č. j. 65 A 69/2019-62         ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobkyně: B. W., a.s., IČO X sídlem J. 32/25, X P. zastoupená advokátem JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., LL.M. sídlem Pobřežní 394/12, 186 00 Praha proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2019, č. j. 25824-3/2019-900000-311, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Návrh na moderaci uložené pokuty se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci, žaloba a vyjádření žalovaného 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, jímž žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 16. 4. 2019, č. j. 40491/2019-580000-12. Posledně uvedeným rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku uvedeného v § 123 odst. 3 písm. g) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2019 (dále jen „zákon o hazardních hrách“), kterého se měla dopustit tím, že v provozovně C. B. na adrese M. n. 8, U. minimálně od 2. 10. 2018, 14:20 hodin do 3. 10. 2018, 14:00 hodin provozovala kasino v rozporu s § 68 zákona o hazardních hrách, neboť nedodržela zákonem stanovený počet nejméně 30 povolených herních pozic technické hry, jelikož v důsledku nefunkčního technického herního zařízení výr. č. X provozovala v kasinu pouze 29 povolených herních pozic technické hry. Za tento přestupek jí byla uložena pokuta 25 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. 2. Žalobní námitky lze shrnout následovně: -          Žalobkyně neporušila § 68 odst. 5 zákona o hazardních hrách, neboť ten stanoví, že v kasinu může být technická hra provozována nejméně na 30 herních pozicích. Použití slova může znamená, že záleží na provozovateli, kolik herních pozic technické hry v kasinu umístí. Jestliže v kasinu může být umístěno nejméně 30 herních pozic technické hry, bude souladné se zákonem, když jich tam bude i 20 nebo 40. Pokud chtěl zákonodárce stanovit dolní hranici počtu herních pozic technické hry, měl použít jinou formulaci, např. musí být provozováno nejméně 30 herních pozic technické hry. Tak to udělal např. v ustanovení § 68 odst. 4 zákona o hazardních hrách. Každopádně se jedná o nejasné ustanovení a správní orgány měly aplikovat zásadu in dubio pro mitius. Ustanovení § 68 odst. 5 zákona o hazardních hrách ukládá provozovateli, aby v kasinu provozoval pouze povolené herní zařízení, nestanoví však, že se musí jednat o zařízení funkční, resp. zapnuté. Je nutné počítat s tím, že u technické hry může docházet k technickým závadám. Výklad žalovaného, že musí být po celou dobu provozování kasin funkčních 30 herních pozic technické hry, je mylný. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by měla základě odst. 7 a 35 základního povolení vydaného Ministerstvem financí přerušit provoz všech herních pozic technické hry. Ministerstvu je podle žalobkyně nutné hlásit jen odstávky vzniklé z důvodu mimořádných událostí, které ohrožují cíle chráněné zákonem. Muselo by se jednat o odstávku trvající minimálně několik dní, aby bylo možné jí identifikovat, analyzovat, vyhodnotit a oznámit. Takovou odstávkou nelze rozumět okamžité servisní zásahy. U nich dojde k jejich odstranění dříve, než je reálně možné je nahlásit. Výklad žalobkyně přijal i celní úřad, žalovaný to však nereflektoval a s porušením popsané povinnosti ve svém rozhodnutí operuje. Správní orgány žalobkyni vytýkaly, že v důsledku 1 nefunkčního zařízení neumožnila účast na technické hře alespoň 30 zákazníkům současně. Zcela však rezignovaly na zjišťování toho, zda skutečně a jak dlouho byla některému ze zákazníků odepřena možnost hrát technickou hru. -          Rozhodnutí celního úřadu je nepřezkoumatelné, neboť ve svém rozhodnutí celní úřad uvedl toliko soupis podkladů, ze kterých vycházel, ale již neuvedl, jak je vyhodnotil, proč vycházel právě z nich apod. Žalovaný to aproboval, proto je nepřezkoumatelné i jeho rozhodnutí. -          Správní orgány nezákonně použily jako důkaz záznamy z monitorovacích zařízení. Ty lze podle § 72 zákona o hazardních hrách použít toliko ke kontrole vstupu do kasina, monitorování prostoru herny, kde dochází k identifikaci a registraci účastníků hry a monitorování jednotlivých hracích stolů. Nelze je použít k provádění abstraktní kontroly a pomocí nich zjišťovat, zda případně nedošlo k porušení zákona. V návaznosti na posledně uvedenou námitku došlo k porušení zákazu sebeobviňování pramenícího z čl. 37 a 40 Listiny základních práv a svobod. Tuto zásadu lze vymezit tak, že se jedná o právo osoby nepřispívat aktivní činností k vlastnímu obvinění a zákaz donucování k takovému jednání. -          Přestupkem může být podle § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění účinném do 25. 2. 2020 (dále jen „přestupkový zákona“) jen společensky škodlivý protiprávní čin. Jednání, které je žalobkyni vytýkáno, nedosahuje intenzity společenské škodlivosti. Žalovaný nesprávně aplikoval pravidla pro ukládání sankce. Konkrétně žalobkyni přičetl podle § 40 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona k tíži, že spáchala na úseku hazardních her vícero přestupků, když jen v roce 2018 byla 12krát pravomocně potrestána za přestupky na úseku hazardních her. Podle uvedeného ustanovení však lze přičíst k tíži jen stejnorodou recidivu, tedy případy, kdy byl přestupce v minulosti potrestán za porušení téže skutkové podstaty. Výše uložené pokuty navíc nebyla řádně odůvodněná. V rozhodnutí není uvedeno, jaký vliv měla kritéria posuzovaná žalovaným na výslednou výši sankce, jak byla kritéria definována a kdo je stanovil. Žalobkyně navrhla, aby soud od uložení pokuty upustil, resp. jí snížil. 3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Jelikož se žalobní námitky shodují s námitkami uplatněnými v podaném odvolání, odkázal na napadené rozhodnutí. 4. Krajský soud předně rozsudkem ze dne 20. 4. 2021, č. j. 65 A 69/2019-34 zrušil napadené rozhodnutí, protože dospěl k závěru, že při výkladu pojmu provozování herních pozic technické hry ve smyslu § 68 odst. 5 zákon o hazardních hrách je nutné vycházet z definice pojmu provozování hazardní hry upravené v § 5 téhož zákona, dle nějž je nutné za provozování hazardní hry považovat též činnost technického charakteru směřující k zajištění vlastního provozu, proto bylo namístě aby se žalovaný v dalším řízení zabýval tím, zda žalobkyně podnikala nějaké kroky k odstranění závady na zařízení č. X. S tímto názorem se neztotožnil Nejvyšší správní soud (NSS), který rozsudkem ze dne 28. 4. 2023, č. j. 3 As 128/2021-32 zrušil rozsudek zdejšího soudu. Podle NSS mají oba pojmy různý obsah. Provozováním herní pozice technické hry ve smyslu § 68 odst. 5 zákon o hazardních hrách se rozumí stav, kdy je technická hra funkční a připravena k okamžitému použití účastníkem hazardní hry (srov. odst. 23 uvedeného rozsudku NSS). Tímto názorem je zdejší soud vázán podle § 110 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). B. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s., přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. K namítané nepřezkoumatelnosti 6. Krajský soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť jen přezkoumatelné rozhodnutí může být způsobilým předmětem soudního přezkumu. Krajský soud na úvod připomíná, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Obecně lze za nesrozumitelné považovat takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jakým způsobem bylo rozhodnuto, jehož výrok je vnitřně rozporný nebo nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, dále takové rozhodnutí, z něhož není patrné, které osoby jsou jeho adresátem, kdo byl rozhodnutím zavázán apod. V případě nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů pak soud posuzuje, zda se správní orgán v rozhodnutí vypořádal se všemi okolnostmi, které uplatnil účastník, a zda srozumitelným způsobem uvedl, jaké skutečnosti vzal při svém rozhodování za prokázané a kterým naopak nepřisvědčil, jakými úvahami byl ve svém rozhodování veden, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a které důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je však vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. 7. Žalobkyně nepřezkoumatelnost rozhodnutí celního úřadu, resp. žalovaného spatřovala v tom, že v rozhodnutí celního úřadu je toliko uveden soupis podkladů, ze kterých vycházel, aniž by vysvětlil, jak je vyhodnotil a proč vycházel právě z nich. 8. Žalobkyně ve své námitce zcela pomíjí, že celní úřad na str. 2 a 3 svého rozhodnutí vyjmenoval jednotlivé podklady, ze kterých vycházel, a hned v následujícím odstavci uvedl, jaké skutečnosti z nich zjistil. Jednotlivé podklady se vztahovaly ke skutkovému stavu, který navíc žalobkyně ani v žalobě nerozporuje. Námitka není důvodná. Námitky související s aplikací § 68 odst. 5 zákona o hazardních hrách 9. Podle § 68 odst. 4 zákona o hazardních hrách platí, že v kasinu musí být umožněna hra nejméně u 3 hracích stolů živé hry, a to po celou provozní dobu kasina. Odst. 5 stanoví, že v kasinu, ve kterém je provozována technická hra, může být provozováno nejméně 30 povolených herních pozic technické hry. Podle odst. 6 platí, že v kasinu, ve kterém je provozována technická hra, může být s každým dalším hracím stolem živé hry, provozovaným nad minimální počet stanovený v odstavci 4, provozováno nejvýše 10 povolených herních pozic technické hry. To neplatí pro kasino, ve kterém je po celou provozní dobu kasina umožněna hra nejméně u 10 hracích stolů živé hry. 10. Zákon o hazardních hrách rozeznává celkem 2 druhy herních prostor – hernu a kasino (srov. § 65 odst. 1). Z ustanovení § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 uvedeného zákona vyplývá, že vymezujícím kritériem, které oba druhy herních prostor odlišuje, je druh hazardní hry, která je v daném herním prostoru provozována jako hlavní. V herně je to technická hra, v kasinu pak živá hra. Z § 68 zákona o hazardních hrách dále vyplývá, že v kasinu musí být provozovány alespoň 3 hrací stoly živé hry. Vedle živé hry může provozovatel v kasinu provozovat mj. také technickou hru (§ 68 odst. 3). Pokud se rozhodne tak učinit, je podle § 68 odst. 5 uvedeného zákona povinen provozovat nejméně 30 povolených herních pozic technické hry. Tomu odpovídá užití slova nejméně, která má vyjádřit spodní hranici počtu provozovaných herních pozic technické hry. Užité slovo může proto neznamená, že je na vůli provozovatele, zda dodrží limit 30 provozovaných herních pozic technické hry, ale znamená možnost provozovatele vedle živé hry provozovat i technickou hru. Při tomto rozhodnutí ale musí být dodržen limit 30 provozovaných herních pozic technické hry. Jinak řečeno, buď 30 herních pozic technické hry, nebo žádná. Již z provedeného gramatického výkladu vyplývá, že názor žalobkyně není správný. K obdobnému závěru lze dojít také na základě výkladu teleologického. Stanovený limit počtu herních pozic technické hry je výrazem přísné regulace státu nad provozováním hazardních her. Tímto limitem zákonodárce hodlal omezit počet kasin, zejména malých kasin, a tím snížit počet míst, kde lze hazardní hry hrát. Ne každý potenciální provozovatel kasina je totiž schopen a ochoten dodržet limit 30 herních pozic technické hry. 11. Uvedený závěr vyplývá také z důvodové zprávy k § 68 zákona o hazardních hrách, ve které je uvedeno, že „V rámci kasina se provozuje primárně živá hra. Společně s živou hrou může být v kasinu provozována i technická hra a bingo. Kasino představuje herní prostor s vysokou mírou společenských rizik, a to i v kontextu ostatních hazardních her. Z uvedeného důvodu tak nová úprava obsahuje řadu zákonných omezení, a to ve formě minimálního počtu možných povolených herních pozic technické hry a minimální počet hracích stolů aktivně zajišťujících nabídku živé hry. Zákon dále stanovuje, že společně s každým hracím stolem živé hry lze provozovat maximálně dalších 10 herních pozic technické hry. Zákon tak dává provozovateli kasina možnost umístit si do herního prostoru i větší počet technických zařízení, avšak za podmínky otevření dalšího hracího stolu. Zákon současně stanovuje povinnost umožnit po celou provozní dobu hru minimálně u tří hracích stolů živé hry, což má zabránit vzniku tzv. kvazikasin, kdy se jedná fakticky o hernu, avšak provozovanou pod označením kasino. Účelem těchto omezení je zmírnění, resp. eliminace a především předcházení případných negativním dopadům neodlučitelně spojených s provozem kasin (např. zvýšená kriminalita, rušení nočního klidu, narušování běžného denního života, vyšší a častější možnost prohry, zadluženost aj.). Ve spojení s ostatními ustanoveními nového zákona je účelem tohoto ustanovení, obdobně jako je tomu u herny, v duchu názorů Evropské unie a i Ústavního soudu České republiky (provozování hazardních her je stavěno na okraj běžné společnosti), rozumně regulovat výskyt a konečné umístění kasin na území daných obcí, které nebylo doposud řádně regulováno. Stanovení limitů počtu herních pozic technické hry a počtu herních stolů živé hry v kasinu také zcela koreluje se závěry odborných studií, v rámci nichž bylo dospěno k závěru, že škodlivá není koncentrace hazardních her, ale jejich dostupnost, tj. možnost navštívit kasino na každém rohu ulice“ (podtržení provedl krajský soud pro zdůraznění; důvodová zpráva k zákonu č. 186/2016 Sb., sněmovní tisk č. 578/0, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, 7. volební období, dostupná na www.psp.cz). 12. Pro úplnost lze poukázat také na obdobný limit u heren upravený v § 67 odst. 5 zákona o hazardních hrách, jenž stanoví, že v herně lze provozovat nejméně 15 herních pozic technické hry. Zde však provozovatel na rozdíl od kasina nemá na výběr, zda bude v herně provozovat technickou hru, neboť provozování technické hry je hlavní činností herny. Proto také v uvedeném ustanovení absentuje slovo může. 13. Soud se dále zabýval námitkou, podle které z ustanovení § 68 odst. 5 zákona o hazardních hrách nevyplývá, že by po celou dobu provozu musela být všechna zařízení funkční nebo zapnutá. 14. Žalovaný k této námitce na str. 6 napadeného rozhodnutí uvedl, že pokud se provozovatel kasina rozhodne provozovat technickou hru, musí provozovat nejméně 30 herních pozic technické hry. Ta může být provozována jen prostřednictvím funkčních zařízení. 15. Touto námitkou se zabýval NSS ve shora specifikovaném rozsudku, kterým zrušil původní rozsudek vydaný zdejším soudem v této věci. Podle NSS se provozováním herní pozice technické hry ve smyslu § 68 odst. 5 zákon o hazardních hrách se rozumí stav, kdy je technická hra funkční a připravena k okamžitému použití účastníkem hazardní hry. Žalobkyni i s ohledem na obsah základního povolení muselo být zřejmé, že při poruše jednoho zařízení pro technickou hru nemůže kasino dál provozovat (rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2023, č. j. 3 As 128/2021-32, body 23 a 24). Z jeho závěrů jednoznačně vyplývá, že námitka žalobkyně není důvodná. 16. Pro úplnost soud uvádí, že pro věc je nepodstatné, zda byla nějaké osobě skutečně znemožněna účast na technické hře. Podstata věci tkví v tom, že žalobkyně v důsledku poruchy jednoho ze zařízení provozovala méně herních pozic technické hry, než stanoví zákon jako nejnižší přípustný počet. Námitkami žalobkyně ohledně ohlašovací povinnosti vyplývající ze základního povolení se soud nezabýval, protože žalobkyně nebyla uznána vinou jednáním, které by s touto povinností souviselo (srov. též bod 25 uvedeného rozsudku třetího senátu). Kamerové záznamy jako nezákonný důkazní prostředek a porušení zákazu sebeobviňování 17. Problematika kamerových záznamů je upravena v § 72 zákona o hazardních hrách. První tři odstavce vymezují prostory, které musejí být snímány kamerami, přičemž kasina se týkají z tohoto pohledu jen odst. 1 a 3. Podle odst. 1 věta první tedy platí, že „provozovatel je povinen vybavit hernu nebo kasino monitorovacím zařízením umožňujícím po celou provozní dobu v reálném čase zaznamenávat vstup do herny nebo kasina“. Podle odst. 3 platí, že „provozovatel kasina je povinen vybavit kasino monitorovacím zařízením umožňujícím po celou provozní dobu v reálném čase monitorovat celou plochu všech hracích stolů umístěných v kasinu, včetně celého ruletového kola a celého ruletového stolu, pokladny pro dotování žetonů, pokladny na bankovky a mince, pokladny na spropitné, dále pokladnu a celý prostor kasina, který je využíván k provozování hazardních her, tak, aby monitorování obsáhlo jednotlivé hrací stoly a prostory, kde dochází k operacím s bankovkami a mincemi, žetony, kartami, kostkami nebo jinými prostředky používanými k živé hře. Z monitorovacího záznamu musí být zřetelně patrné číslice na ruletovém kole a na hracích stolech, označení žetonů, hodnoty karet, počet žetonů a hodnota bankovek a mincí“. 18. Na základě odst. 1 tedy musí být kamerami snímán prostor vstupu do kasina. Podle odst. 3 musí být snímána plocha všech hracích stolů umístěných v kasinu, pokladny a celý prostor kasina, který je využíván k provozování hazardních her. V souladu s odst. 7 uvedeného ustanovení musí být celnímu úřadu umožněn přístup do prostor, kde je umístěno monitorovací zařízení, a jednotlivé záznamy musí být zpřístupněny celnímu úřadu. Podle názoru soudu je evidentní, že povinnost monitorovat prostor kasina kamerami se záznamem je stanovena zejména za účelem výkonu správní kontroly dodržování povinností na úseku hazardních her. Totéž pak vyplývá z důvodové zprávy k § 72 zákona o hazardních hrách, ve které je uvedeno, že kamerové záznamy mají představovat spolehlivý zdroj informací o případném protiprávním jednání nejen ze strany provozovatelů kasin, ale i jejich zákazníků (srov. důvodová zpráva k zákonu č. 186/2016 Sb., sněmovní tisk č. 578/0, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, 7. volební období, dostupná na www.psp.cz). Nelze tak souhlasit s žalobkyní, že by záznamy z kamer nesměly být použity pro výkon kontroly a případné odhalení protiprávní činnosti provozovatele kasina. 19. Podle názoru soudu vydáním kamerových záznamů celnímu úřadu nedošlo k porušení zákazu sebeobviňování. Krajský soud se ztotožňuje s žalobkyní v tom, že tato zásada, která pramení z čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, má prostor také ve správním řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 4. 11. 2009, č. j. 2 As 17/209-60). Tuto zásadu však nelze vykládat tak široce, jak to činí žalobkyně. Meze zákazu sebeobviňování ve vztahu k poskytování informací právnickými osobami v řízení o správním deliktu vytyčil ve své judikatuře Tribunál i Soudní dvůr Evropské unie. Odkazovaná judikatura se týká ochrany hospodářské soutěže, nicméně závěry o aplikaci uvedené zásady lze využít i pro širší právní oblast správního trestání. Při jisté míře zobecnění vyplývá z relevantní judikatury, zejména rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 10 1989, Orkem v. Komise (374/87, Recueil) a rozsudku Tribunálu ze dne 20. 2. 2001, Mannesmannröhren-Werke AG v. Komise (T-112/98), že orgán dohledu je i pod hrozbou sankce oprávněn zavázat účastníka řízení k tomu, aby poskytl veškeré potřebné informace vztahující se ke skutkovému stavu, které jsou mu známy, a aby mu předal případně příslušné dokumenty, jež má k dispozici, a to i tehdy, když mohou sloužit k prokázání protiprávního jednání vůči němu samotnému nebo vůči jinému subjektu. Přiznání absolutního práva nevypovídat by totiž zašlo za hranice toho, co je nezbytné pro zachování práva na obhajobu, a představovalo by neodůvodněnou překážku výkonu dohledové pravomoci. Ve vztahu k sebeobviňování formuloval Tribunál důležitý závěr: Povinnost odpovědět na čistě skutkové otázky položené Komisí a vyhovět jejím žádostem o předložení již předtím existujících dokumentů nemůže vést k porušení zásady dodržování práva na obhajobu nebo práva na spravedlivý proces. Nic totiž nebrání adresátovi v tom, aby v dalším průběhu správního řízení nebo během řízení před soudem Společenství prokázal, vykonávaje tak své právo na obhajobu, že skutkové okolnosti vylíčené v jeho odpovědích nebo předané dokumenty mají jiný význam, nežli jaký jim přikládá Komise. 20. Také z judikatury NSS vyplývá, že orgán správního dohledu je obecně i pod hrozbou sankce oprávněn zavázat účastníka řízení k poskytnutí potřebných informací, a to i v případě, že mohou sloužit k prokázání protiprávního jednání i vůči němu. Povinnost předložit již existující dokumenty, nebrání adresátovi, aby se v řízení hájil a zpochybnil předložené listiny či význam, který jim správní orgán přiznal (srov. např. rozsudky NSS ze dne ze dne 11. 8. 2015, č. j. 6 As 159/2014-52, ze dne 15. 12. 2016, č. j. 2 As 254/2016-39 nebo ze dne 25. 5. 2018, č. j. 4 As 92/2018-35). 21. Z uvedených judikaturních závěrů, se kterými se zdejší soud zcela ztotožňuje, vyplývá, že pouhým vyžádáním dokumentů či jiných obdobných podkladů (zde kamerových záznamů), není porušen zákaz vynucování sebeobviňování konkrétní osoby. Nestalo se tak ani v tomto případě. Žalobkyni byla povinnost pořídit a předložit kamerový záznam uložena § 72 zákona o hazardních hrách. Tato povinnost zcela koresponduje s účelem, pro který byla tato povinnost do uvedeného ustanovení vtělena. Na uchovávání a případném předložení kamerových záznamů existuje veřejný zájem a žalobkyně se této povinnosti nemůže zprostit ani odkazem na právo neobviňovat sebe sama. Žalobkyně mohla v průběhu správního řízení brojit proti skutkovým zjištěním správních orgánů, leč této možnosti nevyužila. Námitka není důvodná. Námitky týkající se porušení přestupkového zákona 22. Podle § 5 přestupkového zákona platí, že přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin. Legální definice přestupku je založena na formálně-materiálním pojetí. Formální stránka přestupku spočívá v tom, že posuzované jednání naplní znaky uvedené v zákoně. Materiální stránka přestupku spočívá v tom, že protiprávní jednání porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti chráněný zákonem. Jedná se proto o společensky škodlivý protiprávní čin. Obecně lze vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje nebo ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto však nelze automaticky dovozovat, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku. Pokud kromě okolností jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, existují další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být přestupkem. Čím vyšší bude společenská nebezpečnost určitého jednání, tím výjimečnější musí být okolnosti, které by mohly oslabit materiální stránku natolik, že by toto jednání nemohlo být vůbec kvalifikováno jako přestupek. Okolnostmi, jež snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti pod míru, která je typická pro běžně se vyskytující případy přestupků, mohou být zejména význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky, okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, osoba pachatele či míra jeho zavinění (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2012, č. j. 1 As 118/2012-23, body 15 a 16). V obvyklých situacích tedy bude materiální stránka přestupku dána, jen ve výjimečných a zvláštních situacích dána nebude (rozsudek NSS ze dne 9. 6. 2021, č. j. 10 As 301/2020-29, bod 15). To platí tím spíše u přestupků ohrožovacích (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2016, č. j. 6 As 187/2016‑23, bod 20). 23. Krajský soud ve věci neshledal žádné zásadní okolnosti, v jejichž důsledku by mohlo dojít k vymizení materiální stránky přestupku, kterým byla žalobkyně uznána vinou. Jak již soud uvedl výše, podstata věci tkví v tom, že žalobkyně v důsledku poruchy jednoho ze zařízení nedodržela zákonem stanovený minimální počet provozovaných herních pozic technické hry. Je pravdou, že nežádoucí stav netrval dlouho (necelých 24 hodin), přesto se nejedná o tak bagatelní jednání, které by bylo možné označit za ryze formální pochybení. Žalobkyně si musela být vědoma toho, že provozuje nejnižší možný počet zařízení a že k poruše některého z nich může dojít a pokud se tak stane, nemůže dál provozovat technickou hru. Přesto žalobkyně provoz technické hry nepřerušila a nehledě na poruchu zařízení provozovala technickou hru v kasinu v rozporu se zákonem o hazardních hrách. Stanovení minimálního počtu zařízení je přitom důležitým nástrojem k dosažení cíle stanoveného zákonem, a sice snížení počtu kasin a v návaznosti na to též snížení dostupnosti hazardních her (ke smyslu a cílům regulace viz výše). Přestupek spáchaný žalobkyní nepochybně naplňuje též materiální stránku. 24. Krajský soud se neztotožňuje ani s námitkou, dle níž správní orgány porušily pravidla pro ukládání sankcí. Předmětem sporu je zde otázka, zda správní orgány správně posoudily jako přitěžující okolnost ve smyslu § 40 písm. c) přestupkového zákona skutečnost, že v roce 2018 byla 12krát pravomocně potrestána za porušení předpisů v oblasti hazardních her. 25. Podle § 40 písm. c) zákona o hazardních hrách platí, že jako k přitěžující okolnosti se přihlédne zejména k tomu, že pachatel spáchal přestupek opakovaně. Důvodová zpráva k předmětnému ustanovení uvádí, že se jedná o demonstrativní výčet polehčujících a přitěžujících okolností, což umožňuje v odůvodněných případech přihlédnout i k okolnostem jiným. Na druhou stranu není ani nutné přihlédnout vždy k těm okolnostem, které jsou zde vyjmenovány, pokud v konkrétním případě nebudou pro posouzení společenské škodlivosti přestupku rozhodující. Uvedená úprava je opět inspirována polehčujícími a přitěžujícími okolnostmi upravenými v trestním zákoníku (§ 41 a § 42), přičemž došlo k převzetí některých polehčujících a přitěžujících okolností, které přispívají k větší možnosti zhodnocení konkrétních okolností protiprávního jednání osob obviněných z přestupku. […] Navrhuje se upravit obecnou recidivu jako přitěžující okolnost. Přitěžující okolností je též spáchání přestupku v souběhu. Bude-li recidiva výslovným znakem skutkové podstaty přestupku v jiném zákoně, nepůjde samozřejmě o přitěžující okolnost. To znamená, že pokud zákon stanoví zpřísněný postih (například v podobě vyšší sazby pokuty) v případě, že dojde k opakovanému spáchání přestupku, nebude možno takovou recidivu pokládat za obecnou přitěžující okolnost, k níž by jinak bylo možné přihlédnout při určování druhu a výměry správního trestu. Opačný postup by byl v rozporu se zákazem dvojího přičítání téže okolnosti k tíži pachatele (pozn.: podtržení provedl soud pro zdůraznění, předmětná důvodová zpráva je dostupná na www.psp.cz jako sněmovní tisk č. 555/0, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, 7. volební období). 26. Zákonodárce v citované části důvodové zprávy jasně vymezil svůj záměr, dle nějž by měla být jako přitěžující okolnost podle předmětného ustanovení považována obecná recidiva, přičemž právní úprava byla převzata ze zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který v § 42 písm. p) jako přitěžující okolnost stanoví, že pachatel již byl pro trestný čin odsouzen. Komentář k němu uvádí, že jako přitěžující okolnost je považována recidiva, tj. situace, ve které již pachatel byl v minulosti odsouzen nebo potrestán za trestný čin a poté spáchal další trestný čin, za který je nyní souzen. Pod předmětné ustanovení bude spadat jak recidiva obecná, k níž stačí, že pachatel byl už před spácháním nyní souzeného trestného činu pravomocně odsouzen pro jakýkoli jiný trestný čin vůbec, včetně nedbalostního, tak recidiva stejnorodá (druhová), u které se předpokládá dřívější odsouzení pro trestný čin téhož druhu, tak konečně i recidiva speciální, kde jde o předchozí odsouzení pro stejný trestný čin, za jaký je pachatel souzen znovu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, dostupné v systému Beck-online). 27. Jakkoliv jsou znění § 40 písm. c) přestupkového zákona a § 42 písm. p) trestního zákoníku odlišná, je nutné je vyložit obdobně. Zákonodárce svůj úmysl vyjádřil zcela pregnantně a ani jeho jazykové vyjádření s ním není v rozporu. Taktéž z hlediska smyslu a účelu uvedeného ustanovení není důvod vykládat jej jinak. Smyslem § 40 písm. c) přestupkového zákona je obecně upravit přitěžující okolnosti, ke kterým se má přihlédnout při ukládání druhu a výměry správního trestu (srov. § 37 přestupkového zákona) tak, aby byl uložený správní trest nanejvýš individualizován a plně odpovídal osobě pachatele přestupku a jednání, ve kterém je přestupek spatřován. Předchozí spáchání (jakéhokoliv) přestupku je skutečností, která nepochybně může napomoci individualizaci uloženého správního trestu. Z tohoto úhlu pohledu by nedávalo příliš smysl, aby bylo možné za opakování přestupku považovat jen jednání popsané v § 13 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, dle nějž platí, že přestupek podle § 5, 7 a 8, s výjimkou přestupku podle § 5 odst. 1 písm. h) a § 5 odst. 2 písm. d), je spáchán opakovaně, jestliže od nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, z něhož byl obviněný uznán vinným, do jeho spáchání neuplynulo 12 měsíců. Předmětné ustanovení vymezuje opakované spáchání přestupku pouze ve vztahu k některým přestupkům a nelze z něj proto vycházet při výkladu § 40 písm. c) přestupkového zákona, tj. ustanovení procesního předpisu, který se má vztahovat na řízení ve věcech všech přestupků. 28. Lze tak uzavřít, že správní orgány správně posoudily jako přitěžující okolnost ve smyslu § 40 písm. c) přestupkového zákona skutečnost, že žalobkyně byla v roce 2018 12krát uznána vinou ze spáchání přestupků na úseku provozování hazardních her. Navíc žalovaný zcela přiléhavě poukázal na to, že výčet okolností, které lze považovat za přitěžující ve smyslu § 40 přestupkového zákona, je demonstrativní. Skutečnost, že žalobkyně na úseku hazardních her spáchala přestupky i v minulosti, by bylo nepochybně možné označit jako přitěžující okolnost bez ohledu na to, zda by tuto skutečnost bylo možné subsumovat pod § 40 písm. c) přestupkového zákona. 29. Důvodná není ani námitka týkající se stanovení výše pokuty. Celní úřad na str. 7 až 10 svého rozhodnutí popsal své úvahy týkající se druhu a výměry zvoleného správního trestu, přičemž přihlédl k okolnostem uvedených v § 37 přestupkového zákona. S jeho úvahami se ztotožnil žalovaný na str. 9 napadeného rozhodnutí. 30. Krajský soud nesouhlasí s žalobkyní, že by mělo být v rozhodnutí o přestupku uvedeno, jaký vliv měla jednotlivá kritéria na stanovení konečné výše sankce. Správní orgán je při stanovení druhu a výměry sankce povinen komplexně přihlédnout ke kritériím uvedeným v § 37 přestupkového zákona. Konečná výše sankce je výsledkem správního uvážení, tedy myšlenkové činnosti úřední osoby jednající za správní orgán, při které zohledňuje jednotlivá zákonná kritéria zvlášť i v souhrnu, nikoliv výsledkem exaktní matematické operace. Z napadeného rozhodnutí je zjevné, k jakým kritériím správní orgán přihlédl. Jeho úvahy jsou zcela přezkoumatelné. 31. Krajský soud neshledal důvodným ani návrh na snížení uložené pokuty, resp. od jejího upuštění. Krajský soud k takovému kroku může přistoupit podle § 78 odst. 2 s. ř. s., dle nějž platí, že rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě. 32. Jednou z podmínek pro moderaci uložené pokuty je skutečnost, že ta byla uložena ve zjevně nepřiměřené výši. Žalobkyně návrh na moderaci uložené pokuty uvedla v petitu žaloby, ale v samotném textu žaloby jej nijak neodůvodnila. Žalobkyni byla uložena pokuty ve výši 25 000 Kč. Sazba pokuty u projednávaného přestupku činí podle § 123 odst. 9 písm. b) zákona o hazardních hrách až 3 mil. Kč. Krajskému soudu není zřejmé, proč by měla být pokuta uložená při samé spodní hranici zákonného rozmezí zjevně nepřiměřená (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 3. 2021, č. j. 3 As 104/2019-37, bod 45). Návrh proto zjevně důvodný není. C. Závěr a náhrada nákladů řízení 33. Vzhledem k výše uvedenému krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl jako nedůvodnou. 34. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (včetně řízení o kasační stížnosti) soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně v řízení úspěšná nebyla a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nelze podat kasační stížnost. To neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu či je-li namítáno nesprávné řešení otázky, která dosud nebyla Nejvyšším správním soudem řešena – v tom případě je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Olomouc 28. června 2023     Mgr. Barbora Berková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V.