ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Tatra JET, s. r. o., IČO 44343213 sídlem Pestovateľská 2, 821 04 Bratislava, Slovenská republika zastoupená advokátem Mgr. Bc. Jaroslavem Luxem sídlem Poděbradova 1243/7, 702 00 Ostrava proti žalované: LR Airlines, s. r. o., IČO 25367781 sídlem Letiště Mošnov, 742 51 Mošnov, Česká republika zastoupená advokátem JUDr. Vojtěchem Mihalíkem sídlem Bezručova 1896, 692 01 Mikulov o zaplacení 5.200 EUR s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 5. 2021, č. j. 24 C 233/2018-123, takto: I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 3.794,74 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně – z částky 1.548,39 EUR od 11. 4. 2018 do zaplacení – z částky 2.046,34 EUR od 11. 4. 2018 do zaplacení – z částky 200 EUR od 12. 4. 2018 do zaplacení, potvrzuje, ohledně částky 868,72 EUR spolu s 8 % úrokem ročně z této částky od 11. 4. 2018 do zaplacení se rozsudek mění tak, že žaloba se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 46 %, tj. v částce 27.618 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. Bc. Jaroslava Luxe, advokáta sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 46 %, tj. v částce 9.880 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. Bc. Jaroslava Luxe, advokáta sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.463,45 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 1.548,39 EUR od 11. 4. 2018 do zaplacení, z částky 2.915,06 EUR od 11. 4. 2018 do zaplacení, z částky 200 EUR od 12. 4. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované byla dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 49.774,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž se domáhala zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V řízení nebylo sporu o tom, že dne 21. 3. 2017 uzavřeli účastníci inominátní smlouvu týkající se zajištění provozu letadla a na podkladě této spolupráce probíhala mezi stranami spolupráce až do jejího ukončení 6. 3. 2018. Žalobkyně dokládala soudu textaci dodatku č. 1, který měl být mezi stranami uzavřen, jak však konstatoval sám soud, žalobkyně ani na výzvu nedoložila, že by tento dodatek byl stranami podepsán, ač tak slibovala ve svých podáních. Dodatek smlouvy tedy mezi stranami nikdy podepsán nebyl, dle přesvědčení žalované bylo špatně vyhodnocena e-mailová komunikace, kdy nebylo v řízení prokázáno, že e-mailová komunikace skutečně pochází od žalované, natož tak aby soud blíže zkoumal, o jakém dodatku pan V. má údajně v e-mailové korespondenci hovořit, kdy tento text je textově zcela identický s tím, co dokládala žalobkyně k důkazu, když žalované není zřejmé, z čeho takové skutečnosti soud vyvodil. V průběhu řízení vyplynulo, že kontraktace měla probíhat výlučně písemnou formou, k čemuž nedošlo. I v případě, že by žalovaná přijala úvahu soudu I. stupně, že dodatek byl uzavřen, pak dodatek 1 výslovně hovoří o existenci objednávky nebo požadavku ze strany žalované, avšak žádný takový dokument do řízení vzhledem k žalovanému nároku nebyl doložen. Okresní soud se tedy nezabýval tím, zda existují jakékoliv dohody o ceně, a ani žalobkyni v tomto směru nevyzval k doplnění tvrzení či doložení důkazních prostředků. I z fakturace z února 2018 je sporné, zdali vůbec mohla za poměrně krátký časový úsek jakákoliv praxe stran, na kterou odkazuje okresní soud, vzniknout a pokud ano, co bylo jejím předmětem. K tomu opět absentuje relevantní tvrzení. Žalobkyně tedy neprokázala, jaké náklady skutečně byly vynaloženy na provozování letadla. Stejně tak soud I. stupně stroze zmínil to, proč nelze zohlednit jednostranný zápočet, který žalovaná učinila, když řízení českých soudů dosud nebylo pravomocně zastaveno, žalovaná se proti nesprávnému rozhodnutí Okresního soudu v Novém Jičíně opět bránila odvoláním, meritorně ve věci dosud nebylo rozhodnuto. Hodnocení soudu, zda žalovaná prokázala či neprokázala svůj nárok, na který započítávala nyní žalovanou částku, je minimálně předčasné. Žalovaná je přesvědčena, že pokud okresní soud v tomto řízení neměl jasno ohledně provedeného zápočtu, měl žalovanou poučit dle ust. § 118a o. s. ř. 3. Žalobkyně navrhovala ve vyjádření k odvolání potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného s tím, že okresní soud detailně právně hodnotil spor mezi účastníky s poukazem na slovenskou právní úpravu a má za to, že ze všech provedených důkazů v řízení zřetelně vyplývá, že zde existovala nepochybná vůle stran upravit způsob ceny za provoz letadla zvláštním dodatkem, resp. ujednáním mezi stranami, a to mimo písemnou smlouvu. K uvedenému závěru okresní soud dospěl zejména na základě zavedené praxe stran, jakož i e-mailové komunikace z adresy pana V., když žalovaná nijak nerozporovala, a zejména neprokázala, že by uvedená e-mailová adresa nebyla panem Markem V. užívána v předmětné době. Žalovaná rovněž zpochybňuje dodatek č. 1, ačkoliv jiné znění dodatku v průběhu řízení před soudem I. stupně nebylo předloženo. Ze samotné smlouvy uzavřené mezi účastníky nevyplývá, že by dodatek měl být uzavřen v písemné formě. Z argumentace žalované je zřejmé, že se snaží nepoctivým způsobem rozporovat uzavření dodatku č. 1, ačkoliv potřeba uzavření uvedeného dodatku v písemné formě nevyplývá z žádného výslovného ujednání smluvních stran. K podepsání dodatku nedošlo výlučně z důvodů na straně žalované, když byla žalovaná opakovaně žalobkyní vyzývána k písemnému potvrzení nastaveného způsobu spolupráce, kterou si strany mezi sebou zavedly a v uvedené době respektovaly. Žalovaná však reagovala způsobem, že je v nejbližší době učiní, neprojevila žádnou námitku se zněním dodatku ke smlouvě. Dále žalovaná opomíjí skutečnost, že účastníci v souladu se zmiňovaným dodatkem fakticky spolupracovali a námitky žalované strany jsou tak liché. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je z větší části nedůvodné. 5. Okresní soud se nejprve správně zabýval pravomocí, resp. mezinárodní příslušností, a dospěl ke správnému závěru, že tato je dána podle článku 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EÚ) č. 1215/2012 z 12. prosince 2012 o příslušnosti u uznávání a výkonu soudních rozhodnutích v občanských a obchodních věcech („Brusel I bis“), podle kterého nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaná tedy může být žalována u českých soudů také žalobkyní, která není českým státním příslušníkem. 6. Pokud se týká použití hmotného práva, pak okresní soud správně po závazném názoru odvolacího soudu vycházel z článku 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.), podle něhož se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě o spolupráci a provozování letadla z 21. 3. 2017 si smluvní strany provedly volbu slovenského práva, bude se jejich smluvní vztah mezi účastníky řídit právním řádem Slovenské republiky. 7. Okresní soud pak zde správně aplikoval ust. § 269 odst. 2, § 272, § 266, § 369 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku a §§ 40 a 580 občanského zákoníku č. 40/1964, které jsou platné a účinné ve Slovenské republice. 8. Okresní soud pak učinil správná skutková zjištění, že účastníci uzavřeli 21. 3. 2017 písemnou nepojmenovanou smlouvu o spolupráci a provozování letadla podle slovenského obchodního zákoníku, v níž účastníci dostatečně určitým způsobem vymezili předmět svých závazků, smlouva byla smlouvou úplatnou, když cena fakturace za provozování letadla měla být řešena dodatkem č. 1. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že žalobkyně vyúčtovala žalované náklady spojené s provozováním letadla za měsíc březen 2018, které žalovaná dosud neuhradila. 9. V řízení bylo učiněno nesporným, že dodatek č. 1, který měl být uzavřen na základě smlouvy o provozování letadla, nebyl uzavřen v písemné formě. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, který vycházel právě z judikatury slovenských soudů a z odborné literatury, že pokud účastníci ve smlouvě o spolupráci a provozování letadla si nesjednali uzavření dodatku č. 1 o ceně v písemné formě - viz bod 4 smlouvy, pak dodatek mohl být uzavřen i v jiné než písemné formě, tj. ústně či konkludentně, aniž by to mělo vliv na jeho platnost. Tento názor má navíc oporu i v ust. § 272 zákona č. 513/1991 Sb. Z projevu vůle obou stran, který byl vykládán v souladu s ust. § 266 obch. zákoníku, vyplývá, že dodatek č. 1 ke smlouvě byl uzavřen mezi účastníky konkludentně, což vyplývá zejména ze skutečnosti, že poté, co byl žalované dodatek č. 1 zaslán e-mailem, sdělila žalovaná žalobkyni, že dodatek zašle. Navíc uzavření dodatku vyplývá i z chování stran, kdy se fakticky obě smluvní strany tímto dodatkem ohledně ceny a fakturace řídily od začátku smluvního vztahu až do jeho ukončení 6. 3. 2018. Takto to bylo zavedeno praxí mezi účastníky, což lze dovodit i z toho, že náklady dle dodatku byly za druhé pololetí 2017 žalovanou zcela uhrazeny, bez jakýchkoliv připomínek. V řízení pak bylo prokázáno, zejména e-mailovou komunikací, že žalované byly zaslány žalobkyní veškeré doklady, týkající se provozování letadla, tj. přehled nákladů včetně faktur ohledně částek, které žalobkyně uhradila třetím osobám v souvislosti s provozováním letadla žalované. Z e-mailu z 31. 3. 2018 je patrno, že žalovaná strana uznala vyúčtované náklady ve výši 1.548,39 EUR dle faktury č. 2018050, dále z faktury č. 2018053 uznala 2.046,34 EUR a z faktury 2018058 pak uznala 200 EUR. Celkem tak z nákladů za provozování letadla za měsíc březen 2018 uznala částku 3.794,74 EUR, neuznala 868,72 EUR. 10. Pokud žalovaná zpochybňovala e-mailovou komunikaci mezi účastníky, pak odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že pouze to, že zpochybňovala žalovaná e-mailovou korespondenci mezi účastníky bez toho, že by nějakým způsobem toto své zpochybnění odůvodnila, samo o sobě nepostačuje k tomu, aby měl odvolací soud shodně s okresním soudem pochybnosti o průběhu a pravosti e-mailové korespondence mezi účastníky, která takto navíc probíhala po celou dobu spolupráce mezi účastníky, bez výtek ze strany žalované. 11. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu částečně podle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek potvrdil ohledně částky 3.794,74 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částek tak, jak jsou uvedeny v odstavci I. výroku rozsudku, ohledně částky 868,72 EUR s 8 % úrokem ročně z této částky od 11. 4. 2018 do zaplacení byl rozsudek v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že žaloba byla zamítnuta. K částečnému zamítnutí žaloby žalobkyně došlo z toho důvodu, že žalobkyně tyto náklady neprokázala v plné výši v řízení před okresním soudem, ani před soudem odvolacím, když z celkového objemu vyúčtovaných nákladů, které hradila třetím osobám, určitou poměrnou část vyúčtovala žalované, avšak není zřejmé, o jakou část se konkrétně jednalo. Okresní soud pak správně přiznal 8% úrok z žalovaných přiznaných částek v souladu s § 1 odst. 1 nařízení vlády Slovenské republiky č. 21/2013 Sb. od doby splatnosti do zaplacení. 12. Pokud se týká námitky započtení, pak tuto bylo na místě posoudit podle ust. § 358 a násl. obch. zákoníku a podle ust. § 580 obč. zák. č. 40/1964 Sb. tak, jak to učinil okresní soud. Z jednostranného zápočtu pohledávek z 29. 6. 2018 bylo možné zjistit, že žalovaná započítávala vůči žalobkyni pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 9.647,64 EUR s tím, že započítává celkem 5.200,20 EUR, když rozdíl vymáhá v jiném řízení, které dosud nebylo skončeno. V provedeném zápočtu pak žalovaná sděluje žalobkyni, že práce za servis byly navyšovány o 20 % a takto navýšené ceny poté žalobkyně naúčtovala žalované, kdy se takto žalobkyně obohatila minimálně v případě faktury č. 17-1195, kdy skutečná cena servisních prací měla činit 25.788,25 EUR, účtováno bylo 30.945,90 EUR a faktury č. 17-1480, kdy skutečná cena servisních prací měla činit 22.449,93 EUR, účtováno bylo 26.939,92 EUR. 13. V jednostranném zápočtu jednak není lhůta, v níž vyzývá žalovaná žalobkyni k zaplacení předmětné částky, kterou požaduje započíst, takže pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení není splatná, a jednak je nutno zápočet ze strany žalované považovat za neurčitý, poněvadž z něho není patrné, jakou částku ze shora uvedených faktur započítává na tu konkrétní fakturu, která je předmětem tohoto řízení. Z těchto důvodů nebylo možno k zápočtu žalované přihlédnout. 14. Pokud se týká náhrady nákladů řízení, před soudem I. stupně byla žalobkyně úspěšná ze 46 %, když chtěla i s příslušenstvím ke dni rozhodnutí okresního soudu 6.574,05 EUR, dostala 5.619,36 EUR. Náhrada nákladů řízení před okresním soudem byla vypočtena okresním soudem zcela správně a představuje celkem částku 60.038,44 Kč, z toho 46 % činí 27.618 Kč. V souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. byly tyto náklady přiznány žalobkyni. 15. Pokud se týká náhrady nákladů odvolacího řízení, pak žalobkyně byla úspěšná v 68,5 %, když požadovala 5.619,36 EUR v odvolacím řízení a dostala včetně příslušenství 4.735,23 EUR. Tyto náklady pak sestávají z odměny za právní zastoupení, kdy tarifní hodnota představuje částku 113.416,20 Kč, takže odměna za 1 úkon právní služby činí v souladu s ust. § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 5.660 Kč, když zástupce žalobkyně učinil v odvolacím řízení 2 úkony právní služby, tj. vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, tj. 2 x 5.660 Kč, dále mu náleží 2 režijní paušály á 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky a dále 21% DPH z částky 11.920 Kč, tj. 2.503,20 Kč, tj. celkem 14.423,20 Kč. 68,5 % z této částky činí 9.880 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky. Ostrava 8. října 2021 JUDr. Šárka Neuwirthová v. r. předsedkyně senátu