USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: MamiArt s. r. o., IČO 28611390 sídlem Politických obětí 118, Místek, 738 01 Frýdek-Místek zastoupená advokátem Mgr. Janem Medkem sídlem U Staré pošty 744, 738 01 Frýdek-Místek proti žalované: LBR EUROPE SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚIĄ, NIP 6762524992 sídlem Szlak 77/222, 311 28 Kraków, Polská republika o zaplacení částky 111.083 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 7. 2020, č. j. 10 C 179/2020-6, takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením bylo řízení zastaveno a rozhodnuto, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud řízení zastavil z důvodu nedostatku pravomoci soudu jakožto neodstranitelné podmínky řízení. 2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala zrušení usnesení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalobkyně uvedla, že Česká republika i Polská republika jsou členem Evropské unie, a proto je na problematiku poměřování aplikační přednosti mezinárodních smluv uzavřených mezi členskými státy EU a právními akty EU nutné nahlížet komplexněji, než tomu učinil soud I. stupně. Dle názoru žalobkyně je zde daná aplikační přednost právních aktů EU, zde konkrétně Bruselu I bis. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky byl původně založen smluvní obchodní vztah, když následně došlo k odstoupení od dané smlouvy a tím vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované v podobě již žalobkyní na základě smlouvy uhrazené finanční částky (tedy kvazideliktní situace na straně žalované), lze dovozovat, že právě Brusel I bis měl být na případ žalobkyně aplikován. Otázka kvazideliktu je upravena v českém právním řádu v předpisech práva občanského, přičemž věcná působnost Brusel I bis je dle jeho článku 1 dána pro věci občanské a obchodní, kam svou povahou jistě spadá i závazek žalované k vrácení uhrazení zálohy jako bezdůvodného obohacení žalobkyni. Co do otázky příslušnosti soudů České republiky žalobkyně uvedla, že tuto založila svou volbou na základně článku 5 odst. 1 ve spojení s článkem 7 odst. 1, resp. především odst. 2 Bruselu I bis, neboť závazek žalované měl být splněn na území České republiky, shodné pak platí o místu vzniku škodní události. Vzhledem k tomu, že článek 7 odst. 1 Brusel I bis dává v případě vymáhání nároku z bezdůvodného obohacení jako kvazideliktu možnost žalovat v místě vzniku škodní události (v místě, kde bezdůvodné obohacení mělo být a nebylo vydáno) a dle § 1955 odst. 1 o. z. platí, že se peněžitý dluh plní v místě sídla věřitele, pak je dle sídla žalobkyně příslušný k projednání věci právě Okresní soud ve Frýdku-Místku. 3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně bylo podáno důvodně. 5. Z obsahu předloženého spisu bylo odvolacím soudem zjištěno, že předmětem žaloby žalobkyně je vrácení zálohy na cenu díla ze smlouvy o dílo, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 17. 10. 2018, dle které se žalovaná zavázala k provedení díla - samolepky na kontejnery a žalobkyně k zaplacení ceny díla, avšak pro nesplnění závazku ze strany žalované žalobkyně odstoupila od smlouvy a požadovala vrácení požadované zálohy včetně přísl. v podobě zákonných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s argumentací žalobkyně, že za situace, kdy Česká republika i Polská republika jsou členy Evropské unie, je nutno aplikovat právní akty Evropské unie, v tomto případě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). 6. Podle oddílu 1 článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 a 7 této kapitoly. 7. Podle oddílu 2 článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kde zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). 8. Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně se opírá o smlouvu o dílo, uzavřenou mezi účastníky 17. 10. 2018, od níž žalobkyně odstoupila, takže předmět sporu tvoří nároky ze smlouvy o dílo, když plněno mělo být v sídle žalobkyně, je zde dána pravomoc i příslušnost Okresního soudu ve Frýdku-Místku. 9. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil usnesení okresního soudu tak, že řízení v této věci se nezastavuje. Poučení: Proti tomuto usnesení je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky. Ostrava 8. prosince 2021 JUDr. Šárka Neuwirthová v. r. předsedkyně senátu