č. j. 72 Ad 12/2022-54   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: J. P.  bytem X  zastoupený advokátem Mgr. Petrem Hasalou  sídlem Radniční 13, 787 01  Šumperk proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení  sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2022, č. j. X, ve věci invalidního důchodu takto:  I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1.     Žalovaná napadeným rozhodnutím změnila své rozhodnutí ze dne 15. 9. 2021, č. j. X. Žalovaná posledně citovaným rozhodnutím zvýšila invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, protože podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk (dále jen „OSSZ“) pracovní schopnost žalobce poklesla o 80 %. Žalobce v námitkách žádal uznání dřívějšího data vzniku invalidity, již od roku 2018. Žalovaná rozhodnutím o námitkách změnila své rozhodnutí ze dne 15. 9. 2021 tak, že výrokem I žádost o zvýšení invalidního důchodu zamítla, protože podle posudku posudkového lékaře z námitkového řízení poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 55 %. 2.     Žalobce v žalobě namítal, že u něj jde o těžkou funkční poruchu. Invalidita třetího stupně vznikla v roce 2018, kdy bylo žalobci onemocnění diagnostikováno. Žalobce trpí bolestmi a potížemi od roku 2015, kdy nebyl jeho zdravotní stav správně vyhodnocen a kompenzován. Posudkový lékař žalované nevyhodnotil dostatečně doložené lékařské zprávy. Žalobce nemůže v noci spát a užívá léky proti bolesti a psychofarmaka. Posudek o invaliditě z námitkového řízení nezohlednil zprávy z nervosvalové poradny Fakultní nemocnice Motol. Zdravotní stav žalobce se zhoršil natolik, že potřebuje předloketní speciální berle. Žalobce navrhl, aby soud nechal vypracovat k důkazu znalecký posudek z oboru neurologie u soudního znalce, který se specializuje na dopady poškození tenkých nervových vláken a dopady silné neuropatické bolesti. 3.     Žalovaná ve vyjádření k žalobě popsala, že posudkový lékař v posudku ze dne 15. 12. 2021 v námitkovém řízení podřadil postižení žalobce pod kapitolu IV položky 2c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) s poklesem pracovní schopnosti o 40 %, kterou navýšil podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky o 10 % na celkových 55 %. Tento posudek byl úplný, správný a přesvědčivý a učiněný na základě lékařských zpráv o funkčních nálezech. Žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“ nebo „PK MPSV“). 4.     Žalobce doplnil žalobu dne 16. 5. 2022 o žádost o osobní vyšetření posudkovou komisí a o lékařské zprávy, které soud zaslal posudkové komisi. Žalobce doplnil žalobu dne 19. 5. 2022 o předpis chodítka a záznam, posudek a rozhodnutí o statusu žalobce jakožto osoby zdravotně postižené. Soud tyto listiny zaslal posudkové komisi. 5.     Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 14. 1. 2022. 6.     Žalovaná napadené rozhodnutí odůvodnila tím, že podle posudku lékaře žalované o invaliditě ze dne 15. 12. 2022 byl žalobce invalidní ve druhém stupni ode dne 24. 8. 2015. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce bylo zdravotní postižení podle kapitoly IV položky 2c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (diabetes mellitus – středně těžké postižení). Pokles pracovní schopnosti činil 40 %, tj. horní hranici stanoveného rozmezí pro tuto nemoc a její tíži v příloze vyhlášky o posuzování invalidity. Posudkový lékař žalované tuto hodnotu navýšil o dalších 10 % na celkových 55 % vzhledem ke vzdělání žalobce, jeho zkušenostem, znalostem a možnosti pokračovat ve své profesi, a to podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. 7.     Žalobce trpí úplavicí cukrovou od roku 1999. Od roku 2008 žalobce trpěl lehkou distální axonální polyneuropatií a od roku 2018 trpí symetrickou bolestivou mixed-fiber polyneuropatií horních i dolních končetin s dominující symptomatikou z poškození tenkých nervových vláken, tj. neuropatickou bolestí, poruchou termického čití a dysautonomie, u žalobce je léze parasympatiku a distální léze sympatických vláken inervující potní žlázy. Žalovaná vypsala všechny ostatní diagnózy žalobce včetně chronických bolestí páteře. Žalobce je schopen práce s omezeními vertebropata a diabetika. 8.     Stav žalobce odpovídá nadále invaliditě druhého stupně, protože u žalobce nejsou přítomny opakované metabolické dekompenzace, progrese chronických komplikací diabetu do úrovně těžkých poruch s omezením zraku až ztrátou zraku, selhání ledvin s nutností hemodialýzy, těžkou polyneuropatií s těžkými poruchami pohyblivosti, poruchy prokrvení, syndrom diabetické nohy a těžké poruchy pohyblivosti. Žalobce uvádí, že trpí sníženou pohyblivostí, ale používá kolo na delší vzdálenosti, funkčně je bez poruchy motorických funkcí, stoj a chůzi má bez omezení. Bez omezení je i svalová síla končetin. 9.     V souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), soud vyžádal k důkazu posudek posudkové komise. 10.     Z posudku PK MPSV v Ostravě ze dne 9. 6. 2022 soud zjistil, ze které zdravotnické dokumentace posudková komise vycházela, jaké byly diagnózy žalobce, jaké konkrétní skutečnosti citovala posudková komise z relevantních lékařských zpráv a k jakému posudkovému zhodnocení dospěla. Podle posudkové komise rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti k datu 14. 1. 2022 bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole IV položky 2c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, s mírou poklesu pracovní schopnosti o 40 % (horní hranice stanoveného rozmezí). Posudková komise tuto míru poklesu pracovní schopnosti navýšila o 10 % podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity z důvodu přítomnosti dalších zdravotních postižení. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu žalobce byla úplavice cukrová v. s. I. typu, léčena kombinací inzulínu (inzulínovou pumpou) a perorálními antidiabetiky, s diabetickými komplikacemi (neuropatie dolních končetin, retinopatie, počínající nefropatie). Posudková komise hodnotila rozhodující postižení žalobce a komplikace s ním spojené z funkčního hlediska nejvýše jako středně těžké. Žalobce má zachovanou schopnost zvládat běžnou zátěž - vidí, slyší, horní končetiny jsou bez poruchy funkce, dolní končetiny bez obrn, se sníženou schopností zátěže. Žalobce jezdí na kole, plave, podle dokumentace zvládá sportovní zátěž. Ve zdravotnické dokumentaci není doložen stav, který by měl způsobovat značně atypickou chůzi žalobce, která byla patrná při jednání posudkové komise.   11.     Posudková komise po prostudování zdravotnické dokumentace zjistila, že u žalobce nikdy neexistovala invalidita třetího stupně, jak uvedla OSSZ při jednání dne 7. 6. 2021. Šlo o posudkový omyl. U žalobce nikdy nedocházelo k opakovaným metabolickým dekompenzacím, nebyly přítomny těžké poruchy zraku, snížení pohyblivosti ani poruchy prokrvení. Nebyly přítomny těžké komplikace diabetu s postižením několika systémů (ztráta zraku, selhání ledvin s nutností chronické dialýzy ani těžká forma diabetické polyneuropatie s těžkou poruchou pohyblivosti, syndrom diabetické nohy a gangrény). 12.     Podle pracovního doporučení posudkové komise žalobce nebyl ke dni 14. 1. 2022 schopen práce fyzicky náročné, v riziku úrazu (výšky a točící se stroje), v riziku vibrací, v nočních směnách, se zvedáním a přenášením těžkých břemen, s nutností dlouhé chůze a chůze po nerovném terénu, v nepříznivých klimatických podmínkách a v gumové pracovní obuvi. Žalobce byl schopen práce fyzicky až středně náročné, v tepelně stabilizovaném prostředí, převážně vsedě s přecházením, s výše uvedenými omezeními. Žalobce byl schopen pracovat s využitím kvalifikace a praxe v obchodní činnosti (např. pokladna) a byl schopen rekvalifikace zaučením. 13.     Žalobce při jednání soudu namítl, že má těžké postižení, má bolesti a bere opiáty a psychofarmaka. Pokles pracovní schopnosti kvůli polyneuropatii nastal o 70 – 80 %. Posudková komise nezohlednila lékařské zprávy z července a srpna 2022, které žalobce předložil před jednáním soudu a navrhuje je k důkazu. Pokud jde o kolo, žalobci kompenzuje bolest při došlapu. Používá ho jako pomůcku pro pohyb. Žalobce je imobilní a má hodně postižena tenká vlákna. Žalobce se do současného vážného stavu dostal tak, že ho lékař v Šumperku poslal do Fakultní nemocnice Olomouc kvůli inzulinové pumpě, ale žalobce na ni čekal rok a nebyl pod lékařským dohledem. Nyní je žalobce v péči specializovaného centra v Praze. Žalobce má onemocnění od roku 2015 a od roku 2018 se nemoc zhoršila. Bolesti nelze kompenzovat. Žalobce má omezeny běžné aktivity. Posudková komise žalobci doporučila práci na pokladně nebo vsedě, ale žalobce je pod stálým vlivem opiátů. Žalobce navrhl vypracování revizního posudku. Žalovaná při jednání soudu nezpochybnila zdravotní potíže žalobce, avšak posudek posudkové komise považovala za úplný, vnitřně bezrozporný a vypracovaný na základě kompletní zdravotnické dokumentace. Členem posudkové komise byl i neurolog. Posudek je v souladu s posudkem z námitkového řízení. V případě zhoršování zdravotního stavu žalobce může požádat o zvýšení invalidního důchodu. 14.     Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 15.     Podle § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 16.     Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 17.     Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a)    zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b)    zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c)     zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d)    schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e)     schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f)     v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 18.     V souzené věci byla především sporná otázka skutková, tj. zdravotního stavu žalobce a existence, příp. stupně jeho invalidity. Ve správním řízení byl posouzen zdravotní stav žalobce a jeho dopad na pracovní schopnost dvakrát a v soudním řízení správním byl stav žalobce posouzen PK MPSV v Ostravě se stejným výsledkem jako v řízení žalované o námitkách, tj. že žalobce je invalidní ve druhém stupni. 19.     Na soudu bylo, aby vyhodnotil z provedených důkazů, o který má své rozhodnutí opřít. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení existence a dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a zák. č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především. 20.     Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity, jejího stupně a data vzniku invalidity, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý [test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), např. rozsudek ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012-24 a mnohé další, dostupné na www.nssoud.cz], případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise). 21.     V závěru soudem provedeného dokazování nebyl spor o úplnosti podkladů pro posouzení zdravotního stavu žalobce. Posudková komise vypsala, ze kterých všech nálezů vycházela a lékařské zprávy, které byly součástí zdravotnické dokumentace, posudková komise v posudku zhodnotila. Žalobce nenamítal, že by v posudku chyběla některá konkrétní lékařská zpráva z rozhodného období (tj. do vydání napadeného rozhodnutí o námitkách) a věcné posouzení jejího obsahu. Soud se tedy zabýval dále otázkou, zda posudek PK MPSV obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti. 22.     Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaná osoba namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. 23.     Soud konstatuje, že posudek PK MPSV v Ostravě, který byl podkladem vydání rozsudku, nárokům testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti dostál. PK MPSV shromáždila zdravotnickou dokumentaci žalobce v úplnosti a posoudila jeho zdravotní stav komplexně, soud ani nemá důvod pochybovat o úplnosti a správnosti stanovených diagnóz. 24.     Podle kapitoly IV položky 2c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je zdravotním postižením diabetes mellitus - středně těžké funkční postižení, s několika diabetickými komplikacemi lehčího až středního stupně (cévní, oční, neurologické), zachována schopnost zvládat běžné zatížení, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi, podle rozsahu postižení. Pokles pracovní schopnosti je u tohoto onemocnění stanoven na 30 – 45 %. 25.     Podle posudkového hlediska při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit dlouhodobý obraz metabolické kompenzace diabetu, metabolický profil, dodržování režimových opatření, přítomnost závažných chronických cévních a orgánových diabetických komplikací a přidružených postižení a jejich dopad na celkovou výkonnost. 26.     Podle kapitoly IV položky 2d přílohy vyhlášky o posuzování invalidity jde o těžké funkční postižení, opakované metabolické dekompenzace (zpravidla více než 2x ročně), progrese chronických komplikací diabetu do úrovně těžkých poruch s omezením zraku, snížením pohyblivosti, poruchami prokrvení, pokles celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny. Pokles pracovní schopnosti u tohoto postižení je stanoven na 50 – 60 %. 27.     Podle obecných posudkových zásad kapitoly IV při hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti při endokrinních poruchách, poruchách výživy a přeměny látek jsou rozhodující funkční důsledky těchto poruch, tj. rozsah a tíže postižení jednotlivých orgánů a systémů, dopad na celkový stav, výkonnost a na schopnost zvládat denní aktivity. Asymptomatické odchylky od normy laboratorních hodnot nepodmiňují pokles pracovní schopnosti. Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti u poruch endokrinních, výživy a přeměny látek by sledované období, rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, mělo trvat zpravidla jeden rok. 28.     Žalobce nepředložil žádnou lékařskou zprávu, která by zpochybnila zjištěný skutkový a právní stav ve věci poklesu jeho pracovní schopnosti a existence invalidity. Naopak, podle posudku posudkové komise jde u žalobce o lehkou polyneuropatii, jak uvádí zprávy nervosvalové poradny Fakultní nemocnice Motol ze dne 1. 11. 2018 a ze dne 14. 12. 2021 a zpráva z diabetologie ze dne 2. 2. 2022. 29.     Žalobce nedoložil lékařské zprávy, které by těžké postižení osvědčovaly. Soud považuje za přesvědčivé posudkové zhodnocení posudkové komise, že u žalobce nebylo prokázáno závažnější postižení, a to i s ohledem na obsah lékařských zpráv, které jsou citované v posudku a jsou doloženy i ve správním spise. 30.     Žalobce doložil v soudním řízení správním lékařské zprávy z července a srpna 2022, tedy vydané po datu vydání rozhodnutí žalované o námitkách (14. 1. 2022). Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Proto soud nemohl v tomto řízení citované lékařské zprávy zohlednit.   31.     Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Žalobce nedoložil, že by se jeho stav zhoršoval tak, že by jeho pracovní schopnost poklesla více, než jak stanovili posudkoví lékaři podle zákona o důchodovém pojištění a vyhlášky o posuzování invalidity. 32.     Podle § 39 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení [odstavec 4 písm. c)], jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Žalobce nedoložil žádné lékařské zprávy, lékařský posudek pro pracovněprávní účely ani jiné důkazy o tom, že by nebyl schopen vykonávat dosavadní profesi, ani nebyl schopen rekvalifikace na jinou vhodnou výdělečnou činnost. 33.     Žalobce navrhl dne 13. 8. 2022 výslech předsedkyně a členky posudkové komise k objasnění otázek, proč nepřihlédly ke konkrétním lékařským zprávám, i když je měly k dispozici a k objasnění zdravotního stavu žalobce. Podle žalobce posudková komise učinila nesprávné závěry a nepřihlédla k některým lékařským zprávám. Neuroložka by měla odpovědět na konkrétní dotazy žalobce. Soud navržený výslech členů posudkové komise neprovedl, protože žalobce k němu uvedl pouze obecné důvody a posudek posudkové komise byl pro zjištění skutkového a právního stavu dostačující, Výslechy by věc více neobjasnily, a to s ohledem na důvody, které uvedl žalobce. Výslech by tedy byl nadbytečný. Žalobce nevznesl konkrétní pochybnosti o posudku (srov. shodně nález Ústavního soudu II. ÚS 3871/19, podle kterého stačil prostý výklad posudku, a rozsudky NSS č. j. 5 Ads 1/2003-111, č. j. 6 Ads 41/2012-25, č. j. 6 Ads 28/2012-30 a rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 324/2005 a sp. zn. 33 Odo 544/2006). 34.     Závěrem soud shrnuje, že žalovaná zjistila řádně skutkový stav, vybrala správně právní předpisy, pod které jej subsumovala a z toho vyvodila v souladu se zákonem skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil. V soudním řízení správním tyto závěry žalované osvědčilo dokazování posudkem posudkové komise. Posudková komise dospěla k závěru, že pracovní schopnost žalobce byla zachována ze 45 %. 35.     Úspěšná žalovaná a neúspěšný žalobce nemají právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 25. srpna 2022   JUDr. Martina Radkova v. r. samosoudkyně         Shodu s prvopisem potvrzuje M. N.