USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Bohemia Faktoring, a. s., IČO 27242617 sídlem Letenská 121/8, Malá Strana, 118 00 Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Marián K., narozený dne xxx hlášený pobyt bezdomovce v místě xxx zastoupený opatrovníkem JUDr. Františkem Šindlerem, advokátem sídlem Masarykovo náměstí 48/9, 742 35 Odry o zaplacení částky 1.300 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 4. 2021, č. j. 24 C 368/2020-24, takto: I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením okresní soud prohlásil mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Novém Jičíně, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit usnesení tak, že Okresní soud v Novém Jičíně je mezinárodně příslušným k projednání a rozhodnutí věci, proto se domáhala zrušení usnesení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalobkyně uvedla, že článek 17 odst. 1 písm. b) Nařízení č. 1215/2015 a potažmo i článek 18 odst. 2 tohoto nařízení, který na daný případ aplikoval okresní soud, nelze na danou věc použít, neboť toto ustanovení dopadá na případy, kdy jde čistě o právní vztahy, jejichž předmětem je výhradně koupě movité věci na splátky nebo úvěrový obchod financující takovou koupi. Žalobkyně v odvolání uvedla, že v této věci nejsou splněny podmínky úvěrového obchodu, neboť zákazník neměl smluvně sjednány a nehradil žádné úroky. V projednávaném případě je zásadní skutečnost, že na území České republiky byly žalovanému dle smlouvy poskytnuty základní a doplňkové služby elektronických komunikací a další nabízené služby, to vše právní předchůdkyní žalobkyně T-Mobile se sídlem v České republice. Primárním a základním právním vztahem mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly právě služby elektronických komunikací a koupě zařízení byla uzavřena pouze v jejím rámci. Jako další doplňková služba bylo možné poskytnout žalovanému zařízení s podmíněnou slevou či ve splátkách, ale vše v rámci vyúčtování a vztahů s mobilním operátorem jako služba ke smlouvě o elektronických komunikacích. Dle názoru žalobkyně je tak třeba při posuzování pravomoci soudu projednat a rozhodnout právní věc a na danou věc aplikovat článek 5 ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. a), písm. b) odrážka druhá Nařízení č. 1215/2012, dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Místem plnění je pak v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Kromě místa bydliště žalovaného existují i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a podanou žalobou nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti… za předpokladu, že právní nároky jsou spojené tak úzce, že je účelné je projednat a rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí v oddělených řízeních. 3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není. 4. Z obsahu předloženého spisu bylo odvolacím soudem zjištěno, že se žalobkyně žalobou, doručenou soudu dne 6. 11. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8.05 % ročně od 10. 12. 2017 do zaplacení, vyplývající z kupní smlouvy uzavřené v rámci účastnické smlouvy - zákaznické smlouvy č. xxx, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně T-Mobile Czech Republic a. s. a žalovaným. Dle tvrzení žalobkyně pak žalovaná částka představuje neuhrazené splátky kupní ceny za poskytnutí zařízení. Žalobkyně označila bydliště žalovaného na adrese xxx v xxx, avšak ze zprávy Ministerstva vnitra Slovenské republiky z 15. 4. 2021 bylo okresním soudem zjištěno, že žalovaný je státní příslušník Slovenské republiky, kde má od 6. 7. 2020 status bezdomovce v místě xxx v okrese xxx. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo zjistit pobyt žalovaného ve Slovenské republice, usnesením okresního soudu ze dne 23. 7. 2021 byl žalovanému ustanoven opatrovník JUDr. František Šindler, advokát se sídlem Masarykovo náměstí 48/9, Odry. 5. Podle článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EÚ č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalovaná, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, podle písm. b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku, v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno. 6. Podle článku 5 odst. 1 Nařízení osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudu jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddíle 2 až 7 této kapitoly. 7. Podle článku 17 odst. 1 písm. a) Nařízení ve věcech týkajících se smlouvy, uzavřené spotřebitelem pro účely, které se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a článek 5 bod 7, jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky. 8. Podle článku 18 odst. 2 Nařízení smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 9. Z tvrzení žalobkyně v žalobě vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně T-Mobile uzavřela s žalovaným účastnickou smlouvu, v níž se T-Mobile zavázal poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby v rozsahu, které si strany sjednaly. V rámci této smlouvy byla uzavřena kupní smlouva na koncové zařízení s tím, že kupní cena měla být uhrazena ve splátkách po 100 Kč měsíčně. Z faktury č. xxx z 25. 11. 2017 vyplývá, že žalovanému byla účtována částka 1.300 Kč jakožto náhrada spojená s telekomunikačním koncovým zařízením, když částka 1.300 Kč představuje úhradu dosud nesplacené výše kupní ceny za koncové zařízení. 10. Za situace, kdy bylo prokázáno, že žalovaný je státní příslušník Slovenské republiky a nemá na území České republiky bydliště, a s ohledem na skutečnost, že žalovaný má status spotřebitele, je třeba žalovat žalovaného podle článku 18 odst. 2 nařízení pouze u slovenských soudů, kde má své bydliště. Částka 1.300 Kč, kterou žalobkyně požaduje po žalovaném, představuje úhradu kupní ceny za koncové zařízení, byť byla kupní smlouva uzavřena v rámci účastnické smlouvy na poskytování základních a doplňkových služeb elektronických komunikací. 11. Okresní soud tedy postupoval správně, když vyslovil mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Novém Jičíně, a když řízení v souladu s ust. § 104 odst. 1 věty prvé o. s. ř. pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, zastavil. 12. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení okresního soudu jakožto věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů řízení. 13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněno neúspěchem žalobkyně v odvolacím řízení a tím, že žalovanému prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky. Ostrava 3. září 2021 JUDr. Šárka Neuwirthová v. r. předsedkyně senátu