2 11 Co 71/2023 Číslo jednací: 11 Co 71/2023-70 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], Slovenská republika zastoupený opatrovníkem [tituly] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 2.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 2. 2023, č. j. 42 C 375/2021-57 takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením okresní soud řízení zastavil (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a současně státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud dospěl k závěru, že není založena příslušnost českého soudu projednat tento spor, protože je žalovaný státním občanem Slovenské republiky a není známo, kde se v současné době ve skutečnosti zdržuje. V daném konkrétním případě je předmětem sporu poskytnutí služby sice v územním obvodu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, avšak nikoli na základě smluvního vztahu mezi stranami, neboť služba byla poskytnuta na základě žádosti Policie ČR a žalovaný tak má zákonnou nikoli smluvní povinnost předmětný nárok hradit. Na těchto závěrem ničeho nemění jednostranné uznání dluhu žalovaným. Veden těmito důvody okresní soud řízení zastavil ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř. 2. Žalobkyně napadla usnesení včasným odvoláním, které směřovala do výroku I. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přiznání nároku na zaplacení poskytnuté ubytovací služby žalovanému v souvislosti s jeho pobytem na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní. Tento pobyt byl realizován na vyžádání policie, neboť žalovaný svým chováním pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroloval své chování a tím bezprostředně ohrožoval sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek ve smyslu § 89a zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách. Byla takto založena deliktní (kvazideliktní) odpovědnost a závazkový právní vztah žalovaného vůči žalobkyni spočívající v povinnosti zaplatit náhradu nákladů ubytovací služby. Žalobkyně má za to, že označený soud je věcně i místně příslušný, byť byl v řízení zjištěn mezinárodní prvek. Otázku příslušnosti upravují vnitrostátní předpisy (z. č. 99/1963 Sb., z. č. 91/2012 Sb.) bilaterární smlouvy a příslušná nařízení EU. Z napadeného usnesení nevyplývá, zda si soud ověřil skutečnou adresu bydliště žalovaného na Slovensku, resp. sám uvádí, že soudu není známo, kde se žalovaný skutečně zdržuje, což má vliv pro možnost posouzení aplikace čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 z 12. 12. 2012. Žalobkyně proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení okresního soudu zrušil, neboť má za to, že nejsou dány podmínky pro zastavení řízení. 3. V důsledku včasného odvolání žalobkyně přezkoumal odvolací soud napadené usnesení v celém rozsahu, tj. včetně závislých nákladových výroků (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) se závěrem, že odvolání je důvodné. 4. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 5. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: 1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). 6. Podle čl. 7 odst. 2 Nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. 7. Podle čl. 26 odst. 1 Nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 8. Žalobkyně se v předmětném řízení po žalovaném domáhá částky 2.000 Kč s příslušenstvím, která představuje náklady na ubytovací službu poskytnutou žalovanému na protialkoholní záchytné stanici dne [datum], kdy u žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu či jiných návykových látek v krvi. Žalovaný svůj dluh ve výši 2.000 Kč vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše dne [datum], dosud ničeho neuhradil. 9. V řízení je dán mezinárodní prvek, neboť žalovaný je státním občanem Slovenské republiky Okresní soud se správně zabýval otázkou, zda je dána pravomoc soudů České republiky věc rozhodnout, nicméně se závěry, ke kterým dospěl, odvolací soud nesouhlasí. Česká republika spolu se Slovenskem patří mezi členské státy Evropské unie, které jsou vázány unijními předpisy, u nichž platí přednostní aplikovatelnost před předpisy vnitrostátními, tj. i před zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním. Cílem Nařízení Brusel I bis je sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských a obchodních věcech tak, aby byla vysoce předvídatelná a založená na zásadě, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného a musí být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně určených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného určujícího hlediska. Kromě místa bydliště žalovaného by měla existoval i jiná kritéria pro určení příslušnosti založená na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti. Závěr soudu o nedostatku podmínky řízení, který nelze odstranit, musí být založen na spolehlivém zjištění skutečností, z nichž takový závěr vyplývá. Za situace, kdy je bydliště žalovaného, který je státním příslušníkem členského státu neznámé, je použití jednotných pravidel pro příslušnost, upravených Nařízením Brusel I bis místo pravidel, která jsou platná v jednotlivých členských státech, v souladu s cílem sledovaným tímto nařízením, kterým je posílit právní ochranu osob usazených v unii tím, že umožňuje žalobci snadno určit soud, u něhož může podat žalobu a zároveň žalovanému přiměřeně předvídat, u kterého soudu může být žalován. Současně je třeba výraz„ nemá bydliště na území některého členského státu“ užitý v čl. 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis vykládat v tom smyslu, že použití vnitrostátních pravidel namísto jednotných pravidel pro příslušnost stanovených nařízením je možné pouze tehdy, když soud, kterému byla žaloba předložena, nedisponuje průkaznými indiciemi, které by mu umožnily dojít k závěru, že žalovaný, který je občanem unie a nemá bydliště v členském státě uvedeného soudu, má skutečně bydliště mimo území unie. Při neexistenci takových průkazných indicií je mezinárodní příslušnost soudu členského státu určena podle Nařízení Brusel I bis. Soud musí v této souvislosti zajistit, aby proběhla veškerá pátrání, která ukládají zásady řádné péče a dobré víry, aby byl zjištěn pobyt žalovaného. Uvedený požadavek pátrání po pobytu žalovaného lze vykládat shodně s tím, jak judikatura vymezila šetření, které je nezbytné před ustanovením opatrovníka účastníku neznámého pobytu podle § 29 odst. 3 o. s. ř. 10. Obecně platí, chybí-li ke dni zahájení řízení podmínky pro určení mezinárodní a místní příslušnosti, je povinností soudu prvního stupně, nejde-li o žádný z případů výlučné příslušnosti podle čl. 24 Nařízení Brusel I bis, nejprve doručit žalobu žalovanému a umožnit mu založit příslušnost procesního soudu postupem podle čl. 26, to je tím, že se vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti. Teprve poté, kdy je žalovanému žaloba doručena a ten příslušnost procesního soudu nezaloží podle čl. 26 Nařízení Brusel I bis, může soud prvního stupně zkoumat podmínky příslušnosti mezinárodní a místní (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Nd 336/2007 ze dne 23. 9. 2008, 25 Nd 106/2012 ze dne 19. 9. 2012). 11. Okresní soud prováděl pátrání po pobytu žalovaného jednak na území České republiky, současně na území Slovenska, prostřednictvím slovenských justičních orgánů lustrací ve slovenském registru obyvatel. Žalovanému poté správně ustanovil opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř., neboť se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině. 12. Pro určení místní příslušnosti připadala do úvahy jednak aplikace čl. 4 Nařízení Brusel I bis podle bydliště žalovaného, nebo čl. 7 podle místa, kde mělo dojít k plnění závazku. Čl. 4 odst. 1 obsahuje obecné pravidlo pro určení příslušnosti, kterou je bydliště žalovaného na území Evropské unie. V čl. 7 je obsaženo alternativní pravidlo pro určení příslušnosti soudu, které je založeno na sudišti co nejúžeji spjatému s předmětem sporu. Podmínkou aplikace pravidel alternativní příslušnosti je bydliště žalovaného na území Evropské unie. Je-li tato podmínka naplněna, může žalobce volit mezi pravidlem obecným a pravidlem alternativním a je na žalobci, které z těchto pravidel si vybere. V rozhodnutí C -292/10 [anonymizováno] [příjmení] soudní dvůr relativizoval podmínku bydliště žalovaného na území EU, kdy uvedl, že alternativní příslušnosti lze využít i když soudu sice není známo bydliště žalovaného, který je občanem EU, ale tento soud nedisponuje průkaznými indiciemi, na jejichž základě by mohl dospět k závěru, že žalovaný má bydliště skutečně mimo území EU (obdobně ve věci C -327/10 [právnická osoba]). V posuzované věci na základě šetření provedeného okresním soudem lze dospět k závěru, že zde nejsou indicie, které by svědčily o pobytu žalovaného mimo území EU, lze proto použít pravidla alternativní příslušnosti obsažená v čl. 7 Nařízení Brusel I bis. S ohledem na předmět sporu, v němž žalobkyně požaduje náklady za pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici, odvolací soud zastává názor, že se jedná o kvazideliktní odpovědnost ve smyslu čl. 7 odst. 2 Nařízení Brusel I bis. Je proto dána mezinárodní příslušnost českých soudů, konkrétně Okresního soudu ve Frýdku-Místku, v jehož obvodu k došlo k rozhodné události. 13. Ze shora uvedených důvodů bylo napadené usnesení okresního soudu odvolacím soudem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněno tak, že se řízení nezastavuje. Bude na okresním soudu, aby v řízení pokračoval. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Ostrava 26. dubna 2023 JUDr. Jana Palkovská předseda senátu