č. j. 19 A 29/2022 - 22           ČESKÁ REPUBLIKA    ROZSUDEK    JMÉNEM REPUBLIKY  Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci   žalobce:  T. A.    státní příslušnost Marocké království    t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234   proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje sídlem 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, 30. dubna 1682/24 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2022 č. j. KRPT-214697-40/ČJ-2022-070022, o zajištění   takto:   I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:   1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 326/1999 Sb.), prodloužena doba zajištění za účelem správního vyhoštění, stanovená rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odborem cizinecké policie, oddělením pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 7. 9. 2022 pod č. j. KRPT-214697-17/ČJ-2022-070022, o 60 dnů. 2. Žalobce žalovanému vytkl nedostatečné odůvodnění prodloužení doby zajištění. Dle žalobce je napadené rozhodnutí pouze všeobecné a nezabývá se dostatečně jeho konkrétní situací. Připomenul, že povinností správního orgánu je důkladně a svědomitě posuzovat skutečnosti, které by prodloužení zajištění odůvodňovaly, přičemž uvedené skutečnosti musí být přesvědčivým a nezpochybnitelným způsobem doloženy ve spisovém materiálu. V napadeném rozhodnutí absentují dostatečně odůvodněné a podložené úvahy správního orgánu vedoucí k závěru, že nebude s příslušným orgánem veřejné moci spolupracovat, nesplní podmínky zvláštního opatření a zmaří správní rozhodnutí o vyhoštění. Žalovaný nadto ani neplní svoji povinnost po celou dobu zajištění cizince zkoumat, zda důvody zajištění trvají podle § 126 písm. a) zákona o pobytu cizinců a naprosto rezignuje na svoji povinnost opatřovat nové podklady pro rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění. Namísto toho vychází pouze z podkladového materiálu, na němž založil své první rozhodnutí o prodloužení zajištění. Žalobce dále zdůraznil, že za celou dobu zajištění neobdržel náhradní cestovní doklad. Z rozhodnutí žalovaného vůbec nevyplývá, na základě čeho se žalovaný domnívá, že k vystavení náhradního cestovního dokladu a následné realizaci vyhoštění dojde během lhůty prodlouženého zajištění. Žalovaný pouze uvádí, že úkony k ověření totožnosti cizince byly započaty, policie komunikuje s Velvyslanectvím Marockého království. Sám však připouští, že ze zprávy ŘSCP nelze přesně určit časový interval pro realizaci vyhoštění, avšak je mu známo, že ověření totožnosti a následné vydání náhradního cestovního dokladu je v době prodloužení zajištění potencionálně možné, neboť ze strany Velvyslanectví Marockého království dochází k potvrzování státní příslušnosti u osob uvádějících státní příslušnost právě Marockého království a vydání náhradního cestovního dokladu. Z výše citovaného je dle žalobce zcela nepochybné, že není jasné, jaké úvahy žalovaného dovedly k závěru, že vyhoštění bude možné realizovat právě ve lhůtě 60 dnů. Zdůvodnění doby prodloužení zajištění není dostatečně určité. Tato doba se váže především na spolupráci s Marockým velvyslanectvím, to však nedává žádnou představu časového horizontu, kdy a zda vůbec by mohlo dojít k ověření jeho totožnosti. Dosavadní postup v řízení spíše svědčí o nemožnosti uskutečnit jeho vyhoštění. Neschopnost příslušného státu zajistit vydání náhradního cestovního dokladu má relevanci pro hodnocení reálného předpokladu uskutečnitelnosti vyhoštění. Hodnocení, zda je předpoklad vyhoštění reálný, se nezakládá na jistotě, ale na pravděpodobnosti. Stačí tedy, že reálný předpoklad vyhoštění pravděpodobně absentuje a v zajištění cizince nelze pokračovat. To je i jeho případ. 3. Žalobce dále namítal, že žalovaný měl namísto jeho zajištění aplikovat některé z tzv. zvláštních opatření za účelem vycestování cizince z území podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, přičemž možnosti uložení takovéto alternativy žalovaný posoudil zcela nedostatečně. Nelze připustit paušalizované rozhodování ve věcech jednotlivých skupin zajišťovaných cizinců, kdy příkladem takového přístupu je právě napadené rozhodnutí, dle něhož je důvodem k zajištění fakticky pouze již to, že se nacházel na území ČR nelegálně. Žalobce zdůraznil, že zde nepáchal žádnou trestnou činnost ani jinou protiprávní činnost. Žalovaný nemá dostatečně prokázáno, že by v případě uložené povinnosti v rozhodnutí o správním vyhoštění toto nerespektoval. Žalobce dále uvedl, že ke sledovanému účelu zajištění se úzce váže i přípustná délka jeho trvání, což neznamená, že zajištění cizince za účelem správního vyhoštění lze pokaždé prodlužovat až na maximální dobu zajištění pouze s odkazem na to, že trvají obavy, že by mohl mařit správní vyhoštění. Je tak nezbytné, aby správní orgán kvalifikovaně na základě svých zkušeností v odůvodnění svých rozhodnutí vyhodnotil, jaké všechny úkony bude pravděpodobně nutné provést k přípravě realizace správního vyhoštění konkrétní osoby, a upřesnil svůj odhad, jak dlouho zabere provedení každého ze specifikovaných úkonů (např. obvyklá doba komunikace se zastupitelským úřadem země původu, což v napadeném rozhodnutí absentuje), přičemž musí posuzovat uvedené otázky přísně individuálně, nikoli paušálním odhadem. 4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Citoval skutková zjištění a závěry napadeného rozhodnutí. 5. O žalobě soud rozhodl soud v souladu s ust. § 172 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bez jednání, neboť žalobce ve lhůtě do 5 dnů od podání žaloby nenavrhl konání ústního jednání. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 28. 11. 2022 č. j. KRPT-214697-40/ČJ-2022-070022 žalovaný podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., prodloužil dobu zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění stanovenou rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 7. 9. 2022 pod č. j. KRPT-214697-17/ČJ-2022-070022 o 60 dnů. Co se týká skutkových zjištění, z nichž žalovaný vycházel, a jak jsou tato uvedena v napadeném rozhodnutí, soud na ně v podrobnostech odkazuje, neboť zcela korespondují s obsahem spisu a jsou správná. 7. Ze správního spisu se podává, že v rozhodnutí ze dne 7. 9. 2022 č. j. KRPT-214697-17/ČJ-2022-070022, jímž žalovaný rozhodl podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění a dobu zajištění podle § 124 odst. 3 téhož zákona stanovil na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody, žalovaný vycházel ze zjištění, že dne 7. 9. 2022 v katastru území obce Lanžhot v prostoru bývalého hraničního přechodu se Slovenskem, byl mezi cizinci kontrolován také žalobce. Byl vyzván k předložení cestovního dokladu a prokázání oprávněnosti vstupu na území České republiky. Totožnost žalobce byla zjištěna až po sepsání čestného prohlášení za přítomnosti tlumočníka. Žalobce k pobytové kontrole nepředložil žádný cestovní doklad, ani povolení k pobytu. Vzhledem k podezření, že cizinec na území České republiky vstoupil nebo pobývá neoprávněně bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu, byl dne 7. 9. 2022 v 10:00 hodin zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. Dne 7. 9. 2022 s cizincem bylo zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění z území České republiky dle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S žalobcem byl sepsán protokol. Žalobce kromě svých osobních údajů sdělil, že Maroko opustil z ekonomických důvodů. Proto chtěl odejít do Španělska, kde má kamarády, aby tam pracoval na poli. V listopadu 2021 si zakoupil letenku a odletěl do Turecka. Tam bydlel na ubytovně 25 dnů. Následně přeplaval hraniční řeku do Řecka. Ze Soluně šel pěšky na hranice s Albánií. Tam zůstal 3 dny. Poté pokračoval do Černé Hory. Odtud se dostal až na hranice se Srbskem. Tam ve městě Tutim pracoval 4 měsíce v továrně, aby si vydělal peníze na další cestu a mohl je také poslat rodině. Po 4 měsících odešel do města Sobotika, které se nachází na hranici s Maďarskem. Čtyři dny pak šel pěšky, než se dostal na parkoviště, kde byly odstavené nákladní vozy. Tam si vlezl pod podvozek a vystoupil až v České republice. Myslel si, že nákladní vozidlo jede do Rakouska. Odtud by se dostal do Švýcarska, ze Švýcarska do Francie a z Francie do Španělska. Nemá žádný doklad. Je si vědom skutečnosti, že pro pobyt na území České republiky potřebuje platné vízum a cestovní doklad. Je si plně vědom skutečnosti, že je zde neoprávněně. V České republice nebo v Evropské unii nemá žádné příbuzné, ani osobu, kvůli které by případné ukončení jeho pobytu na území bylo z hlediska zásahu do soukromého nebo rodinného života nepřiměřené. V České republice nemá žádné vazby, ať již ekonomické, kulturní, společenské apod. Na dotaz, zda má dostatek finančních prostředků k vycestování, odpověděl, že má u sebe 10 Euro. Peníze by mu mohl poslat kamarád. Není mu známa žádná překážka nebo důvod, který by mu znemožňoval návrat do domovské země. Rovněž mu tam nehrozí nějaké nebezpečí. Správní orgán vycházel rovněž ze zjištění, že dne 7. 9. 2022 bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění evidované pod č. j. KRPT-214697-20/ČJ-2022-070022 podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb. Správní orgán dospěl k závěru, že z jednání cizince je zřejmé, že existuje nebezpečí, že by se cizinec nepodrobil rozhodnutí o správním vyhoštění a dobrovolně území neopustil. Poukázal na nelegální setrvávání cizince na území Evropské unie a také, že se na území dostal latentním způsobem ve skrytu návěsu kamionu z Maďarska. Z jednání cizince je zřejmé, že existuje nebezpečí, že bude mařit výkon rozhodnutí o správním vyhoštění a je toho názoru, že cizinec pobýval na území České republiky bez cestovního dokladu a platného oprávnění k pobytu a existuje reálná obava, že se rozhodnutí o správním vyhoštění nepodrobí. Zdůraznil, že cizinec sám uvedl, že si vydělával na cestu do Španělska bez ohledu na dodržování interních předpisů jednotlivých států. Za naplnění svého cíle porušil předpisy státu, za svou cestou do Španělska nerespektoval vnitřní ani evropské předpisy. Správní orgán dále argumentoval tím, že žalobce přicestoval na území bez cestovního dokladu a oprávnění k pobytu, ač si měl být vědom skutečnosti, že ke vstupu na území České republiky i jiných států cestovní doklad potřebuje. Po zhodnocení popsaného skutkového stavu dospěl správní orgán k závěru, že je dostatečně odůvodněn závěr pro vydání rozhodnutí o zajištění, neboť z prokázaného jednání žalobce by mírnější donucovací opatření nebyla účinná a uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle ust. § 123b zákona č. 326/1999 Sb., je z hlediska jednání cizince nedostačující. K neuložení zvláštních opatření podle § 123b přistoupil správní orgán zejména z důvodu nebezpečí, že cizinec i nadále z území České republiky, příp. Evropské unie neodcestuje a nadále se bude zdržovat na území v rozporu se zákonem o pobytu cizinců. Tento závěr je dle správního orgánu podložen zejména jeho výslechem, kdy bylo zjištěno, že nemá žádnou stálou adresu pobytu na území České republiky. Z protokolu o jeho výslechu bylo zjištěno, že do České republiky dne 7. 9. 2022 přicestoval bez cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu. Tímto je bezesporu vyslovena domněnka, že na území České republiky bude cizinec i nadále porušovat právní předpisy České republiky a nadále nerespektovat orgány Policie České republiky. Uložení zvláštních opatření za účelem vycestování by tak v tomto případě bylo neúčelné. V případě cizince nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, neboť nemá na území hlášené trvalé bydliště, ani adresu trvalého pobytu, nemá dostatek financí na složení finanční záruky. Svým chováním, nerespektováním nařízení dal jednoznačně najevo, že platné právní předpisy a uložené mu povinnosti nehodlá dodržovat. Jeho cílovou zemí je Španělsko. Doba zajištění byla správním orgánem stanovena podle § 124 odst. 3 na dobu 90 dnů, a to s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Správní orgán zdůraznil, že vzhledem k tomu, že cizinec nedisponuje cestovním dokladem, čímž porušil uloženou povinnost dle § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců, je nutné pro stanovený cíl rozhodnutí zajistit cestovní doklad náhradní. V prvé řadě pro tento účel musí dojít k ověření totožnosti cizince. Zastupitelský úřad státu, jehož je cizinec státním občanem, bude správním orgánem požádán o vydání náhradního cestovního dokladu, který je nezbytný pro samotnou realizaci vyhoštění. Ředitelství služby cizinecké policie na základě podané žádosti správního orgánu vyhotoví dožádání, které zašle se všemi potřebnými podklady (fotografie cizince, žádost o ověření totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu) na zastupitelský úřad dotčené země. Posléze správní orgán bude nucen vyčkat reakce dožadovaného státu, přičemž doba vydání náhradního cestovního dokladu je různá, neboť se odvíjí od konkrétního státu, kterého je cizinec státním občanem. Správní orgán uvedl, že tato doba u států z třetích zemí se pohybuje od 40 do 60 dnů. Poznamenal, že je nutné si však uvědomit, že tato doba se odvíjí od poskytnutých informací cizincem v rámci sepisování žádosti o ověření totožnosti, kdy cizinec uvádí nejen základní údaje o své osobě, ale i o rodinných příslušnících, o místě narození, o místech pobytu a ostatních údajích souvisejících s ověřením jeho totožnosti. Rovněž při stanovení doby trvání zajištění správní orgán přihlíží k době, která je nutná k zabezpečení přepravních dokladů, kdy Ředitelství služby cizinecké policie, jako příslušný orgán podle § 163 odst. 1 písm. i) zákona č. 326/1999 Sb., obstarává letenku nebo vyjednává průvoz cizince přes jiné státy Evropské unie, kdy je nutné zajistit policejní eskortu přes dotčený stát, a komunikuje s domovským státem cizince o vzetí cizince zpět, přičemž doba k zajištění těchto náležitostí se pohybuje kolem 30 kalendářních dnů. S ohledem na výše uvedené správní orgán vyslovil přesvědčení, že doba trvání zajištění stanovená na 90 dnů je přiměřená. 8. Ze správního spisu se dále podává, že dne 7. 9. 2022 bylo žalobci vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém mu bylo uloženo správní vyhoštění a  doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie byla stanovena v délce 1 roku. Rozhodnutí nabylo právní moci 24. 9. 2022. 9. Dne 25. 11. 2022 bylo správnímu orgánu doručeno sdělení Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen ŘSCP) pod č. j. CPR-29829-7/ČJ-2022-930311-T225, ve kterém se uvádí, že ze strany ŘSCP byly provedeny všechny úkony, které je třeba realizovat ke zjištění totožnosti žalobce. Veškeré dokumenty potřebné pro ověření jeho totožnosti a vystavení náhradního cestovního dokladu byly dne 29. 9. 2022 zaslány na Velvyslanectví Marockého království v České republice. Dne 27. 10. 2022 bylo na Velvyslanectví Maroka zasláno opětovné dožádání týkající se stavu ověřování totožnosti žalobce. Do současné doby ŘSCP na toto dožádání neobdrželo žádné sdělení týkající se stavu ověřování totožnosti uvedeného cizince. ŘSCP je v otázce ověření totožnosti a následného vydání náhradního cestovního dokladu odkázáno na Velvyslanectví Maroka, které jediné v tomto případu může ověřit totožnost a vydat náhradní cestovní doklad. V případě, že bude Marockým velvyslanectvím vydán cizinci náhradní cestovní doklad, bude vzhledem k tomu, že se odmítá dobrovolně vrátit zpět do domovského státu, nezbytné ze strany ŘSCP zajistit realizaci správního vyhoštění cizince v doprovodu policistů ŘSCP, oddělení doprovodu letadel. Z tohoto důvodu bude nutné zajistit pro cizince a doprovázející policisty letenky, pro doprovázející policisty ubytování, dále povolení tranzitu od příslušných policejních orgánů tranzitního státu, zajištění převzetí cizince policejními orgány Marockého království cestou Velvyslanectví Maroka a součinnost Velvyslanectví České republiky na letišti v Maroku. Z důvodů logistického zabezpečení a nutnosti spolupráce na diplomatické úrovni může zajištění uvedených náležitostí trvat až 1 měsíc. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebude tedy možné zajistit náhradní cestovní doklad pro cizince a provést realizaci jeho správního vyhoštění do země původu ve stávající lhůtě pro zajištění. 10. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že je tedy zřejmé, že správní orgán nebyl do dne vydání napadeného rozhodnutí oprávněn realizovat správní vyhoštění žalobce z území České republiky vzhledem k tomu, že cizinec stále nedisponuje platným cestovním dokladem. Konstatoval, že reálný předpoklad realizace výkonu vyhoštění z území České republiky existuje, a to ve stanovené době trvání zajištění, a tudíž realizace vyhoštění je reálně možná. Jak vyplývá ze zprávy ŘSCP úkony směřující k ověření totožnosti cizince byly započaty, ŘSCP komunikuje s Velvyslanectvím Marockého království. Na druhou stranu ŘSCP nemůže přesně určit časový interval pro realizaci vyhoštění, avšak správnímu orgánu je známo, že ověření totožnosti a následné vydání náhradního cestovního dokladu je v době prodloužení zajištění potencionálně možné, neboť ze strany Velvyslanectví Marockého království dochází k potvrzování státní příslušnosti osob uvádějících státní příslušnost Marockého království a vydání náhradního cestovního dokladu. Jelikož nebylo možné zajistit v době trvání dosavadní lhůty realizaci správního vyhoštění, přistoupil žalovaný v zájmu ochrany chráněných zájmů společnosti k jejímu prodloužení a žalobou napadeným rozhodnutím lhůtu trvání zajištění prodloužil o 60 dnů, a to s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění, jak je konkrétně uvedeno ve sdělení ŘSCP ze dne 25. 11. 2022. Žalovaný dále uvedl, že v jednání žalobce shledal rozpor se zájmem společnosti na dodržování podmínek pro vstup a pobyt cizinců na území České republiky, kdy neoprávněný pobyt a nerespektování povinností mu uložených je negativním jevem, ohrožující zájem státu na tom, aby platné právní předpisy byly dodržovány, a aby se na území České republiky zdržovali pouze cizinci, kteří tyto normy dodržují. Dle žalovaného v daném případě je důvod se domnívat, že žalobce na území České republiky nebude nadále respektovat orgány České republiky. Konstatoval, že osoba, která vědomě a úmyslně nerespektuje povinnosti jí uložené, neskýtá záruku, že bude spolupracovat s orgány policie. Žalovaný dospěl k závěru, že důvěryhodnost žalobce je oslabena, a proto jeho jednání vzbudilo důvodnou obavu, že se na území České republiky bude skrývat a tím mařit výkon úředního rozhodnutí. Za tohoto stavu a popsaných skutečností vyslovil názor, že uložení zvláštních opatření by bylo neúčelné. 11.                      Podle ust. § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů, policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné. 12. Podle ust. § 125 odst. 1 téhož zákona, doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. V případě cizince mladšího 18 let nebo rodiny s nezletilými dětmi, nesmí doba zajištění překročit 90 dnů. 13. Krajský soud dospěl k závěru, že postup správního orgánu nelze shledat nezákonným. V případě prvně uložené doby zajištění vycházel správní orgán z rozhodovací praxe, kdy předpokládal běžný průběh realizace vyhoštění včetně nutnosti ověřit totožnost žalobce, zajistit cestovní doklad obstarat letenky nebo vyjednat průvoz cizince přes jiné státy Evropské unie a nutnost zajistit policejní eskortu přes dotčený stát, komunikovat s Velvyslanectvím Maroka. Je nutno zdůraznit, že žalovaný je oprávněn délku dobu zajištění prodloužit, a to i opakovaně, jak se uvádí v citovaném § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný v případě zajištění žalobce na dobu 90 dnů předpokládal standardní průběh řízení a učinil příslušné kroky ke zjišťování totožnosti cizince a vystavení náhradního cestovního dokladu. Dne 27. 10. 2022 bylo na Velvyslanectví Maroka zasláno opětovné dožádání týkající se stavu ověřování totožnosti žalobce. Do dne vydání napadeného rozhodnutí odpověď doručena nebyla. Za tohoto stavu soud souhlasí s žalovaným, že nebyl do dne vydání napadeného rozhodnutí oprávněn realizovat správní vyhoštění z území České republiky vzhledem k tomu, že cizinec stále nedisponuje platným cestovním dokladem a s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění, jak je výše uvedeno, prodloužil lhůtu trvání zajištění o 60 dnů, kterážto lhůta je dle názoru soudu zcela přiměřená a respektuje ust. § 125 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. V napadeném rozhodnutí se žalovaný rovněž zabýval možností aplikace zvláštního opatření namísto zajištění cizince. Žalovaný ve svém rozhodnutí zdůraznil, že žalobce v době kontroly nedisponoval platným cestovním dokladem, nebyl žádným způsobem schopen doložit oprávněnost svého pobytu a svého protiprávního jednání si byl vědom. Z jeho výpovědi jako účastníka řízení vyplynulo, že nehodlá vycestovat z území členských států EU, chce se dostat do Španělska. Žalovaný uvedl, že chování žalobce neskýtá žádnou záruku pro správní orgán, že bude plnit případné povinnosti správním orgánem v budoucnu uložené, vlastním jednáním zapříčinil stav nedůvěryhodnosti své osoby, a to až do té míry, že je správní orgán přesvědčen, že by dobrovolně nevycestoval ze zemí schengenského prostoru, pokud by nebyl zajištěn za účelem správního vyhoštění. Mírnější donucovací opatření by nebyla účinná a uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona č. 326/1999 Sb., jsou z hlediska jednání cizince nedostačující. Soud zastává názor, že za popsaného skutkového stavu prodloužení zajištění provedené žalovaným s ohledem na výše uvedené, nevybočilo z mezí zákonnosti a bylo přiměřené. Za situace, kdy bylo zjištěno, že žalobce nemá žádnou stálou adresu pobytu na území České republiky, do České republiky přicestoval dne 7. 9. 2022 v podvozku kamionu, jeho cílovou zemí je Španělsko, souhlasí soud se správním orgánem, že uložení zvláštních opatření za účelem vycestování by v tomto případě bylo neúčelné. Soud sdílí názor žalovaného, že žalobce svým chováním, nerespektováním nařízení, dal jednoznačně najevo, že platné právní předpisy a uložené mu povinnosti nehodlá dodržovat. Žalobce sám sdělil správnímu orgánu v rámci své výpovědi, že si je vědom, že pro cestu potřebuje platný cestovní pas a vízum. 14. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je zcela v souladu se zákonem, je přezkoumatelné. Soud neshledal žádný z žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.     Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     Ostrava 19.12.2022     Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně       Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.