Číslo jednací: 13 Co 253/2022-258 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Dvořákové a soudců Mgr. Martina Hrabovského a JUDr. Renaty Pospíšilové ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] bytem [adresa], [anonymizováno], [příjmení], [stát] [anonymizováno] zastoupený opatrovníkem [údaje] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [adresa] dítě rodičů: [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizováno], [příjmení], [země] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [jméno a příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], [příjmení], [stát] [anonymizováno] o úpravu výživného, k odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 3. 2022, č. j. 0 P 369/2013-207 takto: I. Rozsudek okresního soudu se zrušuje a řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem byl zamítnut jak návrh otce na snížení výživného pro nezl. [jméno], tak návrh matky na zvýšení výživného otci pro nezletilého a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podal otec včasné odvolání, v němž uvedl, že rozsudek považuje za nezákonný a neodůvodněný. Poukázal na to, že když mu bylo v roce 2011 stanoveno výživné pro nezletilého v částce 5 000 Kč měsíčně, vycházel soud z tvrzení matky o jeho podnikání, z něhož sice měl obrat, jak je uveden v rozsudku, ale nebylo přitom přihlédnuto k výdajům na jeho dosažení. Jeho výsledné příjmy byly nízké. Zabýval se nákupem zboží v Polsku a jeho prodejem v České republice a musel vracet daň z přidané hodnoty. Jeho firma poté zkrachovala a musel odejít za výdělkem na západ, kde pak pracoval jako uklízeč či číšník. Poukazoval také na to, že matka mu nedovolí podílet se na rozhodování o nezletilém, chce jen peníze. Podle tabulek výživného, jak si zjistil na internetu, by měl platit částku 2 400 Kč měsíčně. Po narození svých dvojčat žádal v České republice o snížení výživného, ale s matkou se pak dohodli na snížení na částku 4 000 Kč měsíčně. Znovu o snížení výživného požádal až v roce 2021 z důvodu změny zaměstnání a dalších okolností. Má momentálně vyšší výdaje než příjmy. Nebýt úspor, neměl by z čeho žít. Ve zbytku svého odvolání se zabýval otázkou výkonu rozhodnutí dosud platného rozsudku, na jehož základě příslušné orgány daly příkaz k výběru částky 101 000 Kč z jeho účtu. Požadoval, aby věc byla předána k řešení polskému nebo britskému soudu i s ohledem na to, že matka je Polka, takže v polštině umí komunikovat, a on zná česky jen základy a nemá peníze na advokáta či tlumočníka. Dále navrhoval, aby mu bylo sníženo výživné a aby mu také byl upraven styk s nezletilým. 3. Matka ve svém vyjádření označila odvolání otce za nedůvodné. Podle jejího názoru proběhlo řízení v souladu se zákonem u českého soudu, na který se ostatně otec sám se svým návrhem obrátil. Mezinárodní příslušnost českých soudů byla založena už dřívějším rozhodnutím o výživném pro nezletilého a správně bylo rozhodnuto i podle českého práva. Matka poukázala na to, že sice žádala o zvýšení výživného, ale proti rozhodnutí o zamítnutí jejího návrhu se neodvolala, i když je nadále přesvědčena o důvodnosti svého požadavku s ohledem na 10 let uplynulých od poslední úpravy výživného a nástup nezletilého do základní školy, kde navštěvuje již 7. třídu. Okresní soud na straně otce správně vycházel z jeho výdělečné potencionality u spol. [název] [anonymizováno] ve Skotsku, kde měl otec příjem 1 125,8 liber čistého, dále z jeho majetkových poměrů i životní úrovně, kterou má i díky manželce. Matka odmítla, že by se s otcem v minulosti dohodla na jakémkoli snížení výživného. Pokud jde o výkon rozhodnutí na dlužné výživné v částce přes 100 000 Kč, ten byl zastaven, protože dotyčný účet nepatřil otci. Otec se s nezletilým nestýká, ač mu v tom matka nebrání. Výživné neplatí řádně a nad jeho rámec nijak nepřispívá. Matka se chtěla s otcem dohodnout na zpětvzetí obou návrhů, ale otec s ní o tom odmítl komunikovat. Navrhovala proto, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen. 4. Kolizní opatrovník nezletilého ve svém vyjádření uvedl, že podle jeho názoru okresní soud nesprávně posoudil otázku své mezinárodní pravomoci (příslušnosti), jak na to poukazoval již v průběhu řízení před okresním soudem. Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 totiž neobsahuje pravidlo zakládající pravomoc soudů v České republice k rozhodování ve věci výživného pro nezletilého. Opatrovník proto již dříve navrhoval, aby bylo řízení zastaveno, a na tomto požadavku trvá. Požadoval tedy, aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a řízení zastaveno. 5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 písm. a) a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a § 28 odst. 2 z. ř. s. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že k odvolání otce je nezbytné rozsudek okresního soudu zrušit a řízení zastavit. 6. Podle článku 3 Nařízení Rady (ES) č. 4/2009, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný a) soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu, nebo b) soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nebo c) soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o osobním stavu, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran, nebo d) soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran. 7. Podle článku 5 téhož nařízení, není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se odpůrce řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se odpůrce účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu. 8. Okresní soud se návrhem otce na snížení výživného ani požadavkem matky na zvýšení výživného věcně vůbec neměl zabývat, ve věci měl vyslovit svou mezinárodní nepříslušnost a řízení zastavit. 9. Názor okresního soudu, že jeho mezinárodní příslušnost (pravomoc) k rozhodnutí ve věci plyne z ustanovení čl. 3 písm. b) či d) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, není správný. Ze skutečnosti, že naposledy bylo o výživném pro nezl. [jméno] rozhodováno v České republice (rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 5. 2011 č. j. 0 Nc 470/2011-32), není možno dovozovat, že je tím jednou pro vždy určena mezinárodní příslušnost českých soudů. Český právní řád sice považuje řízení ve věcech péče o nezletilé děti za jedno řízení trvající od podání prvního návrhu týkajícího se dítěte do jeho zletilosti, ale ve věcech, na něž se vztahují unijní předpisy, případně jiné předpisy upravující mezinárodní příslušnost (pravomoc), takový výklad použít nelze a pro účely rozhodnutí o každém novém návrhu na zahájení řízení ohledně nezl. dítěte je nutno znovu zkoumat podmínky mezinárodní příslušnosti (pravomoci). 10. Za stavu, kdy od roku 2014 nezletilý se svou matkou nebydlí v České republice, nelze na základě žádného z kritérií uvedených v čl. 3 zmíněného nařízení dovozovat mezinárodní příslušnost českých soudů pro řízení. 11. Do úvahy pak nepřichází dovodit mezinárodní příslušnost českých soudů ani z jiných ustanovení o příslušnosti obsažených ve zmíněném nařízení, včetně ustanovení čl. 5. V pozici odpůrce podle zmíněného článku v dané věci stojí nejen matka, která žádné námitky proti tomu, aby se řízení vedlo u českého soudu, nevznesla, ale (především) samotný nezletilý, v řízení zastoupený kolizním opatrovníkem, který od počátku požadoval, aby bylo řízení zastaveno pro nedostatek mezinárodní příslušnosti. Podmínky uvedené v citovaném ustanovení by musely být splněny u obou odpůrců, aby se řízení mohlo konat u českého soudu. 12. Veden výše vyloženými úvahami proto krajský soud dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu je nutno podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a řízení podle ust. § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. 13. O nákladech řízení před soudy obou stupňů pak bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. negativně, jelikož okolnosti případu přiznání jejich náhrady žádnému z účastníků neodůvodňovaly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Ostrava 1. září 2022 JUDr. Šárka Dvořáková předsedkyně senátu