2 11 CO 76/2023 Číslo jednací: 11 CO 76/2023-23 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o částku 1.300 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 2. 2023, č. j. 42 C 5/2023-8 takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením okresní soud řízení zastavil a nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení. 2. Proti usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, jímž brojila proti výroku o zastavení řízení, s námitkou, že podmínky pro zastavení řízení nebyly splněny. Žalobkyně poskytla žalovanému v souvislosti s jeho pobytem na protialkoholní záchytné stanici ubytovací služby; učinila tak na vyžádání policie, neboť žalovaný svým chováním pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky nekontroloval své chování a tím bezprostředně ohrožoval sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek ve smyslu § 89a zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Tím byl založen závazkový vztah účastníků, tedy deliktní (kvazideliktní) odpovědnost žalovaného, ze zákona spojená s jeho povinností žalobkyni za poskytnutou službu zaplatit. Žalovaný svůj závazek nesplnil a nereagoval ani na doručenou předžalobní výzvu. Pravomoc českých soudů podle § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, je dána, je-li podle procesních předpisů na území ČR místně příslušný soud. Dle čl. 7 odst. 2 ve spojení s čl. 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 – Brusel I bis ve věcech týkajících se deliktní či kvazideliktní odpovědnosti je dána příslušnost soudu, kde došlo nebo mohlo dojít ke škodné události. Žalovaný byl zajištěn a předán do péče protialkoholní záchytné stanice Policií ČR v okrese [obec] Okresní soud neověřil, zda se žalovaný skutečně zdržuje (bydlí) ve Slovenské republice. Nevysvětlil, z jakého důvodu se nezdařilo doručit žalovanému soudní zásilku. Pokud tento stav nastal, měl být žalovanému ustanoven opatrovník. Dle čl. 26 cit. nařízení platí, že není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. Soud v těchto případech nemůže přezkoumávat mezinárodní příslušnost před doručením žaloby žalovanému, tedy předtím, než je mu umožněno vyjádřit se k žalobě, případně vznést námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti. Okresní soud za účinnosti stejných právních předpisů, jaké jsou použitelné v nyní projednávané věci, žalobkyní podané žaloby ve skutkově obdobných případech projednal a vyhověl jim. Závěr okresního soudu o nedostatku podmínek řízení, který nelze odstranit, proto neobstojí. Obsahově se odvolatelka domáhala změny napadeného usnesení tak, že řízení nebude zastaveno. 3. Krajský soud přezkoumal usnesení okresního soudu a řízení jemu předcházející postupem dle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., se závěrem, že odvolání je opodstatněné. 4. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 5. Podle § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. 6. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“), nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 7. Podle čl. 5 odst. 1 Nařízení osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 8. Podle čl. 26 odst. 1 Nařízení není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle čl. 24 výlučně příslušný. 9. Podle čl. 7 odst. 2 Nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. 10. Při úvaze, zda jsou soudy ČR v daném řízení s tzv. cizím prvkem mezinárodně příslušné, je třeba uvést: Žalobou ve spojení s podáním doplňujícím odvolání ze dne 10. 4. 2023 byl uplatněn nárok na zaplacení nákladů na poskytnutou záchytnou službu. V rámci odvolací argumentace žalobkyně upřesnila, že žalovaná částka představuje náklady na služby spojené s pobytem žalovaného na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní. 11. Charakterem zmíněného nároku podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, se zabýval Ústavní soud ČR v Nálezu ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 36/21, s následujícími závěry: Náklady na poskytnutou záchytnou službu, které hradí její příjemce, jsou pouze náklady spojené s jeho pobytem v záchytné stanici (ubytovací, stravovací, hygienické, dopravní atd.), a je nutno oddělit je od nákladů spojených se zdravotní péčí poskytnutou záchytnou stanicí (vstupní lékařské vyšetření, zdravotní pomůcky atd.), které jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Záchytná služba nemá za cíl zajišťovat osobám zlepšení nebo zachování jejich zdravotního stavu a poskytuje pouze nezbytnou péči směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací. (Její složka spjatá s lékařským vyšetřením podléhá režimu bezplatného poskytování zdravotní péče podle čl. 31 věty druhé Listiny základních práv a svobod.) Kritériem rozhodným pro úhradu nákladů na poskytnutou záchytnou službu je pouze přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, a to v takové míře, která ve svém důsledku vede k tomu, že dotčená osoba nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, a musí jí být poskytnuta záchytná služba. 12. Jedná se tedy o nárok založený nikoli smluvně, nýbrž o nárok z kvazideliktní odpovědnosti žalovaného plynoucí ze zákona, odpovídající nákladům na služby, jejichž cílem je odvrátit stav ohrožení života a zdraví intoxikované osoby, případně jiných osob, majetku a veřejného pořádku. Ke škodné události mohlo dojít v lokalitě, pro kterou je určeno zařízení, do nějž byl žalovaný umístěn. 13. Okresní soud především nerespektoval příslušná ustanovení Nařízení a k nim přijatá judikaturní rozhodnutí stanovící obecně platná pravidla upravující postup při řešení otázky mezinárodní soudní příslušnosti. V závěru o nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů pochybil. 14. Nejvyšší soud ČR např. v usnesení ze dne 23. 9. 2008 sp. zn. 29 Nd 336/2007 publikovaném pod č. R 14/2009 uvedl:„ V režimu Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v čl. 22 nařízení) přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena postupem podle čl. 24 nařízení, tj. tím, že žalovaný se vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu.“ Uvedený závěr je možno aplikovat i po účinnosti Nařízení č. 1215/2012, neboť zmíněná pravidla pro určení mezinárodní příslušnosti se v důsledku jeho účinnosti nezměnila. 15. Jestliže pátrání po pobytu žalovaného ve Slovenské republice, případně jinde zůstane bezvýsledné, je třeba ustanovit žalovanému opatrovníka, s nímž bude soud ve věci dále jednat. Za předpokladu, že by žalovaný, resp. jeho zástupce uplatnil námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti dle čl. 26 věta druhá Nařízení, platí, že mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí dané věci zakládá čl. 7 odst. 2 cit. Nařízení (k tomu viz odst. 12. odůvodnění tohoto usnesení). Soudy České republiky jsou mezinárodně příslušné k projednání a rozhodnutí dané věci. Nedostatek některé jiné z podmínek řízení ve smyslu § 103 o. s. ř. krajský soud rovněž nezjistil. Předpoklady pro zastavení řízení podle § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. nebyly splněny. 16. Krajský soud s těmito závěry usnesení okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje. Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v [obec]. Ostrava 24. dubna 2023 JUDr. Jana Palkovská předseda senátu