č. j. 19 Az 31/2021-37                 ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci   žalobce:  A.T.    státní příslušnost Ruská federace    t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51  Vyšní Lhoty 234    proti   žalovanému:   Ministerstvo vnitra sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2021 č. j. MV-117868-2/OAM-2021, o udělení mezinárodní ochrany takto:    I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:   1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2021 č. j. MV-117868-2/OAM-2021, jímž žalovaný správní řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 22. 7. 2021 dle ust. § 11 a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) zastavil. Žalobce namítal, že oproti původně podané žádosti sdělil správnímu orgánu nové skutečnosti, totiž že jeho česká partnerka s ním očekává narození dítěte. Žalovaný ovšem tuto skutečnost vůbec nezkoumal a nezkoumal ani důsledky z toho vyplývající pro jeho přítelkyni či dosud nenarozené dítě v důsledku toho, že on sám bude následně vyhoštěn. Správní orgán v napadeném rozhodnutí tedy nesprávně uvedl, že žádné nové skutečnosti nesdělil. Tuto novou skutečnost měl žalovaný současně zhodnotit pro účely udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Porušen byl nejen článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ale také článek 3 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého musí být nejlepší zájem dítěte „předním hlediskem jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány“. Žalovaný tak absolutně nerespektoval nejlepší zájem dítěte, ba dokonce se k postavení nezletilého dítěte v rozhodnutí absolutně nevyjádřil, ačkoliv si je žalobce vědom, že v současné době jde stále o nenarozené dítě. Rodinný a soukromý život je skutečností, kterou se měl správní orgán zabývat, a to nejen z pohledu možného udělení doplňkové ochrany, ale také z pohledu dodržení mezinárodních závazků. Tím spíše bylo třeba veškeré skutečnosti kolem rodinného a soukromého života brát jako novou skutečnost, jestliže v předchozím řízení tyto skutečnosti nemohly být zohledněny, neboť v té době ještě intenzity vztahu s přítelkyní, výchov dítěte, anebo sdílená domácnost buď to nebyla, anebo nebyla tak intenzivní. 2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Vyslovil názor, že v projednávané věci dostatečně zhodnotil všechny okolnosti žalobcova případu a dospěl k závěru, že žalobci v zemi původu nehrozí pronásledování či vážná újma. V daném případě nevyvstaly žádné nové skutečnosti či zjištění, které by mohly vést k udělení mezinárodní ochrany a v Rusku dle zpráv o zemi původu, nedošlo k žádným podstatným změnám.  K tvrzení žalobce, že správní orgán nesprávně vyhodnotil okolnosti týkající se jeho soukromého a rodinného života, žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j 9 Azs 248/2016, z něhož jednoznačně vyplývá, že se správní orgán nemá v případě posuzování toho, zda je žádost nepřípustná dle § 10a odst. 4 písm. e) zákona o azylu, rodinnou situací žadatele vůbec zabývat, jelikož je to zcela nadbytečné, neboť tvrzení o existenci rodinných vazeb je z hlediska posouzení přípustnosti opakované žádosti dle § 11a odst. 1 zákona o azylu zcela irelevantní. Těhotenství přítelkyně žalobce či budoucí narození dítěte nenaplňuje žádné zákonné podmínky k udělení azylu. 3. Soud o žalobě rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se na výzvu soudu dle citovaného zákonného ustanovení ve stanovené lhůtě nevyjádřil a nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání soudu nesdělil. 4. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v platném znění, v mezích žalobních bodů a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 5. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. 6. Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 7. 2021 č. j. MV-117868-2/OAM-2021 zastavil řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 22. 7. 2021 dle ust. § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný vycházel z toho, že žádost žalobce ze dne 22. 7. 2021 byla další opakovanou žádostí, v níž neuvedl žádné konkrétní důvody. V následujícím podání žalobce ze dne 26. 7. 2021 je obsaženo jeho čestné prohlášení datované dnem 22. 7. 2021, v němž žalobce uvedl, že poté, co byl dne 12. 2. 2021 propuštěn z Vyšních Lhot, počal se svou českou přítelkyní H.V. dítě. Družka je v 17. týdnu těhotenství a on je otcem dítěte. Současně sdělil, že další podklady od lékaře a čestné prohlášení družky a rodiny doloží. Žalovaný konstatoval, že se jedná již o třetí žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný zjistil, že poprvé požádal žalobce o mezinárodní ochranu 19. 6. 1990, o níž bylo vedeno správní řízení pod č. j. OAM-329/LE-BA02-2019. Rozhodnutím ze dne 27. 11. 2019 žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana. Rozhodnutí nabylo právní moci 18. 12. 2019. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze, který ji usnesením č. j. 1 Az 2/2020-25 ze dne 15. 6. 2020 odmítl. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 7. 2020. Kasační stížnost žalobce nepodal. Po druhé požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany v ČR 8. 11. 2020. Rozhodnutím ze dne 1. 2. 2021 č. j. OAM-131/LE-BA02-2020, které nabylo právní moci 3. 2. 2021, bylo řízení zastaveno pro nepřípustnost. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal dne 16. 2. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 16. 4. 2021 č. j. 20 Az 2/2021-37, který nabyl právní moci 18. 5. 2021, zamítl. V rámci předchozích pravomocně ukončených řízení ve věci žádostí žalobce o udělení mezinárodní ochrany za důvody jejich podání žalobce označil obavu, že v případě návratu do vlasti mu hrozí trestní stíhání a uvěznění kvůli své účasti na demonstracích a projevům nesouhlasu se situací v Rusku. 7. Co se týče výše uvedených zjištění žalovaného z žádosti o udělení mezinárodní ochrany a z obsahu správních spisů ve věci předchozích žádostí o mezinárodní ochranu, krajský soud činí na tomto místě závěr, že tato zjištění korespondují s obsahem správního spisu. 8. Správní spis obsahuje rovněž informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Rusku, konkrétně se jedná o Informaci OAMP-Rusko-Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 17. 6. 2021. 9. Podle ust. § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění do 1. 8. 2021, podal-li cizinec další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a nelze-li se s ohledem na předchozí řízení nebo podstatnou změnu okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a důvodně domnívat, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování, že mu hrozí vážná újma nebo že již splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 13 a § 14a, ministerstvo řízení usnesením zastaví. 10. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. g) téhož zákona, pro účely tohoto zákona se rozumí další opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany druhá opakovaná žádost podaná toutéž osobou po nabytí právní moci rozhodnutí Ministerstva ve věci mezinárodní ochrany, s výjimkou rozhodnutí o zastavení řízení podle § 25 písm. a), d), e), f), h) nebo j) o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a všechny žádosti následující po ní. 11. V posuzované věci předmětem přezkumu soudu bylo rozhodnutí žalovaného o další opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Jednalo se v pořadí o třetí žádost. V případě opakovaných žádostí cizince o udělení azylu je nutno zkoumat, zda nedošlo k podstatné změně okolností, jež v předchozích případech vedly k zamítnutí žádostí o azyl. V rozsudku č. j. 5 Azs 24/2003-42 Nejvyšší správní soud uvedl, že „zpravidla se může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času, a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změna poměrů ve vztahu k osobě žadatele, například udělení azylu matce nezletilé žadatelky, jejíž žádost již byla pravomocně zamítnuta“. V posuzované věci žalobce v předchozích žádostech o azyl uváděl jako důvod pro jeho udělení obavy z trestního stíhání v případě návratu do vlasti a uvěznění tam kvůli účasti na demonstracích a projevům nesouhlasu se situací v Rusku. V další opakované žádosti ze dne 22. 7. 2021 žalobce žádné konkrétní důvody jejího podání neuvedl, následně pak doručil správnímu orgánu čestné prohlášení o tom, že poté, co byl propuštěn 12. 2. 2021 z Vyšních Lhot, počal se svou českou přítelkyní dítě, jeho družka je v 17. týdnu těhotenství a on je otcem dosud nenarozeného dítěte. Krajský soud nesouhlasí s žalobní námitkou žalobce, že uvedenou skutečnost žalovaný v napadeném rozhodnutí neposuzoval. Výslovně se žalovaný k této nově tvrzené skutečnosti vyjádřil na straně 2 a soud souhlasí se závěrem žalovaného, že se nejedná o skutečnost, která by svědčila o tom, že by žalobce mohl být v zemi původu vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo, že by mu mohla hrozit vážná újma podle § 14a zákona o azylu a že tato nová skutečnost se netýká změny situace v zemi původu žalobce, důvodů jeho odchodu z vlasti ani důvodů, pro něž by měl mít jakékoli obavy v případě návratu do země, tím méně pak svědčících o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Soud rovněž sdílí názor žalovaného, že rodinné, respektive osobní vazby na území ČR nejsou bez dalšího důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j.  9 Azs 248/2016-44, z jehož závěrů žalovaný rovněž vycházel a své závěry uvedl na straně 3 napadeného rozhodnutí. S těmito závěry se soud zcela ztotožňuje, zejména pak se závěrem, že nově uváděný důvod žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tedy skutečnost, že přítelkyně žalobce s žalobcem očekává narození dítěte, nenaplňuje zákonnou podmínku udělení azylu či doplňkové ochrany. Prostý fakt, že přítelkyně žalobce je těhotná, nestačí k tomu, aby mohl být učiněn závěr o nepřiměřeném zásahu do soukromého a rodinného života. Soud sdílí závěr žalovaného, že s ohledem na informace o zemi původu žalobce nedošlo od doby, kdy byla naposledy posuzována předchozí žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, tedy od února 2021, případně od doby ukončení řízení u soudu v květnu 2021, k žádné změně okolností, a to ani v Rusku, vztahující se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a a není tedy důvodné se domnívat, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování nebo že mu hrozí vážná újma. Žalovaný nepochybil, když správní řízení ve věci žádosti žalobce ze dne 22. 7. 2021 o udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 11a odst. 3 zákona o azylu zastavil. 12. Krajský soud žalobu jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 13. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Ostrava 27.10.2021   Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně   Shodu s prvopisem potvrzuje