č. j. 65 A 38/2023-53       ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: L. K., narozený dne X   bytem X   zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně   sídlem Legerova 148, 280 02  Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje   sídlem Jeremenkova 40a, 779 00  Olomouc   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2023, č. j. KUOK 42943/2023   takto:   I.  Žaloba se zamítá. II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Městský úřad Jeseník, Odbor dopravy a silničního hospodářství (dále jen „správní orgán I. stupně“) zamítl rozhodnutím ze dne 11. 3. 2020, č. j. MJ/13470/2020/ODSH/Iva, námitky žalobce proti provedení záznamu 12 bodů v registru řidičů na podkladě pěti záznamů bodů ke dni 4. 1. 2016 a provedené záznamy potvrdil podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). 2. Žalovaný nejprve rozhodnutím ze dne 4. 6. 2020 zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalobu proti tomto rozhodnutí zamítl zdejší soud rozsudkem ze dne 27. 1. 2021, č. j. 65 A 78/2020-70. Následně ale Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 10. 3. 2023, č. j. 4 As 34/2021-61 zrušil jak rozsudek zdejšího soudu, tak rozhodnutí žalovaného s odůvodněním, že žalovaný nezohlednil doplnění odvolání žalobce, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. 3. Žalovaný proto rozhodoval o odvolání žalobce opětovně, a to v záhlaví označeným rozhodnutím, kterým znovu odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. B) Shrnutí obsahu podání účastníků 4. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Žalobní body soud shrnuje takto: a)    žalovaný nerespektoval odvolací důvody a nezabýval se předloženými důkazními prostředky dokládajícími, že ustálenou správní praxí je posuzovat v řízení o námitkách proti záznamu bodů jednotlivé podklady z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů (viz č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo ze dne 6. 1. 2020, č. j. MUCE 20786/2019 SO, č. j. KUJCK-24343/2020 ze dne 13. 2. 2020, či č. j. ŘP/741/19-16/Ka. U krajských úřadů by dle zásady legitimního očekávání měla existovat shodná praxe při posuzování obdobných věcí, přesto žalovaný uvedl, že pokutové bloky posuzovat nemůže a posuzoval jen oznámení policie o spáchání přestupků, ta však sama o sobě nejsou dostatečnými podklady pro záznam bodů; b)   pokutové bloky série X č. X a série X č. X nesplňují požadavek dostatečné individualizace skutku, naproti tomu blok série X č. X ano, je tedy zřejmé, že i přes specifičnost blokového řízení a pokutového bloku samotného lze vydat rozhodnutí splňující zákonné požadavky; c)    z pokutového bloku musí být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době jeho spáchání, mělo by být jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou zákonnou povinnost porušil. Argument, že přestupce dal podpisem pokutového bloku souhlas nejen s tímto druhem projednání, ale i se správností takového rozhodnutí, je nesprávný, neboť od přestupce nelze očekávat znalost práva, tudíž nemůže za správnost rozhodnutí odpovídat; d)   pokutové bloky ze dne 4. 1. 2016, 4. 3. 2015, 14. 3. 2014, 23. 4. 2013 a 25. 6. 2010 jsou nezpůsobilé pro záznam bodů, neboť v nich přestupek není vymezen konkrétním, individualizovaným jednáním. Z bloků není patrno komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení. Názvy obcí, ulic a právní kvalifikace přestupku jsou neúplné a zkratkovité, což znemožňuje posouzení oprávněnosti uložené sankce. Taktéž údaje o výši uložených sankcí jsou neúplné či chybí a z pokutových bloků není možné ověřit, zda výše sankce vyjádřená čísly odpovídá výši sankce vyjádřené slovně. Dále není dle žalobce v pokutových blocích uvedeno místo, kdy byly pokutové bloky vydány, a nelze z nich zjistit, zda byly vydány oprávněnou osobou. Datum vyhotovení pokutových bloků a jejich převzetí a podpis žalobce nejsou dostatečně zřetelné. Bloky jsou nečitelné a obsahují strohé a zkratkovité formulace, jejichž nepřípustnost vyslovil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39. 5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Upozornil, že rozhodnutí jiných úřadů nebyla k odvolání přiložena, tudíž se jimi nemohl detailně zabývat. Dále zdůraznil, že správní orgán I. stupně si navzdory absenci jakýchkoli konkrétních námitek opatřil všechny dostupné pokutové bloky a tyto posoudil z hlediska jejich způsobilosti být podkladem pro záznam bodů, a následně také zkontroloval, zda byly body zaznamenány v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Dále žalovaný stejně jako v napadeném rozhodnutí popsal skutečnosti vyplývající z pokutových bloků a v případě bloku ze dne 25. 6. 2010, který byl již skartován, z oznámení o pokutě, které dle žalovaného bylo dostatečným podkladem pro záznam bodů. C) Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl bez jednání. 7. Krajský soud předně uvádí, že žaloba prakticky nedoznala žádných změn, oproti žalobě směřující proti prvému rozhodnutí žalovaného. Proto ani krajský soud nehodlá vymýšlet nová slova, aby žalobci sdělil totéž. 8. Ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ukládá žalobci povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné, přičemž každý žalobní bod je způsobilý projednání v té míře obecnosti, ve které byl formulován. Uvedl-li proto žalobce obecně (jako nadpis dílčí kapitoly žaloby) pouze „Nerespektování odvolacích důvodů“, jedná se o výtku nenaplněnou jakýmkoli konkrétním skutkovým obsahem, a proto se jí soud nemohl nijak blíže zabývat. Úkolem soudu jakožto nestranného posuzovatele není za žalobce žalobní body domýšlet. Pouze v obecné rovině krajský soud uvádí, že žalovaný napravil vadu, kterou mu vytkl Nejvyšší správní soud a obsahem doplnění odvolání se zabýval a s uplatněnými námitkami se vypořádal. 9. Dále krajský soud uvádí, že absence reakce žalovaného na v žalobě specifikovaná rozhodnutí jiných správních orgánů nemůže činit žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, neboť ve správním spisu soud ověřil, že žalobce tato rozhodnutí ani jakákoli jiná rozhodnutí, která by svědčila o existující správní praxi, k odvolání ani jeho doplnění nedoložil. Učinil tak teprve k žalobě. 10. Správní praxe zakládající legitimní očekávání ve smyslu § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř.“), je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (případně i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Této zásady se lze proto stěží dovolávat odkazem na několik rozhodnutí jiných správních orgánů v téže agendě, nadto rozhodnutí prvostupňových. Zásada tak byla žalobcem nesprávně aplikována. Poukázat lze v této souvislosti na bohatou a ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, který např. v rozsudku ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018-40, v reakci na totožné argumenty (ve věci tamního stěžovatele  zastupoval týž advokát) uvedl: „V této souvislosti NSS připomíná relativní vázanost správních orgánů dosavadní správní praxí (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, čj. 6 Ads 88/2006-132, č. 1915/2009 Sb. NSS). Stěžovatelem předložená čtyři rozhodnutí jiných správních orgánů neprokazují, že zde existuje správní praxe, jež by stěžovateli zakládala legitimní očekávání. Mohla nanejvýš prokazovat to, že v aplikaci rozhodných právních norem panuje mezi jednotlivými krajskými úřady (resp. správními orgány I. stupně) jistá nejednotnost, kterou je vhodné odstranit. K odstraňování nejednotnosti ve výkladu právních předpisů v oblasti správního práva je povolán především právě NSS).“ 11. Pro úplnost soud uvádí, že rozhodnutí, která žalobce připojil k žalobě, jsou co do hodnocení obsahových náležitostí jednotlivých pokutových bloku, zcela souladné se závěry, které učinily i správní orgány v posuzované věci. Zcela nepochopitelná je zejména skutečnost, že se žalobce v žalobě dovolává legitimního očekávání „odlišné“ správní praxe spočívající v nevycházení v řízení o námitkách proti záznamu bodů toliko z oznámení o uložení pokuty, neboť z obsahu správního spisu vyplývá, že správní orgán I. stupně v posuzované věci zcela v souladu s požadavky žalobce pokutové bloky opatřil a jejich obsahem se v rozhodnutí podrobně zabýval on a po něm znovu i žalovaný. 12. Krajský soud zdůrazňuje, že ustálená judikatura důsledně rozlišuje na jedné straně řízení o jednotlivých přestupcích (v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) oproti řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. Předměty těchto řízení jsou totiž odlišné. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44). 13. Pouze jsou-li konkrétními námitkami zpochybněny skutečnosti obsažené v oznámení policie o uložení pokuty za přestupek, pak je třeba, aby správní orgán vyžádal další důkazy, např. v podobě příslušných částí pokutového bloku, které by prokázaly, že přestupek byl s účastníkem v blokovém řízení skutečně projednán, a tedy existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů (rozsudek ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010-76, č. 2145/2010 Sb. NSS). 14. Krajský soud se však ztotožňuje s žalovaným, že v posuzované věci opatřil a přezkoumával správní orgán I. stupně předmětné pokutové bloky nadbytečně. Zda je třeba doplnit správní spis o vydané pokutové bloky, či jiná rozhodnutí, na jejichž podkladě bylo vytvořeno oznámení o uložení pokuty, je totiž vždy třeba posuzovat individuálně v závislosti na kvalitě uplatněných námitek. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že povinnost správního orgánu vyžádat si pokutový blok v daném typu řízení, obsahuje-li oznámení o přestupku potřebné náležitosti, nastupuje pouze v případě konkrétního tvrzení žalobce, které je způsobilé vzbudit důvodné pochybnosti o správnosti provedeného záznamu v registru řidičů. V rozsudku ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011-74 Nejvyšší správní soud s odkazem na dřívější rozsudek ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010-76, publ. pod č. 2145/2010 Sb. NSS, uvedl: „(…)oznámení o uložení blokové pokuty není nezpochybnitelným důkazem o tom, že řidič přestupek spáchal. V případě, že se v řízení vyskytnou pochybnosti o údajích zde zaznamenaných, je nutné vycházet i z dalších důkazů. Nejvyšší správní soud však dále zdůrazňuje, že tyto závěry nelze chápat tak, že ke zpochybnění údajů oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, které  zakládá povinnost správního orgánu vyžádat další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, dochází vždy, když řidič namítne, že přestupek nespáchal nebo že si jej není vědom. Je totiž třeba rozlišit případy, kdy řidič pouze uvede, že se přestupku nedopustil, a případy, kdy současně uvede skutečnosti konkretizující toto tvrzení, např. že se v době údajného spáchání přestupku nacházel v jiném místě nebo že v tuto dobu vozidlo neřídil, případně svá tvrzení podloží navrženými důkazy.“ 15. Žalobce však v námitkách proti záznamu bodů ze dne 11. 1. 2016 toliko obecně konstatoval, že proti záznamům bodů vznáší námitky, aniž by je jakkoli konkretizoval, a dále v žádosti o přerušení řízení ze dne 22. 2. 2016 požádal správní orgán o posouzení způsobilosti podkladů pro záznam bodů. Žádné konkrétní námitky, jež by vyvolávaly nutnost porovnávat obsah oznámení o uložení pokuty se samotným pokutovým blokem, žalobce neuplatnil. Správní orgán I. stupně tudíž, neměl-li sám pochybnosti, nebyl povinen pokutové bloky vyžadovat, a když už tak jedině k ověření skutečnosti, zda jsou tyto bloky podepsány obviněným z přestupku. 16. Krajský soud tudíž shrnuje, že žalobní námitka, že správní orgány nevycházely při vydání rozhodnutí z pokutových bloků, se zcela míjí s obsahem správního spisu, a zásada ochrany legitimního očekávání byla žalobcem zcela nesprávně aplikována. Žalobní bod a) je tak v celém rozsahu nedůvodný. 17. V řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda deliktní jednání, které je v rozhodnutí popsáno, spočívá v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému deliktnímu jednání dle přílohy k zákonu o silničním provozu. Nelze však s ohledem na zásadu presumpce správnosti aktů orgánu veřejné moci akceptovat právní názor, že v řízení o námitkách podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu se přestupci opětovně otvírá prostor pro uplatnění jakýchkoliv námitek, které mohl uplatnit v řízení o přestupku. 18. Námitkami, ve kterých přestupce upozorňuje na formální nedostatky pokutových bloků, se mohou správní orgány zabývat pouze do té míry, v jaké mohou zpochybnit způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam. Namítaná pochybení musí být natolik závažná, že oznámení či rozhodnutí podle § 123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec použít, např. z důvodu jeho nesrozumitelnosti, či dokonce nicotnosti (srov. např. rozsudky NSS ze dne 30. 5. 2011, č. j. 2 As 19/2011-87; či ze dne 26. 5. 2016, č. j. 7 As 63/2016-49, bod 19). 19. Výčtem typových vad pokutových bloků bez vztahu ke konkrétním v posuzované věci relevantním podkladům, který žalobce učinil součástí žaloby se krajský soud pro jejich obecnost nezabýval. Nedůvodný je dále žalobní bod b), neboť pokutové bloky série X č. X a série X č. X nebyly v posuzované věci vůbec použity. Namítal-li žalobce jejich existenci jako ukázku toho, že některému z policistů se podařilo pokutový blok vyplnit způsobem z pohledu žalobce bezvadným, pak krajský soud připomíná žalobci, že soudům rozhodujícím ve správním soudnictví je svěřena ochrana veřejných subjektivních práv osob, nikoli stráž nad dokonalostí úkonů správních orgánů. Nelze proto dovozovat nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí z porovnávání správních aktů vydaných různými správními orgány a vyhodnocování toho, kterému policistovi se podařilo nejpodrobněji vyplnit pokutový blok. 20. Žalobce sice následně v žalobě namítl i řadu vad konkrétních částí (kolonek) jednotlivých pokutových bloků, obsahově jsou však i tyto námitky opět pouze obecné a neobsahují žádné konkrétní tvrzení o natolik závažné vadě, která by činila pokutové bloky nezpůsobilými podklady pro záznam bodů ve smyslu citované judikatury. Žalobce dokonce paradoxně podle vytýčené šablony vytýká nečitelnost a nedostatky vyplnění jednotlivých kolonek i pokutovému bloku ze dne 25. 6. 2010, který však jako jediný z podkladů pro záznam předmětných 12 bodů nebyl správním orgánem opatřen, jelikož byl již v době konání námitkového řízení skartován, a to vše přesto, že na nepřípadnost této námitky jej soud již upozornil v předchozím rozsudku. 21. Ačkoli žalobce namítl nečitelnost v blocích vyplněných údajů, krajský soud se přesvědčil, že vyplněné údaje jsou ve všech případech bez potíží čitelné a kolonky jsou vyplněny tak, že obsahují veškeré potřebné údaje k dostatečné individualizaci skutku. Předně je v nich dostatečně identifikován žalobce jako přestupce. Rodné číslo, jehož se žalobce dovolává, není obligatorní náležitostí pokutového bloku, identifikace jménem, datem narození a adresou spolu s údajem o osobním dokladu, z něhož byly tyto údaje ověřeny, je zcela dostatečná. V posuzované věci je nicméně v pokutových blocích uvedeno vedle data narození i čtyřčíslí rodného čísla za lomítkem. Ze všech pokutových bloků je zjistitelné, jaké vozidlo žalobce řídil, kdy, kde a jakého jednání se dopustil, jak bylo toto jednání právně kvalifikováno a v jaké výši mu byla uložena pokuta. 22. Za lichou považuje soud námitku absence výslovné zmínky o tom, že žalobce porušil stanovené povinnosti za jízdy a v postavení řidiče. Ve všech pokutových blocích, jimiž byl žalobce pokutován za to, že nebyl připoután bezpečnostním pásem, je výslovně uvedeno, že se tak stalo „za jízdy“ nebo „při řízení vozidla“. V pokutovém bloku ze dne 14. 3. 2014, č. X, série X ani v oznámení o uložení pokuty ze dne 7. 7. 2010, které se týkaly pokuty za držení mobilního telefonu v ruce, sice není výslovně uvedeno, že se tak stalo za jízdy, nicméně ve spojení s § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, který je v bloku i oznámení uveden, nelze než učinit logický závěr, že se tak za jízdy stalo. 23. Dle krajského soudu je třeba dále odmítnout námitku vůči identifikaci místa spáchání přestupku (vyplnění kolonky č. 5), neboť případná nepřesnost v označení místa spáchání přestupku nemůže mít vliv na skutečnosti posuzované správním orgánem v řízení o námitkách proti záznamu bodů. Nedostatečně konkrétní vymezení místa spáchání přestupku může mít v některých případech sice vliv na právní kvalifikaci skutku, ta však v řízení o námitkách proti záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče nemůže být úspěšně namítána. Krajský soud přesto hodnotí nad rámec nutného odůvodnění konkretizaci místa spáchání přestupku v předmětných blocích za zcela dostatečnou. 24. Nezbytná zkratkovitost údajů v pokutovém bloku není na úkor nezaměnitelnosti skutku. Uvedený způsob záznamu na pokutových blocích aproboval i Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích, např. ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20, či ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39. Výtka nejednoznačné specifikace žalobcem porušené právní povinnosti je neakceptovatelným formalismem. Zkráceně formulovaná právní kvalifikace (§ 6/1a) z. č. 361/2000 Sb. či § 7/1 c) z. č. 361/200 Sb.), tj. nahrazení zkratky „odst.“ lomítkem, či specifikace zákona toliko jeho číslem, pod nímž byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, nečiní dle závěru soudu průměrně inteligentnímu člověku sebemenší interpretační potíže. Jedná se tedy o případ, kdy zkratkovitě uvedený údaj nemá vliv na jednoznačnost zaznamenaných údajů. 25. Všechny bloky rovněž obsahují označení oprávněné úřední osoby a její podpis a rovněž podpis žalobce, včetně data a místa vydání bloku. Nečitelným je v kopii pokutového bloku ze dne 23. 4. 2013 uvedení místa vydání bloku (kopie je vybledlá), což však samo o sobě nezpůsobilost pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů nevyvolává. Z pokutového bloku je zřejmé, kdo, kdy a jakého jednání se dopustil, jaký přestupek v něm byl kvalifikován, je zřejmá výše pokuty a za jaký přestupek byla uložena, je zde uvedena oprávněná úřední osoba a její podpis, podpis přestupce a datum. Krajský soud proto neshledal žádný z pokutových bloků nezpůsobilým pro zápis bodů. Žalobní body c) a d) jsou tudíž také nedůvodné. D) Závěr a náklady řízení 26. Jelikož neshledal krajský soud žalobní body důvodnými, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když plně procesně úspěšnému žalovanému nevznikly podle obsahu spisu v tomto soudním řízení žádné náklady přesahující jeho obvyklou úřední činnost. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.   Olomouc 11. října 2023     Mgr. Barbora Berková v. r. předsedkyně senátu                       Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.