č. j. 20 A 13/2022 - 22           ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Láníčkem ve věci   žalobce:  M.A. státní příslušnost Turecká republika   proti žalovanému:   Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje sídlem 30. dubna 1682/24, 702 00  Ostrava – Moravská Ostrava   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. KRPT-178376-48/ČJ-2022-070022 ze dne 9. října 2022, ve věci prodloužení doby zajištění za účelem správního vyhoštění     takto:     I.  Žaloba se zamítá. II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:     1. Rozhodnutím žalovaného identifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) byla podle § 124 odst. 3 zákona číslo 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) o 60 dnů prodloužena doba zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění, stanovená předchozím rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 7. 2022. Žalovaný prodloužení doby zajištění odůvodnil tím, že v době trvání dosavadní lhůty nebylo možné zajistit realizaci správního vyhoštění s přihlédnutím k předpokládané složitosti jeho přípravy.    2. Proti rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu, ve které navrhoval jeho zrušení. V žalobě namítl, že prodloužení doby trvání zajištění je nezákonné, žalovaný porušil § 124 odst. 3 zákona o pobytu  cizinců, článek 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy (zřejmě myšleno „Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod“ - poznámka krajského soudu) a § 68 odst. 3 zákona číslo 500/2004 Sb., správní řád. Konkrétně podle žalobce napadené rozhodnutí postrádá údaj o tom, jaké dílčí kroky bude třeba učinit během stanovených 60 dnů a jaká je časová náročnost těchto kroků. Žalobce dále napadenému rozhodnutí vytkl, že ve výroku není stanoveno zákonné ustanovení, podle kterého došlo k prodloužení zajištění. Výrok týkající se prodloužení zajištění odkazuje na § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, které se však podle žalobce týká prvotního zajištění a nikoliv jeho prodloužení, kterého se týká § 125 odst. 2 téhož zákona. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 141/2012 a Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2022 č.j. 56 A 1/2022-14, jejichž vybrané pasáže v žalobě citoval.   3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, zopakoval dosavadní průběh řízení a nosné důvody napadeného rozhodnutí. Dále dodal, že dne 13. 10. 2022 přišla z ředitelství služby cizinecké policie fotokopie náhradního cestovního dokladu žalobce a dne 18. 10. 2022 byla odeslána žádost o zajištění náležitostí k realizaci vyhoštění.   4. O žalobě rozhodl krajský soud v souladu s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců bez jednání, neboť žalobce ve lhůtě do 5 dnů od podání žaloby nenavrhl konání ústního jednání. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání [obojí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona číslo 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)], a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.   5. Ze správního spisu (předloženého v kopiích) krajský soud zjistil, že žalobce byl zadržen policejní hlídkou dne 28. 7. 2022 na dálnici D1 ve směru na Prahu spolu s dalšími osobami (celkem 18 osob), se kterými cestoval v zavazadlovém prostoru kamionu. Žalobce se legitimoval „ID kartou“ Turecké republiky, neměl však cestovní doklad ani povolení k pobytu. Pro podezření na nelegální vstup či pobyt na území České republiky byl žalobce policejním orgánem dočasně zajištěn s odkazem na § 27 odst. 1 písm. d) zákona číslo 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Následujícího dne byl žalobce pracovníky žalovaného vyslechnut a při výslechu mimo jiné uvedl, že z Turecka odešel kvůli ekonomické situaci a také z důvodu jeho kurdského původu. Cestovní pas Turecka ztratil po cestě. Turecké území opustil po moři do Bulharska, pak pokračoval do Srbska, území Srbska přejel autostopem a za pomocí veřejné dopravy a převaděče přijel na hranice s Maďarskem, kde byly připraveny žebříky přes hraniční plot. Cílem jeho cesty bylo Německo. V České republice žádné příbuzné nemá. Žalovaný oznámil žalobci dne 29. 7. 2022 zahájení řízení o správním vyhoštění a téhož dne rozhodl o jeho zajištění za účelem správního vyhoštění na dobu 75 dnů. Zajištění žalobce odůvodnil žalovaný tím, že neoprávněně vstoupil na území České republiky a je zde obava, že se na území České republiky bude skrývat a mařit tím výkon úředního rozhodnutí. Délku 75 dnů žalovaný odůvodnil předpokládanou složitostí přípravy výkonu správního vyhoštění. Poukázal především na to, že žalobce nedisponuje cestovním dokladem, proto je nutné zajistit doklad náhradní, což vyžaduje vyčkat na reakci státu, jehož je zajištěný cizinec občanem, která se pohybuje v délce od 40 do 60 dnů. Dále žalovaný podle odůvodnění rozhodnutí o zajištění přihlédl k době, která je nutná k zabezpečení přepravních dokladů (obstarání letenky, nebo zajištění průvozu přes jiné státy EU, kdy je nutné zajistit policejní eskortu), přičemž doba zajištění těchto náležitostí se pohybuje kolem 30 kalendářních dnů. Ještě téhož dne 29. 7. 2022 vydalo Ministerstvo vnitra závazné stanovisko o tom, že vycestování žalobce do Turecké republiky je možné. Žalovaný poté rozhodl o správním vyhoštění žalobce a stanovil dobu 1 roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Rozhodnutí o správním vyhoštění nabylo právní moci dne 9. 8. 2022 (zjištěno z doložky na písemném vyhotovení rozhodnutí). Podle spisu žalovaný dále činil úkony za účelem zjištění totožnosti žalobce. Ředitelství služby cizinecké policie sdělilo žalovanému dne 22. 9. 2022, že turecké velvyslanectví nemá ke zjištění totožnosti žalobce a vydání náhradního cestovního dokladu přes urgence od příslušných orgánů v Turecké republice prozatím žádné informace. Současně ředitelství potvrdilo, že ze strany Velvyslanectví Turecka dochází pravidelně k potvrzování státní příslušnosti u osob uvádějících státní příslušnost Turecké republiky a vydání náhradního cestovního dokladu.  Následně rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím.             6. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí o prodloužení doby zajištění žalobce, který byl zajištěn předchozím rozhodnutím ze dne 29. 7. 2022 za účelem realizace správního vyhoštění.   7. Podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné (důraz přidán – poznámka krajského soudu).     8. Úvodem právního posouzení považuje krajský soud za potřebné zdůraznit, že žalobce neuvedl v žalobě žádné konkrétní námitky proti důvodům samotného zajištění, ať již jde o prvotní zajištění nebo jeho prodloužení. Žalobce napadenému rozhodnutí vytýká nedostatky ve výroku (neuvedení zákonného ustanovení, podle kterého bylo rozhodováno) a nedostatečné zdůvodnění doby, na kterou bylo zajištění prodlouženo.   9. Pokud jde o první námitku, tak žalovaný ve výrokové části napadeného rozhodnutí uvedl jednak kompetenční ustanovení [§ 164 odst. 1 písm. v) zákona o pobytu cizinců, zakládající věcnou a funkční příslušnost odboru cizinecké policie k rozhodování o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění] a dále § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, podle jehož třetí věty „je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně“. Není tak pravdou, že by se uvedené zákonné ustanovení týkalo pouze prvotního zajištění, ale je v něm zakotvena také podmínka pro jeho prodloužení (pokračování přípravy výkonu správního zajištění). Uvedené odkazy podle přesvědčení krajského soudu splňují nároky kladené na obsah výroku správních rozhodnutí vyplývající z § 68 odst. 2 správního řádu (především pokud jde o povinnost uvést ve výrokové části právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno) a krajský soud je považuje za zcela dostačující. Naopak § 125 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, na který odkazuje žalobce v žalobě, na jeho situaci nedopadá, protože upravuje podmínky pro prodloužení doby zajištění nad 180 dnů od omezení osobní svobody (v případě cizince staršího 18 let, což je případ žalobce), která v případě žalobce dosud neuplynula. Odkaz na § 125 odst. 2 zákona o pobytu cizinců by tak naopak byl zcela nepřípadný. Pouze pro úplnost právní argumentace krajský soud dodává, že rozhodnutí správních soudů, na která v této souvislosti žalobce odkazoval, se sice týkají náležitostí výroku správního rozhodnutí, ale nikoliv ve věci prodloužení trvání doby zajištění za účelem realizace správního vyhoštění a neobsahují žádný obecný právní závěr, se kterým by bylo napadené rozhodnutí v rozporu.    10.                      Druhá žalobní námitka se týká nedostatečného odůvodnění délky zajištění. Obecně platí, že při rozhodování o prodloužení doby zajištění jsou správní orgány povinny uvést, jaké všechny úkony bude pravděpodobně nezbytné provést k přípravě realizace správního vyhoštění konkrétní osoby. Dále lze nepochybně požadovat, aby správní orgán kvalifikovaně na základě svých zkušeností upřesnil v odůvodnění rozhodnutí svůj odhad, jak dlouho zabere provedení každého ze specifikovaných úkonů (např. obvyklá doba komunikace se zastupitelským úřadem země původu cizince, doba potřebná pro poskytnutí právní pomoci ze strany země původu).   11.                      K této otázce je nutné předeslat, že žalovaný původní délku zajištění v trvání 75 dnů prodloužil napadeným rozhodnutím o 60 dnů a nepřekročil tak maximální možnou délku zajištění cizince stanovenou v § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců (180 dnů). V napadeném rozhodnutí sice není přímo provedena úvaha, jak dlouho zabere provedení jednotlivých úkonů nutných k přípravě realizace žalobcova správního vyhoštění, to však podle závěru krajského soudu není v tomto případě důvodem pro jeho zrušení. Žalovaný odůvodnil prodloužení zajištění tím, že v době trvání dosavadní lhůty nebylo možné zajistit realizaci správního vyhoštění (v této souvislosti poukázal na sdělení Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 22. 9. 2022) a existuje reálný předpoklad, že v prodloužené době již bude moci být tento účel naplněn. Jedná se sice o velmi stručné odůvodnění, ale ve spojení s rozhodnutím o prvotním zajištění v soudním přezkumu obstojí. Není totiž vyloučeno, aby důvody pro prodloužení zajištění byly stejné, jako důvody pro původní zajištění, pokud přetrvávají a zajištění je prodlužováno z důvodu delšího času potřebného k provedení potřebných úkonů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2019 č. j. 4 Azs 5/2019 - 24). Jak již bylo uvedeno výše, tak v původním rozhodnutí o zajištění odůvodnil žalovaný dobu zajištění žalobce v délce 75 dnů tím, že je třeba zajistit žalobci náhradní cestovní doklad, což vyžaduje součinnost jeho domovského státu a reakce třetích zemí se pohybuje v délce od 40 do 60 dnů. Zbytek pak byl vyčleněn pro úkony spojené se zajištěním samotné přepravy cizince (zajištění letenky nebo převozu přes třetí země), které žalovaný odhadl na 30 dnů. Ze spisu je zřejmé, že byly činěny úkony směřující ke zjištění totožnosti žalobce a vydání náhradního cestovního dokladu a nyní (resp. v době vydání napadeného rozhodnutí) se čeká na ověření totožnosti žalobce tureckými úřady a vydání náhradního cestovního dokladu. Délka této doby přitom nebyla ještě v době vydání napadeného rozhodnutí postavena najisto a žalovaný ji nemohl ovlivnit, současně se však s ohledem na zprávu ředitelství cizinecké policie podává, že celý proces byl „v chodu“ a byl zde reálný předpoklad, že k vydání náhradního cestovního dokladu v dohledné době dojde (což se ostatně brzy po vydání napadeného rozhodnutí potvrdilo). Do doby vydání náhradního cestovního dokladu nemohly být zahájeny úkony spojené se samotným zabezpečením přepravy (přepravních dokladů), kterou žalovaný v rozhodnutí o prvotním zajištění odhadl na 30 dnů. Přestože tedy důvody pro stanovení konkrétní doby, po kterou žalovaný prodloužil zajištění žalobce, nejsou v rozhodnutí explicitě uvedeny a není v něm ani konstatován obsah sdělení Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 29. 9. 2022, lze tuto dobu ze spisu zjistit a odůvodnění prodloužení doby zajištění žalobce obstojí, byť lze takový případ označit jako hraniční.   12.                      Krajský soud uzavírá, že žalobní body důvodné nejsou, a protože v napadeném rozhodnutí ani v řízení předcházejícím jeho vydání neshledal žádné vady s negativním vlivem na správnost napadeného rozhodnutí, ke kterým by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.   13.                      Žalovaný byl v řízení procesně úspěšný, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto krajský sodu v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.     Poučení:   Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.     Ostrava 7. listopadu 2022   JUDr. Martin Láníček samosoudce       Shodu s prvopisem potvrzuje M.R.