2 11 Co 109/2022 Číslo jednací: 11 Co 109/2022-126 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení částky 21.802 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 19 C 181/2020-62 ze dne 15. 7. 2021 takto: I. Soud České republiky není mezinárodně příslušný pro projednání a rozhodnutí věci. II. Rozsudek okresního soudu se ruší a řízení se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21.802 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky od 6. 8. 2017 do zaplacení (odstavec I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku). 2. Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalobkyně, nesouhlasila se závěry okresního soudu, že neunesla důkazní břemeno. Poukazovala na to, že dospěl-li soud prvního stupně k takovému závěru, je přinejmenším zvláštní, že dne 19. 5. 2020 došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, kterým byla žalovanému povinnost k zaplacení uplatněné částky uložena. Rozhodnutí okresního soudu považovala za překvapivé a uvedla důvody, které ji k takovému závěru vedly. 3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. K odvolacímu jednání byl žalovaný včas a řádně předvolán ze svého bydliště ve Slovenské republice, bez omluvy se nedostavil, soud měl proto splněny podmínky pro jednání v jeho nepřítomnosti. 4. Odvolací soud s ohledem na cizí prvek, kterým je bydliště žalovaného v jiném členském státě Evropské unie, tj. na Slovensku, řešil otázku, zda je dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Zde dospěl k jinému závěru, než okresní soud, což také v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí sdělil přítomné zástupkyni žalobkyně a umožnil jí vyjádřit se k tomuto vyslovenému názoru. 5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně uplatnila vůči žalovanému částku ve výši 21.802 Kč s úroky z prodlení. Jedná se o postoupenou pohledávku, která byla žalobkyni postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávky ke dni 22. 1. 2020. Na žalobkyni tak v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla práva z této pohledávky, uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem dne 24. 1. 2020. Samotná pohledávka vznikla mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] a žalovaným, když uzavřeli dne 14. 6. 2016 smlouvu, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytovat služby v rámci členství v programu [název]. Poskytování těchto služeb spočívalo v předání mobilního zařízení žalovanému za účelem dočasného užívání bez nároku na následný odkup. Žalovaný se za to zavázal právnímu předchůdci žalobkyně hradit měsíční členský poplatek v rámci členství v programu [název]. Pro případ nevrácení předaného zařízení byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit cenu zařízení. 6. K tomu doložila žalobkyně listinné důkazy. Z předávacího protokolu [číslo] bylo zjištěno, že dne 15. 6. 2016 předala právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] žalovanému označený přístroj – specifikovaný Smartphone, žalovaný se zavázal platit měsíční členské poplatky, přičemž toto zařízení mu bylo předáno na dobu maximálně 2 let. 7. Odvolací soud má za to, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] byla uzavřena smlouva, kterou je možno podřadit ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 – Brusel I bis pod pojem spotřebitelská smlouva. 8. Dle čl. 17 bod 1 citovaného nařízení ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny čl. 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, který provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 9. Definice spotřebitelských smluv v Nařízení Brusel I bis je užší, než v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. V daném případě dospěl odvolací soud k závěru, že se o spotřebitelskou smlouvu jedná. Právní předchůdkyně žalobkyně [název] [anonymizováno] uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které mu poskytla do užívání označený mobilní přístroj Smartphone a žalovaný se zavázal po dobu 2 let platit za užívání tohoto přístroje uvedenou částku, přičemž tato transakce proběhla v rámci tzv. programu Nový iPhone každý rok. Fakticky členství v programu neznamenalo nic jiného, než že žalovaný, který obdržel do užívání (bez následného odkupu) označený přístroj, platil za členství v programu, fakticky však platil částku za užívání tohoto přístroje. Nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný takovou smlouvu uzavřel ve smyslu své profesionální nebo podnikatelské činnosti. 10. Žalobkyně naopak jako podnikatel vystupovala. Bylo nutno posoudit, zda uvedená smlouva je podřaditelná pod čl. 17 bod 1 písm. a), b) či c) citovaného nařízení. Vzhledem k tomu, že mobilní přístroj neměl být následně odkoupen, vylučovalo to použití písmene a). Rovněž se nejednalo o jakoukoliv půjčku finančních prostředků, což vyloučilo písmeno b). 11. Odvolací soud se zabýval otázkou, zda je možno aplikovat čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Brusel I bis a dospěl k závěru, že ano. Ze zdroje wikipedie – otevřená encyklopedie bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizováno] je internetový obchod působící v Česku, na Slovensku a od roku 2014 také v dalších zemí Evropské unie. Patří k největším českým on-line obchodníkům se spotřební elektronikou. Společnost vznikla v roce 1994 pod [název]. Ke konci roku 2021 provozovala kromě e-shopu také 53 prodejen a téměř 1.800 schránek pro vyzvednutí zboží (tzv. [název]) v Česku, na Slovensku, v Maďarsku a v Rakousku. Své showroomy má v [obec], [obec] a [obec]. 12. Dle názoru odvolacího soudu je právní předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] nutno považovat s ohledem na shora uvedené zjištění za osobu, která provozuje podnikatelskou činnost také v členském státě Evropské unie, v němž má spotřebitel – žalovaný bydliště, tj. na Slovensku. Má-li právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] kromě e-shopu také schránky k vyzvednutí zboží na Slovensku a v [obec] má tzv. showroom, nelze než dojít k závěru, že [právnická osoba] [anonymizováno] provozuje svou podnikatelskou činnost rovněž na Slovensku. Článek 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Brusel I bis nevyžaduje, aby smlouva mezi spotřebitelem a podnikatelem byla uzavřena na dálku ([anonymizováno] [číslo] [jméno] [příjmení] vs. [název]). Za této situace byla smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posouzena jako spotřebitelská smlouva a bylo nutno aplikovat čl. 18 bod 2 Brusel I bis, dle kterého smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 13. Z uvedeného vyplývá, že vůči žalovanému, který má své bydliště na Slovensku, nelze pro nárok plynoucí ze spotřebitelské smlouvy v daném případě podat žalobu u českého soudu, nýbrž musí být tato žaloba podána na Slovensku. 14. Ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř. jde v daném případě o takový nedostatek podmínky řízení (soud České republiky není mezinárodně příslušný), který nelze odstranit. Odvolací soud proto napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a řízení zastavil. 15. Ve smyslu § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně svým procesním postupem, kdy podala žalobu u mezinárodně nepříslušného českého soudu, z procesního hlediska zavinila zastavení řízení, nemá proto na náhradu vzniklých nákladů právo. Žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly. Poučení: Proti odstavci I. výroku tohoto usnesení je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Proti nákladovým výrokům není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Ostrava 22. března 2023 JUDr. Jana Palkovská předseda senátu