č. j. 20 Ad 9/2020 - 62           ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY      Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Láníčkem ve věci   žalobkyně:               A.J.    zastoupená advokátkou JUDr. Janou Graňákovou    sídlem Štefánikova 10, 737 01  Český Těšín                                        proti žalované:   Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5   o žalobě proti rozhodnutí žalované, ze dne 22. června 2020, ve věci starobního důchodu                    takto:   I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:     1. Žalobkyně podala dne 12. 4. 2019 žádost o starobní důchod od 2. 7. 2019, kterou žalovaná rozhodnutím ze dne 23. 5. 2019 zamítla pro nesplnění podmínek § 28 zákona číslo 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o důchodovém pojištění“). Konkrétně žalobkyně podle odůvodnění rozhodnutí nesplňovala podmínku získání potřebné doby pojištění.   2. Na doručení zamítavého rozhodnutí ze dne 23. 5. 2019 reagovala žalobkyně podáním na formuláři „Doložení nových skutečností“, které žalovaná posoudila jako námitky proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalobkyně především brojila proti nezohlednění jejího zaměstnání v době od 1. 9. 1980 do 12. 5. 1983 u zaměstnavatele ZVL závody na výrobu ložísk Žilina a žádala o spojení s SP Bratislava. O námitkách rozhodla žalovaná rozhodnutím identifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým námitky žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí dovršila žalobkyně důchodový věk 60 let a 2 měsíců ke dni 2. 7. 2019 a k tomu dni získala toliko 31 let a 66 dnů celkové doby pojištění, bez náhradních dob pojištění pak celkem 20 roků a 36 dnů. Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí uvedla, že veškerá doba zaměstnání, která je doložena evidenčními listy důchodového pojištění, byla zhodnocena správně, správně je zhodnocena taky doba do 18 let věku, doba zaměstnání, pojištění, péče o dítě do 4 let věku, i doba, po kterou byl účastník (tj. žalobkyně) veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. V rozhodnutí jsou dále (na straně 3) uvedeny tzv. mezery v průběhu dob pojištění, tj. časová období, za která není doložena žádná doba pojištění či náhradní doba pojištění, včetně období od 31. 8. 1980 do 12. 5. 1983, u kterého se žalované nepodařilo došetřit dobu pojištění na Slovensku. Další mezerou v pojištění je pak až období od 1. 5. 1990 do 20. 3. 1991. V odůvodnění rozhodnutí je dále vysvětleno, z jakých důvodů nelze započítat část doby nezaměstnanosti bez pobírání podpory v nezaměstnanosti v období od 20. 1. 1999 do 23. 2. 2004 a od 24. 5. 2005 do 18. 11. 2006. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uzavřela, že účastník řízení (žalobkyně) splnil podmínku dosažení důchodového věku pro nárok na starobní důchod v roce 2019, avšak nesplnil podmínku získat potřebnou dobu pojištění aspoň 35 roků. Stejně tak žalovaná vyložila, z jakých důvodů nesplňuje žalobkyně podmínky pro nárok na starobní důchod při získání kratší doby pojištění podle § 29 odst. 2 písm. f) a odst. 3 písm. a) a b) zákona o důchodovém pojištění. Námitky proto shledala jako nedůvodné.   3. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou žalobu, ve které navrhovala, aby bylo rozhodnuto tak, že jí náleží starobní důchod. V žalobě tvrdila, že pracovala na základě pracovní smlouvy u ZVL Žilina a do práce nastoupila dne 4. 9. 1980. Nemá žádné mezery v průběhu dob pojištění, odpracovala 35 let a má nárok na starobní důchod. Dále uvedla, že se podniky zlikvidovaly, doložila dvě pracovní smlouvy s tím, že možná by se dalo něco najít v archivu na Slovensku.     4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Podle vyjádření žalované neuvádí žalobkyně v žalobě, který interval měl být zahrnut do celkové doby pojištění. K možným pochybnostem, ohledně intervalu od 1. 9. 1980 do 12. 5. 1983 žalovaná uvedla, že podle doložených dokladů byla žalobkyně zaměstnána v podniku MEZ Mohelnice, se kterým byly sloučeny ZVL závody na výrobu ložísk Žilina, ale nebyly předány zápočtové listy. Ani uvedená doba by však nestačila k dosažení 35 let pojištění, jak požaduje zákon o důchodovém pojištění.   5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí u ústního jednání, a to v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.   6. Ze správního spisu krajský soud ověřil, že průběh správního řízení odpovídá obsahu napadeného rozhodnutí. Za klíčový dokument považuje krajský soud tzv. „Osobní list důchodového pojištění“ obsahující přehled započitatelných dob pojištění žalobkyně (včetně vyměřovacích základů a tzv. vyloučených dob). Podává se z něj mimo jiné, že za dobu od 4. 9. 1980 do 12. 5. 1983 (2 roky a 251 dnů) nebyla žalobkyni započtena žádná doba pojištění, za navazující období od 13. 5. 1983 do 6. 9. 1987 je uvedena „péče od dítě“ a od 7. 9. 1987 do 30. 4. 1990 pak další zaměstnání. Celková evidovaná doba od 1. 9. 1974 do 2. 7. 2019 činí podle tohoto osobního listu 11 632 dnů (včetně 1 257 dnů náhradních dob pojištění, které se podle § 29 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění započítávají v rozsahu 80 %), celková získaná doba pojištění do 2. 7. 2019 činí podle této evidence 11 381 dnů (31 roků a 66 dnů) a bez náhradních dob pojištění 7 336 dnů (20 roků a 36 dnů).      7. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalované, kterým nebylo vyhověno námitkám žalobkyně ohledně její žádosti o přiznání starobního důchodu, a to z důvodu nesplnění podmínky spočívající v získání potřebné doby pojištění.   8. Podle § 28 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku, popřípadě splňuje další podmínky stanovené v tomto zákoně.   9. Podle § 29 odst. 1 písm. k) zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 35 let a dosáhl důchodového věku po roce 2018.   10.                      Podle § 29 odst. 3 písm. a) pojištěnec, který nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 1 písm. g) až k), má nárok na starobní důchod též, jestliže dosáhl důchodového věku po roce 2014 a získal aspoň 30 let doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1 (tj. bez náhradních dob pojištění – poznámka krajského soudu).   11.                      K soudnímu přezkumu správních rozhodnutí považuje krajský soud za nutné zdůraznit, že řízení je podle § 75 odst. 2 s. ř. s. ovládáno přísnou dispoziční zásadou a pokud nejsou zjištěny vady, k nimž musí správní soud přihlížet z úřední povinnosti, přezkoumává napadené rozhodnutí zásadně pouze v mezích žalobních bodů. S uvedenou zásadou se pojí povinnost žalující uvést v žalobě žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. V této souvislosti krajský soud připomíná judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se vymezení žalobních bodů, kdy v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78 rozšířený senát NSS uzavřel, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“   12.                      Krajskému soudu po posouzení žaloby nezbývá než konstatovat, že žaloba je značně kusá, na samé hranici projednatelnosti a postrádá také některé povinné náležitosti [např. datum doručení napadeného rozhodnutí – viz. § 71 odst. 1 s. ř. s., návrh výroku rozsudku zase neodpovídá možným způsobům rozhodnutí ve správním soudnictví]. Přesto krajský soud dospěl k závěru, že nedostatky žaloby nebrání jejímu projednání, základní podmínky pro soudní přezkum, včetně žalobního bodu, z ní lze dovodit, proto přistoupil k jejímu věcnému projednání.   13.                      Žalobkyně především v žalobě nezpochybnila závěr žalované, podle kterého dosáhla důchodového věku 60 let a 2 měsíců ke dni 2. 7. 2019. V souladu s § 28 a § 29 zákona o důchodovém pojištění tak bylo v jejím případě podmínkou pro vznik nároku na starobní důchod „získání“ doby pojištění v délce nejméně 35 let, případně 30 let bez náhradních dob pojištění podle § 29 odst. 3 písm. a) téhož zákona. Podle závěru žalovaného „získala“ žalobkyně k rozhodnému dni 2. 7. 2019 pojištění toliko v délce 31 let a 66 dnů a bez náhradních dob pojištění v délce 20 let a 36 dnů. V napadeném rozhodnutí jsou současně uvedeny tzv. mezery v průběhu dob pojištění, ve kterých nebyla podle závěru žalované doložena žádná doba pojištění či náhradní doba. Takovou mezeru tvoří také období od 31. 8. 1980 do 12. 5. 1983, za které se žalované podle odůvodnění napadeného rozhodnutí nepodařilo dobu pojištění u žalobkyně došetřit. Žalobkyně v žalobě namítala, že pracovala na základě pracovní smlouvy u ZVL Žilina s nástupem do práce od 4. 9. 1980, což postupně dokládala pracovní smlouvou ze dne 4. 9. 1980, dopisem zaměstnavatele o poskytnutí neplacené dovolené (z důvodu mateřství) bez nároku na nemocenské dávky na dobu od 28. 9. 1983 do 13. 5. 1985 a čestnými prohlášeními o tom, že pracovala v ZVL Byčica v letech 1980 až 1983. Přestože to z žaloby nevyplývá jednoznačně, tak po porovnání obsahu žaloby, doložených důkazů, obsahu napadeného rozhodnutí a správního spisu lze dovodit, že žalobkyně brojí právě proti nezohlednění zaměstnání v době od 4. 9. 1980 do 12. 5. 1983, kdy měla pracovat u zaměstnavatele ZVL Žilina. Jakákoliv souvislost žalobních námitek s obdobím dalších tzv. mezer v pojištění je již podle přesvědčení krajského soudu vyloučena, protože nic takového z žaloby nevyplývá a pokud by krajský soud přistoupil k přezkumu dalších období, domýšlel by tím již za žalobkyni relevantní argumenty, což mu nepřísluší. Lze dodat, že ve vztahu k dalším obdobím po 12. 5. 1983 je doba pojištění žalobkyně evidovaná (do 6. 9. 1987 péče o dítě a od 7. 9. 1987 do 30. 4. 1990 další zaměstnání) a až v období od 1. 5. 1990 do 20. 3. 1991 následuje další „mezera v pojištění“.   14.                      Pokud jde o žalobou vymezené období od 4. 9. 1980 do 12. 5. 1983, tak jádro sporu spočívá v tom, zda bylo doloženo získání doby pojištění za uvedené období, ve kterém měla žalobkyně pracovat na Slovensku. Žalovaná tuto dobu pojištění žalobkyni neuznala, protože za uvedené období nemá k dispozici relevantní doklady (evidenční list důchodového pojištění, zápočtové listy). Krajský soud v obecné rovině souhlasí s tím, že žadatel o starobní důchod může získání doby pojištění spočívající ve výkonu zaměstnání prokázat taky jiným způsobem (např. pracovní smlouvou, čestným prohlášením dvou svědků nebo i jinými důkazními prostředky, kterými lze zjistit skutkový stav věci v souladu s §  50 a násl. správního řádu – srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 10 Ads 7/2017 - 32), ale v přezkoumávané věci důvod pro doplnění dokazování v tomto směru neshledal. I kdyby totiž žalobkyně prokázala, že celou dobu od 4. 9. 1980 do 12. 5. 1983 (2 roky a 251 dnů) jí lze započítat jako dobu pojištění pro účely vzniku nároku na starobní důchod, tak by to pro žalobkyni nemohlo přinést příznivější výsledek v tomto soudním sporu. Ani po připočtení sporné doby pojištění k dosud prokázaným dobám (31 let a 66 dnů) by totiž žalobkyně nezískala potřebnou dobu pojištění, ať již 35 let (doložená získaná doba pojištění by činila maximálně 33 let a 317 dnů) podle § 29 odst. 1 písm. k), nebo 30 let podle § 29 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění (tj. bez náhradních dob pojištění, kdy by po doplnění sporného období činila získaná doba pojištění 22 let a 287 dnů). Závěr žalované, podle kterého žalobkyně nezískala ke dni 2. 7. 2019 potřebnou dobu pojištění podle § 29 zákona o důchodovém pojištění a nárok na starobní důchod jí tak dosud nevznikl, by tak i při zohlednění doby pojištění od 4. 9. 1980 do 12. 5. 1983 obstál. Pro úplnost právní argumentace krajský soud dodává, že vznik nároku na starobní důchod nelze u žalobkyně dovodit ani ke dni vydání napadeného rozhodnutí (22. 6. 2020), což je okamžik, ke kterému se napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 1 s. ř. s. přezkoumává.                    15.                      Z výše uvedených důvodů krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. Současně rozhodl krajský soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, proto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení nemá a žalované takové právo v tomto typu řízení podle § 60 odst. 2 téhož zákona přiznat nelze.   16.                      Krajský soud pro odstranění pochybností dodává, že záhlaví rozsudku reflektuje stav ke dni jeho vyhlášení, kdy byla žalobkyně ještě zastoupena tehdejší advokátkou JUDr. Janou Graňákovou. Při doručování rozsudku již bude vycházeno z aktuálního stavu.     Poučení:   Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu.   Ostrava 31. května 2021     JUDr. Martin Láníček samosoudce         Shodu s prvopisem potvrzuje