č. j. 65 Af 10/2020-61           ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph. D., ve věci žalobce: E. N. s.r.o., IČO: X    sídlem Š. 66/9, O.    zastoupený advokátem Mgr. Markem Gocmanem    sídlem 28. října 438/219, Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno za účasti: Mgr. Ing. Pavla Buxbaumová   insolvenční správkyně žalobce   sídlem Masarykovo náměstí 37, Uničov o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 12. 2019, č. j. 50656/19/5000-10480-712244 a ze dne 10. 12. 2019, č. j. 50661/19/5000-10480-712244, ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a žaloba 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2019, č. j. 50656/19/5000-10480-712244 a ze dne 10. 12. 2019, č. j. 50661/19/5000-10480-712244, kterými žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 17. 5. 2019, č. j. 1187173/19/3100-31472-803591 a č. j. 1187231/19/3100-31472-803591, kterými správce daně zastavil odvolací řízení proti platebním výměrům ze dne 11. 3. 2019, č. j. 394595/19/3100-31471-804121 a ze dne 14. 3. 2019, č. j. 444907/19/3100-31471-804121. Uvedenými platebními výměry byl žalobci vyměřen odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 26 721 878 Kč (výměrem ze dne 11. 3. 2019) a penále ve výši 4 454 232 Kč (výměrem ze dne 14. 3. 2019). 2. Žalobce předně namítal, že správce daně nevzal v průběhu řízení o zastavení odvolacího řízení v potaz skutečnost, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2018, č. j. KSOL 20 INS 18371/2018-A12 byl zjištěn úpadek žalobce a prohlášen konkurz na jeho majetek. Správce daně sice pohledávky spočívající v odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále přihlásil do insolvenčního řízení, avšak přihláška týkající se penále byla soudem odmítnuta a pohledávka spočívající v odvodu za porušení rozpočtové kázně byla popřena v rámci přezkumného jednání. Žalovaný toto pochybení nenapravil. 3. Dále žalobce namítal, že aplikace § 243 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) nebyla namístě s ohledem na to, že pohledávka správce daně byla v insolvenčním řízení popřena. Aplikací uvedeného ustanovení došlo ke vzniku nerovného postavení mezi věřiteli, o jejichž pohledávkách probíhá občanské soudní řízení nebo správní řízení, a věřiteli, kteří uplatňují pohledávky z daňových řízení, a jejichž rozhodnutí mohou na základě uvedeného ustanovení nabýt právní moci. B. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 4. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 11. 5. 2020 navrhl zamítnutí žaloby. K námitkám žalobce uvedl, že platební výměry ze dne 11. 3. 2019 a 14. 3. 2019 nabyly právní moci ze zákona ukončením přezkumného jednání a proti rozhodnutí, které nabylo právní moci, se podle § 103 daňového řádu nelze odvolat. Žalovaný dále uvedl, že jednak se skutkové okolnosti uvedené žalobcem ohledně insolvenčního řízení se nezakládají na pravdě, a také nemají žádný vliv na předmět řízení. Tím bylo zastavení odvolacího řízení pro nepřípustnost odvolání. 5. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uvedla, že předmětná rozhodnutí o zastavení odvolacích řízení neměla být vůbec vydána, neboť zjištěním úpadku žalobce mělo být daňové řízení přerušeno, jelikož v daném řízení byla řešena pohledávka, kterou je nutné v insolvenčním řízení přihlásit přihláškou. Podle osoby zúčastněné na řízení byla podaná odvolání přípustná, jelikož v předmětných platebních výměrech bylo uvedeno, že odvolání proti nim je přípustné. Za této situace je nutné dovodit, že nesprávné poučení o opravném prostředku nesmí vést k porušení práva na soudní ochranu. Na podporu svého názoru odkázala osoba zúčastněná na řízení na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2009, č. j. 6 As 35/2009-96. C. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu 6. Krajský soud z předloženého správního spisu soud pro potřeby soudního přezkumu zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 14. 12. 2018, č. j. KSOL 20 INS 18371/2018-A12 byl zjištěn úpadek žalobce a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Osoba zúčastněná na řízení byla ustanovena insolvenční správkyní žalobce. Přihláškou evidovanou pod č. j. KSOL 20 INS 18371/2018-P13 správce daně přihlásil pohledávky týkající se uvedených platebních výměrů. 7. Platebním výměrem ze dne 11. 3. 2019, č. j. 394595/19/3100-31471-804121 (žalobci doručen dne 12. 3. 2019) byl správcem daně žalobci vyměřen odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 26 721 878 Kč. Platebním výměrem ze dne 14. 3. 2019, č. j. 444907/19/3100-31471-804121 (žalobci doručen dne 14. 3. 2019) bylo žalobci vyměřeno penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 29. 12. 2017 do 13. 12. 2018, a to ve výši 4 454 232 Kč. 8. Dne 19. 3. 2019 se v probíhajícím insolvenčním řízení konalo přezkumné jednání, jehož předmětem bylo mj. přezkoumání pohledávek správce daně. 9. Proti shora uvedeným platebním výměrům podal žalobce dne 11. 4. 2019, resp. dne 15. 4. 2019 odvolání. Správce daně odvolací řízení rozhodnutími ze dne 17. 5. 2019 zastavil z důvodu, že předmětné platební výměry nabyly právní moci dne 19. 3. 2019 podle § 243 odst. 2 daňového řádu. Žalobce proti posledně uvedeným rozhodnutím správce daně brojil odvoláními, která žalovaný napadenými rozhodnutími zamítl. D. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 11. Podle § 243 odst. 1 daňového řádu platí, že „po zahájení insolvenčního řízení lze daňové řízení zahájit a v celém daňovém řízení pokračovat, s výjimkou daňové exekuce, kterou lze nařídit, avšak nelze ji provést, pokud insolvenční zákon nestanoví jinak“. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že „ukončením přezkumného jednání nebo schválením zprávy o přezkumu soudem nabývá nepravomocné rozhodnutí v nalézacím řízení týkajícím se pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, právní moci“. 12. Z ustanovení § 242 odst. 1 daňového řádu vyplývá, že „daňové pohledávky, které vznikají v důsledku daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou pohledávky za majetkovou podstatou“. 13. Z ustanovení § 103 odst. 1 daňového řádu vyplývá, že „rozhodnutí, které je účinné a proti kterému se nelze odvolat, je v právní moci“. 14. Jádro sporu v projednávané věci tvoří otázka, zda ukončením přezkumného jednání nabyly shora popsané platební výměry právní moci a zda za této situaci bylo přípustné proti nim brojit odvoláním. 15. Předně musí krajský soud odmítnout námitku, že žalovaný, resp. správce daně opomenuli skutková zjištění, které uvedl žalobce v žalobě (týkající se popření pohledávek). Jak bude podrobně vysvětleno níže, tyto okolnosti nejsou pro posouzení projednávané věci relevantní. 16. Daňové řízení se podle § 243 odst. 1 daňového řádu zjištěním úpadku daňového subjektu ani prohlášením konkurzu na jeho majetek nepřerušuje a správce daně je oprávněn v něm pokračovat s výjimkou daňové exekuce. Pokud je však předmětem takového daňového řízení pohledávka, která není ve smyslu § 242 odst. 1 daňového řádu pohledávkou za majetkovou podstatou, je správce daně povinen jí přihlásit do insolvenčního řízení ve lhůtách k tomu stanovených. Takovými pohledávkami jsou zjednodušeně řečeno pohledávky, které mají základ ve skutečnostech, které nastaly před rozhodnutím o úpadku daňového subjektu. Nepravomocná rozhodnutí, která byla vydána ohledně těchto pohledávek, pak podle § 243 odst. 2 nabývají právní moci ukončením přezkumného jednání. Účelem této úpravy je v souladu se zásadou hospodárnosti ukončit nalézací řízení, neboť pohledávky, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, nepůjde po ukončení přezkumného jednání přihlásit. Další vedení daňového nalézacího řízení by tedy postrádalo smysl. Daňový subjekt však v žádném případě není zbaven možnosti brojit proti takové pohledávce. Jen svou obranu musí uplatnit v probíhajícím insolvenčním řízení, resp. na něj navazujících incidenčních sporech. V insolvenčním řízení má správce daně ohledně pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou stejné postavení jako jakýkoliv jiný přihlášený věřitel. Spor o daňovou pohledávku tak pokračuje v rámci insolvenčního řízení. Pro insolvenční soud není správcem daně vydané rozhodnutí nikterak závazné. K nerovnosti popsané žalobcem proto nedochází. Totéž vyplývá i z důvodové zprávy k § 243 daňového řádu, ve které je uvedeno, že „návrh tak reflektuje princip úpadkového práva, podle něhož všichni věřitelé mají v insolvenčním řízení rovné možnosti, a zároveň zohledňuje zásadu hospodárnosti a procesní ekonomie vycházeje z toho, že pokračování v nalézacím řízení poté, co již nelze pohledávku jako pravomocnou přihlásit do insolvenčního řízení, se nejeví jako efektivní. Při přihlášení nepravomocné pohledávky totiž s velkou pravděpodobností dojde k jejímu účinnému popření…“ (důvodová zpráva k zákonu č. 280/2009 Sb., sněmovní tisk č. 685/0, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, 5. volební období, dostupná na www.psp.cz). 17. Ze shora popsaných skutkových okolností je zjevné, že platebními výměry ze dne 11. 3. 2019 a 14. 3. 2019 byly správcem daně stanoveny pohledávky, které se týkaly dotace poskytnuté žalobci před zjištěním jeho úpadku. Šlo tedy o pohledávky, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou. Správce daně postupoval správně, když předmětné platební výměry vydal a poučil v nich žalobce o možnosti podat odvolání. V době jejich vydání totiž stále neproběhlo přezkumné jednání a ve vztahu k uvedeným platebním výměrům se tak uplatnil „standardní procesní postup“. Teprve ukončením přezkumného jednání dne 19. 3. 2019 došlo ex lege k tomu, že předmětné platební výměry nabyly právní moci. Tento následek nastává bez ohledu na případné popření pohledávky v insolvenčním řízení. Žalobce podal odvolání až dne 11. 4. 2019, resp. 15. 4. 2019, tedy v době kdy již byly oba platební výměry pravomocné. 18. Jak vyplývá z § 103 odst. 1 daňového řádu, odvolání je řádným opravným prostředkem, který lze uplatnit vůči nepravomocnému rozhodnutí. Jestliže je odvolání podáno proti pravomocnému rozhodnutí, je nutné jej posoudit jako nepřípustné a odvolací řízení podle § 113 odst. 1 písm. c) daňového řádu zastavit. Správce daně ani žalovaný tudíž nepochybili, když posoudili odvolání žalobce jako nepřípustné. 19. Na základě uvedeného hodnotí krajský soud námitky žalobce jako nedůvodné. E. Závěr a náhrada nákladů řízení 20. Vzhledem k výše uvedenému krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto jí podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. 21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2015 č. j. 7 Afs 11/2014 - 47, č. 3228/2015 Sb. NSS). 22. O nákladech osoby zúčastněné na řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Olomouc 17. března 2021     Mgr. Jiří Gottwald v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.