V případě pachtovní smlouvy se použije přiměřeně ustanovení § 2228 odst. 1 a 4 o. z., a to na základě ustanovení § 2341 o. z. Propachtovatel má tak právo vypovědět pacht postupem dle § 2228 odst. 1 a 2 o. z., nezaplatí-li pachtýř pachtovné ani do splatnosti příštího pachtovného.

INCLUDEPICTURE "C:\\Users\\WINWORD\\VIM\\OBRAZKY\\ZNAK.BMP" \* MERGEFORMATINET INCLUDEPICTURE "C:\\Users\\WINWORD\\VIM\\OBRAZKY\\ZNAK.BMP" \* MERGEFORMATINET INCLUDEPICTURE "C:\\Users\\WINWORD\\VIM\\OBRAZKY\\ZNAK.BMP" \* MERGEFORMATINET INCLUDEPICTURE "C:\\WINWORD\\VIM\\OBRAZKY\\ZNAK.BMP" \* MERGEFORMATINET ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobců: a) Ing. Vít D., narozený xxx bytem xxx b) Mgr. David D., narozený xxx bytem xxx oba zastoupeni advokátem Mgr. Richardem Pěnčíkem sídlem Malinovského nám. 603/4, 602 00 Brno proti žalované: ZS Pobečví a. s., IČO 25360485 sídlem Rokytnice 360, 751 04 Rokytnice zastoupená advokátkou Mgr. Petrou Hrachy sídlem Cihlářská 19, 602 00 Brno o vyklizení nemovitých věcí, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 6. 2020, č. j. 11 C 77/2020-30, takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5.173,70 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Petry Hrachy, advokátky. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby byla žalovaná povinna vyklidit pozemky p. č. xxx, p. č. xxx, p. č. xxx, p. č. xxx, p. č. xxx a p. č. xxx zapsáno na LV číslo xxx pro k. ú. xxx, obec xxx u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov, zamítl (výrok I.) a uložil žalobcům a) a b) zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 16.966,62 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Petry Hrachy (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci s tím, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když soud bez bližšího upřesnění uzavřel, že žalobci byli v dané věci povinni postupovat s ohledem na ustanovení § 2341 o. z. přiměřeně dle § 2228 odst. 1 a odst. 4 o. z. (tedy v daném případě, kdy došlo k prodlení s úhradou pachtovného, vyčkat do splatnosti dalšího pachtovného, teprve následně vyzvat žalovanou k nápravě a až pokud by k nápravě nedošlo, ukončit smluvní vztah výpovědí). Přitom však bylo soudem prvního stupně opět bez bližšího upřesnění odepřeno žalobcům právo od sjednané smlouvy ze zákonného důvodu odstoupit, respektive tomuto úkonu nebyl soudem prvního stupně přiznán status platného zániku smluvního vztahu. Žalobci opakují nesporný fakt, že závazkovým vztahem mezi účastníky sporu byl pacht, přičemž zákonná ustanovení vymezující pacht (§ 2332 a násl. o. z.) zánik tohoto typu závazkového vztahu podrobněji neupravují. Okresní soud v rozsudku opřel své rozhodnutí primárně o § 2341 o. z., dle kterého není-li v ustanoveních upravujících pacht stanoveno něco jiného, použijí se pro pacht přiměřeně ustanovení o nájmu. Žalobci však nemohou souhlasit, že by v daném případě měly být pro skončení pachtu doslovně převzaty ustanovení o skončení nájmu, jak je ve svém odůvodnění užívá napadený rozsudek. Ustanovení § 2341 o. z. neodkazuje výslovně na ustanovení o nájmu, nýbrž nabádá k přiměřenému použití. Případně využitá ustanovení o nájmu tedy musí být aplikovatelná na pachtovní závazek při zohlednění všech jeho specifik a zcela jistě tak nelze bez dalšího převzít pro pacht veškerá ustanovení o nájmu. Napadený rozsudek pak staví na závěru o nenaplnění povinnosti stanovené v § 2228 odst. 2 o. z. pro výpověď bez výpovědní doby. Toto ustanovení však nelze pro pachtovní závazek využít, když právě zejména v otázce úhrady nájemného a pachtovného se tyto závazkové vztahy výrazně liší. Už jen skutečnost, že za pacht je možné platit mimo penězi také částí výnosu z propachtované věci, tyto 2 instituty zásadně odlišuje. Požadavek vyčkat s výzvou k úhradě až do splatnosti příštího pachtovného stanovený v § 2228 odst. 4 o. z. (přičemž pachtovné je zvláště u zemědělského pachtu typicky placeno na roční bázi oproti měsíční u nájemného), tak nemůže být považován za přiměřený, když po propachtovateli nemůže být spravedlivě požadováno, aby na úhradu čekal více než rok, přičemž v tomto období by mu byla odebrána jakákoliv možnost z takto vadného vztahu vystoupit. Nemůže tak býti sporu o tom, že vyčkávací lhůta „do splatnosti příštího pachtovného“ nemůže být použita, tímto způsobená nejistota v délce jiné zvolené lhůty pak činí celé ustanovení § 2228 o. z. z pohledu právní jistoty pro pacht nepoužitelné. Ustanovení občanského zákoníku upravující pacht neobsahují vlastní úpravu zániku závazku. Přiměřené použití ustanovení o nájmu pak nemůže znamenat, že zánik pachtu je možný jen dle úpravy obsažené v ustanoveních o nájmu, když ani zde není úplný (konečný) výčet možností zániku závazku. Nadto je napadeným rozsudkem v citovaném ustanovení § 2228 odst. 4 o. z. zakotveno právo postupovat jak dále dané ustanovení uvádí, nikoli povinnost. Odhlédneme-li od smluvních ujednání a zůstaneme u zákonné úpravy, v obecné rovině nemůže být sporu, že platná právní úprava připouští zánik závazku mimo jiné jak výpovědí, tak odstoupením. Přitom není nutné, aby vždy konkrétní ustanovení upravující daný typ závazku přesně pro ten, který závazek stanovil podmínky možné výpovědi a podmínky možného odstoupení. Současně neplatí, že by bylo možné od smlouvy vždy jen odstoupit nebo vždy ji jen vypovědět, tyto 2 možnosti se navzájem nevylučují. Jinými slovy z absence úpravy institutu odstoupení u konkrétního závazku (v tomto případě u pachtu) není možné dovozovat, že zánik závazku touto formou není možný, a to ani s ohledem na skutečnost, že ustanovení o nájmu, na která odkazuje pachtovní ustanovení § 2341 o. z., obsahuje konkrétní možnosti zániku tohoto závazku výpovědí. I samotné členění platného občanského zákoníku dává seznat, že v rámci konkrétní úpravy jednotlivých typů závazkových vztahů nejsou vždy upraveny všechny eventuality, a je tak namístě využít obecné úpravy, která je speciálně pro zánik závazku obsažena v § 1908 a násl. o. z. S ohledem na uvedené tak není možné v řešeném případě přiřknout ustanovení § 2341 o. z. prioritu s odkazem na zásadu lex specialis derogat generali, když byla-li by shledána použitelnost tohoto ustanovení na pachtovní smlouvu, stále by se sjednalo o speciální úpravu výpovědi, nikoliv odstoupení. Užití institutu odstoupení tak ničeho nebrání. Mezi stranami uzavřená pachtovní smlouva je relativně prostý závazkový vztah, na kterém strany setrvávají jen a pouze, pokud pachtýři je umožněno užívání a požívání předmětných pozemků, propachtovatelům je řádně a včas hrazeno pachtovné. Tyto základní mantinely jsou natolik zásadní, že nejsou-li bezvýhradně dodrženy, je zřejmé, že závazkový vztah pozbývá pro dotčenou stranu smyslu, a to i v té rovině, že by strany předmětnou smlouvu ani nebyly bývaly uzavřely, věděly-li by, že tyto nebudou dodrženy. V dotčené pachtovní smlouvě strany výslovně sjednaly, že „pachtýř se zavazuje řádně a včas hradit pachtovné“. Okresní soud po provedeném dokazování seznal, že „v řízení bylo prokázáno, že žalovaná nesplnila řádně (včas) svou smluvní povinnost dle smlouvy pachtovní k úhradě sjednaného nájemného“. Dle § 1977 a § 1978 poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost, může druhá strana od smlouvy odstoupit. Platná právní úprava dává možnost od neplněné smlouvy odstoupit, tato možnost není (pro pacht) nikde v platné právní úpravě zapovězena, není tedy zákonný důvod žalobcům toto právo odpírat. Pokud by i napadený rozsudek směřoval k ochraně blíže neurčeného práva pachtýře, ten o takovou ochranu přišel, když sjednanou smlouvu porušil a provinil se základnímu pravidlu pacta sunt servanda zakotvenému také v § 3 odst. 2 písm. d) o. z. Žalovaná je velkou korporací s dominantním postavení v oblasti obhospodařování půdy v katastru obce xxx. Žalovaní se nemohou smířit s arogantním a nekorektním chováním žalované, kdy tato z pozice síly opakovaně přehlížela jejich žádosti a namísto sdělení informací o dříve sjednaných podmínkách pachtu zaslala až po odstoupení prostou částku údajného pachtovného bez jakékoliv bližší specifikace - tedy, aby si žalobci sami jednotkovou cenu dopočítali, zajímá-li je. Žalobci poskytli žalované veškeré údaje potřebné pro úhradu pachtovného, k odstoupení přistoupili až po marném uplynutí dvou měsíců, tedy v době více než dostatečné k učinění natolik prostého úkonu jako je odeslání finanční částky - k tomu žalobci poukazují na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Odo 164/2006 ze dne 11. 2. 2008. Žalobci se dovolávají svých zákonných práv s poukazem na nerovné postavení účastníků. V řešeném případě žalovaná pod tíhou odstoupení náhradu za užívání nakonec uhradila, je to však pachtýř, kdo drží reálné a uchopitelné prostředky (pozemky), zatímco propachtovatelé jsou v postavení slabší strany, když jsou odkázáni na víru v úhradu smluveného plnění. Zatímco žalovaná má v dispozici konkrétní pozemky a bylo by-li jí bráněno v jejich obhospodařování, má reálnou možnost se rychle a účinně svého práva domoci (to i s ohledem, kdy žalovaná je místním hegemonem a proti její vůli nyní fakticky možné její zemědělské technice přístup k dotčeným pozemkům zamezit) žalobci v případě, že žalovaná neplní sjednané podmínky a nehradí smluvenou částku, nemají jinou možnost domoci se svého nároku než u soudu. K tomu se však reálně mohou dostat až v době, kdy už nárok nebude vymožitelný, kdy už nebude z čeho brát. Po smrti otce žalobců žalobci poskytli žalované přiměřenou lhůtu dvou měsíců k zaplacení pachtovného. Žalovaná měla poslat pachtovné dle smlouvy poštovní poukázkou. To se nestalo, proto žalobci odstoupili od smlouvy. Uplatní se zde i § 2002 o. z., neboť pokud by žalobci věděli, jaká bude situace, smlouvu by neuzavřeli, když pachtovní smlouva se uzavírá kvůli pachtovnému a žalovaná své povinnosti nesplnila. Žalovaná tvrdí, že neměla údaje k platbě, žalobci ji však zaslali výpis z katastru nemovitostí a žalobci neví, proč tedy nezaslala platbu poštovní poukázkou. Jestliže žalovaná zmiňuje § 1969 o. z., tak je zde uvedeno, že lze odstoupit z důvodů stanovených zákonem, to jsou právě § 1978 a § 2002 o. z., které jsou obecné. Žalobci poskytli dodatečnou lhůtu k plnění žalované mlčky, když jí sdělili vše k výplatě tím, že jí zaslali výpis z katastru nemovitostí. V takovém případě mělo být dle smlouvy pachtovné zasláno poštovní poukázkou. 3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že jednání žalobců je nepochopitelné. Žalovaná poslala pachtovné již na konci listopadu 2019, kdy provedla i kontrolu vlastníka pozemku, když pronajímá stovky parcel. Vlastníkem byl veden otec, kterému odeslala pachtovné. Žalovaná za ty roky nebyla v prodlení. Žalobci nabyli pozemky darem, avšak od května až do poloviny listopadu neprovedli zápis. Platba se žalované vrátila před vánoci. Žalovanou pak kontaktoval jeden ze žalobců a s pracovnicí si dohodl, že tato pošle kopii pachtovní smlouvy a odešle potvrzení pro sdělení účtu pro platbu, kterou také odeslala. Zaplacení pachtovného nebylo urgováno, až přišlo odstoupení od smlouvy. Žalobci však měli sdělit bankovní spojení, což však neučinili. Proto tvrzení žalobců, že poskytli údaje pro platbu je zavádějící, neboť byla dohoda, že sdělí spojení. Žalobci ustanovení § 1969 a § 1978 citují jen částečné, tato se netýkají pachtu, neboť je třeba použít speciální ustanovení o nájmu. Žalobci neposkytli součinnost a nesplnili dohodu o sdělení bankovního spojení a pachtovné ani nepřevzali. Jejich tvrzení jsou tak účelová. V § 1969 o. z. se uvádí, že je možno odstoupit v případě prodlení, ale pouze za podmínek ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Ustanovení o pachtu jsou dispozitivní, avšak zde žádnou možnost odstoupit smlouva neobsahuje. Žalovaná má tak za to, že je třeba aplikovat § 2228 o. z., pokud by žalobci vyzvali žalovanou k úhradě, bylo by vše vyřízeno a uhrazeno. Žalovaná spoléhala na dohodu se žalobci, že sdělí své bankovní spojení. Pokud žalobci tvrdí, že zaslali údaje pro platbu a výpis z katastru, tak s tím nelze souhlasit. Z emailové komunikace z 18. 12. vyplývá, že žalobce žádal zaslání pachtovní smlouvy. Až z vyrozumění o provedení vkladu zaslaného žalobcem tím emailem žalovaná zjistila, že v listopadu byl proveden vklad. Z toho, že žalobce žádá toliko o zaslání smlouvy, to prokazuje též dohodu, že měl sdělit číslo účtu. Žalovaná jednala morálně, čekala na splnění dohody o sdělení čísla účtu. Žalobci jednali účelově, následně si ani nevyzvedli pachtovné, to musela žalovaná vkládat do úschovy. Žalovaná navrhuje potvrzení rozsudku. 4. Po zjištění, odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po přezkoumání obsahu spisu dospívá k závěru, že odvolání důvodné není. 5. Skutková zjištění, která okresní soud učinil na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá. 6. Za správné považuje krajský soud též právní posouzení věci okresním soudem. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobců byla uzavřena pachtovní smlouva ve smyslu § 2332 a následující o. z. Žalobci tvrdí, že smlouva byla ukončena odstoupením pro neplacení pachtovného. 7. Krajský soud se především ztotožňuje s okresním soudem v tom, že v případě pachtovní smlouvy se použije přiměřeně ustanovení § 2228 odst. 1 a 4 o. z., a to na základě ustanovení § 2341 o. z. (srov. též Kabelková, E., Dejlová, H.: Nájem a pacht v novém občanském zákoníku, 1. vydání, 2013, s. 497 až 513). Propachtovatel má tak právo vypovědět pacht postupem dle § 2228 odst. 1 a 2 o. z., nezaplatí-li pachtýř pachtovné ani do splatnosti příštího pachtovného. Krajský soud na rozdíl od žalobců má za to, že pacht není natolik odlišný od nájmu, aby bylo možno dospět k závěru, že ustanovení § 2228 odst. 1 a 4 o. z. je s ohledem na jiný charakter tohoto smluvního vztahu neaplikovatelné. Žalobci podmínky výpovědi dle ustanovení § 2228 odst. 1 a 4 o. z. nesplnili, když chybí především písemná výzva s přiměřenou lhůtou k nápravě a upozornění na následky neuposlechnutí výzvy. 8. K odvolací argumentaci žalobců je možno uvést, že krajský soud nesdílí jejich stanovisko, že od uzavřené pachtovní smlouvy ze dne 9. 6. 2016 bylo možno pro neplacení pachtovného odstoupit, neboť úprava v ustanovení § 2228 o. z. je úpravou speciální pro vztahy z nájmu i pachtu a v případě opakující se pravidelné platby nájemného či pachtovného tato vylučuje použití obecných ustanovení o odstoupení od smlouvy pro případ prodlení s plněním smluvní povinnosti v § 1978 o. z. 9. Současně má krajský soud nad rámec shora uvedených důvodů (pokud by přicházela v úvahu aplikace § 1978 o. z.) za to, že žalobci ani neposkytli v době po splatnosti pachtovného (20. 12. 2019) dodatečnou lhůtu ve smyslu § 1978 odst. 1 o. z. Nedošlo k poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty výslovně. Nelze dovodit poskytnutí lhůty ani mlčky, což dle soudu vyžaduje alespoň nějaké konkludentní jednání, z něhož by bylo lze dovodit, že se poskytuje dodatečná lhůta v určitém rozsahu. Zaslání dokladu o změně vlastníka takovým poskytnutím lhůty nepochybně není, to je nanejvýš informace, že došlo ke změně vlastníka. Mezi účastníky byl řešen způsob placení, jak vyplývá především z výpovědi svědkyně M. (nakonec po sdělení čísla účtu došlo k zaplacení na účet), což též nasvědčuje tomu, že dodatečná lhůta nebyla nijakým způsobem poskytnuta, když do ukončení jednání o způsobu platby nemá logiku plnění urgovat. Poskytnutí lhůty výslovně či mlčky nevyplývá ani z emailové korespondence žalobců. 10. Situace byla však především komplikována změnou vlastníka, kdy žalovaná zaslala částku poštovní poukázkou již právnímu předchůdci, která však nedošla s ohledem na jeho úmrtí, následně zaslala žalovaná částku znovu poukázkou žalobcům. Žalobci si přitom pachtovné zaslané poukázkou v únoru 2020 ani nevyzvedli a účet sdělili až následně, kdy pak bylo pachtovné bez prodlení zaplaceno. Je tedy otázkou, zda vůbec došlo k prodlení dlužníka a zda nedošlo k prodlení věřitele, což však s ohledem na zjevnou absenci poskytnutí dodatečné lhůty není důvod dále řešit. 11. Nezaplacení nájemného ve stanovené lhůtě rovněž nelze považovat bez dalšího za podstatné porušení smlouvy, nebylo tak možno odstoupit ani dle § 2002 o. z. Nezaplacení pachtovného ve lhůtě zde jde především na vrub komplikacím spojeným se změnou vlastnického práva k pozemkům, není rozhodně podstatným porušením ve smyslu § 2002 o. z. 12. Argumentace silným postavením žalované je zde bez významu. Z provedeného dokazování ani nijak nevyplývá, že by žalovaná nechtěla plnit, resp. že by zneužívala nějak své postavení. 13. Krajský soud se proto s okresním soudem shoduje v tom, že nedošlo k ukončení smlouvy pachtovní a žalovaná tedy užívá předmětné pozemky na základě uvedeného právního titulu a není možno jí uložit vyklizení, jak se žalobci domáhají. 14. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto napadený rozsudek potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a dle § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 3 písm. e) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2.500 Kč, 1x režijní paušál po 300 Kč, cestovné na cestě Brno – Olomouc a zpět, 2x 82 km osobním automobilem xxx, RZ xxx, ve výši celkem 1.075,80 Kč (v tom sazba základní náhrady 4,40 Kč/km), dále náhrada za ztrátu času na cestě 4 půlhodiny po 100 Kč a DPH 21 %, celkem 5.173,70 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Přerově k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Proti výroku o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné. Olomouc 2. února 2021 Mgr. Jaromír Synek v. r. předseda senátu