3 13 Co 335/2022 Číslo jednací: 13 Co 335/2022-243 USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Dvořákové a soudců Mgr. Martina Hrabovského a JUDr. Ondřeje Mikuly, LL. M. ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] zastoupeného opatrovníkem [úřad] [anonymizována čtyři slova] sídlem [adresa] syna rodičů: [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození] státní občanka [země] [anonymizováno] bytem [adresa], [země] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o změnu úpravy péče a výživné, k odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 8. 2022, č. j. 90 P 366/2018 - 235 takto: I. Usnesení okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích II. až IV. výroku, potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením okresní soud rozhodl, že se pokračuje v přerušeném řízení, prohlásil svou nepříslušnost, řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto usnesení podal otec včasné odvolání, které zaměřil pouze do odstavců II. a III. výroku, jimiž okresní soud prohlásil svou nepříslušnost a řízení zastavil, a poukázal na to, že okresní soud ve věci rozhodl vadně a v rozporu se zájmy nezletilého. Uvedl, že věci naposledy rozhodoval právě Okresní soud Nový Jičín, který svým rozhodnutím svěřil nezl. [jméno] do střídavé péče rodičů. Matka pak jednala v rozporu s vydaným rozhodnutím a nezl. [jméno] po pravomocném rozsudku odvezla mimo území České republiky. Otci tak byl ztížen výkon jeho rodičovským práv, proto se svým návrhem obrátil na soud, který ve věci naposledy rozhodoval. Požádal také o pomoc [úřad] [anonymizována čtyři slova], který však ve věci nekonal tak, jak by měl. Otec se teprve poté dozvěděl, že k návrhu matky probíhá soudní řízení v [země]. Matka u soudu v [země] otce obvinila z alkoholismu, domácího násilí, týrání a dokonce ze sexuálního počínání vůči nezletilému. K tomu měla matka smluvené svědky ze strany své rodiny z [země], kteří nemají bydliště v České republice. Polský soud nechtěl s otcem komunikovat a nereagoval na otcem písemně podané podklady na svou obhajobu a důkazy o chování matky. Svým počínáním polský soud pochybil. Matka svým přístupem a chováním negativně ovlivnila výchovu nezletilého. O chlapce se nestará, nezajišťuje řádnou péči o něho a docházku do školního zařízení, nezletilý musí proto první třídu opakovat, ve škole má vysokou absenci a některé hodiny má neomluvené. Matka dělá vše pro to, aby komunikaci otce s nezletilým co nejvíce omezila. Pokud k telefonnímu hovoru dojde, nezletilý nemá soukromí pro telefonování. Pokud je nezletilý s otcem, matka i několikrát denně volá, aby rušila jejich soukromí. Polský soud nedbal práv otce, listiny otci zasílal v polském jazyce, u jednání nebyl přítomen tlumočník, až na vyžádání soudu byl otci přidělen polský advokát, který s ním ale nekomunikoval. Otec nebyl schopen se bránit, soud na jeho stížnosti a návrhy nebral zřetel. Otec tedy navrhoval, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a rozhodl o tom, že Okresní soud v Novém Jičíně je ve věci příslušný. 3. Krajský soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 písm. a) a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a § 28 odst. 2 z. ř. s. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání otce není důvodné. 4. Podle článku 8 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení Nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 (dále jen Nařízení Brusel II bis), soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. 5. Podle článku 19 odst. 2 Nařízení Brusel II bis, pokud je řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti ke stejnému dítěti v téže věci zahájeno u soudů různých členských států, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první. 6. Podle článku 19 odst. 3 Nařízení Brusel II bis, pokud je určena příslušnost soudu, který zahájil řízení jako první, prohlásí se soud, který řízení zahájil později, za nepříslušný ve prospěch tohoto soudu. V tom případě může strana, která podala návrh u soudu, který zahájil řízení později, podat tento návrh u soudu, který zahájil řízení jako první. 7. Rozhodnutí okresního soudu je věcně správné a krajský soud se ztotožňuje i s jeho odůvodněním. Ať už mají české soudy na správnost postupu příslušného polského soudu jakýkoli názor, jsou povinny jej za dané situace respektovat. 8. Je evidentní, že situace, kdy ohledně týchž účastníků a téhož předmětu řízení je vedeno řízení u soudů dvou či dokonce více států Evropské unie, je nepřijatelná, a proto také příslušné předpisy Evropské unie na řešení takové situace pamatují a stanoví jasná pravidla k jejímu řešení. Pro případy tohoto typu jsou tato pravidla obsažena právě v citovaných ustanoveních článku 19 odst. 2 a 3 Nařízení Brusel II bis a okresní soud postupoval v souladu s těmito ustanoveními. 9. Výkladem výše citovaných ustanovení se ostatně již zabýval i Ústavní soud, například ve svém nálezu I. ÚS 2449/20, v němž mimo jiné konstatoval, že soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, nemá žádnou možnost uvážení ohledně postupu podle článku 19 uvedeného nařízení, neboť pravidla o přerušení a případném prohlášení nepříslušnosti mají imperativní charakter. Rozhodnout o své příslušnosti může pouze soud, který zahájil řízení jako první. Soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, je rozhodnutím prvního soudu vázán a nesmí žádným způsobem přezkoumávat jeho správnost či zákonnost, jinými slovy se nesmí chovat jako odvolací soud ve vztahu k soudu, který zahájil řízení jako první. Naopak musí podle pravidel nařízení přijmout závěry prvního soudu ohledně obvyklého bydliště dítěte. 10. Z uvedeného plyne, že pokud má otec výhrady k postupu příslušného polského soudu a má za to, že tento soud pochybil, musí se nápravy domáhat v rámci polské soudní soustavy podle polských procesních předpisů. 11. Ze shora uvedených důvodů tedy krajský soud usnesení okresního soudu v napadené části podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, a to včetně taktéž správného výroku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. 12. O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. také negativně, jelikož okolnosti případu přiznání jejich náhrady žádnému z účastníků neodůvodňovaly. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Ostrava 26. října 2022 JUDr. Šárka Dvořáková předsedkyně senátu