č. j. 18 A 18/2022-33           ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., v právní věci   žalobce:  E.A. M AL L.    státní příslušnost Království Saúdská Arábie    toho času Rehabilitační sanatorium Darkov a. s. Čsl. Armády 2954/2, 733 12 Karviná - Hranice   proti žalovanému:   Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2022 č. j. CPR-23292-2/ČJ-2022-930310-V241, o správním vyhoštění,   takto: I.                   Žaloba se zamítá.   II.               Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   III.          České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.   Odůvodnění:   I. Specifikace věci   1. Rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 19. 8. 2022 č. j. CPR-23292-2/ČJ-2022-930310-V241, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend ze dne 30. 6. 2022 č. j. KRPT-141159-19/ČJ-2022-070022 (dále též jen „správní orgán prvého stupně“), jímž bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění, přičemž doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena v délce šesti měsíců.   II.  Skutková zjištění vycházející z obsahu správních spisů   2. Podle záznamu ze dne 14. 6. 2022 byla v tento den v 10:00 hod. v Lázních Darkov v Karviné provedena policisty pobytová kontrola, při které byl kontrolován žalobce. Žalobce předložil platný cestovní pas Saúdské Arábie č. X a vízum typu „C“ č. X platné od 21. 2. 2022 do 19. 8. 2022 s délkou pobytu 90 dnů, vydané velvyslanectvím České republiky v Rijádu. Žalobce na toto vízum přicestoval na území schengenských států letecky dne 26. 2. 2022 na letiště Schwechat ve Vídni v Rakousku. Poté odcestoval do Lázní Darkov v Karviné, kde téhož dne započal léčbu jeho otec A. M. A Al L. ve formě komplexní balneorehabilitace. Žalobce je otcův nutný doprovod, pečuje o něj a doprovází ho na léčebné procedury. Vízum žalobce opravňovalo k pobytu na území členských států Evropské unie do 26. 5. 2022. Od 27. 5. 2022 žalobce pobýval na území smluvních států EU neoprávněně bez platného oprávnění k pobytu.   3. Dne 14. 6. 2022 bylo vydáno oznámení zahájení správního řízení s žalobcem ve věci jeho správního vyhoštění z území členských států Evropské unie.   4. Z potvrzení ze dne 6. 6. 2022 vystaveného MUDr. K. J., Lázně Darkov, a. s. se podává, že žalobcův otec nastoupil 26. 2. 2022 do Lázní Darkov, a. s. ke komplexní balneo-rehabilitaci, přičemž žalobce je jeho nutný doprovod a zdravotní stav otce žalobce mu nedovoluje přerušit léčbu a vycestovat z území České republiky v době platnosti víza. K tomuto potvrzení je přiložena lékařská zpráva o výsledku léčení žalobcova otce.   5. Při výslechu dne 14. 6. 2022 žalobce mj. uvedl, že dne 26. 2. 2022 přicestoval se svým otcem do Lázní Darkov na léčení. Jeho otec je ochrnutý, pohybuje se pomocí invalidního vozíku a je odkázán na pomoc druhé osoby. Pečuje o svého otce a doprovází jej na léčebné procedury. Z území České republiky nevycestoval z důvodu probíhajícího léčení otce v Lázních Darkov. Na území České republiky žalobce nemá žádné společenské, kulturní vazby či ekonomické závazky. Nemá zde žádné rodinné příslušníky a hodlá se vrátit do Saúdské Arábie.   6. Ze závazného stanoviska Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 15. 6. 2022, že vycestování žalobce do Saúdské Arábie je možné.   7. Správní spis správního orgánu prvého stupně obsahuje dále Informaci OAMP ze dne 23. 6. 2021, Saúdská Arábie – Bezpečnostní a politická situace v zemi, záznam o seznámení žalobce s podklady řízení ze dne 30. 6. 2022 a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně o udělení správního vyhoštění žalobci ze dne 30. 6. 2022.   8. Součástí správního spisu žalovaného je odvolání žalobce proti rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 30. 6. 2022, o němž rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím.   IV.            Obsah žaloby   9. V žalobě směřující proti napadenému rozhodnutí žalobce poukazuje na skutečnost, že je nutným doprovodem svého otce, který je odkázán na invalidní vozík a potřebuje nepřetržitou péči. Jeho otec v České republice podstupuje dlouhodobou rehabilitaci v lázních a v tomto by rád pokračoval, jelikož v případě jeho vycestování a přerušení léčby by mohlo dojít k úplnému zastavení postupného zlepšování a následnému zhoršení otcova zdravotního stavu.   V.            Vyjádření žalovaného   10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby žalobce, přičemž v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. VI.            Jednání soudu   11. Ve věci soud jednal dne 8. 11. 2022, a to v nepřítomnosti žalovaného, jenž se z jednání omluvil.   12. Žalobce u jednání na žalobce setrval, přičemž zdůraznil, že léčba zdravotnímu stavu jeho otce prosívá, otec by v ní chtěl pokračovat a v České republice i nadále setrvat. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.   VII.            Posouzení věci krajským soudem   13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného dle § 75 odst. 1 s. ř. s.   14. Ve věci krajský soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.   15. Krajský soud nejprve shrnuje relevantní právní úpravu dopadající na souzenou věc.   16. Podle § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců cizinec je mimo povinností stanovených v jiných ustanoveních tohoto zákona dále povinen pobývat na území pouze s platným cestovním dokladem a oprávněním k pobytu, pokud tento zákon nestanoví jinak.   17. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na pět let, pobývá-li cizinec na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn.   18. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince.   19. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.   20. Krajský soud poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž rozhodnutí o správním vyhoštění nemá sankční povahu a nejde o správní trestání; jedná se o správní opatření, kterým stát toliko vyjadřuje svůj zájem na tom, aby se dotčený cizinec na území státu nezdržoval (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č. j. 5 Azs 125/2004-54 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 5 Azs 94/2005-52).   21. Žalobce přicestoval na území schengenských států letecky dne 26. 2. 2022 na vídeňské letiště a téhož dne dorazil se svým otcem do Lázní Darkov v Karviné. Již výše bylo konstatováno, že vízum žalobce opravňovalo k pobytu na území členských států Evropské unie toliko do 26. 5. 2022. Po tomto datu nedisponoval žalobce žádným pobytovým oprávněním.   22. Žalobce ostatně tuto skutečnost v průběhu správního řízení nikterak nesporoval či nepopíral. Za této situace správní orgán I. stupně nepochybil vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce ve smyslu shora citovaného § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. Jak oba správní orgány v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, došlo u žalobce k porušení právní povinnosti pobývat na území České republiky s platným cestovním dokladem a oprávněním k pobytu podle § 103 písm. n) citovaného zákona.   23. Žalobce do dne ukončení oprávněného pobytu v České republice z území schengenských států nevycestoval, nýbrž nadále pobýval v Lázních Darkov, a. s., přestože v té době již nedisponoval žádným pobytovým titulem.   24. Krajský soud podotýká, že obsahem žaloby jsou shodné důvody uváděné v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, konkrétně potřeba dalšího léčení jeho otce, resp. dlouhodobé rehabilitace, která by v případě přerušení vedla k zastavení zlepšování zdravotního stavu či jeho následnému zhoršení.   25. Krajský soud nemůže než souhlasit se závěry žalovaného, že bylo pouze a jen na žalobci, aby si jako příslušník Království Saúdská Arábie, jehož otec hodlal podstoupit na území České republiky dlouhodobou rehabilitační léčbu, zajistil a požádal o vhodné vízum, respektive o platné povolení k pobytu v potřebném rozsahu.   26. Rozsah samotné délky léčby žalobcova otce rozhodně není důvodem pro to, aby žalobce mohl vědomě porušovat zákony České republiky a pobývat na jejím území bez platného pobytového titulu. Lze přičítat toliko k tíži žalobce, že si předem neověřil potřebnou délku léčby a podle obsahu zjištěného se nevybavil relevantním povolením k pobytu, zde nejspíše povolením k dlouhodobému pobytu. Jestliže tak žalobce neučinil, dostal se svým vlastním zaviněním do situace, kdy porušil výše citovaná zákonná ustanovení.   27. V tomto směru nelze přihlédnout k žalobní námitce spočívající v přání žalobce, aby jeho otec nadále pokračoval v léčbě, jejímž přerušením by došlo k zastavení zlepšování zdravotního stavu. I Nejvyšší správní soud již v minulosti konstatoval, že cizinec „není oprávněn dovolávat se svého špatného zdravotního stavu a nutnosti další léčby v České republice, neboť v takovém zdravotním stavu již do České republiky přicestoval“ (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2020, č. j. 4 Azs 379/2018 – 30).   28. Ve správním řízení přitom v souzené věci nebylo namítáno, že by z pohledu zdravotního stavu žalobcova otce tento nebyl schopen transferu do země původu.   29. Závěrem krajský soud podotýká, že z obsahu samotné výpovědi žalobce před správním orgánem nevyplývá, že by vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění žalobci hrozil nepřiměřený zásah do jeho soukromého či rodinného života, jak předpokládá § 174a odst. 1 a § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Žalobce v tomto směru sám spontánně vypověděl, že na území České republiky nemá žádné společenské, kulturní vazby ani ekonomické závazky a že zde nemá žádné rodinné nebo příbuzenské vazby.   30. K uvedenému je třeba konstatovat, že oba správní orgány se zabývaly posouzením věci i z pohledu citovaných ustanovení a dostatečně zhodnotily i nepříznivý zdravotní stav žalobcova otce. Jeho zdravotním stavem se žalovaný podrobně zabýval v napadeném rozhodnutí na jeho straně 4 až 5, přičemž soud jeho závěry sdílí. V tomto kontextu krajský soud uvádí, že není smyslem soudního přezkumu stále podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění, což v této věci, resp. části, činí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či jeho rozsudky ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47).   VI. Závěr a náklady řízení   31. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud žalobu žalobce jako nedůvodnou podle  § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.   32. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).   33. České republice nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť tyto náklady vznikly na tlumočném, které hradí ze zákona stát (§ 36 odst. 2 s. ř. s.).     Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení.   Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.    Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.   Ostrava 8. listopadu 2022     JUDr. Kateřina Štěpánová, Ph.D. samosoudkyně     Shodu s prvopisem potvrzuje M. R.