2 11 Co 102/2023 Číslo jednací: 11 Co 102/2023 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci manžela: [osobní údaje manžela] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] a manželky: [osobní údaje manželky] o rozvod manželství k odvolání manželky proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2023, č. j. 16 C 395/2022-64 takto: Usnesení okresního soudu se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Usnesením okresní soud zamítl návrh manželky na zastavení řízení. Usnesení zdůvodnil odkazem na ust. § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, a skutečnost, že oba účastníci jsou občany České republiky, manželka zde má od roku 2013 svůj obvyklý pobyt, pravomoc českých soudů věc rozhodnout tak je dána. Skutečnost, že manžel dlouhodobě žije v USA a že tam s ním manželka společně až do roku 2013 žila je zcela právně bezvýznamná. Jako nedůvodný proto zamítl návrh manželky na zastavení řízení z důvodu, že věc nenáleží do pravomoci českých soudů. 2. Manželka napadla usnesení včasným odvoláním a domáhala se jeho zrušení. Důvody spatřovala ve skutečnosti, že před zahájením předmětného řízení již bylo zahájeno řízení o rozvod manželství v USA, kde společně s manželem měli poslední společné bydliště. Navíc řízení o rozvodu v USA již skončilo vydáním pravomocného rozhodnutí, kterým bylo manželství rozvedeno ke dni 16. 3. 2023. V odůvodnění napadeného rozhodnutí není vysvětleno, z jakého důvodu k existenci tohoto řízení okresní soud nepřihlédl, když se jedná o překážku litispendence. 3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné. 4. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“). nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný právní předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. 5. Podle čl. 3 nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a mezinárodních únosech dětí (nový Brusel II bis). Ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy členského státu, a) na jehož území i) mají manželé obvyklý pobyt, ii) měli manželé poslední obvyklý pobyt, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, iii) má odpůrce obvyklý pobyt, iv) v případě společného návrhu má alespoň jeden z manželů obvyklý pobyt, v ) má navrhovatel obvyklý pobyt, pokud zde pobýval nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu nebo vi) má navrhovatel obvyklý pobyt, pokud zde pobýval nejméně 6 měsíců bezprostředně před podáním návrhu a zároveň je státním příslušníkem tohoto členského státu; nebo b) jehož státními příslušníky jsou oba manželé. 5. Přímo použitelný právní předpis Evropské unie v tomto případě nový Brusel II bis zakládá pravomoc soudů České republiky rozhodnout ve věci rozvodu manželství, a to ze 2 důvodů. Prvním důvodem je obvyklý pobyt odpůrce, tj. v daném případě manželky, která bydlí na území České republiky již od roku 2013 a dále z důvodu, že oba manželé jsou státními příslušníky České republiky. Při absenci úpravy příslušnosti soudů v nařízení nový Brusel II bis by byla dále příslušnost založena rovněž dle § 47 odst. 1 ZMPS, podle něhož postačuje, že jeden z manželů je státním občanem České republiky, případně, že žalovaný, v tomto případě manželka, má v České republice obvyklý pobyt. Rovněž v případě posouzení příslušnosti českých soudů věc rozhodnout podle ZMPS by byla pravomoc (příslušnost) českých soudů založena. 6. Okresní soud rozhodl zcela správně, zamítl-li návrh manželky na zastavení řízení z důvodu nedostatku pravomoci českých soudů věc rozhodnout. 7. Uvedla-li manželka v odvolání další důvod pro zastavení řízení spočívající v překážce litispendence, neboť před zahájením tohoto řízení bylo zahájeno řízení o rozvod manželství účastníků v USA a ke dni 16. 3. 2023 již bylo pravomocně rozvedeno (pravomocně skončená věc by mohla zakládal překážku věci pravomocně rozsouzené), ani této námitce nelze přisvědčit. Nařízení nový Brusel II bis otázku litispendence neupravuje, použije se tak § 8 odst. 2 ZMPS, podle něhož řízení zahájené v jiném státě nebrání zahájení řízení o téže věci mezi týmiž účastníky u českého soudu. Bylo-li řízení u českého soudu zahájeno později než řízení zahájené v jiném státě, může je český soud v odůvodněných případech přerušit, lze-li předpokládat, že rozhodnutí zahraničního orgánu bude v České republice uznáno. 8. Jak vyplývá z citovaného ustanovení zákona zásadně platí, že k řízení zahájenému v jiném státě český soud přihlížet nemusí a v některých případech ani přihlížet nemůže, a to je-li ve věci dána výlučná pravomoc českých soudů nebo v případě, že cizí rozhodnutí, které má být výsledkem řízení v cizině by v České republice nemohlo být uznáno. V ostatních případech je českému soudu svěřena možnost (nikoli povinnost) respektovat pravomoc orgánu cizího státu a vyvodit z ní důsledky pro řízení v ČR. V posuzované věci manželka tvrdí, že v USA bylo řízení o rozvod manželství účastníků zahájeno dříve a že toto řízení dokonce již bylo skončeno. Nicméně věrohodné doklady o dřívějším vedení rozvodového řízení v USA dosud předloženy nebyly, navíc ze strany manžela tvrzení o trvání původního rozvodové řízení bylo zpochybněno. Není tak postaveno najisto, zda skutečně bylo v USA řízení o rozvod manželství zahájeno dříve a že toto dříve zahájené řízení kontinuálně pokračovalo. Jestliže v případě překážky zahájeného řízení je zákonem soudu dána možnost řízení přerušit v odůvodněných případech, neznamená to povinnost řízení přerušit a soud k zahájenému řízení v jiném státě přihlížet nemusí. Řízení zahájené v jiném státě tak nebrání zahájení řízení o téže věci mezi týmiž účastníky u českého soudu. Není zde proto dána překážka litispendence, která by bránila pokračování v řízení. 9. Podle § 14 ZMPS rozhodnutí soudu cizího státu a rozhodnutí úřadu cizího státu o právech a povinnostech, o kterých by podle jejich soukromoprávní povahy rozhodovaly v České republice soudy, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské a jiné veřejné listiny v těchto věcech (dále jen cizí rozhodnutí), mají v České republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a byla-li uznána českými orgány veřejné moci. 10. Pravomocné rozhodnutí orgánu cizího státu by zakládalo překážku věci pravomocně rozsouzené, pouze za předpokladu, že rozhodnutí nabylo právní moci a současně bylo-li uznáno českými orgány veřejné moci. Byla-li ze strany manželky předložena k důkazu listina označená jako Rozsudek, resp. výpis ze záznamu soudu, že 16. 3. 2023 bylo manželství [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] rozvedeno a tato listina opatřena apostillou, nebylo uvedené rozhodnutí dosud uznáno českými orgány veřejné moci, v České republice tak nenabylo účinků a v době vydání tohoto rozhodnutí nemůže tvořit překážku věci pravomocně rozsouzené. 11. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů napadené usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Ostrava 18. srpna 2023 JUDr. Jana Palkovská předseda senátu