č. j. 72 A 31/2021-42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: P. K.  bytem X  zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem  sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00  Praha proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje  sídlem Jeremenkova 40a, 779 00  Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2021, č. j. X, ve věci nepřípustného odvolání   takto:   I. Žaloba se zamítá.  II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl jako nepřípustné odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce (dále jen „magistrát“) ze dne 22. 2. 2021, č. j. X. 2. Odvolání podal v poslední den lhůty 18. 3. 2021 za žalobce Ing. M. J. bez plné moci. Magistrát vyzval žalobce a současně i Ing. M. J. k doložení plné moci, ale ani jeden z nich ji nedoložil. Žalobce podal shodné odvolání sám dne 22. 3. 2021, tj. za pět dnů. 3. Spornou otázkou bylo, zda odvolání bylo přípustné. 4. Žalobce v žalobě namítal, že odvolání bylo přípustné. Ing. M. J. podal odvolání jménem žalobce dne 18. 3. 2021, tedy v poslední den odvolací lhůty. Podání učinil elektronicky. Následně bylo podání v pětidenní lhůtě potvrzeno datovou schránkou samotného žalobce, konkrétně dne 2. 3. 2021. Tím došlo k připojení podpisu žalobce (za užití fikce podpisu, přiznané podáním učiněnému datovou schránkou) pod odvolání, a to ve lhůtě k jeho potvrzení (elektronicky podepsaným způsobem). Žalobce uznal, že pochybil, když nedoložil plnou moc pro Ing. M. J., když ho magistrát vyzval. Podle přesvědčení žalobce však takový postup nezavdal příčinu pro zamítnutí odvolání. Magistrát měl nadále jednat přímo se žalobcem. 5. Žalobce shledal oporu pro svůj právní názor v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 25 22/2010, podle kterého „je-li podání, jímž se zahajuje řízení, podepsáno i účastníkem řízení (osobou, jejímž jménem ten, kdo vystupuje jako zmocněnec, v řízení jedná), pohlíží soud nadále na uvedeného účastníka jako na osobu, jež v řízení zastoupena není.“ Jistou podobnost ohledně doplnění podpisu pod elektronické podání ve lhůtě pro potvrzení podání žalobce spatřoval v právním názoru podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 4 As 140/2018-28, podle kterého s odkazem na závěr Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu a správnímu trestání č. 121/2012 „pro potvrzení nebo doplnění podání již není třeba opakovaně učinit toto podání znovu a lze jej pouze stvrdit podpisem osobně u správního orgánu, případně jiným způsobem odstraňující možnou pochybnost o autenticitě původního podání“. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí o odvolání, ve kterém se vypořádal s odvolacími námitkami, které se shodují se žalobními body. Krajský soud posuzoval podobnou věc pod sp. zn. 72 A 2/2020-23 a shledal obdobnou praktiku jako účelové, obstrukční jednání. Obdobně podobné praktiky posoudil NSS v rozsudcích č. j. 1 As 32/2020-29, bod 16-18, a č. j. 4 As 252/2020-19, kde procesní strategie byla důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů úspěšnému účastníku řízení. 7. Žalobce v replice namítl, že žalovaný argumentaci žalobce nevyvrátil. Žalobce považoval za nesporné, že doplnil odvolání, které podal Ing. M. J., v zákonné pětidenní lhůtě podle § 37 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí o odvolání (dále jen „správní řád“). Otázka procesních obstrukcí, jak naznačuje žalovaný, v daném případě nehraje žádnou roli. Žalobce jednal v souladu s právem a judikaturou a pouze využil možností, které mu právní řád poskytuje. 8. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 9. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání popsal, že magistrát rozhodnutí o přestupku doručil žalobci dne 3. 3. 2021 do jeho datové schránky. Magistrát obdržel dne 18. 3. 2021 datovou zprávu z datové schránky Ing. M. J., obsahující včasné blanketní odvolání proti rozhodnutí o přestupku. Magistrát usnesením ze dne 30. 4. 2021 vyzval žalobce k doložení plné moci pro Ing. M. J. a stanovil k tomu lhůtu do tří dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo doručeno žalobci dne 5. 5. 2021 a Ing. M. J. dne 30. 4. 2021, do jejich datových schránek. Na tuto výzvu k doložení plné moci nikdo nereagoval. Podle § 81 odst. 1 správního řádu může odvolání podat účastník řízení, kterým je v tomto případě obviněný, případně jeho zmocněnec. Žalovaný dospěl k závěru, že odvolání podala osoba, která k tomu nebyla oprávněná, protože nebyla doložena plná moc. Proto nelze pohlížet na Ing. M. J. jako na zmocněnce žalobce. Podle § 33 odst. 1 správního řádu zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Odpovědnost za řádnou volbu zmocněnce má sám účastník řízení. Lhůta pro podání odvolání se odvíjela od data 3. 3. 2021, kdy bylo rozhodnutí o přestupku doručeno žalobci. Tato lhůta marně skončila uplynutím dne 18. 3. 2021 a následující den rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci. Ing. M. J. podal odvolání dne 18. 3. 2021, tedy v zákonné lhůtě, avšak jeho zmocnění nebylo nijak doloženo. Proto nezbývá než nahlížet na odvolání podané Ing. M. J. jako na nepřípustné, protože k tomuto úkonu nebyl oprávněn a pro řízení o přestupku byl nezúčastněnou třetí osobou. Proto žalovaný odvolání v souladu s § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítl. Žalovaný neshledal předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, ani pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Nebyly zde skutečnosti, které by uplatnění mimořádných opravných prostředků odůvodňovaly. 10. Soud ze správního spisu ověřil, že průběh správního řízení, tak jak ho popsali žalobce a žalovaný odpovídá obsahu správního spisu. 11. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Spornou otázkou bylo, jestli odvolání bylo přípustné i přesto, že žalobce ani Ing. M. J. nedoložili v průběhu celého správního řízení magistrátu ani žalovanému plnou moc. 13. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že Ing. M. J. podal odvolání dne 18. 3. 2021, tj. poslední den lhůty pro podání odvolání, a to elektronicky bez doložení plné moci a bez připojení platného uznávaného elektronického podpisu. V poslední den pětidenní lhůty pro potvrzení podání (tj. 22. 3. 2021) podal shodné odvolání žalobce prostřednictvím datové schránky. 14. Žalobce měl za to, že podání doplnil v zákonné pětidenní lhůtě v souladu s § 37 odst. 4 správního řádu. Soud se s tímto právním názorem neztotožnil. Pokud by žalobce nebo jeho zmocněnec plnou moc doložili, jednalo by se o podání přípustné. Protože však žalobce ani jeho zmocněnec udělení plné moci po celou dobu správního řízení neprokázali, žalovaný v souladu s § 37 odst. 4 a § 33 odst. 1 správního řádu posoudil odvolání jako nepřípustné. Bylo povinností žalobce zmocnění doložit (§ 33 odst. 1 správního řádu), a to mu muselo být známo, přesto žalobce ani zmocněnec plnou moc nedoložili. 15. Soud souhlasí se žalobcem, že mohl napravit vady podání ze dne 18. 3. 2021 tak, že podal odvolání ze své datové schránky, avšak pouze za předpokladu, že by doložil plnou moc pro Ing. M. J., a tudíž by se pětidenní lhůta pro doplnění podání odvíjela od data 18. 3. 2021, tj. od podání Ing. M. J. Protože tomu však tak nebylo (ani jeden z nich plnou moc nedoložil), podání Ing. M. J. nebylo účinné a nemělo na plynutí lhůty pro odvolání žádný vliv. Potom odvolání podané žalobcem bylo podáno již po marném uplynutí lhůty pro odvolání. Jinými slovy podání Ing. M. J. dne 18. 3. 2021 nemohlo vést k faktickému prodloužení lhůty pro podání odvolání o dalších pět dnů, a to pouze proto, že ani žalobce ani Ing. M. J. neprokázali zmocnění žalobce pro Ing. M. J. k podání odvolání. 16. Podle soudu je odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2522/2010 nepřiléhavý. V tomto případě rovněž nebyla doložena plná moc pro podatele, avšak oprávněná osoba učinila podání sama, a to k výzvě soudu. Rozdíl oproti posuzované věci spočívá v tom, že Ústavní soud posuzoval případ, kdy obecný soud vyzval podatele k doplnění plné moci nebo podpisu podání, a to výzvou, kde stanovil lhůtu sám soud. Šlo o lhůtu pořádkovou. Naproti tomu v posuzované věci nešlo o pořádkovou lhůtu stanovenou správním orgánem, ale o lhůtu zákonnou. Podle § 83 odst. 1 správního řádu „odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.“ Žalobce o prominutí zmeškání lhůty nežádal. 17. Magistrátu nelze vytknout, že by ohledně doplnění zmocnění byl nečinný. Magistrát vyzval k doplnění plné moci Ing. M. J. i žalobce. Magistrát tak ve prospěch žalobce vytvořil podmínky, aby nedostatek podání byl odstraněn. Ani jeden z nich otázku zmocnění nevyjasnil, i když příležitost k tomu dostali a kvalifikovaný průkaz zastoupení magistrátu nedoručili. Jejich postup pak šel k tíži žalobce. Podání Ing. M. J. počátek běhu odvolací lhůty nezaložilo. Podání odvolání žalobcem bylo opožděné. 18. Závěrem soud shrnuje, že správní orgány zjistily správně skutkový stav, vybraly správně právní předpisy, pod které jej subsumovaly a z toho vyvodily v souladu se zákonem správné skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil. 19. Soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, respektive ani úhradu nákladů řízení nepožadoval, proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II). Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 28. února 2023   JUDr. Martina Radkova v. r. samosoudkyně                                                   Shodu s prvopisem potvrzuje M. N.