USNESENÍ Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Rendy a soudců Mgr. Pavla Telce a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobkyně: JUSTRINON MANAGEMENT, a. s., IČO: 29216842 sídlem U vlečky 1749/4, 143 00 Praha 4 - Modřany zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. se sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalované: Natália D. (dříve T.), narozená xxx bytem xxx o zaplacení částky 5.647,43 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2021, č. j. 12 C 324/2020-103, takto: Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením okresní soud prohlásil mezinárodní nepříslušnost a řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Okresní soud vyslovil svoji mezinárodní nepříslušnost a řízení zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. s odůvodněním, že nemá mezinárodní příslušnost (pravomoc) věc projednat, když s ohledem na bydliště žalované je dána obecná příslušnost slovenského soudu. Okresní soud dovodil, že žalovaná je spotřebitelem a státním občanem Slovenské republiky s bydlištěm ve Slovenské republice a aplikoval čl. 17 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Podle okresního soudu žalovaná jako spotřebitel uzavřela spotřebitelskou smlouvu s žalobkyní, která vystupovala jako smluvní partner spotřebitele a měla při tom v době podání žaloby bydliště ve Slovenské republice. Místní příslušnost proto okresní soud vyhodnotil dle čl. 17 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis. Podle tohoto ustanovení smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště v případě, jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo jiný úvěrový obchod určený k financování koupě movitých věcí. 3. Proti tomto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho změny tak, že řízení se nezastavuje s odůvodněním, že okresní soud sice správně aplikoval nařízení číslo 1215/2012 (Brusel I bis), avšak chyboval při určení a aplikaci konkrétní právní normy, na jejímž základě celou věc nesprávně právně posoudil. Odvolatelka poukázala na to, že žalovaná uzavřela dne 25. 8. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně Českou spořitelnou a. s. smlouvu o účtu, na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet. Dále uzavřela dne 14. 9. 2016 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalované na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr. Ve smlouvě banka uvedla jako svoji adresu pro doručování xxx. Žalobkyně má za to, že čl. 17 odst. 1, potažmo i čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis, který na posuzovaný případ aplikoval soud prvého stupně, nelze na danou věc použít, neboť toto ustanovení dopadá na případy, kdy podnikatelský subjekt provozuje profesionální nebo podnikatelskou činnost v jiném státě než má sídlo, nebo se jeho činnost na tyto jiné státy zaměřuje. V projednávaném případě výše uvedené z ničeho nevyplývá, když zásadní jsou dle žalobkyně skutečnosti, že na území České republiky byl žalované poskytnut úvěr a následně veden úvěrový účet, a to vše právním předchůdcem žalobkyně Českou spořitelnou a. s. se sídlem v České republice, jenž na území České republiky působí a provozuje svou činnost. Dle názoru žalobkyně je tak při posuzování pravomoci soudu projednat a rozhodnout předmětnou věc nutno aplikovat čl. 5 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a), písm. b) odrážka druhá nařízení Brusel I bis, dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Místem plnění je v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. 4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu v celém rozsahu spolu s dosavadním obsahem spisu se závěrem, že odvolání žalobkyně je důvodné, přičemž nejsou dány podmínky pro změnu rozhodnutí okresního soudu. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne 2. 10. 2020 u Okresního soudu v Olomouci žalobu, kterou se domáhala vůči žalované zaplacení částky 5.647,43 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně Česká spořitelna a. s. uzavřela s žalovanou dne 25. 8. 2016 smlouvu o účtu, na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet a dále s žalovanou dne 14. 9. 2016 uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalované na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 5.000 Kč. Ze strany žalované byl překročen povolený limit kontokorentu a pohledávka za žalovanou byla předchůdkyní žalobkyně následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019. V žalobě žalobkyně označila žalovanou bytem xxx. Okresní soud provedl šetření ohledně žalované a zjistil, že žalovaná je občankou Slovenské republiky, není v České republice evidována žádným pobytem a nemá na území České republiky povolen žádný druh pobytu. Je trvale hlášena od 20. 7. 2020 na adrese xxx. Po provedeném šetření rozhodl okresní soud napadeným usnesením, které doručil žalované na adresu xxx, a to spolu s žalobou. 7. Jak správně uzavřel okresní soud, v řízení je dán mezinárodní (cizí) prvek v podobě státního občanství a bydliště žalované v jiném členském státě EU než ve státě, kde bylo zahájeno řízení. Jak se podává z obsahu spisu, žalovaná je občankou Slovenské republiky a má bydliště na území Slovenské republiky. Okresním soud vyšel z čl. 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis a dovodil, že s ohledem na bydliště a občanství žalované je dána obecná příslušnost slovenského soudu. 8. Z tvrzení uvedených v žalobě se nepodává, že by žalovaná uzavřela předmětnou smlouvu v postavení podnikatele. S ohledem na označení žalované v žalobě (jménem, příjmením, rodným číslem, datem narození a adresou bydliště) ve spojení s jejím označením v přiložené smlouvě o úvěru a výslovným uvedením v této smlouvě, že je uzavírána v režimu zákona o spotřebitelském úvěru lze pak podle krajského soudu uzavřít, že žalovaná ve smluvním vztahu vystupovala v postavení spotřebitele a uvedenou smlouvou byl sjednán tzv. spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. Podle čl. 4 odst. 1 Brusel I bis, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudu tohoto členského státu. 10. Podle čl. 17 odst. 1 písm. b) druhá odrážka Brusel I bis, osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalovaná pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Podle čl. 17 odst. 1 Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny čl. 6 a čl. 5 bod 7; za a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí; c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoliv způsobem taková činnost na tento členský stát nebo několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 11. Podle čl. 18 odst. 2 Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 12. Podle čl. 26 odst. 1 Brusel I bis, není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu nebo je-li jiný soud podle čl. 24 výlučně příslušným. 13. Podle čl. 26 odst. 2 Brusel I bis ve věcech uvedených v oddíle 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaný pojistník, pojištěný nebo osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozený spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odst. 1 ověří, zda je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. 14. Podle čl. 27 Brusel I bis soud členského státu bez návrhu prohlásí, že není příslušný, je-li u něj zahájeno řízení ve věci, v níž mají podle čl. 24 výlučnou příslušnost soudy jiného členského státu. 15. Podle čl. 28 odst. 1 Brusel I bis je žalovaný, který má bydliště v jednom členském státě žalován před soudem jiného členského státu a řízení před tímto soudem se neúčastní, prohlásí soud bez návrhu, že není příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z tohoto nařízení. 16. Spadá-li věc do působnosti Brusel I bis, zkoumá soud z moci úřední dle čl. 27 pouze podmínky pro výlučnou příslušnost (čl. 24). Jinak soud nemůže svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc) a v určitých případech místní příslušnost přezkoumávat dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil, neboť příslušnost soudu může být založena čl. 26 Brusel I bis (srov. usnesení NS ČR ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007). V předmětné věci se žalobkyně domáhá zaplacení dlužných peněžitých nároků ze smlouvy o kontokorentním úvěru. Nejedná se tak o žádné z řízení uvedených v čl. 24 Brusel I bis, tedy výlučná příslušnost ve smyslu uvedeného nařízení v předmětu věci dána není. Současně nebyla tvrzena ani prokázána dohoda o příslušnosti dle čl. 25 Brusel I bis. 17. Za této situace bylo tedy na okresním soudu, aby nejprve žalované doručil žalobu spolu s poučením dle čl. 26 odst. 2 Brusel I bis a vyčkal, zda se žalovaná k žalobě ve věci vyjádří či nikoliv a případně tak založí příslušnost okresního soudu dle čl. 26 Brusel I bis. 18. Za účelem řádné aplikaci čl. 26 Brusel I bis je třeba, aby si soud, u kterého bylo zahájeno řízení proti žalovanému, který má bydliště v jiném členském státě před doručením žaloby předběžně učinil závěr o tom, zda se jedná o spor ve věcech upravených v oddílu 3, 4 a 5 Brusel I bis (aniž by posuzoval svoji mezinárodní příslušnost) a pokud dospěje ke kladnému závěru, aby si předběžně vyřešil otázku, kdo konkrétně vystupuje v řízení v postavení žalovaného, neboť v případě, že žalovaným je spotřebitel (oddíl 4), jako je tomu v tomto případě, je povinností soudu řádně poučit žalovaného o jeho právu namítat nepříslušnost soudu, tak jako o účincích, které vyvolá jeho neúčast nebo účast před soudem. S ohledem na význam daného poučení pro případné uznání mezinárodní příslušnosti soudu je nezbytné, aby takové poučení bylo žalované dáno nejpozději s doručením žaloby. V případě absence poučení a následného vyjádření žalované ve věci pak nemůže být založena mezinárodní příslušnost soudu, neboť poučení dle čl. 26 odst. 2 Brusel I bis je výrazem zvýšené ochrany spotřebitele. Je tedy zřejmé, že v projednávané věci okresní soud nepostupoval řádně, neboť žalované sice žalobu žalobkyně doručil, avšak až poté, co prohlásil svoji mezinárodní nepříslušnost a řízení zastavil a zároveň žalovanou ani nevyzval k vyjádření ve věci ve smyslu ustanovení čl. 26 Brusel I bis. 19. Ze shora uvedených důvodů okresní soud posoudil otázku příslušnosti předčasně, a proto odvolací soud dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 20. V dalším řízení bude okresní soud postupovat ve smyslu ustanovení čl. 26 Brusel I bis, vyzve žalovanou k vyjádření se k žalobě a k otázce příslušnosti soudu a při dalším rozhodování s ohledem na vyjádření žalované opětovně posoudí otázku příslušnosti (pravomoci). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Olomouc 27. května 2021 Mgr. Michal Renda v. r. předseda senátu