Překážkou vyhovění odpůrčí žalobě není skutečnost, že v mezidobí došlo v důsledku sloučení parcel provedeném katastrálním úřadem k nepatrnému zvětšení výměry původního zastavěného pozemku dotčeného neúčinnou smlouvou.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: Jaromír Č., narozený dne xxx bytem xxx zastoupený advokátem Mgr. Markem Bukovským sídlem Na Příkopě 814, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Petr H., narozený dne xxx bytem xxx zastoupený advokátem JUDr. Liborem Holemým, LL.M. sídlem Meziříčská 774, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm o odporovatelnost právního úkonu k odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 16. 3. 2021, č. j. 11 C 146/2015-198, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 3. 2021, č. j. 11 C 146/2015-204, takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech náklady odvolacího řízení 9 011 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že darovací smlouva ze dne 21. 9. 2012, na základě které převedli dárci Rudolf H., nar. xxx a Zdeňka H., nar. xxx žalovanému Petru H., nar. xxx jako obdarovanému s právními účinky vkladu práva ke dni 20. 12. 2012 tyto nemovitosti: pozemek parc. č. St. xxx, jehož součástí je stavba bez čp./če. (zemědělské stavení), pozemek parc. č. xxx, pozemek parc. č. xxx, vše v k. ú. xxx, obec xxx, je vůči žalobci Jaromíru Č., nar. xxx právně neúčinná. Dále zavázal žalovaného zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta náhradu nákladů řízení ve výši 32 492 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že Rudolf H. a Zdeňka H. jsou rodiči žalovaného. Před datem 20. 12. 2012 měli Rudolf a Zdeňka H. nemovitosti ve svém společném jmění manželů. Dne 27. 1. 2012 vystavil Rudolf H. na řad žalobce Směnky splatné dne 7. 1. 2013. Dne 21. 9. 2012 uzavřeli Rudolf a Zdeňka H. jako dárci a žalovaný jako obdarovaný Darovací smlouvu, na jejím základě (mimo jiné) darovali nemovitosti s účinky vkladu vlastnického práva ke dni 20. 12. 2012 do výlučného vlastnictví žalovaného. Dne 27. 2. 2013 vydal Krajský soud v Ostravě směnečné platební rozkazy č. j. 32 Cm 27/2013-9 a č. j. 32 Cm 29/2013-9, jimiž uložil Rudolfu H. zaplatit žalovanému směnečné pohledávky ze směnek. Rozsudkem KS ponechal Krajský soud v Ostravě oba tyto směnečné platební rozkazy v platnosti a tento jeho rozsudek byl rozsudkem VS potvrzen. Na majetek Rudolfa H. je na základě těchto směnečných platebních rozkazů vedena exekuce, přičemž zástupce žalovaného při jednání dne 15. 12. 2020 uvedl, že nebude tvrdit ani prokazovat, že by k uspokojení pohledávek žalobce za Rudolfem H. bylo možno použít jiný majetek Rudolfa H. 3. Před uzavřením Darovací smlouvy žalovaný za pomoci své manželky zjistil údaje z účetnictví Rudolfa H. týkající se jeho dluhů z podnikání, některé z nich uhradil přímo žalovaný sám (případně jeho manželka), zatímco zbylé dluhy byly uhrazeny z částky 800 000 Kč, která byla na účet Rudolfa H. převedena dne 13. 11. 2012 z účtu Radky H., manželky žalovaného. Stejným způsobem pak byl uhrazen zůstatek úvěru Rudolfa H. vedeného Komerční bankou, a. s. na úvěrovém účtu č. xxx. Pokud se však týká směnečných závazků Rudolfa H. vůči žalobci vyplývajícím ze Směnek, bylo při tomto řízení prokázáno, že žalovaný o těchto směnečných závazcích věděl, protože sám připustil, že za ním otec Rudolf H. krátce po vystavení Směnek přišel a svěřil se mu, že Směnky podepsal. 4. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud § 42a zák. č. 40/1964Sb. (dále jen obč. zák.), když k právním účinkům vkladu vlastnického práva došlo za účinnosti tohoto zákona a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a hypotéza § 42a naplněna. Pokud se jedná o to, zda žalovaný mohl úmysl Rudolfa H. zkrátit uspokojení žalobce ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva při náležité pečlivosti poznat, okresní uzavřel, že žalovaný nejenomže věděl, že jeho otec Rudolf H. má dlouhodobě značné závazky vůči žalobci, že počátkem roku podepsal žalobci Směnky na částku 2 mil. Kč a že v době od podpisu Směnek počátkem roku 2012 do září 2012, kdy žalovaný dluhy otce přezkoumával, mohl jen stěží sehnat 2 mil. Kč na úhradu pohledávek ze Směnek, proto to, že se žalovaný spokojil s ujištěním Rudolfa H. a předložením jakýchsi výpisů z účtu (které nadto časově předcházely vystavení Směnek), za dostatečné z hlediska naplnění dikce cit. ust. § 42a odst. 2 poslední věta obč. zák. Dle názoru okresního soudu by se žalovaný v této konkrétní situaci mohl zprostit své povinnosti vynaložit náležitou pečlivost pouze tehdy, pokud by se na stav dluhů svého otce Rudolfa H. informoval přímo u žalobce. Pokud žalovaný nevyvinul ani toto v dané situaci logicky očekávatelné a nijak obtížně proveditelné úsilí, je dle názoru soudu zřejmé, že výjimka uvedena v poslední větě souvětí tvořícího cit. ust. § 42a odst. 2 obč. zák. nemohla nastat a ani nenastala. Procesní obranu, že darovací smlouvu vedle dlužníka uzavřela i jeho manželka Zdeňka H. považoval okresní soud za irelevantní. 5. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, aby žaloba byla zamítnuta. Poukazoval na to, že nebyla naplněna hypotéza § 42a obč. zák. v části úmyslu dlužníka zkrátit svého věřitelů. V řízení nebylo prokázáno, že dlužník chtěl zkrátit žalobce, ani to, že věděl, že jej zkrátit může, a pro případ, že jej skutečně zkrátí, byl s tím srozuměn. Dlužník měl důvodně za to, že vůči žalobci veškeré dluhy uhradil. Ve směnečném řízení byl dlužník neúspěšný pouze z důvodu abstraktnosti a nespornosti směnečných závazků. Žalovaný o úmyslu dlužníka nemohl vědět, protože dlužník zkracující úmysl neměl. Současně žalovaný vynaložil náležitost pečlivost, aby takový úmysl poznal. Kauza předmětných směnek nebyla objasněna a žalobce ani netvrdí, že by fakticky poskytl dlužníkovi jakékoliv plnění. Žalovaný se o dluzích svého otce neinformoval u žalobce, neboť jej výpisy z účtu jeho otce přesvědčily o tom, že jeho otec všechny závazky vůči žalobci uhradil. Žalovaný sice věděl, že si dlužník zapůjčil od žalobce 500 000 Kč, avšak dle výpisu z účtu, byla tato částky splacená resp. čtyřnásobně přeplacena. Okresní soud dále pochybil, když nezohlednil skutečnost, že díky sloučení pozemků byly do pozemku parc. č. St. xxx přisloučeny pozemky parc. č. ST xxx a parc. č. St. xxx, přičemž pozemek parc. č. St. xxx byl žalovanému darován z výlučného vlastnictví jeho matky a pozemek parc. č. St. xxx předmětem darovací smlouvy ani není. 6. V tomto směru žalovaný namítal, že žalobce se původně v žalobě neúčinnosti k pozemkům parc. č. St. xxx a parc. č. St. xxx nedomáhal. Okresnímu soudu rovněž vytknul, že rozhodl o nákladech řízení v rozporu s platnou judikaturou. 7. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. V daném případě se jednalo o soukromé půjčky mezi dvěma kamarády a tato praxe probíhala mnoho let a není důvod, proč by ta poslední směnka měla být podepsána pod nátlakem. Tyto okolnosti, jak probíhaly peněžní toky, byly opětovně přezkoumávány v soudních řízeních a i PČR. § 42a naplněn byl, bylo prokázáno, že dlužník i žalovaný o existenci směnek věděl, a to v době převodu nemovitosti. Pokud se týká předmětu řízení, tak předmětem řízení byla a je parcela č. xxx, na to, že došlo ke sloučení parcel, bylo reagováno v prvém přednesu žaloby u ústního jednání. Pokud došlo ke změně v rámci slučování parcel, je nutno uvést, že to byla změna nepatrná, drobná a formální a i na tuto změnu je nutno pohlížet smyslem ust. § 42a obč. zák. 8. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. 10. Skutkový stav pak byl v odvolacím řízení doplněn o zjištění z rozsudku NS ČR sp. zn. 29 Cdo 3142/2020, ze kterého vyplývá, že dovolání dlužníka proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2020, č. j. 7 Cmo 186/2019-325 bylo zamítnuto. 11. Dále odvolací soud provedl důkaz Oznámením o sloučení parcel pod budovou ze dne 2. 7. 2013, č. j. xxx Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Vsetín, ze kterého zjistil, že změna údajů o pozemcích byla provedena z moci úřední v souvislosti s novým občanským zákoníkem. Nově je budova bez č. p./e. č. zem. stavba, evidována na pozemku p. č. st. St. xxx, když do této parcely o původní výměře 56 m2 byly sloučeny parc. č. St. xxx o výměře 3 m2 a parc. č. St. xxx o výměře 6 m2. 12. V dalších zjištěních okresního soudu zůstal skutkový stav nezměněn i v odvolacím řízení, když odvolací soud další dokazování se shodným závěrem jako okresní soud neprováděl. 13. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správná právní ustanovení. Odvolací soud s tímto právním posouzením věci souhlasí a v podrobnostech na ně odkazuje. 14. Pokud žalovaný namítal, že v původní žalobě se žalobce domáhal neúčinnosti pouze k parc. č. St. xxx a stavbě, tak lze souhlasit s žalobcem, že před prvním jednáním provedl úpravu petitu tak, aby korespondovala s aktuálním stavem v katastru nemovitosti a § 3058 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.). Za této situace má odvolací soud zato, že se okresní soud nedopustil žádné procesní chyby, když formulace původního petitu korespondovala s označením nemovitostí v darovací smlouvě a znění zák. č. 40/64Sb., dle kterého byla stavba samostatnou věcí, nicméně v průběhu řízení došlo k upřesnění. 15. Odvolací soud se pak zcela ztotožňuje s okresním soudem, že hypotéza ust. § 42a obč. zák. byla naplněna. O tom, že došlo k podpisu dvou směnek v lednu 2013 věděl žalovaný od dlužníka v den podpisu. Za této situace, pokud žalovaný spoléhal na tvrzení dlužníka, že žalobci ničeho nedluží a spokojil se s nahlédnutím do výpisů z účtů, které podpisu směnek předcházely, lze souhlasit s okresním soudem, že žalovaný nevyvinul náležitou pečlivost, ani snahu zjistit, jaký je či bude osud směnek. V tomto směru odvolací soud odkazuje na výstižné odůvodnění okresního soudu. 16. V případě poslední odvolací námitky, že v důsledku sloučení parcel jsou tímto řízením dotčeny i pozemky, které nezískal žalovaný ze SJM dlužníka a jeho manželky, i zde dospěl odvolací soud k závěru, že ani tato námitka není důvodná. 17. Smyslem žaloby podle ustanovení § 42a obč. zák. (odpůrčí žaloby) je - uvažováno z pohledu žalujícího věřitele - dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je vůči němu neúčinný dlužníkem učiněný právní úkon. Rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, pak představuje podklad k tomu, že se věřitel může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu), vydaného proti dlužníku, domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným (právně neúčinným) právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn. V případě, že uspokojení věřitele z tohoto majetku není dobře možné (například proto, že osobě, v jejíž prospěch dlužník učinil odporovaný právní úkon, již takto nabyté majetkové hodnoty nepatří), může se věřitel - místo určení neúčinnosti právního úkonu - domáhat, aby mu ten, komu z odporovatelného právního úkonu dlužníka vznikl prospěch, vydal takto získané plnění (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999 sp. zn. 2 Cdon 1703/96, uveřejněný pod č. 26 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000). 18. Pokud by se s ohledem na to, že došlo ke sloučení parcel, mělo zmařit uspokojení věřitele, byla by tato skutečnost v rozporu se smyslem odpůrčí žaloby. Ne bez významu je i skutečnost, že původní parc. č. st. xxx se díky sloučením zvětšilo o pouhých 9 m2. V daném případě se tak spíš jednalo o reorganizaci vlastnických vztahů k pozemkům a budově, než o vznik nových vztahů. Taková reorganizace vyplývající navíc z nové platné úpravy by neměla zmařit účel odpůrčí žaloby. Na tomto místě lze odkázat na řešení, které přinesla nová úprava občanského zákoníku ve vztahu k úpravě vlastnických vztahů, a to konkrétně na ust. § 1087 odst. 1 o. z., dle kterého zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře. Jinak řečeno, nepatrné části pozemků se stanou součástí pozemku zastavěného. Z těchto důvodů má odvolací soud za to, že sloučení pozemků o výměrách 3 m2 a 6 m2 nemůže bránit uspokojení věřitele. 19. Pokud žalovaný namítal, že okresní soud nerozhodl o nákladech řízení v souladu s platnou judikaturou, tak ani tento názor odvolací soud nesdílí. Nejvyšší soud již v rozsudku svého velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněném pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř. (proti tomuto rozhodnutí podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením svého pléna ze dne 18. února 2014, sp. zn. Pl. ÚS 38/13). Jinak řečeno, po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Ústavním soudem se při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za zastupování advokátem určí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 20. Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, a řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, netrpělo žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci či vadou zmatečnostní. 21. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesního úspěchu žalobce. Náklady odvolacího řízení žalobce se sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 2 500 Kč [§ 9 odst. 3, § 7 bod 5 a dále § 11 odst. 1 písm. d) a e) AT], ze dvou režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 AT), z cestovného Vsetín - Ostrava a zpět za 1 247 Kč, ztráty času v rozsahu 6 započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 AT). Spolu s 21 % DPH pak činí náklady odvolacího řízení 9 011 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Ostrava 13. října 2021 JUDr. Radmila Baďurová v. r. předsedkyně senátu