USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Dvořákové a soudců Mgr. Martina Hrabovského a Mgr. Ludmily Kajzarové ve věci nezletilé: S. B., narozená xxx zastoupená opatrovníkem Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, 602 00 Brno dcery rodičů: Šárka B., narozená xxx bytem xxx zastoupená advokátkou JUDr. Sylvou Chalupovou sídlem Horní lán 1210/29, 779 00 Olomouc - Nová Ulice Paolo B., narozený xxx státní občan Italské republiky bytem xxx zastoupený Mgr. Michalem K., narozeným xxx bytem xxx o úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti a výživného i na dobu po rozvodu manželství rodičů, k odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 12. 2021, č. j. 36 Nc 17002/2020-493 takto: Usnesení okresního soudu se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením byla zamítnuta námitka nedostatku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky, vznesená otcem dne 13. 5. 2020. 2. Proti tomuto usnesení podal otec včasné odvolání, v němž namítal, že rozhodováním okresního soudu dojde ve věci samé k rozsáhlé konstrukci v rozporu se zájmem nezletilé. Rozhodnutí je pouze pohodlnější pro matku. Rodiče dlouhodobě žili v Itálii a Českou republiku navštěvovali sice i na delší dobu, ale jen za účelem návštěv lékařů či pobírání mateřské apod. Nezletilá mluví jen italsky. Oba rodiče se v minulosti nezvratně rozhodli žít v Itálii. Pokud si otec požádal o povolení k trvalému pobytu na území České republiky, bylo to jen proto, že chtěl v Itálii užívat auta s českými poznávacími značkami. Nezletilá ve svém věku strávila dohromady i s návštěvami příbuzných v České republice jen asi devět měsíců. Přerovský soud nikdy nevyslyšel italské svědky, kteří by potvrdili, že nezletilá vždy žila v Itálii, nenahlédl do zdravotní dokumentace matky, která dokazuje, že matka byla závislá na alkoholu a je velmi nebezpečné nechat s ní dítě samotné. Otec proto požadoval, aby rozhodnutí okresního soudu bylo zrušeno a řízení bylo zastaveno. 3. Matka ani kolizní opatrovník se ke dni rozhodování odvolacího soudu k rozhodnutí nevyjádřili. 4. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání otce není důvodné. 5. Skutková zjištění soudu prvního stupně hodnotí krajský soud jako správná a přejímá je i pro odvolací řízení, a v tomto ohledu tedy pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Další důkazy pak krajský soud neprováděl, a proto také pro účely svého rozhodnutí nenařizoval jednání. 6. Podle článku 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti, soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské odpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. 7. Podle článku 3 písm. d) nařízení Rady (ES) 4/2009 ze dne 18. 12. 2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovací povinnosti, k rozhodování ve věcech vyživovací povinnosti je v členských státech příslušný soud, který je podle práva a místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské odpovědnosti souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran. 8. Krajský soud posoudil důkazy provedené před okresním soudem jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlédl ke všemu ostatnímu, co v řízení dosud vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, a poté dospěl k závěru, že okresní soud ze svých správných skutkových zjištění vyvodil i odpovídající právní závěry, na které lze v zásadě odkázat, přičemž ani v odvolacím řízení nevyšla najevo žádná okolnost, která by mohla vést k zásadně odlišnému právnímu posouzení věci. 9. Krajský soud je sice opatrnější v hodnocení, zda má nezletilá S. silnější vazbu na Českou republiku, nebo na Italskou republiku, takový závěr však pro rozhodnutí v dané věci vůbec není třeba činit. Podstatné je, a to bylo okresním soudem prokázáno dostatečně i bez důkazů navržených otcem, že Českou republiku lze považovat za přinejmenším jedno ze dvou možných obvyklých bydlišť nezletilé ve smyslu článku 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003, což za stavu, kdy matka u Okresního soudu v Přerově v České republice podala návrh na zahájení řízení o úpravu poměrů k nezletilé dříve, než tak učinil otec v Itálii, znamená, že Okresní soud v Přerově je oprávněn v řízení pokračovat a ve věci rozhodnout. 10. Odvolací argumentace otce je pro takové rozhodnutí bez právního významu. Je však třeba připomenout, že tímto rozhodnutím nemůže být nijak předurčen výsledek řízení. Otcovy argumenty a navržené důkazy bude okresní soud muset vzít do úvahy, než rozhodne ve věci samé, a v odůvodnění svého konečného rozhodnutí se s nimi také náležitě vypořádat. 11. Veden výše vyloženými úvahami tedy krajský soud napadené usnesení okresního soudu jako věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. V Ostravě 10. 2. 2022 JUDr. Šárka Dvořáková v. r. předsedkyně senátu