2 11 Co 69/2023 Číslo jednací: 11 Co 69/2023-46 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 3.058,54 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 3. 2023, č. j. 10 C 6/2023-34 takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Usnesením okresní soud řízení zastavil (odstavec I. výroku) a současně rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku). Okresní soud zastavení řízení zdůvodnil zjištěními, že žalobkyně v žalobě označila bydliště žalované v Polsku, žalovaná neprochází evidencí cizinců s povoleným pobytem na území České republiky. Pobyt žalované na území České republiky nebyl zjištěn. Žalobkyně se pak v řízení domáhá po žalované dlužné částky za ošetření v traumatologické příjmové ambulanci dne 12. 12. 2019, kdy náklady s tím spojené neproplatila zdravotní pojišťovna s odůvodněním, že žalovaná nebyla v době ošetření pojištěna a pojišťovna tak není povinna tyto náklady platit. Okresní soud řízení zastavil s odkazem na ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. poté, kdy dospěl k závěru, že není dána pravomoc soudů České republiky ve věci rozhodnout. Tento závěr dovodil ze skutečnosti, že mezi Českou republikou a Polskou republikou není uzavřena bilaterární smlouva, kterou by se řešila pravomoc soudů ve věcech závazkových vztahů vzniklých na základě zákona. Jak Česká republika, tak Polsko jsou členy Evropské unie a vázány předpisy práva EU v daném případě i Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. Podle čl. 5 bodu 1 daného nařízení s odkazem na pravidla stanovená v oddílech 2 až 7 okresní soud dovodil, že předmětem sporu je sice poskytnutí služby v územním obvodu nadepsaného soudu, avšak nikoli na základě smluvního vztahu mezi stranami. 2. Usnesení napadla včasným odvoláním žalobkyně a domáhala se jeho změny s tím, že je dána pravomoc českých soudů ve věci rozhodnout. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přiznání nároku na zaplacení poskytnuté služby ve smyslu § 1 a 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich použití. Žalovaná tuto službu bez výhrad přijala, byl tedy uzavřen závazkový smluvní vztah mezi poskytovatelem a příjemcem této služby. Jelikož se žalovaná neprokázala platným pojištěním, vyúčtovala žalobkyně úhradu nákladů spojených s poskytnutím zdravotní péče. Ohledně pravomoci českých soudů žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 123/2012, ve kterém byl shledán závěr, že nárok zdravotnického zařízení vyplývající z poskytování služeb vůči žalovanému má soukromoprávní charakter. Pro posouzení příslušnosti soudů žalobkyně odkázala na aplikaci čl. 7 bod 1 písm. a), b) a čl. 26 Nařízení Brusel I bis. 3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení předcházející jeho vydání se závěrem, že je odvolání důvodné. 4. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 5. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: 1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). 6. Podle čl. 7 odst. 2 Nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. 7. Podle čl. 26 odst. 1 Nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 8. Žalobkyně se v předmětném řízení po žalované domáhá částky 3.058,54 Kč s příslušenstvím, která představuje náklady za poskytnutí zdravotních služeb dne 12. 12. 2019, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. 9. V řízení je dán mezinárodní prvek, neboť žalovaná je státním občanem Polska Okresní soud se správně zabýval otázkou, zda je dána pravomoc soudů České republiky věc rozhodnout, nicméně se závěry, ke kterým dospěl, odvolací soud nesouhlasí. Česká republika spolu s Polskem patří mezi členské státy Evropské unie, které jsou vázány unijními předpisy, u nichž platí přednostní aplikovatelnost před předpisy vnitrostátními, tj. i před zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním. Cílem Nařízení Brusel I bis je sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských a obchodních věcech tak, aby byla vysoce předvídatelná a založená na zásadě, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného a musí být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně určených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného určujícího hlediska. Kromě místa bydliště žalovaného by měla existoval i jiná kritéria pro určení příslušnosti založená na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti. Závěr soudu o nedostatku podmínky řízení, který nelze odstranit, musí být založen na spolehlivém zjištění skutečností, z nichž takový závěr vyplývá. Za situace, kdy je bydliště žalovaného, který je státním příslušníkem členského státu neznámé, je použití jednotných pravidel pro příslušnost, upravených Nařízením Brusel I bis místo pravidel, která jsou platná v jednotlivých členských státech, v souladu s cílem sledovaným tímto nařízením, kterým je posílit právní ochranu osob usazených v unii tím, že umožňuje žalobci snadno určit soud, u něhož může podat žalobu a zároveň žalovanému přiměřeně předvídat, u kterého soudu může být žalován. Současně je třeba výraz„ nemá bydliště na území některého členského státu“ užitý v čl. 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis vykládat v tom smyslu, že použití vnitrostátních pravidel namísto jednotných pravidel pro příslušnost stanovených nařízením je možné pouze tehdy, když soud, kterému byla žaloba předložena, nedisponuje průkaznými indiciemi, které by mu umožnily dojít k závěru, že žalovaný, který je občanem unie a nemá bydliště v členském státě uvedeného soudu, má skutečně bydliště mimo území unie. Při neexistenci takových průkazných indicií je mezinárodní příslušnost soudu členského státu určena podle Nařízení Brusel I bis. Soud musí v této souvislosti zajistit, aby proběhla veškerá pátrání, která ukládají zásady řádné péče a dobré víry, aby byl zjištěn pobyt žalovaného. Uvedený požadavek pátrání po pobytu žalovaného lze vykládat shodně s tím, jak judikatura vymezila šetření, které je nezbytné před ustanovením opatrovníka účastníku neznámého pobytu podle § 29 odst. 3 o. s. ř. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 123/2012 ze dne 27. 3. 2013). 10. Obecně platí, chybí-li ke dni zahájení řízení podmínky pro určení mezinárodní a místní příslušnosti, je povinností soudu prvního stupně, nejde-li o žádný z případů výlučné příslušnosti podle čl. 24 Nařízení Brusel I bis, nejprve doručit žalobu žalovanému a umožnit mu založit příslušnost procesního soudu postupem podle čl. 26, to je tím, že se vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti. Teprve poté, kdy je žalovanému žaloba doručena a ten příslušnost procesního soudu nezaloží podle čl. 26 Nařízení Brusel I bis, může soud prvního stupně zkoumat podmínky příslušnosti mezinárodní a místní (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Nd 336/2007 ze dne 23. 9. 2008, 25 Nd 106/2012 ze dne 19. 9. 2012). 11. Okresní soud se v posuzované věci ani nepokusil doručit žalobu žalované na adresu uvedenou v žalobě. 12. Nedošlo-li by k založení příslušnosti podle čl. 26, pro určení místní příslušnosti by připadala do úvahy aplikace čl. 7 podle místa, kde mělo dojít k plnění závazku. Čl. 4 odst. 1 obsahuje obecné pravidlo pro určení příslušnosti, kterou je bydliště žalovaného na území Evropské unie. V čl. 7 je obsaženo alternativní pravidlo pro určení příslušnosti soudu, které je založeno na sudišti co nejúžeji spjatému s předmětem sporu. Podmínkou aplikace pravidel alternativní příslušnosti je bydliště žalovaného na území Evropské unie. Je-li tato podmínka naplněna, může žalobce volit mezi pravidlem obecným a pravidlem alternativním a je na žalobci, které z těchto pravidel si vybere. V rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [příjmení] soudní dvůr relativizoval podmínku bydliště žalovaného na území EU, kdy uvedl, že alternativní příslušnosti lze využít i když soudu sice není známo bydliště žalovaného, který je občanem EU, ale tento soud nedisponuje průkaznými indiciemi, na jejichž základě by mohl dospět k závěru, že žalovaný má bydliště skutečně mimo území EU (obdobně ve věci C [číslo] [právnická osoba]). 13. Okresní soud proto měl v prvé řadě z dostupných databází a dalšího šetření, včetně prostřednictvím právní pomoci s Polskem, zjistit aktuální bydliště žalované. Pokud by se provedeným šetřením bydliště nepodařilo zjistit a pokud soud nezíská na jeho základě indicie, že má žalovaná bydliště mimo území Unie, je třeba při určení mezinárodní příslušnosti i místní příslušnosti postupovat podle pravidel Nařízení Brusel I bis. V posuzované věci z listin předložených žalobcem plyne, že žalované byla poskytnuta zdravotní služba dne 12. 12. 2019 na traumatologické ambulanci, přičemž toto ošetření nespadá pod veřejné zdravotní pojištění, požadavek žalobce tak vyplývá ze smluvního vztahu. Za těchto okolností by byla dána alternativní příslušnost soudu podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I. 14. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení okresního soudu podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že se řízení nezastavuje. Bude na okresním soudu, aby provedl náležité šetření ve vztahu k bydlišti žalované a na základě učiněných zjištění znovu vyhodnotil svou příslušnost v souladu se shora uvedenými závěry. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Ostrava 26. dubna 2023 JUDr. Jana Palkovská předseda senátu