2 13 Co 227/2023 Číslo jednací: 13 Co 227/2023-126 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Renaty Pospíšilové a soudců Mgr. Martina Hrabovského a JUDr. Ondřeje Mikuly, LL.M. ve věci nezletilé: [osobní údaje nezletilé] bytem [adresa] zastoupená opatrovníkem [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] dítě rodičů: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [příjmení] [příjmení], [datum narození] k trvalému pobytu hlášen na adrese [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o úpravu práv a povinností i pro dobu po rozvodu, k odvolání matky a opatrovníka nezletilé proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 6. 2023, č. j. 14 Nc 1/2023-104 takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že nepříslušnost Okresního soudu v Opavě se neprohlašuje a řízení o úpravu práv a povinností k nezletilé [příjmení] [jméno] [příjmení] se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením Okresní soud v Opavě prohlásil svou nepříslušnost a řízení o úpravu práv a povinností k nezletilé [příjmení] [jméno] [příjmení] zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto usnesení podala včasné odvolání jak matka, tak opatrovník nezletilé. 3. Matka ve svém odvolání konstatovala, že okresní soud dovodil, že na základě tvrzených a doložených skutečností nelze učinit závěr o založení obvyklého bydliště nezletilé v České republice. Z toho podle matky vyplývá, že jelikož nezletilá nemá obvyklé bydliště v České republice ani nikde jinde, věc fakticky nelze projednat a rozhodnout. Ačkoli okresní soud uvedl, že vyložil mimo jiné nařízení Rady EU č. 2019 /1111, jehož příslušná ustanovení i cituje, tak zcela zjevně rozhodl nejen proti smyslu dané právní úpravy, ale i proti jednoznačnému textu předmětných ustanovení daného nařízení. Napadené rozhodnutí je do značné míry učebnicovým příkladem odepření spravedlnosti. Nejen, že soud vzdor právní úpravě odmítl věc projednat a rozhodnout, ale ani se nezabýval tím, kdo by místo něj měl věc projednat a rozhodnout. Bezprostředně před únosem nezletilé [příjmení] i po jeho skončení pobývala nezletilá v České republice v obvodu Okresního soudu v Opavě. Matka i nezletilá jsou občankami České republiky. Matka již před nějakou dobou dospěla k závěru, že její obvyklé bydliště bude nadále v České republice. Má tu práci a bydliště. Nezletilá tu navštěvuje [název] [anonymizována dvě slova], má tu ošetřujícího lékaře a širší rodinu z matčiny strany. Pokud se po skončení únosu s otcem dohodli na jeho styku s nezletilou, tak otec s nezletilou pobýval vždy v některém ze států Evropské unie v souladu s vydaným předběžným opatřením. Po skončení únosu tedy na jedné straně nezletilá [příjmení] s otcem necestovala do zahraničí na různá místa světa, jak uvedl soud prvního stupně, především však v daném časovém úseku v převažující míře s matkou pobývala v obvodu Okresního soudu v Opavě. Po skončení pobytu na adrese [adresa], Čínská republika (Tchaj-wan), matka ani otec do nárůstu vzájemných rozporů neměli vůli kdekoli dlouhodobě pobývat. Vždy pouze krátkodobě pobývali na různých místech světa v zařízeních hotelového typu. Z toho soud prvního stupně správně dovodil, že neměli obvyklý pobyt ve smyslu právní úpravy, která na věc dopadá. Na rozdíl od soudu prvního stupně se ovšem matka domnívá, že v takovém případě bylo třeba hledat jiná kritéria pro určení místní příslušnosti soudu. Soud sám přitom citoval ona jiná možná kritéria pro určení místní příslušnosti, konkrétně č. 10 odst. 1 písm. a) bod iii), písm. c) Nařízení Rady EU č. 2019 /1111, aniž by je jakkoli zapojil do svých úvah. Vedle toho mohl soud prvního stupně vzít v úvahu i příslušnost podle čl. 11 odst. 1 nebo podle čl. 14 Nařízení Rady EU č. 2019 /1111, ale ani nad tím soud prvního stupně neuvažoval. Matka proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Kolizní opatrovník nezletilé ve svém odvolání uvedl, že podle jejich názoru okresní soud řádně nevyhodnotil podmínky obvyklého bydliště nezletilé a nepřezkoumal možnost aplikace všech relevantních pravidel mezinárodní pravomoci (příslušnosti) podle Nařízení Brusel IIb a podle nařízení o výživném. Aby bylo možné pobyt v určitém místě považovat za obvyklý, musí vykazovat objektivní prvek, tedy trvalost nebo pravidelnost, a subjektivní prvek, tedy úmyslnost neboli vůli. Soud při vyhodnocení obvyklého bydliště postavil význam faktur týkajících se úhrad pobytu v různých částech světa nad další kritéria socializace dítěte do prostředí. Otec argumentuje, že měli v plánu se usadit, avšak v jiné zemi, konkrétně v Kanadě ve Vancouveru. Skutečnost, že některý z rodičů měl vůli usadit se v budoucnu ve státě svého původu, neumožňuje dospět k závěru, že nemohlo vzniknout obvyklé bydliště nezletilé v České republice. Jestliže i při posouzení těchto kritérií by měl soud za to, že obvyklé bydliště není možné s ohledem na styl života rodiny zjistit, měl své úvahy dokončit a nevybírat si pouze některá z kritérií mezinárodní pravomoci (příslušnosti) podle Nařízení Brusel IIb. Soud opomněl pracovat s aplikovatelností čl. 11 a čl. 14 Nařízení Brusel IIb, tedy rezignoval na mezinárodní pravomoc (příslušnost) založenou na kritériu přítomnosti dítěte a na kritériu tzv. zbytkové příslušnosti. Soud ve svém odůvodnění prakticky sám uvedl, že se nezletilá nachází a zdržuje v České republice. Podle názoru opatrovníka je třeba vyvarovat se formalistického posouzení podmínky přítomnosti nezletilé v době podání návrhu, jestliže byla neoprávněně přemístěna bez souhlasu matky otcem do Spolkové republiky Německo. Pakliže by podle názoru soudu nebyly splněny ani podmínky aplikace čl. 11 Nařízení Brusel IIb, zbývá možnost rozhodnout o návrhu na úpravu péče podle čl. 14 Nařízení Brusel IIb. Toto ustanovení umožňuje použít k založení podmínek mezinárodní pravomoci (příslušnosti) vnitrostátní mezinárodní právo procesní, které je v posuzované věci obsaženo v § 56 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Toto ustanovení umožňuje založit mezinárodní pravomoc (příslušnost) tuzemských soudů na základě českého státního občanství nezletilé. Závěry ohledně podmínek mezinárodní pravomoci (příslušnosti) pro úpravu výživy nezletilé se odvíjí od posouzení podmínek mezinárodní pravomoci (příslušnosti) ve věcech péče. Opatrovník tedy navrhoval, aby odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a vrátil věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Otec se k odvolání matky a kolizního opatrovníka vyjádřil tak, že nesouhlasí s jejich závěry, že soud prvního stupně nesprávně posoudil podmínky řízení a řádně nevyhodnotil podmínky obvyklého bydliště nezletilé. Otec se naopak v plném rozsahu ztotožňuje s právními závěry soudu, že tento ani jiný český soud není mezinárodně příslušným k projednání dané věci a že nelze vyvodit závěr o založení obvyklého bydliště nezletilé v České republice. Obvyklé bydliště nezletilé je totiž na Tchaj-wanu, a i pro případné řízení související s úpravou práv a povinností k nezletilé jsou místně příslušné tchajwanské soudy. Pojem obvyklé bydliště má být vykládán tak, že to odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě. Nezletilá se narodila na Tchaj-wanu, kde spolu předtím žili otec s matkou ve společné domácnosti a kde rovněž uzavřeli manželství. Převážnou část svého života, tedy asi 16 měsíců, strávila na Tchaj-wanu, pravidelně se tam stýkala se svými prarodiči z otcovy strany, byla plně socializovaná v rámci tamního prostředí. Do České republiky přicestovala poprvé 16. dubna 2022 a od té doby navštívila Českou republiku několikrát. Pobyt nezletilé v České republice byl rozdělen do vícero krátkodobých pobytů, které byly realizovány především za účelem návštěvy prarodičů nezletilé z matčiny strany. Záměrem rodičů nebylo vytvářet pro nezletilou v České republice trvalejší sociální a rodinné zázemí. Během krátkodobých pobytů v České republice pobývala nezletilá s otcem a matkou převážně ve vybraných ubytovacích zařízeních. Rodiče ani nezletilá tedy nemají v České republice stálé zázemí, do něhož by se cíleně a se záměrem tak pravidelně činit vraceli a považovali je za své bydliště. Nezletilá nikdy nebyla rodiči směřována pro život v České republice. Primárním komunikačním jazykem nezletilé je angličtina. Poslední místo, kde měla nezletilá bydliště na základě společného úmyslu obou rodičů, je Tchaj-wan. Nezletilá má stejně jako otec tchajwanské občanství. V socializaci nezletilé v tamějším prostředí nemůže otec pokračovat, protože mu bylo předběžným opatřením zakázáno vycestovat mimo území Evropské unie. Kromě Tchaj-wanu a České republiky pobývá nezletilá během svého života i na dalších místech. Otec nesouhlasí s označením těchto pobytů za dovolené. V mnoha případech se jednalo o dlouhodobé plnohodnotné pobývání rodiny v příslušném státě v trvání řady týdnů. Pokud nezletilá nyní pobývá na území České republiky, je to proto, že otec s matkou v současné době vedou jednání o smírném řešení úpravy práv a povinností k nezletilé a otec souhlasil, aby po dobu těchto jednání nezletilá dočasně na území České republiky pobývala. Nesouhlasí však s tím, aby se Česká republika stala obvyklým bydlištěm nezletilé. V daném řízení tedy nelze dospět k závěru, že by byl naplněn subjektivní předpoklad obvyklého bydliště, tj. úmysl. Důvodem současného pobytu nezletilé na území České republiky je především jednostranné a svévolné rozhodnutí matky bez souhlasu otce. Je nepochybné, že nezletilá má bližší vztah k Tchaj-wanu než k České republice. Otec se ohrazuje vůči tvrzení matky, že nezletilou unesl. V rámci šetření tohoto jednání otce Policie České republiky dospěla k závěru, že nedošlo ke spáchání žádného trestného činu či jiného protiprávního jednání ze strany otce. Otec nemá zájem současnou situaci komplikovat, zejména s ohledem na zájmy nezletilé, proto navrhl, aby bylo předmětné řízení po dobu vyjednávání o uzavření dohody o úpravě poměrů k nezletilé dočasně přerušeno. Pokud matka s otcem dospějí ke smírnému řešení celé situace, je otec posléze připraven ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. b) bod ii) Nařízení Rady EU 2019 /1111 přijmout příslušnost českých soudů za účelem schválení dohody rodičů o úpravě poměrů k nezletilé i pro dobu po rozvodu. Otec tedy navrhoval, aby odvolací soud rozhodl tak, že řízení se přerušuje, a pokud by tak neučinil, aby napadené usnesení potvrdil. 6. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 písm. a) a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání matky a opatrovníka jsou důvodná a jejich odvolací argumentaci je nutno z valné části přisvědčit. 7. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, soudy členského státu jsou příslušné ve věcech rodičovské odpovědnosti k dítěti, které má v době zahájení řízení obvyklý pobyt na území tohoto členského státu. 8. Podle čl. 11 odst. 1 téhož nařízení, pokud nelze zjistit obvyklý pobyt dítěte a nelze určit příslušnost podle čl. 10, jsou příslušné soudy členského státu, ve kterém se dítě zdržuje. 9. Podle čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 4/2009, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, k rozhodování ve věci vyživovacích povinností je v členských státech příslušný a) soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu, nebo b) soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nebo c) soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o osobním stavu, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran, nebo d) soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran. 10. Za stavu, kdy oba rodiče i nezletilá dlouhodobě, minimálně tedy od dubna 2022, pobývají na území Evropské unie a mají zde - konkrétně právě v České republice - evidován i administrativní trvalý pobyt, má krajský soud za to, že oba rodiče i nezletilá podléhají právní úpravě provedené příslušnými právními předpisy Evropské unie. 11. I když lze mít pochybnosti o tom, zda současným pobytem nezletilé v České republice bylo již založeno její obvyklé bydliště ve smyslu ustanovení čl. 7 odst. 1 Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 a zda lze tedy mezinárodní příslušnost soudů České republiky dovozovat z výše citovaného ustanovení, je zcela nepochybné, že naposledy se souhlasem obou rodičů pobývala nezletilá právě v České republice v obvodu Okresního soudu v Opavě. Pokud se po neshodě rodičů na konci roku 2022 otec bez dohody s matkou rozhodl nezletilou přemístit z České republiky do Spolkové republiky Německo, popř. jinam, nelze takovému protiprávnímu jednání otce přiznat právní následky. Lze tedy uzavřít, že soudy České republiky a konkrétně Okresní soud v Opavě získaly mezinárodní příslušnost k rozhodování o úpravě péče a výživy nezletilé i pro dobu po případném rozvodu manželství rodičů přinejmenším na základě ustanovení čl. 11 odst. 1 citovaného nařízení, protože pokud by nezletilá nebyla otcem bez souhlasu matky přechodně přemístěna jinam, pobývala by v době podání návrhu na zahájení řízení na území České republiky, kde i nadále pobývá. 12. Ze shora uvedených důvodů krajský soud rozhodnutí okresního soud podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. 13. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení odvolacího, dosud nebylo zapotřebí rozhodovat, neboť řízení bude pokračovat a v konečném rozhodnutí ve věci rozhodne okresní soud i o nákladech řízení, včetně případných nákladů řízení vzniklých účastníkům v tomto odvolacím řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení je za podmínek ust. § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Opavě k Nejvyššímu soudu v Brně. Ostrava 11. srpna 2023 JUDr. Renata Pospíšilová senátu předseda senátu