Pravomocné odsouzení právního předchůdce oprávněného v trestním řízení za jednání, které vedlo k získání podpisu povinného na směnce, jež byla podkladem pro vydání exekučního titulu, je důvodem pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.

USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Kudrnové a soudců Mgr. Tomáše Hendrycha a Mgr. Tomáše Mičky v exekuční věci oprávněného: Robert Š., narozený dne xxx bytem xxx zastoupený advokátkou Mgr. Kateřinou Buďveselovou, MBA sídlem Svobodova 138/5, 128 00 Praha 2-Vyšehrad proti povinnému: Jaromír G., narozený dne xxx trvale bytem xxx pro částku 70 000 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 6. 2021, č. j. 56 EXE 1022/2015-37 takto: I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků a soudní exekutor nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením okresního soudu byla nařízená exekuce zastavena (odst. I.), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (odst. II.) a oprávněný byl zavázán zaplatit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce ve výši 7 865 Kč, do 3 dnů od právní moci usnesení (odst. III.). Okresní soud dospěl k závěru, že předmětná exekuce je v rozporu s procesními principy, které ovládají řízení o výkon rozhodnutí, neboť dosažení podpisu povinného na směnce, podle které byl exekuční titul vydán, je přečinem předchůdce oprávněného (za který byl souzena a pravomocně odsouzen), což je jiným důvodem ve smyslu ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pro který není možné rozhodnutí vykonat. 2. Včasným odvoláním napadl toto rozhodnutí oprávněný s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil listiny a tvrzení povinného, neboť oprávněný není ten, kdo byl trestně stíhaný za jednání, které vedlo k vydání exekučního titulu. Okresní soud dospěl k závěru, že exekuční titul je neplatným exekučním titulem, kdy pod ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. podřadil zjištěný skutkový stav, že oprávněný odpovídá za protiprávní jednání třetí osoby. V takovém případě by oprávněný, který jednal v dobré víře, byl v důsledku tohoto ochuzen a zkrácen na svých právech. Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000 sp. zn. 20 Cdo 1508/98. Nelze tak akceptovat závěr soudu prvního stupně, na základě kterého je oprávněnému odepřeno to, co nabyl v dobré víře a co mu dle práva náleží. Dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1394/2012. I přesto, že judikatura soudů dovodila zastavení exekuce v případě, kdy oprávněný je pravomocně odsouzen za jednání, které vedlo k získání exekučního titulu, muselo by se jednat o trestný čin spáchaný oprávněným, což v tomto případě splněno není. Nelze tak tuto věc podřadit pod výše zmíněný judikát, neboť oprávněným v této věci je osoba, která své právo nabyla zákonným způsobem, nikoliv jednáním, pro které by byla odsouzena. Soud proto nemůže zastavit exekuci, neboť oprávněným v této věci je osoba odlišná od osoby odsouzené. Dále namítl nepřípustnost věcného přezkumu exekučního titulu. Navrhl změnu napadeného usnesení tak, že návrh povinného na zastavení exekuce se zamítá. 3. Povinný ve svém vyjádření k odvolání oprávněného uvedl, že s odvoláním nesouhlasí. Sám je obětí přečinu podvodu, kterého se na něm dopustil Richard P., který byl z tohoto přečinu uznán vinným. Není tak povinen vzniklou škodu oprávněnému hradit on. Se svým návrhem by se měl oprávněný obrátit na pana Richarda P., který se podvodu dopustil. 4. Krajský soud přezkoumal usnesení okresního soudu, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, a aniž by bylo zapotřebí nařídit jednání (§ 254 odst. 8 věta před středníkem o. s. ř. a § 52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb.), dospěl posléze k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že exekuce je prováděna na základě směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2012, č. j. 17 Cm 566/2012-11, jímž bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněnému 70 000 Kč s 6% úroky od 26. 10. 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 233,33 Kč a náklady řízení ve výši 25 518 Kč, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 17 Cm 566/2012-41, který uvedený směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti. Podaným návrhem se povinný domáhal zastavení exekuce s odůvodněním, že exekuce byla nařízena podle neplatného exekučního titulu, neboť Richard P. byl uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu, kdy nechal povinnému podepsat směnku na částku 70 000 Kč a směnku vzápětí prodal oprávněnému. 6. Z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 9. 2015, č. j. 4 T 213/2014-203, odvolací soud zjistil, že Richard P., který směnku prodal oprávněnému, dosáhl podpisu povinného na směnce (jež byla podkladem k vydání exekučního titulu) spácháním přečinu podvodu, za nějž byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 roky a 6 měsíců. Dle vyznačené doložky rozsudek nabyl právní moci dne 14. 11. 2016. 7. Podle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin. 8. Podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. 9. Podle ust. § 52 odst. 1 exekučního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. 10. Jelikož oprávněný v odvolacím řízení žádným novým skutkovým tvrzením nezpochybnil závěry okresního soudu obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jež mají svoji oporu ve vlastním obsahu spisu, pak v dané procesní situaci odvolací soud neshledal důvod odchýlit se od skutkových a právních závěrů, které již soud I. stupně učinil. 11. Okresní soud v rámci řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce správně vyhodnotil zjištěné skutečnosti týkající se exekučního titulu a odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí okresního soudu, který rozhodl o zastavení exekuce dle shora citovaného ustanovení o. s. ř., je správné. Okresní soud své rozhodnutí přiléhavě odůvodnil a odvolací soud se s odůvodněním ztotožňuje. 12. Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je výkon rozhodnutí (exekuce) nepřípustný, se typicky spojují s vadami exekučního titulu. 13. Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení výkonu) vyplývá, že musí jít o takové okolnosti, pro které další provádění výkonu je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je výkon rozhodnutí (jakožto procesní institut) vybudován. Z toho, že se žádá, aby výkon byl prohlášen za nepřípustný, plyne, že musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98). 14. Odvolací soud dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2131/2008 a ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1452/2010, v nichž dospěl k závěru, že docílil-li oprávněný vydání exekučního titulu (směnečného platebního rozkazu) spácháním trestného činu padělání a pozměňování peněz, za nějž byl pravomocně odsouzen, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 15. Předmětný exekuční titul vydaný na základě směnky, k jejímuž podpisu byl povinný přinucen jednáním, které naplňuje skutkovou podstatu přečinu podvodu (za který byl právní předchůdce oprávněného pravomocně odsouzen), je třeba považovat za vadný, tj. za nezpůsobilý podklad k nařízení a vedení exekuce. 16. V projednávané věci tak na základě předmětné směnky nemohla povinnému žádná platební povinnost z hlediska hmotného práva vzniknout. Podpis povinného na směnce byl a je materiálně neplatný a není závazný (srov. např. KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 78 až 79). Směnka vystavená povinným v důsledku trestné činnosti předchůdce oprávněného pozbyla atribut cenného papíru. 17. Neexistenci platební povinnosti povinného je pak nutno vztáhnou ke každému dalšímu vlastníku takovéto směnky, tedy i vůči oprávněnému v tomto řízení. 18. Zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přichází v úvahu i tehdy, jestliže tím (jako v projednávané věci) dojde k zamezení zjevné nespravedlnosti, kdy by měl být vykonán exekuční titul, jehož vydání bylo dosaženo v příčinné souvislosti s předcházejícím spácháním přečinu podvodu předchůdce oprávněného při vystavení směnky. 19. Nelze také uvažovat o tom, že oprávněný byl ochuzen a zkrácen na svých právech, jak v odvolání namítal. Rozebíraná směnka není a nemohla být nositelem majetkové hodnoty, a to i přesto, že se stala podkladem pro vydání exekučního titulu, jehož výkon se ukázal nepřípustným. 20. Na základě všech shora uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že probíhající exekuce je v rozporu s jejím účelem, neboť soud zákonem stanoveným způsobem poskytuje ochranu právům a nikoliv protiprávnímu jednání. V projednávané věci oprávněný dosáhl vydání exekučního titulu na základě předložené směnky, k jejímuž podpisu byl povinný donucen jednáním kvalifikovaným jako přečin podvodu. Uvedená skutečnost je tak důvodem, pro který není možné exekuční titul dle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. vykonat, neboť jinak by se jednalo o popření základních principů právního státu. 21. Odvolací argumentace oprávněného, že soud nemůže zastavit exekuci, protože oprávněným v této věci je osoba odlišná od osoby odsouzené, tak nebyla shledána důvodnou. 22. V souvislosti s námitkou oprávněného, ohledně nepřípustnosti věcného přezkumu exekučního titulu, odvolací soud konstatuje, že se nejedná o přezkum věcné správnosti exekučního titulu ve vykonávacím řízení, ale o posouzení skutečnosti, že pravomocné odsouzení právního předchůdce oprávněného v trestním řízení za jednání, které vedlo k získání podpisu povinného na směnce, jež byla podkladem pro vydání exekučního titulu, lze stavět na roveň neúčinnosti exekučního titulu jako důvodu zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. 23. Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení okresního soudu, včetně souvisejících výroků o nákladech exekuce a nákladech řízení, jako věcně správné, dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 24. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ust. § 224 o. s. ř. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 52 odst. 1 exekučního řádu, když oprávněný nebyl se svým odvoláním úspěšný a povinnému, jakož i soudnímu exekutorovi, žádné náklady v odvolacím řízení dle obsahu spisu nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení je možno do dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím okresního soudu, který rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Ostrava 28. ledna 2022 JUDr. Ivana Kudrnová v. r. předsedkyně senátu