2 75 Co 275/2023 Číslo jednací: 75 Co 275/2023-84 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 23.439,59 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 9. 2023, č. j. 19 C 181/2023-65, takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že se řízení nezastavuje a mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Olomouci, se nevyslovuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením okresní soud vyslovil, že není mezinárodně příslušný (výrok I.), řízení zastavil (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku žalobkyni (výrok IV.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná je občankou Slovenské republiky, nemající bydliště na území České republiky, když zjistil, že její bydliště je pod adresou jejího evidovaného trvalého pobytu na území Slovenské republiky (registrovaného od 15. 7. 2020), kde přebírá soudní písemnosti (žalobu společně s výzvou). Za této situace se zabýval otázkou, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č․ 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“), a dospěl k závěru, že tomu tak není. Vycházejíc z obsahu spisu, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 7. 11. 2016 smlouvu o úvěru, na základě níž měl být žalované poskytnut bezúčelová úvěr ve výši 60.000 Kč, pročež žalovaná v tomto právním vztahu vystupovala jako spotřebitel. V době uzavření úvěrové smlouvy měla žalovaná jako spotřebitel bydliště na území České republiky a právní předchůdkyně žalobkyně na území České republiky vyvíjela svou podnikatelskou činnosti v oblasti poskytování úvěrů (v tomto směru okresní soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2823/2015). Z uvedených okolností pak okresní soud shledal při řešení jeho mezinárodní příslušnosti důvody pro aplikaci čl. 17 odst. 2, písm. c) a čl. 18 odst. 2 Nařízení a při závěru o tom, že v době zahájení tohoto řízení měla žalovaná bydliště pod adresou [adresa], Slovensko, dospěl k závěru o své mezinárodní nepříslušnosti, kterou za současného zastavení řízení, rozhodnutí o nákladech řízení a vrácení soudního poplatku, vyslovil. 2. Proti tomuto usnesení v jeho plném rozsahu podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že se řízení nezastavuje. Okresnímu soudu vytýkala nesprávný závěr o nedostatku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky pro toto řízení s tím, že tato vyplývá z článku 7 odst. 1 písm. b) odrážka druhá Nařízení, když předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku bez uvedení účelu a právní předchůdce žalobkyně a ani žalobkyně neprovozují profesionální nebo podnikatelskou činnost na území jiného členského státu. Současně žalobkyně odkázala na právní závěry vyslovené Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutích sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, sp. zn. 32 Cdo 1826/2011, sp. zn. 33 Cdo 1715/2014, které se sice vztahují k nařízení Rady (ES) č. 44/2001, nicméně uvedené závěry jsou plně aplikovatelné i v podmínkách aktuální právní úpravy. 3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 4. Krajský soud při konstatování přípustnosti odvolání, jeho včasnosti a podání oprávněnou osobou, přezkoumal usnesení okresního soudu v celém rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit, nikoliv však z důvodů žalobkyní uváděných. 5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se návrhem na vydání el. platebního rozkazu ze dne 30. 5. 2023 domáhá proti žalované zaplacení částky 23.439,59 Kč s příslušenstvím za skutkových tvrzení, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 7. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce č. 585304548, když předtím byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované a až na základě tohoto kladného posouzení s ní jako spotřebitelem byla uvedená smlouva uzavřena a byla jí poskytnuta v hotovosti v den podpisu smlouvy částka 65.000 Kč. Zápůjčku měla žalovaná splatit ve 24měsíčních splátkách po 4.811 Kč. Jako bydliště žalované uvedla žalobkyně v návrhu [obec], [ulice a číslo] Okresní soud navrhovaný el. platební rozkaz ve věci nevydal, když zjistil, že žalovaná je slovenskou státní občanskou, neprochází evidenci cizinecké policie a na v návrhu uvedené adrese dle provedeného fyzického šetření nebydlí. Z důkazů žalobkyní založených do spisu dále vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně i sama žalobkyně zasílaly žalované před zahájením řízení písemnosti na shora uvedenou adresu trvalého pobytu na Slovensko. Za popsané situace okresní soud cestou mezinárodní justiční spolupráce požádal příslušný slovensky justiční orgán o zjištění trvalého pobytu, případně kontaktní adresy, žalované na Slovensku, kdy takto se mu dostalo odpovědi, že od 15. 7. 2020 má žalovaná trvalý pobyt pod adresou [adresa]. Na tuto adresu pak okresní soud žalované doručil žalobu spolu s výzvou k vyjádření se k této. Následně okresní soud tuto skutečnost sdělil zástupci žalobkyně s tím, že mu předstřel svůj procesní názor na věc o tom, že není mezinárodně příslušný a vyzval jej k vyjádření, zda na žalobě trvá či zda učiní dispozici s touto. K tomu žalobkyně sdělila, že na žalobě trvá a uvedla argumentaci obdobnou jako v odvolání. Poté okresní soud vydal napadené usnesení, které rovněž žalované na výše uvedenou adresu na Slovensku rovněž doručil. Ještě před podáním odvolání, a to dne 25. 9. 2023, bylo okresnímu soudu zástupcem žalobkyně doručeno k předmětné spisové značce společné podání účastníků (s úředně ověřeným podpisem - slovenským orgánem – žalované), jehož obsahem byl návrh na schválení soudního míru, z něhož mimo jiné vyplynulo, že žalovaná si je plně vědoma svého dluhu za žalobkyní, který mimo jiné uznala a společně s žalobkyni navrhovala, aby soud bez jednání za podmínek § 115a o. s. ř. smír schválil. 6. Podle čl. 17 odst. 1 Nařízení ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny čl. 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště nebo pokud se jakýmkoliv způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států, včetně tohoto členského státu zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 7. Podle čl. 18 odst. 2 Nařízení smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 8. Podle čl. 26 odst. 1 Nařízení není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle čl. 24 výlučně příslušným. 9. Podle čl. 26 odst. 2 Brusel I bis ve věcech uvedených v oddíle 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odst. 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. 10. Odvolací soud zcela akceptuje právní závěry okresního v napadeném usnesení vyložené, když okresní soud s ohledem na obsah spisu správně v dané věci aplikoval Nařízení, přičemž zohlednil relevantní judikaturu Nejvyššího soudu. Správně tedy okresní soud v situaci, kdy zjistil, že žalovaná v daném právním vztahu vystupovala jako spotřebitel, zvažoval aplikaci oddílu 4, č. 17 a 18 nařízení pro určení mezinárodní příslušnosti. V situaci, kdy nebylo lze možné aplikovat písm. a) a b) odst. 1 čl. 17 nařízení, pak správně okresní soud zaměřil svou pozornost na to, zda lze ve věci aplikovat pravidlo dle písm. c) citovaného článku a jeho odstavce. Uvedené pravidlo totiž dopadá na všechny zbývající spotřebitelské smlouvy za předpokladu, kdy profesionál provozuje (popř. zaměřuje) svou činnost v členském státě, kde má spotřebitel bydliště, přičemž podstatné je bydliště spotřebitele v době uzavření smlouvy, nikoliv, jak se domnívá žalobkyně, v době zahájení řízení. Jestliže tedy žalovaná měla v době uzavření smlouvy bydliště na území České republiky, což vyplývá z obsahu spisu a právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nepochybně svou profesionální činnost (poskytovaní spotřebitelských úvěrů) provozovala na území České republiky, byly v dané věci naplněny předpoklady čl. 17, odst. 1, písm. c) nařízení, což vede k závěru, že pro určení mezinárodní příslušnosti soudu, je třeba aplikovat pravidlo uvedené v oddílu 4, čl. 18, bod 2 Nařízení, podle něhož může profesionál spotřebitele žalovat pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Rozhodné pro určení mezinárodní příslušnosti soudu ve spotřebitelských věcech je pak bydliště spotřebitele v době zahájení řízení. Uvedené je totiž vyjádřením zvýšené ochrany spotřebitele a principu, že si spotřebitel„ táhne“ mezinárodní příslušnost za sebou do nového členského státu. V poměrech projednávané věci, kdy obsah spisu dává podklad pro závěr, že v době zahájení řízení měla žalovaná bydliště na Slovensku (došlo tak k situaci, kdy v době od uzavření smlouvy do zahájení soudního řízení, se žalobkyně přesunula do jiného členského státu) je správný závěr okresního soudu, podle stavu ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí, že není ve věci mezinárodně příslušný a že tak bylo třeba současně řízení zastavit. Odvolací argumentace žalobkyně tak není v dané věci přiléhavá, resp. byla překonána. 11. Protože napadené rozhodnutí okresního soudu je rozhodnutím procesní povahy, lze v rámci odvolacího přezkumu zohlednit i skutečnosti nastalé po jeho vydání. Touto skutečností je pak, jak výše vyloženo, společný úkon účastnic, tedy i žalované, které navrhly soudu schválení smíru. S ohledem na obsah tohoto úkonu (viz shora) lze tento posoudit ve smyslu čl. 26 nařízení, tedy tak, že se žalovaná hodlá řízení účastnit, čímž založila příslušnost soudu. S ohledem na popsané tak odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že mezinárodní nepříslušnost okresního soudu se nevyslovuje a řízení se nezastavuje, když související rozhodnutí o nákladech soudního řízení a vrácení soudního poplatku v důsledku změny napadeného rozhodnutí pozbývají účinků. 12. Vzhledem k návrhu účastníků na schválení smíru učiněného ještě za řízení před okresním soudem, bude na tomto, aby o něm rozhodl. Protože se smír týká nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy z právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele obsahující převážně normy kogentního charakteru, bude okresní soud pečlivě vážit, zda navrhovaný smír je v souladu s právními přepisy (§ 99 o. s. ř.), což zejména znamená, zda byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně splněny všechny povinnosti na ní zákonem kladené a zda vůbec byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že pokud byla smlouva uzavřena dne 7. 11. 2016, pak byla uzavřena za účinnosti zák. č. 145/2010 Sb. Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto usnesení. Olomouc 16. listopadu 2023 Mgr. Pavel Telec předseda senátu