USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: Bohemia Faktoring, a.s., IČO 27242617 sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 – Malá Strana zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 – Malá Strana proti žalované: Dominika M., narozená dne xxx státní občanka Slovenské republiky bytem xxx o zaplacení částky 1.999,99 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 12. 2021, č. j. 24 C 268/2021-37 takto: I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením okresní soud řízení zastavil (odstavec I. výroku) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku). 2. Proti usnesení podala včasné odvolání žalobkyně, navrhovala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu o nedostatku pravomoci soudů České republiky věc rozhodnout. Soud prvního stupně na posuzovaný případ aplikoval úpravu obsaženou v Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech č. 1215/2012 (dále jen „Nařízení“), přičemž vycházel zejména z článku 17 odstavec 1 písm. a) tohoto Nařízení. Žalobkyně se domnívá, že soud prvního stupně na danou věc sice aplikoval správně Nařízení, avšak chyboval při určení a aplikaci konkrétní právní normy, věc tak nesprávně právně posoudil. Článek 17 odstavec 1 písm. a) Nařízení na posuzovaný případ nelze použít, neboť dopadá na případy, jejichž předmětem je výhradně koupě movité věci na splátky nebo úvěrový obchod financující takovou koupit. V projednávané věci je zásadní skutečnost, že na území České republiky byly žalované dle smlouvy poskytnuty základní a doplňkové služby elektronických komunikací a nabízeny další služby. Jako další doplňková služba bylo možné poskytnout žalované zařízení s podmíněnou slevou či ve splátkách, ale vše v rámci vyúčtování a vztahu s mobilním operátorem jako služba ke smlouvě o elektronických komunikacích. Dle čl. 5 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) Nařízení může být v jiném členském státě osoba žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Místem plnění je místo, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Kromě místa bydliště u žalované existuje další kritérium pro určení příslušnosti, a to založené na úzké vazbě mezi soudem a podanou žalobou nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti. Za předpokladu, že právní nároky jsou tak úzce spojeny, je účelné je projednat a rozhodnout o nich společně. S ohledem na výše uvedené je žalobkyně toho názoru, že Okresní soud v Karviné je mezinárodně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. 3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu, jakož i řízení předcházející jeho vydání se závěrem, že odvolání není důvodné. 4. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 5. Podle § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. 6. Podle čl. 17 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“) ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a článek 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky. 7. Podle čl. 18 odst. 2 Nařízení smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 8. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Karviné se žalobkyně domáhala úhrady celkové částky 1.999,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem v Praze uzavřela s žalovanou v rámci účastnické smlouvy – zákaznické smlouvy č. xxx kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo koncové zařízení specifikované ve smlouvě. Nedílnou součástí smluvního ujednání byly všeobecné obchodní podmínky společnosti T-Mobile Czech Republic a. s. a ceník služeb. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně kupní cenu za zařízení, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši stanovené ve smlouvě se splatností uvedenou ve vyúčtování služeb. Žalobkyně v žalobě uvedla adresu žalované na ul. xxx v xxx, kterou žalovaná v účastnické smlouvě uvedla jako korespondenční adresu, současně uvedla adresu bydliště xxx. Okresním soudem bylo zjištěno, že žalovaná na adrese označené v žalobě, a to xxx, nebydlí. Šetřením v Registru obyvatel České republiky, Úřadu práce ČR a Okresní správy sociálního zabezpečení žádný jiný pobyt žalované na území České Republiky zjištěn nebyl. Kupní smlouva, která je součástí předmětné účastnické smlouvy, je smlouvou spotřebitelskou. Žalobkyně netvrdila, že by tato smlouva byla žalovanou uzavřena pro účel, který se týká její profesionální nebo podnikatelské činnosti, jak má na mysli čl. 17 odst. 1 Nařízení. Pro určení mezinárodní příslušnosti soudů je proto nutno aplikovat čl. 17 a následující Nařízení. Předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je nárok na koupi koncového zařízení na splátky. Ve smyslu shora citovaného čl. 18 odst. 2 Nařízení lze žalobu proti spotřebiteli podat pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Ke dni podání žaloby se žalovaná v České republice nezdržovala, ani zde neměla bydliště, naopak toto bydliště měla ve Slovenské republice na adrese xxx. 9. Okresní soud za daných okolností dospěl ke správnému závěru, že je zde nedostatek jedné z podmínek řízení, který nelze odstranit, a je proto na místě ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavit, neboť české soudy nejsou mezinárodně příslušné k projednání a rozhodnutí věci. 10. Odvolací soud s těmito závěry usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil, a to včetně správného nákladového výroku. 11. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a žalované v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti výroku v odstavci I. tohoto usnesení je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Proti výroku v odstavci II. tohoto usnesení není dovolání přípustné. Ostrava 24. února 2022 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu