č. j. 20 A 12/2022 - 22           ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Láníčkem ve věci   žalobce:  A. H. H. státní příslušnost Irácká republika     proti žalovanému:   Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje sídlem 30. dubna 1682/24, 702 00  Ostrava   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. KRPT-227159-21/ČJ-2022-070022 ze dne 22. září 2022, ve věci zajištění za účelem správního vyhoštění     takto:   I.  Žaloba se zamítá. II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1. Žalovaný rozhodnutím identifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku (dále též „napadené rozhodnutí“) zajistil žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon pobytu cizinců“) za účelem správního vyhoštění na 75 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. Důvodem zajištění byl podle odůvodnění napadeného rozhodnutí neoprávněný pobyt žalobce na našem území, pro který probíhá řízení o jeho správním vyhoštění a obava správního orgánu, že se žalobce nepodrobí rozhodnutí o správním vyhoštění a neopustí dobrovolně území České republiky. Délku zajištění odůvodnil správní orgán potřebou zajistit náhradní cestovní doklad a dobou nutnou k zabezpečení přepravních dokladů.   2. Proti rozhodnutí o zajištění podal žalobce včasnou žalobu, ve které navrhoval jeho zrušení. Konkrétně v žalobě vytkl žalovanému nedostatečně zjištěný skutkový stav (žalovaný se nezabýval tím, zda žalobci v případě návratu nehrozí nebezpečí), nepřiměřeně dlouhou dobu zajištění a skutečnost, že žalovaný neposoudil obecnou bezpečnostní situaci v Iráku.   3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a zopakoval nosné důvody napadeného rozhodnutí. Dále dodal, že žalobce byl dne 6. 10. 2022 ze zdravotních důvodů ze zařízení pro zajištění cizinců propuštěn.   4. O žalobě rozhodl krajský soud v souladu s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců bez jednání, neboť žalobce ve lhůtě do 5 dnů od podání žaloby nenavrhl konání ústního jednání. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání [obojí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona číslo 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)], a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.   5. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce byl zadržen policejní hlídkou dne 21. 9. 2022 v 13:55 hod. ve skupině 17 cizinců, kteří při kontrole na hraničním přechodu Lanžhot (ve směru na Brno) nedisponovali platným cestovním dokladem ani platným povolením k pobytu. Následujícího dne oznámil žalovaný žalobci zahájení řízení o správním vyhoštění a žalobce vyslechl. Žalobce mimo jiné (za přítomnosti tlumočníka z jazyka arabského) uvedl, že se cítí zdráv, je schopen se podrobit výslechu, má astma, trpí na migrény a má neurologické problémy na levé části těla, toto jej však neohrožuje na životě. Tyto problémy má od roku 2015. Ke své pobytové historii uvedl, že v roce 2015 opustil s rodinou Irák, protože tam začala v roce 2014 válka s Islámským státem, cestovali autem z Iráku do Turecka, kde žili asi 6 let. Asi před měsícem dali dohromady menší skupinu, kterou převaděč převedl pěšky do Řecka, pak jeli autem do Makedonie, poté cestoval ve skupině 3 lidí kamionem do Srbska a následně jeli autobusem přes Maďarsko a Slovensko až do České republiky, kde se přihlásili policii. Manželka s dětmi zůstala v Turecku. V České republice nechce zůstat, jeho cílem je Německo. Do země původu se nechce vrátit, protože je tam válka a nemá se kam vrátit. Téhož dne rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Součástí spisové dokumentace je také závazné stanovisko ministerstva vnitra ze dne 23. 9. 2022 (tj. den po vydání napadeného rozhodnutí) o tom, že vycestování žalobce do Irácké republiky je možné.    6. Podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců  je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.   7. Podle § 124 odst. 3 téhož zákona policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi.   8. Úvodem právního posouzení považuje krajský soud za nutné zdůraznit, že žalobce v žalobě nerozporuje závěry žalovaného ohledně svého neoprávněného pobytu na území České republiky, absence dokladů, jakož i úvahy žalovaného ohledně existence nebezpečí, že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění a neúčelnosti uložení zvláštních opatření. Jinak řečeno, žalobce nezpochybňuje naplnění hypotézy § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalobce toliko namítá - stručně řečeno - nedostatečné posouzení možnosti jeho návratu do Iráku s ohledem na bezpečnostní situaci v této zemi a nepřiměřenou dobu zajištění.   9. Je pravdou, že mezi nezbytné předpoklady pro rozhodnutí o zajištění cizince podle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců patří úvaha správního orgánu o tom, zda je správní vyhoštění vůbec možné vykonat (tj. zda je jeho výkon alespoň potenciálně možný). Z toho ovšem nelze dovozovat, že by v každém rozhodnutí o zajištění bylo nutné posuzovat veškeré hypotetické překážky správního vyhoštění, ani to, že by možnost výkonu správního vyhoštění musela být postavena najisto. Smyslem řízení o zajištění není konečné posouzení otázky, zda má být správní vyhoštění cizinci uloženo, ale vytvoření podmínek pro to, aby hlavní účel mohl být realizován a nebyl předem zmařen jednáním cizince. Rozhodnutí o zajištění je prvním úkonem v řízení (§ 124 odst. 2 zákona o pobytu cizinců), který vydává policie v určité časové tísni. To s sebou nese z podstaty věci jisté zestručnění odůvodnění tohoto rozhodnutí. Na druhou stranu i přes tuto časovou tíseň je nutné trvat na tom, aby rozhodnutí o zajištění nebylo svévolné a obsahovalo konkrétní skutečnosti odůvodňující zajištění cizince. Správní orgán má především povinnost zabývat se v řízení o zajištění cizince možnými překážkami správního vyhoštění v případech, jsou-li mu v době rozhodování o zajištění známy, nebo pokud před rozhodnutím o zajištění vyšly najevo. V takovém případě je pak povinen tyto překážky předběžně posoudit a vyjádřit se k nim (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 11. 2011, čj. 7 As 79/2010-150, č. 2524/2012 Sb. NSS).   10.                      Je pravdou, že žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí možnými překážkami vyhoštění z hlediska bezpečnostní situace v Iráku prakticky nezabýval a závazné stanovisko o možnosti vycestování žalobce bylo vydáno až následující den po vydání napadeného rozhodnutí. V tomto konkrétním případě však krajský soud neshledává důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Nelze totiž přehlédnout, že žalobce nedisponoval dokladem totožnosti (jeho totožnost, státní příslušnost, datum narození a trvalé bydliště vyplývají z jeho čestného prohlášení) a vzhledem k omezeným časovým možnostem nebylo možné jeho totožnost a státní příslušnost ověřit. Navíc sám žalobce tvrdil, že Irák opustil před 6 lety v obavách z války. V současné době je situace v Iráku jiná, a byť je nadále nepříznivá, tak nelze hovořit o tom, že by pro každého cizince existovala bez dalšího překážka návratu. Za podstatné považuje krajský soud, že v době rozhodnutí nebyla správnímu orgánu známa překážka trvalejší povahy, která by bránila vyhoštění žalobce z území České republiky. Nutno dodat, že žalobce ani v žalobě neuvedl žádné zásadní skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by výkon následného správního vyhoštění nemohl být realizován.   11.                      Ani poslední žalobní bod týkající se délky zajištění neshledal krajský soud jako důvodný. Délka zajištění je v § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců ponechána na úvaze správního orgánu a je omezena celkovou přípustnou dobou trvání zajištění v délce 180 dnů, v případech uvedených v § 125 odst. 2 písm. a) a b) prodlouženou až 545 dnů. Úvaha správního orgánu musí samozřejmě odpovídat tomu, že zajištění představuje mimořádný institut, kterým dochází k citelnému zásahu do jednoho ze základních práv cizince, proto může být při splnění podmínek uloženo pouze na nezbytnou dobu. V přezkoumávané věci se žalovaný správní orgán pohyboval v uvedených časových mantinelech a v napadeném rozhodnutí srozumitelně odůvodnil, jak dospěl k závěru o délce 75 dnů a podle závěru krajského soudu přitom nijak nevybočil z mezí správního uvážení ani jej nezneužil. Žalovaný vysvětlil, že pro účely realizace vyhoštění bude zapotřebí zajistit pro žalobce náhradní cestovní doklad, což je spojeno s ověřením jeho totožnosti, přičemž se jedná evidentně o hlavní položku ovlivňující délku trvání zajištění. S připočtením nezbytné doby pro úkony spojené s faktickou realizací vyhoštění se ani krajskému soudu nejeví délka zajištění jako nepřiměřeně dlouhá. Nutno zdůraznit, že ke komplikacím spojeným se zajištěním a délkou jeho trvání přispělo především jednání žalobce, který vstoupil na území České republiky neoprávněně a při zadržení se neprokázal dokladem totožnosti.   12.                      Krajský soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.   13.                      Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. krajský soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému podle obsahu spisu nad rámec jeho běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.       Poučení:   Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.     Ostrava 1. listopadu 2022   JUDr. Martin Láníček samosoudce       Shodu s prvopisem potvrzuje M. R.