č. j. 19 Az 8/2022 – 33              ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci   žalobce:  M. D.    státní příslušnost Ukrajina    t. č. v Pobytovém středisku Havířov, 735 64 Havířov, Na Kopci 5     proti žalovanému:  Ministerstvo vnitra ČR sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2022 č. j. OAM-174/LE-VL12-VL15-2021, o udělení mezinárodní ochrany   takto:    I.  Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2022 č. j. OAM-174/LE-VL12-VL15-2021 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný rozhodl, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i)  zákona o azylu zastaveno. Žalobce konstatoval, že řízení ve věci mezinárodní ochrany je značně specifické a má pro jednotlivé účastníky zásadní význam, neboť výsledky tohoto řízení razantně ovlivňují jejich veškerý další život. Z toho důvodu je zásadní, aby správní orgán dostál povinnostem dle § 4 odst. 2 správního řádu, tedy aby ve všech fázích poskytl účastníkům kompletní poučení o jejich právech a povinnostech. Žalobce žalovanému vytkl, že až do předání rozhodnutí nebyl poučen o tom, jakým způsobem probíhá řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany a za jakých podmínek dojde k zastavení řízení. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí NSS č. j. 3 Azs 6/2011-96, v němž soud specifikoval náležitosti, které musí správní rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany obsahovat. Dle žalobce rozhodnutí v tomto smyslu trpí vadami. Žalobce uvedl, že jeho sociální problémy na Ukrajině lze kvalifikovat jako nebezpečí vážné újmy. Celá rodina žije v České republice, v zemi původu nemá žádné zázemí, práci a možnost se finančně zajistit. Nemá žádnou možnost obrátit se s problémy na státní orgány Ukrajiny, jelikož ta je sužována hlubokou politickou krizí a ohrožena válkou s Ruskou federací. Žalovaný se tak měl podrobněji zabývat individuálními okolnostmi jeho případu a zohlednit nejen skutečnosti svědčící v jeho neprospěch, ale rovněž skutečnosti svědčící v jeho prospěch. 2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. 3. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), a dospěl k závěru, že v posuzované věci jsou podmínky pro prolomení zásady zakotvené v § 75 odst. 1 s.ř.s., podle něhož při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 12. 12. 2021 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Aktuální žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území ČR je již druhou v pořadí. V rámci údajů k opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce sdělil, že je státním občanem Ukrajiny, ukrajinské národnosti. Naposledy žil v Zakarpatské oblasti. Je bez politického přesvědčení. Do ČR poprvé přicestoval v roce 2015 s nevlastním otcem, a to na základě pozvání rodiny. Na Ukrajinu se krátkodobě vracel kvůli dokumentům. Navštívil ji asi třikrát nebo čtyřikrát, přibližně na dva týdny. Naposledy tam byl v roce 2019. Do ČR se vrátil 15. 2. 2019. K důvodům podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, že tyto důvody jsou stále stejné jako v předchozí žádosti. Na území ČR má rodinu, žije zde jeho matka, otec a také nevlastní otec. Na Ukrajině nemá ani kde bydlet. Žijí tam pouze prarodiče a bratranci. Ze spisu se dále podává, že první žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR žalobce podal 12. 8. 2021. Řízení bylo vedeno pod č. j. OAM-595/ZA-ZA11-2021. Rozhodnutím ze dne 20. 10. 2021 č. j. OAM-595/ZA-ZA11-K11-2021 byla žádost žalobce zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, tedy z důvodu, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který ČR považuje za bezpečnou zemi původu a žadatel neprokázal, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. Rozhodnutí nabylo právní moci 4. 11. 2021. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí ze dne 27. 1. 2022 č. j. OAM-174/LE-VL12-VL15-2021 vycházel ze zjištění, že žalobce uvádí naprosto stejné důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jako uváděl v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tj. snahu o legalizaci pobytu. Žalovaný současně dospěl k závěru, že na Ukrajině nedošlo od doby, kdy byla posuzována předchozí žádost žalobce, tedy od října 2021 ke dni rozhodnutí tj. k 27. 1. 2022, ani k žádné obecné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu ust. § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu nebo by svědčila o tom, že by žadatel mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12  zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. 5. Krajský soud na danou věc aplikoval závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v rozsudku č. j. 5 Azs 401/2021-31. V citovaném rozsudku NSS odkázal na svou předchozí judikaturu a závěry Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek ze dne 10. 3. 2022 č. j. 10 Azs 537/2021-31, v němž NSS konstatoval, že od 24. 2. 2022 Ukrajina bezpečnou zemí původu není a vyhlášku č. 328/2015 Sb., již nelze nadále ve vztahu k Ukrajině použít. Ani střední a západní část Ukrajiny nezůstala válkou nedotčena, byť zde prozatím přímé pozemní ozbrojené střety neprobíhají, nicméně řada míst v těchto oblastech se stává cílem ruských raketových či leteckých útoků, které si již rovněž vyžádaly oběti i z řad civilního obyvatelstva. Nelze vyloučit, že se terčem těchto útoků stane i Ivanofrankivska oblast, ze které pochází stěžovatel, konec citace. Nejvyšší správní soud v rozsudku 5 Azs 401/2021-31 dospěl k závěru, že s ohledem na zásadní změnu bezpečnostní situace v zemi původu bude nyní povinností žalovaného, aby se žádostí stěžovatele meritorně zabýval, jelikož opakovaná žádost stěžovatele musí být vzhledem k zásadní změně poměrů hodnocena jako přípustná. Je třeba, aby se žalovaný s přihlédnutím k aktuální bezpečnostní situaci v zemi původu stěžovatele zabýval podmínkami pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu, konec citace. 6. Krajský soud z citovaných závěrů Nejvyššího správního soudu vycházel a dospěl k závěru, že je na žalovaném, aby posoudil žádost žalobce ve světle aktuální situace na Ukrajině a z ní vyplývajících důsledků a i z hlediska veškerých dosud nastalých rozhodných skutečností, které by mohly odůvodňovat udělení mezinárodní ochrany. V souladu s ust. § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. proto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrací k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s.ř.s. Pro úplnost soud uvádí, že žalobními námitkami žalobce se soud již nezabýval, neboť by to bylo v dané věci nadbytečné. 7. Podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobci, který měl ve věci zcela úspěch prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.       Ostrava 30.05.2022   Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně           Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.