č. j. 72 Ad 42/2020-27     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: Ing. M. K.  bytem X  zastoupený advokátem Mgr. Ivem Školou  sídlem Riegrova 12, 779 00  Olomouc  proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení  sídlem Křížová 25, 225 08  Praha  o žalobě na přezkum rozhodnutí ze dne 15. 10. 2020, č. j. X, ve věci invalidního důchodu takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2020, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. Iva Školy náhradu nákladů řízení ve výši 3 900 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.   Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí, citovaného v záhlaví, kterým žalovaná zamítla námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 6. 5. 2020, č. j. X, jímž zamítla žalobci žádost o invalidní důchod pro nesplnění potřebné doby pojištění. 2. Žalobce v žalobě namítal nesprávné zjištění data invalidity. Žalobce podrobně zdůvodnil, že onemocnění u něj bylo zjištěno v roce 2010 a byla zahájena léčba kortikoidy, v roce 2014 došlo ke zhoršení a v roce 2015 došlo k relapsu a levá plíce byla již nefunkční. Žalobce navrhl k důkazu výslechy a zprávy pneumologů, spirometrické nálezy a posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“ nebo „posudková komise“). 3. Žalovaná dále nesprávně posoudila dobu pojištění od 1. 1. 2009 do 2. 7. 2009, resp. 31. 8. 2009, a od 1. 9. 2005 do 13. 2. 2006, kdy žalobce studoval a doložil to žalované. Žalobce navrhl k důkazu potvrzení o studiu. 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že posudkový lékař stanovil jako den vzniku invalidity 27. 4. 2018. Žalobce získal od 27. 4. 2008 do 26. 4. 2018 celkem pouze 4 roky a 51 dnů pojištění. Žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění ani po doložení a započtení doby studia od 1. 9. 2005 do 1. 9. 2006 a od 1. 1. 2009 do 31. 7. 2009, tj. po zápočtu dalších 212 dnů na celkovou dobu pojištění 4 roky a 263 dnů. Žalovaná navrhla k důkazu posudek posudkové komise. 5. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 15. 10. 2020, se zaměřením na den vzniku invalidity. 6. Žalovaná v napadeném rozhodnutí jako rozhodující zdravotní postižení žalobce označila v souladu s posudkem svého posudkového lékaře postižení podle kapitoly XIII oddílu D položky 1d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které stanovili posudkový lékař a poté žalovaná míru poklesu pracovní schopnosti o 70 % a den vzniku invalidity třetího stupně 27. 4. 2018, tj. den dalšího relapsu. Zdravotní stav byl objektivizován počítačovou tomografií v uvedený den a následně při progresi v červenci 2019, kdy již nebyl možný rekonstrukční výkon. Předchozí léčba odpovídala dočasné pracovní neschopnosti. 7. V souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zák. č. 582/1991 Sb.“), soud vyžádal k důkazu posudek Posudkové komise MPSV v Ostravě. 8. Posudková komise MPSV v Ostravě v posudku ze dne 22. 4. 2021 dospěla k závěru, že žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní ve třetím stupni, a to od 1. 12. 2014, kdy onemocnění dospělo k praktické hluchotě, progredoval radiologický nález, v říjnu byla provedena první z řady dilatací I. horního bronchu. Ke dni 1. 12. 2014 byla prokázána u žalobce rozsáhlá destrukce struktur nosního septa paranasálních dutin a počínající destrukce lamina cribriformis – komunikace nosních dutin s očnicí. Charakter nálezu odpovídal možnosti chirurgické rekonstrukce. Posudková komise dodala, že posudkoví lékaři OSSZ a žalované neměli k dispozici úplnou zdravotnickou dokumentaci z důvodu změn lékaře. 9. Po provedeném řízení krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Posudkové komise jsou oprávněny posuzovat pokles pracovní schopnosti a vyslovovat posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je tedy specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Hlavním obsahem činnosti posudkového orgánu je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí také znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné znalosti z oboru posudkového lékařství, na nichž především posouzení invalidity závisí. 11. Soud učinil skutková zjištění z výše citovaných důkazů, zejména posudku PK MPSV v Ostravě ze dne 22. 4. 2021, který byl rozhodujícím důkazem pro rozhodnutí soudu. 12. Přezkoumává-li krajský soud správní rozhodnutí žalované o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). V tomto řízení byl vypracován posudek Posudkovou komisí MPSV v Ostravě dne 22. 4. 2021. Krajský soud nezpochybnil závěr posudku Posudkové komise MPSV v Ostravě pro jeho přesvědčivé, vyčerpávající a jednoznačné odůvodnění a pro své rozhodnutí tento závěr posudku převzal. Proti posudku žalobce ani žalovaná nevznesli žádné námitky. 13. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „ZDP“) pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. 14. Podle § 39 odst. 2 ZDP jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a)         nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b)         nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c)          nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 15. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. 16. Podle § 2 odst. 3 poslední věta téže vyhlášky za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. 17. Jestliže u žalobce bylo prokázáno, že došlo k poklesu jeho pracovní schopnosti o 70 % již od 1. 12. 2014, je nutno žalobce k tomuto datu považovat za invalidního ve třetím stupni, jak je uvedeno v posudku PK MPSV v Ostravě. 18. Krajský soud proto zrušil rozhodnutí žalované pro vady řízení, neboť žalovaná si ve správním řízení neopatřila důkazy v takovém rozsahu, aby byl prokázán skutečný stav věci. Současně krajský soud vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Žalovaná znovu ve věci rozhodne, přičemž podle § 78 odst. 5 s. ř. s. bude vycházet z právního názoru krajského soudu, že žalobce byl invalidní ve třetím stupni, a to od 1. 12. 2014. 19. Vzhledem k výše uvedenému soud neprováděl další dokazování a nezabýval se ostatními námitkami žalobce. 20. Soud rozhodl o nákladech řízení podle § 60 odst. 1 s. ř. s. a zavázal žalovanou zaplatit úspěšnému žalobci k rukám jeho zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení, spočívající v odměně za tři úkony právní služby po 1 000 Kč podle § 7 bodu 3, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále „AT“) [převzetí a příprava smluvního zastoupení – písm. a), podání žaloby – písm. d) a účast u soudního jednání – písm. g)] a dále v částce 900 Kč jako náhradě hotových výdajů advokáta (tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT), celkem 3 900 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 20. května 2021 JUDr. Martina Radkova v. r. samosoudkyně       Shodu s prvopisem potvrzuje M. N.