitkou, že nedostala své povinnosti uložené jí v ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobce k datu 5. 1. 2020, kdy dosáhl věku 58 let, nezískal 12 roků zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí hlubinných dolů; za dobu trvání pracovního poměru u bývalého zaměstnavatele společnosti OKD získal toliko 10 roků a 331 dnů (ust. § 74 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění a ust. § 174 odst. 1 písm. c) zákona č. 100/1988 Sb., ve znění účinném od 1. 6. 1992 do 31. 12. 1992).   11.                      Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s.   12.  Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalované toto právo nenáleží ze zákona (ust. § 60 odst. 1, 2 s. ř. s.).   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu  soudu  v  Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení.  Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.                            Ostrava  22. dubna 2021   JUDr. Petr Indráček samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje