č. j. 9 Co 101/2020 - 19 USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců Mgr. Aleše Janošce a Mgr. Lukáše Nohela v exekuční věci oprávněné: Ing. Daniel Dananai s. r. o. zahraniční právnická osoba registrovaná pod IČO: 31450016 sídlem Mýtna 16, 917 01 Trnava, Slovenská republika zastoupená advokátem JUDr. Andrejem Haladou sídlem Kapitulská 21, 917 01 Trnava, Slovenská republika proti povinné: 3sped TEAM s.r.o., IČO: 28631854 sídlem Vendryně 412, 739 94 Vendryně pro částku 170 EUR s příslušenstvím, o exekučním návrhu, k odvolání oprávněné proti usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Chaloupky, Exekutorský úřad Kroměříž, se sídlem Jánská 25/1, Kroměříž, ze dne 23. 1. 2020 č. j. 122 EX 461/19-13, takto: Usnesení soudního exekutora se mění následovně: „Exekuční návrh oprávněné ze dne 22. 10. 2019 se nezamítá.“ Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soudního exekutora byl nejprve v odst. I. výroku zamítnut exekuční návrh oprávněné ze dne 22. 10. 2019 a dále bylo v odst. II. výroku rozhodnuto, že žádná z účastnic není povinna hradit náklady exekuce. Své rozhodnutí o zamítnutí exekučního návrhu soudní exekutor odůvodnil pokynem Okresního soudu ve Frýdku-Místku k zamítnutí exekučního návrhu, kterýmžto pokynem je soudní exekutor vázán. Oprávněná se domáhala vedení exekuce podle exekučního titulu v podobě platebního rozkazu Okresního soudu v Trnavě ze dne 29. 7. 2019 č. j. 36Cb/57/2019-9, který nabyl právní moci dne 29. 8. 2019. Dle obsahu uvedeného pokynu exekučního soudu podle ust. § 37 odst. 2 písm. b) exekučního řádu však exekuční řízení podle exekučního řádu lze vést na základě cizího exekučního titulu bez prohlášení vykonatelnosti, případně rozhodnutí o uznání tohoto titulu, bez dalšího pouze pro vymožení výživného pro nezletilé děti. V ostatních případech se lze domáhat pouze soudního výkonu rozhodnutí. Oprávněná v dané věci přitom nijak netvrdila ani neprokazovala, že by kromě předloženého exekučního titulu vydaného slovenským soudem disponovala prohlášením vykonatelnosti, případně rozhodnutím o uznání tohoto titulu, a proto bylo podle § 39 odst. 3 ex. řádu namístě její návrh na nařízení exekuce pro nesplnění předpokladů pro vedení exekuce zamítnout, když osvědčení o soudním rozhodnutí dle čl. 53 Nařízení č. 1215/2012 pro vedení exekuce nepostačuje. Výrok o náhradě nákladů exekuce pak soudní exekutor odůvodnil tím, že žádné z účastnic ani soudnímu exekutorovi v souvislosti se „zastavením exekuce“ žádné náklady nevznikly. 2. Včasným odvoláním napadla toto usnesení v celém rozsahu oprávněná. Předně poukazovala na skutečnost, že přílohou jejího exekučního návrhu byl jednak exekuční titul v podobě platebního rozkazu Okresního soudu v Trnavě ze dne 29. 7. 2019 sp. zn. 36Cb/57/2019, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 29. 8. 2019, a jednak rovněž osvědčení o soudním rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dle čl. 53 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (zde dále i jen Nařízení č. 1215/2012 – Brusel I. bis). Namítala přitom, že na výkon k exekuci předloženého platebního rozkazu Okresního soudu v Trnavě je potřeba aplikovat právě Nařízení č. 1215/2012 – Brusel I. bis a ve smyslu ust. čl. 39 tohoto nařízení je rozsudek vydaný v členském státě, který je v tomto členském státě vykonatelný, vykonatelný v jiných členských státech bez toho, aby bylo potřebné prohlášení jeho vykonatelnosti. Z tohoto ustanovení na rozdíl od předcházejícího Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 vyplývá, že podmínkou vykonatelnosti rozhodnutí v jiném členském státě už není předložení prohlášení jeho vykonatelnosti, a proto nepředložení prohlášení vykonatelnosti platebního rozkazu Okresního soudu v Trnavě sp. zn. 36Cb/57/2019 nemůže být důvodem pro zamítnutí jejího exekučního návrhu. Všechny zákonné podmínky pro vedení exekuce byly tedy splněny. Oprávněná se proto domáhala změny napadeného usnesení tak, aby soudní exekutor Mgr. David Chaloupka byl pověřen provedením exekuce. 3. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení soudního exekutora, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, a aniž by bylo zapotřebí nařídit jednání (§ 254 odst. 8 o.s.ř.), dospěl posléze k závěru, že odvolání oprávněné je plně důvodné. 4. Z obsahu spisu odvolací soud vzal ve shodě s obsahem napadeného usnesení za zjištěné, že exekučním titulem, o který se v projednávané věci opírá podaný exekuční návrh oprávněné, je platební rozkaz Okresního soudu v Trnavě ze dne 29. 7. 2019 č. j. 36Cb/57/2019-9, a tedy rozhodnutí slovenského soudu, kterýžto platební rozkaz dle předložené doložky právní moci a vykonatelnosti nabyl právní moci a zároveň se stal vykonatelným na území Slovenské republiky dne 29. 8. 2019. Spolu s exekučním návrhem přitom oprávněná předložila nejen předmětný platební rozkaz (opatřený úředně ověřenou konverzní doložkou), jako exekuční titul, ale současně doložila i osvědčení dle čl. 53 Nařízení č. 1215/2012 – Brusel I. bis vydané Okresním soudem v Trnavě dne 15. 10. 2019 (rovněž opatřené úředně ověřenou konverzní doložkou), dle něhož je oprávněnou předložený platební rozkaz Okresního soudu v Trnavě ze dne 29. 7. 2019 č. j. 36Cb/57/2019-9, jímž byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné jednorázově částku 170 EUR spolu s úroky ve výši 9 % z této částky od 9. 3. 2019 do zaplacení, jakož i s náklady řízení vyčíslenými částkou 16,50 EUR na soudním poplatku a částkou 67,34 EUR za náklady právního zastoupení, dnem 29. 8. 2019 vykonatelný v členském státě původu, aniž by bylo zapotřebí splnit další podmínky, přičemž žalované byl tento platební rozkaz doručen dne 13. 8. 2019. 5. Mělo-li takto exekučním titulem v dané věci, na jehož podkladě měla být exekuce vedena, být rozhodnutí cizozemského soudu, přičemž zároveň oprávněná je právnickou osobou se sídlem na území Slovenské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Příslušnost a pravomoc českého soudu je s ohledem na dobu zahájení řízení, v němž byl vydán oprávněnou předkládaný exekuční titul, a na obsah exekučního titulu, respektive povahu exekučním titulem povinné uložené povinnosti, kterážto povinnost, respektive exekuční titul, má být vymožena na území České republiky, založena a uznávání a výkon takového exekučního titulu se řídí ust. čl. 24 odst. 5. a čl. 36 a násl. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I. bis) o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. 6. Podle ust. čl. 36 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I. bis) o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v ostatních členských státech uznávána, aniž je vyžadováno zvláštní řízení. 7. Podle ust. čl. 39 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I. bis) o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech rozhodnutí vydané v některém členském státě, které je v tomto státě vykonatelné, je vykonatelné v jiném členském státě, aniž je vyžadováno prohlášení vykonatelnosti. 8. Podle ust. čl. 42 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I. bis) o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech pro výkon rozhodnutí v některém členském státě, které bylo vydáno v jiném členském státě, předloží navrhovatel 9. vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti, a 10. osvědčení vydané podle čl. 53 osvědčující, že rozhodnutí je vykonatelné, a obsahující výtah rozhodnutí a případné příslušné informace o nahrazovaných nákladech řízení a výpočet úroků. 11. Postup při podání návrhu na výkon soudního rozhodnutí, jakož i samotný výkon rozhodnutí vydaných v jiném členském státě se pak dle ust. čl. 41 odst. 1 Nařízení č. 1215/2012 – Brusel I. bis řídí právem (tzn. právními předpisy) dožádaného členského státu, tj. členského státu, v němž má být rozhodnutí vykonáno. Takovými vnitrostátními předpisy upravujícími výkon rozhodnutí a exekuci v České republice jsou primárně ust. části šesté občanského soudního řádu a exekuci pak dále zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád, dále i jen ex. řád). 12. Podle § 37 odst. 2 exekučního řádu oprávněný může podat exekuční návrh podle tohoto zákona, a) nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona, a b) není-li exekučním titulem rozhodnutí o péči o nezletilé děti, ve věcech ochrany proti domácímu násilí, orgánů Evropské unie nebo cizí rozhodnutí; exekuční návrh lze však podat tehdy, má-li být exekuce vedena podle rozhodnutí o výživném na nezletilé děti nebo podle cizího rozhodnutí, u něhož bylo vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy nebo rozhodnuto o uznání. 13. Ve smyslu cit ust. § 37 odst. 2 ex. řádu exekuční návrh nelze podat vždy, konkrétně tak nelze učinit mimo jiné v případě, že exekučním titulem je cizí rozhodnutí, nejsou-li splněny podmínky dále v tomto ustanovení uvedené. Mezi cizí rozhodnutí přitom nepochybně patří rovněž rozhodnutí vydaná soudem cizího státu, tzn. i slovenským soudem. Na základě cizího rozhodnutí lze však exekuci ve smyslu ust. § 37 odst. 2 písm. b) části věty za středníkem ex. řádu vést, bylo-li ve vztahu k tomuto rozhodnutí vydáno prohlášení o vykonatelnosti, a to na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie (tj. nařízení) nebo na základě mezinárodní smlouvy, nebo jestliže bylo rozhodnuto o uznání takového rozhodnutí. 14. V souladu nejen s právní teorií (k tomu srov. Kasíková, M. a kol., Exekuční řád. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 219 a násl.), ale i ustálenou soudní praxí však za ekvivalent cizího rozhodnutí prohlášeného za vykonatelné je třeba dále považovat taková cizí rozhodnutí, která jsou podle příslušných nástrojů (tzn. ve smyslu cit. ust. § 37 odst. 2 ex. řádu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy) považována za automaticky vykonatelná bez nutnosti prohlášení vykonatelnosti (obdobně též Bříza, Břicháček, Fišerová, Horák, Ptáček, Svoboda 2014 s. 127). Mezi taková cizí rozhodnutí, která jsou uznávána a považována za (automaticky) vykonatelná bez dalšího, pak s ohledem na shora citované znění ust. čl. 36 odst. 1 a 39 odst. 1 Nařízení č. 1215/2012 – Brusel I. bis nepochybně patří i rozhodnutí, na které se vztahuje Nařízení č. 1215/2012 – Brusel I. bis, a tedy ve smyslu čl. 66 odst. 1 Nařízení č. 1215/2012 – Brusel I. bis taková rozhodnutí, která byla v občanských a obchodních věcech vydaná v řízeních zahájených v době od 10. 1. 2015 (k tomu obdobně srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 9. 2016 sp. zn. 20 Cdo 3795/2016). 15. S ohledem na tyto a shora uvedené závěry proto, byl-li oprávněnou k exekuci předložený platební rozkaz vydán v řízení zahájeném po 10. 1. 2015, což nepochybně již jen vzhledem k uvedenému č. j. přidělenému v roce 2019 byl, lze takové rozhodnutí cizího (slovenského) soudu vydané ve Slovenské republice vykonat i v souladu s ust. § 37 odst. 2 písm. b) ex. řádu v exekuci na území České republiky, a to aniž by ve smyslu cit. ust. čl. 36 odst. 1 a 39 odst. 1 Nařízení č. 1215/2012 – Brusel I. bis bylo vyžadováno uznání či prohlášení vykonatelnosti tohoto rozhodnutí na území České republiky. Pro nařízení exekuce takového cizího rozhodnutí je pak plně dostačující splnění podmínek stanovených v cit. čl. 42 Nařízení č. 1215/2012 – Brusel I. bis, a tedy předložení jednak vyhotovení rozhodnutí splňujícího podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti a jednak osvědčení vydaného podle čl. 53 osvědčujícího, že rozhodnutí je vykonatelné, a obsahujícího výtah rozhodnutí a případné příslušné informace o nahrazovaných nákladech řízení a výpočet úroků. Tyto podmínky přitom oprávněná dle shora učiněných skutkových zjištění bezezbytku splnila, když spolu s exekučním návrhem předložila jak úředně ověřenou konverzní doložkou opatřené vyhotovení platebního rozkazu Okresního soudu v Trnavě ze dne 29. 7. 2019 č. j. 36Cb/57/2019-9, tak i osvědčení dle čl. 53 Nařízení č. 1215/2012 – Brusel I. bis vydané Okresním soudem v Trnavě dne 15. 10. 2019 (rovněž opatřené úředně ověřenou konverzní doložkou) na řádně a úplně vyplněném formuláři uvedeném v příloze I. Nařízení č. 1215/2012 – Brusel I. bis . 16. Z uvedených závěrů tedy vyplývá, že důvody pro zamítnutí exekučního návrhu rozvedené v nyní projednávané věci jak v pokynu exekučního soudu, tak v napadeném usnesení soudního exekutora a spočívající v nedostatku předložení prohlášení vykonatelnosti k exekuci předloženého exekučního titulu na území České republiky nemohou v dané věci směřovat k tomu, že exekuce nebude na podkladě shora označeného exekučního titulu nařízena. Jestliže soudní exekutor v napadeném rozhodnutí v souladu se závazným pokynem exekučního soudu rozhodl o zamítnutí exekučního návrhu, je takové rozhodnutí vzhledem k výše přijatým závěrům věcně nesprávné. 17. Krajský soud tak proto napadené usnesení soudního exekutora ve smyslu ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za použití § 52 odst. 1 ex. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení shora, a tedy tak, že se exekuční návrh oprávněné nezamítá. V dalším řízení soudní exekutor znovu požádá okresní soud o pokyn k provedení exekuce a okresní soud se pak bude řídit právním názorem shora uvedeným, a tedy budou-li splněny všechny ostatní předpoklady pro pověření soudního exekutora k provedení exekuce, nebude důvod pokyn k provedení exekuce soudnímu exekutorovi neudělit. 18. O případných nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto v dalším průběhu řízení (srov. ust. § 88 odst. 1 exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Ostrava 31. března 2021 JUDr. Jan Horák v. r. předseda senátu