ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: Pavlo V., narozený dne xxx bytem xxx státní příslušnost Ukrajinská republika zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Kužílkem sídlem Smetanova 1784/5, 750 02 Přerov proti žalované: Dagmar V., narozená dne xxx bytem xxx zastoupená advokátkou JUDr. Ing. Evou Fryšovou sídlem 8. května 451/10, 779 00 Olomouc o zaplacení částky 100.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově, č. j. 19 C 297/2020-70 ze dne 8. 10. 2021 takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9.736 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalované. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 100.000 Kč s příslušenstvím (odstavec I. výroku), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 26.136 Kč (odstavec II. výroku). 2. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Namítal nesprávné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení věci. Tvrdil, že žalobce podal žalobu o zaplacení částky 100.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované s tím, že poskytl žalované půjčku, nicméně prokázání ústní smlouvy o zápůjčce, k čemuž mělo mezi žalobcem a žalovanou skutečně dojít, je obtížné prokázat. Žalovaná se v rámci řízení bránila tím, že žalobce poskytl žalované částku 100.000 Kč za účelem náhrady škody a tuto skutečnost se žalovaná snažila prokázat v řízení tím, že žalobce žalované zaslal SMS zprávu, kterou následně měla ukázat dceři a kamarádce. Žalobce toto výslovně popřel a trval na tom, že k žádné náhradě škody se nezavázal a jednalo se o zápůjčku. Žalobce namítá, že soud neúplně zjistil skutkový stav, neboť celé dokazování zaměřil pouze na to, co žalovaná sekundárně sdělila dvěma svědkyním, přičemž dokazování soud vůbec nevedl za účelem prokázání primární a stěžejní skutkové okolnosti a to, zda byla SMS zpráva ze strany žalobce žalované skutečně odeslána. Žalobce proto namítá, že pokud soud prvního stupně k tomuto dokazování vůbec nevedl, neúplně zjistil skutkový stav. Nelze akceptovat, aby zcela zásadní skutková okolnost nebyla v řízení objektivně a prokazatelně zjištěna, tedy zda žalobce něco takového žalované napsal a skutečně odeslal. Lze namítnout, že pokud žalovaná absolutně v řízení neprokázala, že by byl žalobce odpovědný za tvrzenou škodu, která byla prokazatelně způsobena třetí osobou, tak opět i v tomto kontextu soud neúplně zjistil skutkový stav, neboť v řízení ani nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi jednáním žalobce a vznikem škody (natož její výše) a tedy i to, že by žalobce měl důvod a motiv psát žalované, že jí dá peníze, zvláště když již na první pohled veškerá skutková tvrzení žalované ohledně vzniku škody vůbec nesouvisí s jakýmkoliv jednáním žalobce. Soud ani nemohl dospět k závěru, že se jednalo o tzv. zahalené darování, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce poskytl žalované částku 100.000 Kč bez očekávání jakéhokoliv protiplnění a že by vědomě plnil nedluh. Žalobce dále namítl, že pokud soud neprovedl důkazy navržené žalobcem spočívající ve výslechu žalobcova bratra a účastnickým výslechem žalobce, zatížil tím řízení závažnou procesní vadou, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, tedy k vyvrácení toho, že mezi žalobcem a žalovanou nemohlo se jednat o vědomé plnění žalovaného bez očekávání jakéhokoliv protiplnění. Nelze souhlasit s právním závěrem soudu, že tyto skutečnosti přesahují předmět řízení vymezený žalobou, neboť tyto důkazy byly navrženy v návaznosti na provedené dokazování výslechem svědkyň, tedy k vyvrácení těchto provedených důkazů, tedy toho, že se nemohlo jednat o tzv. zahalené darování a že žalobce neposkytl žalované částku 100.000 Kč bez očekávání jakéhokoliv protiplnění. Nelze akceptovat, aby soud provedení dalších důkazů navržených k vyvrácení dosud provedených důkazů podmiňoval změnou žaloby, když soud není právním názorem účastníků vázán. Pokud žalobce od počátku tvrdí, že se jednalo o zápůjčku, akorát rovnou žalobce přistoupil na právní hodnocení skutkového stavu z titulu bezdůvodného obohacení, neboť si žalobce uvědomoval těžkou důkazní situaci ve vztahu k prokázání zápůjčky, neznamená a nic nemění na tom, že pokud soud není vázán právním názorem účastníka řízení, je nepřípustné, aby na základě právního hodnocení účastníka řízení odmítl navrhnuté důkazy k zjištění skutkového stavu věci, tedy k vyvrácení skutkového závěru, že se v daném případě nemohlo jednat o tzv. zahalené darování, pokud mezi žalobcem a žalovanou navrhnuté důkazy měly sloužit minimálně k tomu, že se nemohlo jednat o vědomé plnění bez očekávání jakéhokoliv protiplnění. Žalobce je z těchto důvodů přesvědčen, že napadený rozsudek nemůže obstát vzhledem k nesprávnému skutkovému zjištění, k neúplnému zjištění skutkového stavu věci a k nesprávnému právnímu posouzení, a proto navrhl jeho zrušení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná navrhovala potvrzení napadeného rozsudku s tím, že na straně žalované k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo, žalobce jednal ohledně zaslání částky 100.000 Kč vědomě, dobrovolně a nepodmíněně. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Vzhledem k tomu, že žalobce je ukrajinským státním příslušníkem, zabýval se odvolací soud otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů a dle jakého hmotného práva se věc posuzuje. Žalobce má trvalý pobyt na území Česka, jedná se o závazek z jiné právní skutečnosti (bezdůvodné obohacení). Smlouva ČR s Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech č. 123/2002 Sb. m. s. neobsahuje kolizní normu pro vydání bezdůvodného obohacení a zároveň nemá žádnou univerzálně platnou obecnou kolizní normu. Odvolací soud proto aplikoval Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), kdy dle čl. 10, bod 3 nařízení nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavců 1 a 2, je jím právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo. Z toho vyplývá, že okresním soudem bylo správně aplikováno české hmotné právo. 6. Mezinárodní příslušnost českých soudů je dle názoru odvolacího soudu dána. Žalobce je ukrajinským státním občanem, žalovaná je českou státní občankou, oba mají své bydliště v Česku, tj. na území Evropské unie. Ve smyslu čl. 4, odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 je dána mezinárodní příslušnost českých soudů. 7. Z obsahu spisu se podává, že žalobou došlou okresnímu soudu dne 30. 11. 2020, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 100.000 Kč s úrokem z prodlení. Ve skutkových tvrzeních v bodě I. uvedl: Po rozvodu manželství účastníků řízení bez jakéhokoliv právního titulu poukázal žalobce dne 20. 9. 2018 na bankovní účet bývalé manželky (žalované) číslo xxxxxxxxx/xxxx vedený u MONETA Money Bank, a.s. částku 100.000 Kč. S ohledem na skutečnost, že částka 100.000 Kč byla poukázána žalobcem bez jakéhokoliv právního titulu, byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce vyzvána dopisem ze dne 23. 10. 2020 k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 100.000 Kč a byla jí stanovena lhůta do 30. 10. 2020 k vydání bezdůvodného obohacení. Zásilka byla žalované doručena dne 27. 10. 2020. S ohledem na skutečnost, že žalovaná ve stanovené lhůtě bezdůvodné obohacení žalobci nevrátila, nezbývá žalobci, než se obrátit se svým nárokem na příslušný soud. 8. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor, jenž následně podáním ze dne 27. 1. 2021 odůvodnila. Potvrdila, že je pravdou, že částku 100.000 Kč vložil žalobce na její účet, ovšem nikoliv bez právního titulu. V roce 2011 s bývalým manželem – žalobcem koupili nové auto značky Mitsubishi, RZ xxxxxxx. Až následně se žalovaná dozvěděla, že žalobce pořídil auto na leasing u ČSOB na společnost Stavotel technologies, s.r.o., kdy znal přímo jejího jednatele a domluvil se s ním, že auto budou splácet a až je zaplatí, převede se na žalovanou. Leasing končil v červenci 2018, celou dobu platila auto žalovaná částkou 6.399 Kč měsíčně. Po doplacení auta jí byl zaslán z ČSOB velký technický průkaz, auto pojistila a o několik týdnů později jí bylo odebráno exekutorem k uhrazení dluhu pana V. (bývalého jednatele označené firmy). Auto bylo posléze prodáno v dražbě. Neměla tak uhrazených zhruba 500.000 Kč, ani automobil. Když se to stalo, poslala žalobci, který o problémech s panem V. věděl, zprávu, že mu (ironicky) děkuje, že přišla o tolik peněz i o auto. Poslal jí zprávu s textem „promiň, je mi to líto“ a za týden poslal novou zprávu, že jí dává peníze na účet a opravdu tam vložil 100.000 Kč. Ke svým tvrzením navrhla důkazy (listiny) a výslechy svědků. 9. U jednání dne 19. 7. 2021 právní zástupce žalobce uvedl, že na svém procesním stanovisku žalobce trvá a dále doplňuje, že částka 100.000 Kč byla žalované poskytnuta jako zápůjčka s návratností do jednoho roku. Účelem zápůjčky bylo překlenutí náročného období na straně žalované. Jelikož tento skutkový děj žalovaná v řízení o vypořádání SJM účastníků popírá, žalobci nezbylo, než nárok uplatnit z titulu bezdůvodného obohacení. 10. Následně u jednání dne 8. 10. 2021 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že nemění skutkový stav ani děj, pouze reaguje na právní názor soudu. Zopakoval, že změnu žaloby nenavrhuje, nemění žalobu tak, že by se mělo jednat o vrácení půjčky, ale setrvává na tom, že se jedná o bezdůvodné obohacení. Oproti tomu však uvedl, že jím navržení svědci mají prokázat jednání o poskytnutí zápůjčky, tedy má být prokázána vůle k poskytnutí finančních prostředků, čímž mají být vyvrácena (shora) tvrzení žalované. 11. S ohledem na žalobní tvrzení uvedená v žalobě, že částku 100.000 Kč poukázal žalobce žalované na její účet bez jakéhokoliv právního titulu, dále pak na jeho doplnění, že částka 100.000 Kč byla žalované poskytnuta jako zápůjčka s návratností do jednoho roku, další tvrzení, že nenavrhuje změnu žaloby a nemění žalobu tak, že by se mělo jednat o vrácení půjčky, odvolací soud u jednání dne 28. 3. 2022 vyzval žalobce prostřednictvím jeho zástupce, aby upřesnil svá skutková tvrzení tak, aby bylo zřejmé, na základě jakého tvrzeného skutku se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 100.000 Kč. 12. K tomu odvolací soud uvádí následující. Ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. je vylíčení rozhodujících skutečností jednou z nezbytných náležitostí žaloby. Znamená to, že žalobce musí vylíčit, resp. popsat skutek tak, aby bylo zřejmé, jaký nárok a na základě jakých skutečností po žalovaném uplatňuje. Takto vymezený skutek tvoří základ procesního nároku. Právní hodnocení skutku je poté věcí soudu, účastník není povinen skutek právně hodnotit a soud takovým hodnocením ani není vázán. 13. Žalobce ve své žalobě v bodě I. uvedl, že po rozvodu manželství účastníků bez jakéhokoliv právního titulu poukázal uvedeného dne na bankovní účet bývalé manželky částku 100.000 Kč. Takto vylíčený skutek je nutno jednoznačně chápat tak, že žalobce poukázal, tedy poslal na účet žalované částku 100.000 Kč, aniž by k tomu měl, jak on uvádí, jakýkoliv právní titul. Dle názoru odvolacího soudu žalobce vylíčil skutek sice stručně, avšak dostatečně určitě na to, aby soud mohl věc projednat. Žalovaná ve své obraně proti žalobě uvedla důvody, proč jí z jejího hlediska žalobce částku 100.000 Kč zaslal. Následně žalobce u prvního jednání ve věci doplnil, že částka 100.000 Kč byla poskytnuta jako zápůjčka. U druhého jednání výslovně sdělil, že nemění skutkový stav ani děj. Je nutno poznamenat, že v tu chvíli měl být s ohledem na rozdílná skutková tvrzení okresním soudem vyzván, nechť upřesní, na základě jakého skutku uplatňuje svůj nárok na zaplacení částky 100.000 Kč vůči žalované; okresní soud takovou výzvu žalobci neučinil. Změna skutkových tvrzení je ve smyslu § 95 odst. 1 o. s. ř. změnou žaloby; dojde-li ke změně skutkových tvrzení, musí soud o změně žaloby rozhodnout ve smyslu citovaného ustanovení, přičemž odvolací soud je přesvědčen, že změnu skutkových tvrzení, tj. změnu žaloby není nutno uvádět slovy „žalobce mění svou žalobu takto“. Jestliže v průběhu řízení žalobce změní svá skutková tvrzení tak, že dochází ke změně žalobního návrhu, je soud povinen o připuštění změny žaloby rozhodnout. 14. S ohledem na shora uvedené odvolací soud u jednání dne 28. 3. 2022 poukázal na skutkové tvrzení žalobce uvedené v bodě I. žaloby a na ta tvrzení, která žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uvedl u obou jednání před okresním soudem. Mezi těmito skutkovými tvrzeními byl rozpor, žalobce byl proto vyzván, nechť svá skutková tvrzení upřesní tak, aby bylo zřejmé, na základě jakého tvrzeného skutku se domáhá po žalované zaplacení částky 100.000 Kč. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že trvá na těch skutkových tvrzeních, která jsou uvedena v žalobě pod bodem I. a na jejich základě požaduje zaplacení částky 100.000 Kč. Z toho vyplývá, že žalobce i nadále uplatňuje svůj nárok na zaplacení uvedené částky na základě tvrzeného skutku, že po rozvodu manželství účastníků řízení bez jakéhokoliv právního titulu poukázal žalované dne 20. 9. 2018 na její bankovní účet částku 100.000 Kč a přes písemnou výzvu žalovaná tuto částku žalobci dosud nevrátila. 15. Nebylo nutno rozhodovat ve smyslu § 95 odst. 1 o. s. ř. o změně žaloby, protože žalobce nakonec svá žalobní tvrzení týkající se skutku nezměnil a setrval na tom, co uvedl v žalobě. Odvolací soud se proto nezabýval skutkem, který nebyl v podstatě tvrzen, to jest, že částka 100.000 Kč byla zaslána na účet žalované žalobcem v důsledku uzavření smlouvy o zápůjčce na dobu jednoho roku. Vzhledem k tomu, že v tomto smyslu žalobce nakonec svá skutková tvrzení nezměnil, nebyl důvod, aby se odvolací soud tímto skutkem zabýval. 16. Neobstojí žalobcova námitka, že částka 100.000 Kč byla poskytnuta žalované na základě smlouvy o zápůjčce, a protože ji není žalobce schopen prokázat, žaluje jako bezdůvodné obohacení. Nutno poznamenat, že právní hodnocení (to jest, že se jedná o bezdůvodné obohacení), je věcí soudu. Žalobce v průběhu řízení před soudem prvního stupně a rovněž v podaném odvolání v podstatě směšoval dvojí skutkové tvrzení (plnění na základě smlouvy o zápůjčce a plnění bez jakéhokoliv právního titulu). Posléze však setrval na tom, že žaluje na základě toho skutku, který je popsán v žalobě pod bodem I. Z tohoto skutku odvolací soud následně vycházel a právně jej hodnotil. 17. Žalobcem popsaný skutkový stav lze z právního hlediska hodnotit ve smyslu § 2991 o. z. Dle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám (2). Žalobce žalované plnil, ačkoliv k tomu neměl žádný (jak on říká právní titul), to jest žádný právní důvod. Žalovaný neměl smluvní ani zákonnou povinnost žalované zasílat částku 100.000 Kč, nebyl zde dán právní důvod, který by následně odpadl, ani nebylo za žalovanou plněno, co by po právu měla plnit sama. Jevilo by se, že žalobě takto posouzené lze vyhovět. 18. Okresní soud však správně aplikoval § 2997 odst. 1 věta druhá o. z., dle kterého právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Citované ustanovení obsahuje liberační důvod, pro který nemá právo na vrácení bezdůvodného obohacení ten, kdo plnil, v tomto případě žalobce vůči žalované. Bylo zjištěno, že žalobce plnil žalované zcela vědomě, přičemž již z jeho skutkového tvrzení (bez jakéhokoliv právního titulu) plyne, že plnil s vědomím, že k uvedenému plnění ve výši 100.000 Kč není povinen. Neplnil na základě jakéhokoliv právního důvodu, který později nenastal či odpadl. 19. Odvolací soud zde poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 5089/2017, který dospěl k závěru, že v případě § 2997 odst. 1 věta druhá o. z. musí jít o poskytnutí plnění jedním subjektem (plnitelem) a o přijetí tohoto plnění subjektem druhým, jemuž je plněno, přičemž předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom toho, že nemá povinnost plnit. 20. Již ze samotných žalobcových skutkových tvrzení je jednoznačně zřejmé, že plnil, ačkoliv si byl vědom toho, že žádnou povinnost k plnění vůči žalované nemá. Je to sám žalovaný, kdo popírá, že by snad měl důvod plnit žalované, aby jí nahradil škodu, když přišla o zaplacený automobil. 21. Lze uzavřít, že za situace, kdy žalobce žalované plnil, ačkoliv si byl plně vědom, že k tomu není povinen, že zde není žádný právní důvod, který by později nenastal či odpadl, nemá právo na vrácení uvedené částky. Došlo k vědomému plnění nedluhu ze strany žalobce, což je důvodem výluky z bezdůvodného obohacení. S ohledem na tyto závěry bylo napadené rozhodnutí ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně správně vyčísleného výroku o náhradě nákladů řízení. 22. Procesně úspěšná žalovaná má v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna zastupujícího advokáta za účast u jednání dne 28. 3. 2022 ve výši 5.100 Kč v souladu s § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. Paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky činí za jeden úkon právní služby 300 Kč. Náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 cit. vyhlášky činí 2.046 Kč (celkem 206 km x 10,6 l/100 km x 37,10 Kč/1 l benzinu Natural x 0,01 = 810 Kč; 206 km x 6 Kč/km = 1.236 Kč; celkem 2.046 Kč). Paušální náhrada za ztrátu času 6 x půlhodina á 100 Kč = 600 Kč dle § 14 cit. vyhlášky. Celkové náklady 8.046 Kč se zvyšují o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 9.736 Kč. Tyto náklady je procesně neúspěšný žalobce povinen zaplatit procesně úspěšné žalované. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku v odstavci I. výroku je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Proti nákladovým výrokům není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Ostrava 28. března 2022 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu