USNESENÍ Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Rendy a soudců Mgr. Pavla Telce a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobkyně: Home Credit a. s., IČO 26978636 sídlem Nové Sady 996/25, 602 00 Brno-Staré Brno zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Ing. Václav H., narozený xxx bytem xxx o zaplacení částky 79.652,80 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2021, č. j. 20 C 151/2020-115, takto: Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a IV. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 78.554,80 Kč s úrokem ve výši 26,64 % ročně z částky 78.414,80 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 78.554,80 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 16,84 Kč (výrok II.), zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.098 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení (výrok III.), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 35.022,91 Kč (výrok IV.). 2. Okresní soud v prvé řadě posuzoval námitku žalovaného týkající se místní nepříslušnosti soudu a dovodil, že tato je zjevně nedůvodná, když místně příslušným je dle ust. § 84, § 85 odst. 1 o. s. ř. obecný soud žalovaného, kterým je Okresní soud v Olomouci, v jehož obvodu má žalovaný bydliště. Podle okresního soudu pouhá skutečnost, že žalovaný pracuje v Německu a z tohoto důvodu tam i bydlí, nemůže založit pravomoc soudu cizího státu, v daném případě snad Spolkové republiky Německo. Dále se okresní soud vyjadřoval k žalovaným vznesené námitce podjatosti, která byla podána po rozhodnutí okresního soudu a tudíž podle okresního soudu opožděně a tuto námitku posoudil jako nedůvodnou. Pokud jde o věcné posouzení věci, dospěl okresní soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 3. 3. 2008 uzavřena platná smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce sjednaného původně ve výši 15.000 Kč a v průběhu smluvního vztahu na základě žádosti žalovaného několikrát navýšeného až na částku 80.000 Kč. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o částečné důvodnosti žaloby žalobkyně postavené na závěru o platnosti úvěrové smlouvy, přičemž námitky žalovaného posoudil jako nedůvodné. 3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal žalovaný včasné odvolání, v němž jednak namítal, že rozhodnutí bylo vydáno vyloučeným soudcem, když poukázal na argumenty uvedené ve vznesené námitce podjatosti. Dále namítal opětovně nesprávné posouzení již v řízení u okresního soudu vznesené námitky místní nepříslušnosti a rovněž namítal nesprávné hodnocení v řízení provedených důkazů a nesprávné právní posouzení z hlediska platnosti smlouvy o úvěru uzavřené s žalobkyní. Odvolatel navrhl zrušení rozsudku okresního soudu a prohlášení mezinárodní nepříslušnosti, eventuelně zamítnutí žaloby. 4. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila. 5. Krajský soud při konstatování přípustnosti a včasnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné, přičemž nejsou dány podmínky pro změnu rozsudku okresního soudu. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne 24. 4. 2020 Okresnímu soudu v Olomouci žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky 79.652,80 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným dne 3. 3. 2008. Žalobu odůvodnila tvrzením, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru čerpal žalovaný prostřednictvím úvěrové karty revolvingový úvěr, který byl oprávněn čerpat opakovaně, a to maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu byl úvěrový rámec měněn a sjednaný úvěrový rámec činil 80.000 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 2. 2020 a domáhá se po žalovaném zůstatku dluhu. Okresní soud v Olomouci ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem tak, že žalobě žalobkyně vyhověl. Proti elektronickému platebnímu rozkazu okresního soudu podal žalovaný včasný odpor, v němž v prvé řadě namítal mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Olomouci s odůvodněním, že je rezidentem Spolkové republiky Německo a na území Spolkové republiky Německo má bydliště, kde se trvale zdržuje. Dále uplatnil věcné námitky proti žalobě žalobkyně. Okresní soud ve věci nařídil jednání na den 16. 2. 2021, k němuž se dostavila právní zástupkyně žalobkyně a žalovaný. U tohoto jednání okresní soud provedl listinné důkazy a ve věci rozhodl napadeným rozsudkem. Dne 17. 2. 2021 vznesl žalovaný námitku podjatosti soudkyně Mgr. Ludmily Papicové s tím, že podle jeho názoru měla vůči žalovanému v průběhu soudního jednání jakousi averzi, přičemž žalovaný nabyl z jednání soudu dojem, jako by o věci bylo předem rozhodnuto. Podle jeho mínění měla soudkyně zjevně v plánu jednání ukončit a rozhodnout v jeho neprospěch, ale byla zaskočena tím, že žalovaný měl připravenu celou řadu dokladů a argumentů vůči žalobě žalobkyně. Soudkyně z nějakého důvodu odmítla pokračovat v dokazování, aniž by to nějakým způsobem odůvodnila a odmítla se zabývat argumenty žalovaného. Z chování soudkyně bylo patrné, že má zřejmě obecně antipatii k zákazníkům žalobkyně, v čemž spatřuje nadržování žalobkyni. Poté, co žalovaný odcházel z jednací síně, zaslechl rozhovor mezi soudní zapisovatelkou a soudkyní obsahující větu „to nevadí, je to divný zrzek“, čímž se dovršilo podezření žalovaného, že u soudu nebylo rozhodováno nestranně. 7. Odvolatel v prvé řadě uplatnil odvolací námitky dle ust. § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., když tvrdil, že rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně a že rozhodnutí soudu prvého stupně vydal vyloučený soudce. 8. Pokud jde o námitku podjatosti uplatněnou žalovaným jako odvolací důvod, konstatuje odvolací soud, že ji v tomto případě lze za podmínek § 15a odst. 2 o. s. ř. s ohledem na její zdůvodnění považovat za včasnou. Při obecném výkladu zákonného ust. § 14 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k vznesené námitce podjatosti je třeba zdůraznit, že poměr soudce k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy tam, kde by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech. Vyloučen je také soudce, který získal poznatky jiným způsobem, než dokazováním při jednání. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jiným obdobným vztahem, jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či nepřátelský, případně vztah ekonomické závislosti. 9. Na základě zjištění z obsahu spisu a s přihlédnutím k vyjádření soudkyně Mgr. Ludmily Papicové v odůvodnění rozsudku okresního soudu ke vznesené námitce krajský soud neshledal žádné relevantní skutečnosti, které má na mysli ust. § 14 odst. 1 o. s. ř. a které by zakládaly kvalifikované důvody k pochybnosti o nepodjatosti soudkyně pro její vztah k věci či účastníkům nebo k jejich zástupcům. Žalovaným vyjádřené tvrzení, že nemá k soudkyni Mgr. Ludmile Papicové důvěru v souvislosti s jejím postupem v průběhu soudního jednání dne 16. 2. 2021 není kvalifikovaným důvodem pro vyloučení zákonného soudce, neboť obsahem této námitky nejsou důvody, z nichž by bylo možno dovozovat nepřípustný vztah soudkyně k projednávané věci či k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Subjektivní hodnocení postupu soudu žalovaným není samo o sobě relevantní vyvolat pochybnosti o nepodjatosti soudkyně, zejména když z obsahu spisu nevyplývá, že by práva účastníků ze strany soudkyně nebyla respektována, nebo že by došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení. S ohledem na žalovaným tvrzené důvody pro vyloučení soudkyně Mgr. Ludmily Papicové je třeba rovněž poukázat na ust. § 14 odst. 4 o. s. ř., podle kterého důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu řízení v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Je třeba zdůraznit, že u soudců se předpokládá vysoká míra profesionality a schopnosti nezávislého, nestranného a spravedlivého jednání a rozhodování, které nevzbuzuje důvodné pochybnosti o nepodjatosti. Z vyjádření soudkyně Mgr. Ludmily Papicové vyplývá, že nemá na výsledku řízení přímý či nepřímý zájem a že by i přes zákonem stanovené povinnosti nebyla schopna ve věci nestranně rozhodovat. Jelikož zákonem podmíněné argumenty pro vyloučení soudkyně uvedeny a dány nebyly, není odvolací námitka žalovaného, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, důvodná. 10. Na druhou stranu dává krajský soud zapravdu odvolací argumentaci žalovaného, pokud tvrdil, že rozhodnutí soudu prvého stupně vydal věcně nepříslušný soud, který nesprávně vyhodnotil v průběhu řízení žalovaným vznesenou námitku mezinárodní nepříslušnosti Okresního soudu v Olomouci. 11. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku okresního soudu, okresní soud dovodil, že žalovaným vznesená námitka místní nepříslušnosti je zjevně nedůvodná s tím, že pouhá skutečnost, že žalovaný pracuje v Německu a z toho důvodu tam i bydlí, nemůže založit pravomoc soudu cizího státu a místně příslušným je tak Okresní soud v Olomouci. 12. Tento závěr okresního soudu neobstojí, přičemž je nutno konstatovat, že nebyl ani okresním soudem řádně odůvodněn. 13. Jak vyplývá z obsahu spisu, v řízení je jednoznačně dán mezinárodní (cizí) prvek v podobě bydliště žalovaného v jiném členském státě EU než ve státě, kde bylo zahájeno řízení. Jak se podává z obsahu spisu, má žalovaný bydliště ve Spolkové republice Německo a takové bydliště měl již před zahájením řízení, což sám žalovaný okresnímu soudu sdělil a doložil potvrzením svého zaměstnavatele. Je tedy evidentní, že ke dni zahájení řízení, to je ke dni 24. 4. 2020 se žalovaný v tomto jiném členském státě EU zdržoval. Spolková republika Německo tak byla ke dni zahájení řízení adresou bydliště žalovaného. Z uvedených tvrzení v žalobě se nepodává, že by žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu s žalobkyní v postavení podnikatele. S ohledem na označení žalovaného v žalobě jménem, příjmením, rodným číslem, datem narození a adresou bydliště (ve spojení s jeho označením v přiložené smlouvě o úvěru) lze uzavřít, že žalovaný ve smluvním vztahu vystupoval v postavení spotřebitele a uvedenou smlouvou byl sjednán tzv. spotřebitelský úvěr. Okresní soud se tak měl zabývat otázkou své mezinárodní příslušnosti, a to v intencích nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne 12. prosince 2012 (dále jen „Brusel I bis“), neboť řízení bylo zahájeno po 10. 1. 2015 (viz čl. 81, 2. odstavec nařízení) a současně není dána žádná z výluk stanovených v čl. 1 věta druhá, čl. 2 Brusel I bis pro aplikaci uvedeného nařízení. 14. Okresní soud postupoval správně dle čl. 26 odst. 2 Brusel I bis a doručil žalovanému žalobu, přičemž žalovaný se k žalobě jednoznačně vyjádřil s tím, že je rezidentem Spolkové republiky Německo, na jejímž území měl své bydliště již před podáním žaloby a namítl mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Olomouci. 15. Za této situace bylo na okresním soudu, aby se námitkou žalovaného řádně zabýval, a to v intencích nařízení Brusel I bis (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne 12. prosince 2012). Jestliže tak okresní soud neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a která vede k nutnosti usnesení okresního soudu podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a věc podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. 16. V dalším řízení se okresní soud bude v prvé řadě zabývat otázkou své mezinárodní příslušnosti, a to v intencích nařízení Brusel I bis, přičemž v tomto směru přihlédne k závěrům, které vyjádřil Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci v rozhodnutí ve věci pod sp. zn. 75 Co 299/2020 ze dne 11. 11. 2020, kterým bylo rozhodováno o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 8. 2020, č. j. 12 C 131/2020-64. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Olomouc 24. června 2021 Mgr. Michal Renda v. r. předseda senátu