2 15 CO 101/2023 Číslo jednací: 15 Co 101/2023-64 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], Polská republika zastoupený advokátem [údaje o zástupci] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] o zaplacení 94 007 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2022, č. j. 159 C 35/2021-16, takto: Rozsudek okresního soudu se mění tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem pro uznání okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 94 007 Kč s úrokovým příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 23 577 Kč Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť žalovaný uznal dle okresního soudu nárok žalobkyně uplatněný žalobou, neboť se ve smyslu § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil ve věci. Okresní soud proto měl v důsledku fikce dle § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou zcela uznává. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém navrhoval jeho zrušení s tím, že výzva okresního soudu dle § 114b o. s. ř. nebyla nikdy doručena žalovanému do vlastních rukou, ale okresní soud ji doručil dne 1. 2. 2022 [jméno] [příjmení]. Nadto žalovaný poukázal na skutečnost, že okresní soud nebyl dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. 12. 2012, č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), ve věci příslušný k vydání rozhodnutí. Žalovaný má totiž bydliště na území Polské republiky a příslušný k vydání rozhodnutí by tak měl být soud v místě bydliště žalovaného. Dále žalovaný poukázal na skutečnost, že některé dílčí smlouvy byly uzavírány ve [obec], a tedy nejméně řízení ohledně těchto smluv mělo být vedeno u Okresního soudu ve Frýdku-Místku. 3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného s tím, že žalobkyně nenese případnou odpovědnost za pochybení okresního soudu při vydání rozsudku pro uznání. Dále poukázala na skutečnost, že nařízení Brusel I bis neupravuje pouze mezinárodní příslušnost, ale i příslušnost místní, a protože závazky byly splněny mimo jiné i v [obec]. Proto má žalobkyně za to, že je tím nepochybně dána i místní příslušnost Okresního soudu v Ostravě. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu (neboť takto byl odvolacímu přezkumu odvoláním žalovaného otevřen), a to včetně řízení vydání tohoto rozsudku předcházejícího. 5. V prvé řadě se odvolací soud zabýval námitkou mezinárodní a místní nepříslušnosti Okresního soudu v Ostravě vznesenou žalovaným. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné zmínit, že jak vyplývá z čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis, může být osoba, která má bydliště v jednom členském státu (v tomto případě v Polské republice), žalována u soudu v jiném členském státu, pokud v místě sídla tohoto soudu měl být (či byl) splněn závazek vyplývající ze smlouvy, z níž vznikl nárok uplatněný žalobou. Žalobkyně přitom žalobou uplatnila nároky vyplývající z kupních smluv (splněných dodáním věci v České republice) a rovněž na základě smlouvy o nájmu věci (splněné poskytnutím služby nájmu rovněž v České republice). Je tak evidentní, že je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky Odvolací soud souhlasí se žalovaným v tom, že mezinárodní příslušnost ve smyslu nařízení Brusel I bis určuje současně i místní příslušnost soudů v České republice. 6. Zboží bylo dle kupních smluv dodáváno jak v [obec] (v případě faktury [číslo] faktury [číslo]), tak i v [obec] a [obec] a zboží na základě smlouvy o nájmu bylo žalovanému poskytnuto v [obec]. Je tak možno dovodit, že jak závazek dodat zboží dle kupní smlouvy, tak i závazek k poskytnutí zboží, které bylo předmětem nájmu, byly splněny v [obec]. Místní příslušnost Okresního soudu v Ostravě je tak u těchto nároků zcela zřejmá. Pokud u některých kupních smluv došlo k dodání zboží i v jiných místech ([obec] a [obec]), má odvolací soud za to, že je nutno upřednostnit okolnost, že všechny realizační kupní smlouvy vznikly na základě jedné rámcové smlouvy a úzce spolu tedy souvisejí. Zcela zřejmá je i časová souvislost jednotlivých uzavřených realizačních kupních smluv, neboť byly uzavřeny v rozmezí 25. 5. 2021 až 17. 6. 2021. Na základě této věcné a časové souvislosti pak odvolací soud dospěl k závěru, že pokud žalobkyně podala žalobu u všech těchto souvisejících nároků u Okresního soudu v Ostravě, je možno dovodit jeho místní příslušnost. Pokud tedy tento soud o věci jednal a rozhodl o ní, nelze v tom spatřovat jakoukoliv nesprávnost. 7. Odvolací soud tedy dále přistoupil k samotnému přezkumu napadeného rozsudku (jakožto rozsudku vydaného ve formě rozsudku pro uznání) ve smyslu § 212a odst. 4 o. s. ř., tedy pouze z důvodů uvedených v § 205b o. s. ř. Odvolací soud předesílá, že při přezkoumání rozsudku pro uznání není vázán odvolacími důvody uvedenými odvolatelem a správnost rozsudku pro uznání je povinen přezkoumat i tehdy, není-li odvolatelem uplatněn žádný z pohledu § 205b o. s. ř. relevantní odvolací důvod. Odvolací soud proto správnost rozsudku pro uznání při respektování § 212a odst. 2 o. s. ř. přezkoumal i z hlediska splnění všech formálních předpokladů potřebných pro jeho vydání a dále z pohledu případných vad dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. 8. V rámci přezkumu odvolací soud žádnou z případných vad dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. neshledal a tato ostatně nebyla ani ze strany žalovaného namítána. Pro další výsledek odvolacího řízení proto byla podstatná pouze otázka, zda byly splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání dle §153a o. s. ř. ve vazbě na § 114b o. s. ř., a to zejména z pohledu, zda byla výzva dle tohoto ustanovení řádně doručena žalovanému do vlastních rukou dle § 114b odst. 4 o. s. ř. 9. Výzva k vyjádření se k žalobě podle § 114b odst. 1 o. s. ř., která je podkladem nastolení fikce uznání dle tohoto ustanovení, musí být žalovanému doručena dle § 114b odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou. Odvolací soud má za to, že tato základní podmínka nebyla v tomto případě splněna, neboť okresní soud zaslal žalovanému tuto výzvu na adresu [adresa], Polská republika, kde ji dne 1. 2. 2022 převzala [jméno] [příjmení]. Není tak možno jakkoliv dovodit, že by tato výzva byla doručena do vlastních rukou žalovaného. Proto ani ve vztahu k žalovanému nemohly nastat účinky fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. Nedošlo-li ke kvalifikovanému uznání nároku žalovaným, pak současně nebyly ani splněny předpoklady pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a odst. 1 a 3 o. s. ř. Pokud pak okresní soud na základě této fikce rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání, je nutno jeho rozhodnutí považovat za nesprávné. 10. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek okresního soudu změnil tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Tím pominul také účinek závislého výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným. 11. V dalším průběhu řízení pak okresní soud rozhodne o věci na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které do té doby vyjdou v řízení najevo. V novém rozhodnutí pak okresní soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (jednotlivé samostatné nároky žalobkyně nepřesahují částku 50 000 Kč). Ostrava 13. června 2023 Mgr. Dagmar Gottwaldová předsedkyně senátu