4 13 Co 328/2022 Číslo jednací: 13 Co 328/2022-451 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Renaty Pospíšilové a soudců Mgr. Martina Hrabovského a JUDr. Ondřeje Mikuly, LL. M. ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] bytem [adresa], Slovenská republika zastoupený opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí sídlem [adresa] syna rodičů: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] státní občan Slovenské republiky [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] o vydání předběžného opatření, k odvolání otce a opatrovníka proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 6. 2022, č. j. P 5/2019-412 takto: I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením okresního soud zastavil řízení o vydání předběžného opatření dle návrhu otce ze dne 6. 6. 2022 a negativním výrokem rozhodl o nákladech řízení. 2. Proti tomuto usnesení podali včasné odvolání jak otec, tak procesní opatrovník nezletilého. 3. Otec se svým odvoláním domáhal změny napadeného usnesení tak, aby nezletilý byl prozatímně svěřen do jeho péče, matce byla uložena povinnost až do pravomocného meritorního rozhodnutí místně příslušného soudu v Galantě zdržet se osobního kontaktu s nezletilým a aby styk matky s nezletilým byl omezen tak, že bude probíhat pouze formou nepřímého styku prostřednictvím videohovoru na platformě aplikace Whatsapp, a to vždy každé pondělí a čtvrtek od 19 do 19. 30 hod. Odvolání odůvodnil tím, že nezletilý se do 3. 6. 2022 zdržoval na adrese [adresa], od 3. 6. 2022 se z důvodů níže popsaných zdržuje fakticky od otce a k matce se odmítá vrátit. Otec se neztotožňuje se závěry okresního soudu, že v dané věci není daná naléhavá potřeba prozatímní úpravy práv k nezletilému a že soudy České republiky tedy nemají pravomoc danou věc rozhodnout, a to zejména s ohledem na stav nezletilého popsaný ve zprávě UMPOD, který 8. 6. 2022 vedl rozhovor s nezletilým a jednoznačně návrat nezletilého k matce za aktuální situace nedoporučil. Psycholog se dokonce vyjádřil tak, že v současné době se má kontakt nezletilého s matkou odehrávat v blízkosti bydliště nezletilého za asistence třetí osoby. Již v prosinci roku 2020 se nezletilý sám obracel na UMPOD s tím, že by chtěl bydlet u otce. Tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že přání nezletilého není jen chvilkovým rozmarem. Otec rovněž předložil audionahrávku, kterou pořídil nezletilý, ze které je evidentní, k jak vyhrocené situaci mezi nezletilým a jeho matkou došlo a jak nevhodným způsobem se matka k nezletilému chová. Z komunikace mezi nezletilým a otcem je zřejmé, že nezletilý je u matky dlouhodobě nespokojen a opakovaně vyjadřuje přání bydlet u otce. Pokud jej otec dne 3. 6. 2022 odvezl ze Slovenska k sobě domů, učinil tak z důvodu, že měl obavu, že nezletilý z domu uteče. Otec se domnívá, že nastalá situace není důsledkem nekomunikace rodičů, ale narušeným vztahem mezi matkou a nezletilým. Komunikace mezi rodiči je také obtížná, matka vyvolává malicherné konflikty, které postupně vedly k odcizení nezletilého matce. Pakliže je otci vytýkáno, že situaci ohledně nezletilého [jméno] dříve s matkou neřešil, pak to nebylo ani v jeho silách, neboť matka mu pokládala telefony. Dále otec poukazoval na telefonický rozhovor nezletilého s matkou ze dne 16. 6. 2022 a na to, že nezletilý se osobně zatím s matkou vídat nechce. Má obavy z jejího nátlakového a výhružného chování. Otec je přesvědčen, že zde existuje naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů nezletilého předběžným opatřením, neboť v daném okamžiku je soužití matky a nezletilého v rozporu s jeho zájmy a jeho přáním. Újma, kterou může nezletilý při závadném jednání s matkou utrpět, jej může poznamenat na celý život a může nenapravitelně narušit jeho vazby k matce. Poukazoval na nález Ústavního soudu I. ÚS 3216/13, z něhož plyne, že nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí a že při případném vyvažování má nejlepší zájem dítěte vyšší váhu, než ostatní oprávněné zájmy, které je však nutno též vzít v potaz. 4. Kolizní opatrovník se svým odvoláním domáhal změny napadeného usnesení tak, aby bylo vyhověno návrhu otce na nařízení předběžného opatření ve smyslu dočasného svěření nezletilého do péče otce, případně uložení povinnosti matce strpět péči otce o nezletilého. Namítal, že podle jeho názoru jsou podmínky pro vydání usnesení o nařízení předběžného opatření ve smyslu článku 20 odst. 1 nařízení (ES) č. 2201/2003 splněny, když se týká osob, nacházejících se v České republice, jedná se o dočasné opatření do doby, než orgány obvyklého bydliště dítěte přijmou vhodná opatření k jeho ochraně, a jedná se o naléhavou situaci, neboť [jméno] se u matky ocitl v prostředí, ve kterém by jeho blaho, to je zejména psychický vývoj, bylo ohroženo. České republice je přijetí předběžného opatření ve věci nezletilých upraveno v § 74 a násl. o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 12 z. ř. s . Cílem institutu předběžného opatření je v životních situacích, které vyvolávají nutnost zájmu právní bezpečnosti fyzických, ale i právních osob, zajistit okamžitou, byť i dočasnou procesní ochranu, kterou by nebylo možné se zřetelem na bezprostředně hrozící újmu zajistit v potřebném čase obvyklým stanoveným způsobem. Soud prvního stupně dle názoru odvolatele nedostatečně vyhodnotil prostor pro aplikaci článku 20 nařízení. Jeho argumentace odkazuje na rozhodování o vydání o předběžném opatření podle 452 z. ř. s ., avšak článek 20 nařízení ve skutečnosti nijak neomezuje své uplatnění pouze na situace, kdy se dítě ocitne zcela bez jakékoliv péče. Soud neidentifikoval mimořádnou akutnost ohrožení dítěte, když neshledal důvody pro naléhavou potřebu úpravy poměrů. [jméno] se ocitl v situaci, která pro něj nebyla bezpečná, když matka jej opakovaně napadala, vystavovala urážkám a útokům na jeho osobnost a důstojnost. Dosud její chování nedosahovalo také intenzity a závažnosti jako incident, ke kterému došlo 30. 5. 2022, který byl impulzem pro podání návrhu na vydání předběžného opatření. Pokud by otec pro nezletilého nepřijel, [jméno] vyjádřil myšlenku za otcem dojet sám vlakem. Lze jen spekulovat, jak by se situace dále vyvíjela a jak by dopadla, jestliže by se [jméno] za otcem vydal sám. Otec tím, že jej vyzvedl na Slovenku a přivezl do České republiky, kde chce [jméno] nyní zůstat, sice respektuje přání svého syna, nicméně jedná v rozporu s rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 5. 2018, kterým je nezletilý svěřen do péče matky. Úřadu není známo, že by matka v minulosti či aktuálně vyhledala odbornou pomoc se zaměřením na zvládání zátěže a práci s vlastní agresivitou, nadále na syna vyvíjí nátlak, odpovědnost za atmosféru po konfliktu převádí na něj a staví ho tím až do téměř partnerské role. Nelze opomenout fakt, že matka působí ve školství, pracuje s dětmi v mateřské škole, takže by měla umět konfliktní a vyhrocené situace s dětmi zvládat. Aniž chce opatrovník matku negativně hodnotit, má za to, že pro [jméno] v současné chvíli nevytváří bezpečné prostředí, zejména pro jeho psychický vývoj, a nevykládá snahu situaci řešit z vlastní iniciativy. To v posuzovaném případě osvědčuje, že je třeba poměry dítěte upravit. Pokud okresní soud poukazoval na to, že návrh neobsahuje vykonatelný petit, toto odůvodnění opatrovník nepovažuje za případné. Soudu dle názoru opatrovníka nic nebránilo rozhodnout o svěření [jméno] dočasně do péče otce, případně se od petitu odchýlit a matce uložit povinnost strpět péči otce o nezletilého, měl-li by soud za to, že uložení povinnosti strpět péči otce matkou je možné s ohledem na rámec daný článkem 20 odst. 1 nařízení. 5. Z podnětu včasného odvolání otce a kolizního opatrovníka přezkoumal krajský soud napadené usnesení (§ 206, § 212 o. s. ř., § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., § 28 odst. 2, 3 z. ř. s.), se závěrem, že odvolání nejsou důvodná. 6. Okresní soud zcela správně posoudil otázku nedostatku pravomoci, resp. mezinárodní příslušnosti českých soudů k projednání návrhu otce na vydání předběžného opatření. 7. Nezl. [jméno] má své obvyklé bydliště ve Slovenské republice a dle článku 8 odst. 1 nařízení Rady /ES/ č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti („ Brusel II bis“) v platném znění jsou soudy členského státu příslušné ve věci rodičovské odpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území členského státu, tudíž v daném případě soudy Slovenské republiky. 8. Článek 20 odst. 1 téhož nařízení uvádí, že v naléhavých případech nebrání toto nařízení soudům členského státu, pokud jde o osoby a majetek v tomto státě, přijmout předběžná a zajišťovací opatření přípustná podle práva tohoto členského státu, a to i když je podle tohoto nařízení k rozhodování ve věci samé příslušný soud jiného členského státu, avšak ani toto ustanovení se v posuzované věci neuplatní. V době podání návrhu na nařízení předběžného opatření se sice nezletilý nacházel na území České republiky, ovšem není splněna druhá podmínka pro použití tohoto ustanovení, a to přípustnost předběžného opatření podle práva České republiky. 9. Dle ust. § 74 odst. 1 o. s. ř., před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. 10. Dle ust. § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř., předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. 11. Dle ust. § 75c odst. 4 o. s. ř., pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. 12. Z citovaných ustanovení vyplývá, že předběžné opatření je možno nařídit pouze tehdy, byla-li prokázána existence potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků; u ostatních skutečností rozhodných pro nařízení předběžného opatření postačí, jsou-li alespoň osvědčeny. Pro předběžné opatření je přitom rozhodující stav ke dni vydání napadeného usnesení, což pro rozhodnutí odvolacího soudu znamená, že v něm nemůže být přihlíženo k novým tvrzením, ani k listinám či jiným důkazům, která okresní soud při svém rozhodování neměl k dispozici. 13. Odvolací soud poukazuje na skutečnost, kterou okresní soud při svém rozhodnutí pominul, když se zabýval důvodností návrhu na nařízení předběžného opatření především z hlediska faktických poměrů účastníků, a sice, že je zde dána pravomocná meritorní úprava péče nezletilého [jméno], který byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze de 3. 5. 2018, č. j. 27 Nc 3004/2018-45 svěřen do péče matky, a pokud se po přestěhování matky s nezletilým na Slovensko otec se domáhal změny péče nezletilého, jeho návrh byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 6. 2019, č. j. 0 P 5/2019-238, který nabyl právní moci dne 10. 8. 2019, zamítnut. 14. Předběžné opatření je přitom výjimečným institutem, jehož účelem je úprava a stabilizace zatímních poměrů účastníků do rozhodnutí ve věci samé. Za splnění zákonem stanovených podmínek má proto své místo tam, kde dosud žádná, natož meritorní úprava poměrů účastníků nebyla provedena. Už z toho důvodu zde není dána existence potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků jakožto základního předpokladu pro vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření. 15. Je přitom vyloučeno, aby samotným předběžným opatřením byla měněna meritorní úprava péče, byť dočasně, do nového pravomocného meritorního rozhodnutí. Jedinou výjimku z této zásady představuje institut předběžného opatření dle ustanovení § 452 z. ř. s., podle něhož za splnění zákonem stanovených podmínek je možné dítě umístit do vhodného prostředí bez ohledu na to, zda tu je či není osoba, která má právo o dítě pečovat. O tento případ se však v posuzované věci nejedná. 16. Odvolací soud tedy uzavírá, že v daném případě nejsou splněny zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření podle práva České republiky, proto není dána mezinárodní příslušnost soudů ČR k rozhodnutí ani podle čl. 20 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003. 17. Odvolací soud proto potvrdil napadené usnesení dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné. 18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je dán ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 23 z. ř. s., když nebyly zjištěny okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Ostrava 21. října 2022 JUDr. Renata Pospíšilová předsedkyně senátu