Přihlásit se
ECLIECLI:CZ:KSOS:2021:25.Af.35.2018.47
Datum rozhodnutí24.03.2021
SoudKSOS
Spisová značka25 Af 35/2018
Zdrojvyhledavac.nssoud.cz
Typ rozhodnutíRozsudek
HesloDaně - ostatní
Ke staženíPDF

Odůvodnění

č. j. 25Af 35/2018 - 47           ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY  Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci   žalobce:  R. S. zastoupeného advokátkou Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou sídlem Příčná 327/1, 736 01  Havířov proti žalovanému   Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96  Praha 4     o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 5. 2018, č. j. 23250-4/2018-900000-315, ve věci spotřební daně   takto:   I. Žaloba se zamítá.   II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   Vymezení věci 1.      Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 9. 1. 2017 č. j. 4553/2016-570000-32.5. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto o odpovědnosti žalobce společně a nerozdílně za placení spotřební daně ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) věty druhé zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „ZSD“); žalobci byla uložena povinnost k úhradě daně ve výši 285 138,- Kč za zdaňovací období květen 2015. Žalobce namítá, že daň mu byla vyměřena s ohledem na závěr správních orgánů, že se podílel na dopravě vybraných výrobků – minerálních olejů. Žalobce však tvrdí, že neskladoval, nedopravoval a nijak se nepodílel na dopravě či skladování vybraných výrobků a není tak dána povinnost společně a nerozdílně se podílet na úhradě spotřební daně. 2.      Žalobce namítal, že nikdy nebyl osobou, která by se podílela na dopravě nezdaněného minerálního oleje CLEANOL 7, KN 27101999 v množství 26 ks IBC kontejnerů o objemu 1 000 litrů, v celkovém množství 26 040 litrů, dále, že nikdy nevydal pokyny a nové dispozice k dopravě související se změnou konečného místa určení oproti údajům v původních dokladech, dále, že nikdy dopravní prostředek přepravce B-star, s. r. o. nedoprovodil do místa nového určení a nikdy nevyčkával do okamžiku započetí vyskladňování zboží z dopravního prostředku uvedeného přepravce. Skutečnosti, o které žalovaný opírá své závěry, jsou pouhými domněnkami. 3.      Přeprava předmětného vybraného výrobku byla zajišťována společností ROPERO TRADING Ktf. u společnosti B-star s. r. o.; žalobcem zajišťována nebyla a na této se nijak nepodílel. Správce daně na zjištěné skutečnosti usuzuje pouze z výslechu řidiče dopravního prostředku společnosti B-star s. r. o. p. S. 4.      To, že byl žalobce požádán zástupcem společnosti ROPERO TRADING Ktf., aby poskytl pomoc řidiči tahače p. S. v podobě zajištění dodání finančních prostředků pro natankování soupravy a posléze navigaci na bývalý zemědělský pozemek v Děhylově, nezakládá povinnost žalobce podle § 4 odst. 1 písm. f) věty druhé ZSD. Žalobce zdůraznil, že nebyl zjištěn uvnitř kontrolovaného skladu, ale daleko před ním, shodou okolností jen proto, že telefonoval a stál na okraji vozovky, když byl požádán o předání finančních prostředků řidiči tahače. 5.      Žalobce namítá, že žalovaný porušil zásadu zákazu zneužití pravomoci a správního uvážení a zásadu volného hodnocení důkazů. Existuje-li potenciál, že daňový subjekt B-star s. r. o. bude v rozumné době schopen potřebné prostředky na úhradu spotřební daně vygenerovat, není na místě penalizace dalšího subjektu. Zároveň žalobce zdůraznil, že jako tehdejší jednatel společnosti T1 invest s. r. o. se nepodílel na zajištění ani provedení přepravy zboží v případě, kdy společnost T1 invest s. r. o. dne 16. 4. 2015 zboží přijala. 6.      Nadto žalobce namítl, že z dokladu CMR vyplývá, že zboží je nezdanitelným výrobkem, když nesmí být použito jako palivo, topivo nebo k výrobě takových látek. 7.      Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobní námitky jsou identické s námitkami odvolacími a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zjištění ze správních spisů 8.      Ze správních spisů soud zjistil, že dne 27. 5. 2015 proběhla celními orgány kontrola přepravy vybraných výrobků v areálu bývalého zemědělského družstva v Děhylově na ul. Zemědělské, kdy byl kontrolován tahač RZ X s plachtovým návěsem RZ X označený logem společnosti B-star s.r.o. Na místě kontroly byla zjištěna vykládka IBC kontejnerů z ložné plochy dopravního prostředku do skladovací haly, ve které se nacházely i další IBC kontejnery opatřené zařízením k výdeji a čerpání pohonných hmot. V době příjezdu celních orgánů byly z dopravního prostředku složeny dva IBC kontejnery a umístěny do skladovací haly. Dopravní prostředek řídil pan P. S., nar. X zaměstnanec dopravce. Před objektem bývalého zemědělského družstva se zdržoval žalobce, který byl celními orgány ztotožněn. Bylo zjištěno na podkladě výsledků mezinárodního dožádání, že dodavatel ROPERO TRADING Kft. dopravoval minerální olej CLEANOL 7, KN 27101999 s nakládkou u MOLTO INDISTRUIES GmbH do ČR dopravcem B-star s. r. o.; bylo dále zjištěno, že shodný minerální olej byl od shodného dodavatele dopravován shodným dopravcem také dne 16. 4. 2015, kdy v pozici deklarovaného příjemce figurovala společnost T1 invest s. r. o., jejímž jediným jednatelem a společníkem byl žalobce. V rámci dokazování před prvostupňovým správcem daně žalobce uvedl, že společnost ROPERO TRADING Kft. jej požádala, aby jim pomohl vyřešit problémy s vadným stavem kamionu, kdy se dozvěděl, že řidiči došla nafta a má poruchu na vozidle a zboží měl složit v náhradním skladu u společnosti O. Šofér tvrdil, že už tam jednou v ten den jednou byl, ale nevěděl přesně, co má dělat a na koho se má obrátit, tzn., že za přítomnosti žalobce ho tam dovezl a doprovodil ještě jednou, kde následně začal zboží skládat. 9.      Správce daně zjistil, že přepravovaný minerální olej má vlastnosti, které se shodují s vlastnostmi minerálních olejů uvedených v § 134w odst. 1 ZSD a s vlastnostmi olejů uvedených v § 134m odst. 1 písm. e) ZSD. Vybraný výrobek je zvláštním minerálním olejem, který nadto je předmětem značkování. Přítomnost značkovače nebyla ve vzorku oleje zjištěna; značkování nevyplývá ani z dokladů předložených dopravcem nevyplývá splnění povinnosti značkování. Dále bylo zjištěno, že odběratel ani příjemce oleje nejsou registrovány jako osoby nakládající se zvláštními minerálními oleji. Správce daně uzavřel, že přepravované vybrané výrobky jsou nezdaněné a jejich dopravou a uvedením do volného oběhu vznikla podle § 45 odst. 4 ZSD dopravci povinnost daň přiznat a zaplatit, čímž se stal dopravce plátcem daně podle § 4 odst. 1 písm. f) ZSD; správce daně vydal dopravci společnosti B-star s. r. o. platební výměr č. j. 77371/2016-570000-32.5 na úhradu spotřební daně ve výši 285 138 Kč. 10.  Co se týče společné a nerozdílné odpovědnosti žalobce, zjistil správce daně z výpovědi samotného žalobce, že žalobce na základě ústní smlouvy se společností ROPERO TRADING Kft. doprovodil řidiče dopravního prostředku, převážející minerální olej, do tzv. „náhradního skladu“, resp. před areál bývalého zemědělského družstva v Děhylově, celou dobu kontroloval, zda uvedený řidič nebude muset tankovat. Navíc v podání ze dne 30. 1. 2017 žalobce sám uváděl, že stál před předmětným areálem a telefonoval, aby řidiči p. S. předal finanční prostředky na nákup PHM. Uvedené skutečnosti korespondovaly s vyjádřením řidiče p. S. Správce daně tedy rozhodnutím ze dne 9. 1. 2017, č. j. 4553/2017-570000-32.5 rozhodl o společné a nerozdílné odpovědnosti žalobce podle § 4 odst. 1 písm. f) ZSD za spotřební daň ve výši 285 138 Kč společně s dopravcem společností B-star s. r. o. a uložil mu povinnost tuto částku uhradit do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. 11.  Proti prvostupňovému rozhodnutí si žalobce podal odvolání, ve kterém uplatnil námitky shodné s námitkami žalobními; o odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Posouzení věci krajským soudem 12.  Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s.. 13.  Nejprve krajský soud předesílá, že shledal jako nedůvodnou žalobní námitku – vznesenou obecně – že přepravovaný minerální olej nesměl být použit jako palivo, topivo nebo k výrobě takových látek. Jak vyplývá ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2020, č. j. 4 Afs 216/2018-37, pokud daňový subjekt ve vztahu k povinnosti uhradit spotřební daň tvrdí, že mu nevznikla daňová povinnost podle zákona o spotřebních daních, je také povinen zcela konkrétně vymezit a řádně prokázat účel použití vybraných výrobků, aby dosáhl toho, že předmětné minerální oleje nebudou podléhat spotřební dani. Nejedná se přitom o prokazování negativní skutečnosti (tj. skutečnosti, že minerální oleje nepodléhají spotřební dani, resp. neslouží k určitému účelu), jelikož povinností daňového subjektu je prokázat konkrétní účel použití minerálních olejů, tedy pozitivní skutečnost, se kterou by právě on měl být z logiky věci nejvíce obeznámen. S ohledem na zcela obecnou žalobní námitku postačí s odkazem na citované judikaturní závěry konstatovat, že žalobce v řízení, ani v žalobě nic konkrétního ohledně použití minerálních olejů netvrdil, potažmo ani neprokazoval. Z uvedeného důvodu nepřistoupil krajský soud k dokazování žalobcem u ústního jednání navrženými důkazy, neboť bylo na žalobci, aby tyto důkazy ke svým tvrzením navrhl již v průběhu daňového řízení. 14.  Základní podstatou sporu je tedy posouzení otázky, zda skutečnosti zjištěné správními orgány mohly vést oprávněně k závěru o tom, že se žalobce podílel na dopravě nezdaněného minerálního oleje ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) ZSD. 15.  Nutno předně říci, že žalobní námitky jsou v tomto směru v zásadě obecné a představují pouze tvrzení žalobce o tom, že se na dopravě nezdaněného minerálního oleje nijak nepodílel, přičemž však jeho tvrzení nejsou podepřena žádnými relevantními skutečnostmi a zároveň žalobce nerozporuje skutkový stav zjištěný správními orgány, pouze z něj dovozuje jiné závěry; neuvádí přitom žádnou odlišnou skutkovou verzi. 16.  V této souvislosti krajský soud připomíná judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se vymezení žalobních bodů, kdy v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78 rozšířený senát NSS uzavřel, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ Krajský soud tak vypořádá vznesené žalobní námitky právě s respektem k míře jejich precizace. 17.  Krajský soud má za to, že žalovaný shodně se správcem daně prvního stupně, posoudili zjištěné skutečnosti ve vztahu k žalobci a dovodili, že se žalobce na dopravě nezdaněných minerálních olejů podílel. 18.  Jako zcela zásadní je přitom nutné posoudit vyjádření samotného žalobce v průběhu daňového řízení, kdy žalobce sám uvedl, že na základě ústní smlouvy se společností ROPERO TRADING Kft. doprovodil řidiče dopravního prostředku (p. S.), převážející předmětný nezdaněný minerální olej, do tzv. „náhradního skladu“, resp. před areál bývalého zemědělského družstva v Děhylově, že celou dobu kontroloval, zda uvedený řidič nebude muset tankovat (žalobce měl podle ústní smlouvy poskytnout řidiči finanční prostředky na zajištění natankování PHM do dopravního prostředku). V podání ze dne 30. 1. 2017 žalobce sám uváděl, že stál před předmětným areálem a telefonoval, aby řidiči p. S. předal finanční prostředky na nákup PHM. Uvedené skutečnosti přitom zcela korespondovaly s vyjádřením řidiče p. S. Nelze přitom odhlédnout ani od dalších zjištěných skutečností, a to, že dodavatel ROPERO TRADING Kft. dopravoval minerální olej CLEANOL 7, KN 27101999 s nakládkou u MOLTO INDISTRUIES GmbH do ČR dopravcem B-star s. r. o. také dne 16. 4. 2015, kdy v pozici deklarovaného příjemce figurovala společnost T1 invest s. r. o., jejímž jediným jednatelem a společníkem byl žalobce. Za uvedené situace nelze pokládat za náhodné angažování se žalobce při inkriminované přepravě (jak žalobce v žalobě uvedl „shodou okolností“), byť společnost T1 invest s. r. o.  v projednávaných transakcích nefigurovala jako konečný odběratel. Žalobce si musel být v inkriminované době minimálně vědom okolností povahy dopravovaného minerálního oleje, jakož i postavení dodavatele a dopravce z pohledu dikce 134w odst. 1 ZSD a   § 134m odst. 1 písm. e) ZSD. 19.  Z uvedených okolností podle krajského soudu vyplývá jednoznačný závěr, že se žalobce na předmětné dopravě podílel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) ZSD. Nelze totiž rozumně předpokládat, že by žalobce vystupující v pozici jednatel a společníka společnosti T1 invest         s. r. o., v rámci projednávané přepravy nebyl blíže obeznámen o předmětu přepravy a dalších jejích okolnostech, jestliže pouhý cca měsíc před projednávanou dopravou společnost T1 invest s. r. o. byla konečným odběratelem téhož minerálního oleje od téhož dodavatele, přičemž dopravu zajišťoval týž dopravce. 20.  Lze uzavřít, že žalobní námitky byly vyvráceny zjištěními správních orgánů v průběhu daňového řízení, a to jak ze skutečností sdělených samotným žalobcem, tak vyplývajícími z provedeného dokazování. 21.  Žalovaný se v žádném případě nedopustil porušení zákazu zneužití pravomoci a správního uvážení; naopak, jeho rozhodnutí vyznívá zcela přesvědčivě a srozumitelně, přičemž lze konstatovat, že provedené důkazy hodnotil všechny ve vzájemné souvislosti a své hodnotící úvahy logicky odůvodnil. Závěr a náklady řízení 22.  Vzhledem k tomu, že krajský soud neshledal žalobní námitky důvodné, žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 23.  O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.   Poučení:   Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.   Ostrava 24. března 2021   Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu

Hlavní stránka · Zásady ochrany osobních údajů · Smluvní podmínky