2 11 Co 166/2024 Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta P. č. j. 11 Co 166/2024-189 Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta P. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobců: a) jméno, narozená dne xxx bytem xxx b) jméno, narozený dne xxx bytem xxx oba zastoupeni advokátkou xxx sídlem xxx proti žalované: jméno, narozená dne xxx bytem xxx zastoupená advokátem xxx sídlem xxx o určení vlastnického práva zůstavitele k věcem a o neexistenci pohledávky, o vzájemné žalobě na určení, že věci a pohledávky byly ke dni úmrtí zůstavitele ve společném jmění manželů k odvolání žalobců a) a b) proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 5. 2024, č. j. 7 C 225/2022-137 takto: I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje. II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění následovně: Zamítá se vzájemná žaloba o určení, že předmětem společného jmění manželů xxx a xxx byly ke dni úmrtí zůstavitele xxx, narozeného dne xxx, který zemřel dne xxx, - pozemek parc. č. xxx na němž stojí budova s čp. xxx – rodinný dům, a pozemek parc. č. xxx v k. ú. xxx, - osobní automobil xxx reg. zn. xxx, - dluh z titulu neuhrazené daně z nemovité věci vůči xxx ve výši 828.000 Kč a - dluh vůči xxx a xxx z titulu nevrácení půjček. III. Změna vzájemné žaloby učiněná podáním žalované doručeným odvolacímu soudu dne 12. 12. 2024 se nepřipouští. IV. Žalované se nepřiznává vůči oběma žalobcům náhrada nákladů řízení. V. Oběma žalobcům se nepřiznává vůči žalované náhrada nákladů řízení o vzájemné žalobě. VI. Žalované se nepřiznává vůči oběma žalobcům náhrada nákladů odvolacího řízení. VII. Oběma žalobcům se nepřiznává vůči žalované náhrada nákladů odvolacího řízení o vzájemné žalobě. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o určení, že výlučným majetkem zůstavitele byly - nemovitosti v k. ú. a obci xxx, konkrétně pozemky parc. č. xxx a č. xxx, jehož součástí je stavba čp. xxx v části obce xxx (dále také jen „nemovitosti“), - osobní automobil zn. xxx, reg. zn. xxx (dále jen „osobní motorové vozidlo“) a tyto věci nepatří do aktiv společného jmění manželů - zůstavitele a žalované (dále jen „SJM“), - ke dni úmrtí zůstavitele xxx, nar. xxx, který zemřel dne xxx, neexistovala pohledávka xxx, nar. xxx, a xxx, nar. xxx, v částce 500.000 Kč za zůstavitelem a žalovanou náležející do pasiv SJM. Okresní soud dále určil, že ke dni úmrtí zůstavitele byly předmětem a aktivem SJM výše označené nemovité věci, osobní motorové vozidlo, předmětem pasiv SJM - závazek vůči xxx z titulu vyměřené daně z nemovité věci v částce 828 Kč a - závazek z titulu nevrácených půjček v souhrnné výši 500.000 Kč vůči xxx a xxx. Okresní soud uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalované k rukám jejího advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 376.650 Kč. 2. Proti rozsudku podali žalobci včasné odvolání s následující argumentací: Nemovitosti byly ke dni úmrtí zůstavitele xxx jeho výlučným vlastnictvím a v souladu se skutečným právním stavem byly zapsány do katastru nemovitostí. Zůstavitel je zakoupil svým jménem za účelem výstavby domu. Kupní cenu zaplatil ze svých výlučných prostředků. Žalovaná s tím byla srozuměna. Sama peníze neměla. Disponovala pouze příjmy ze starobního důchodu v částce 8.594 Kč měsíčně. Ani po sňatku se zůstavitelem nepracovala. Za zůstavitelova života se proto nedomáhala určení, že nemovitosti náležejí do jejich SJM. Netvrdila, že na výstavbu domu byly použity peněžní prostředky ze SJM. O vydání stavebního povolení zůstavitel požádal v roce 2005 a jeho žádosti stavební úřad vyhověl dne 15. 11. 2005. Na žádost a na jméno zůstavitele později vydal kolaudační rozhodnutí. Dům na pozemku parc. č. xxx v xxx zůstavitel postavil za peníze utržené z prodeje svých nemovitostí ve SRN, tedy z částky 75.000 EUR. Vedle toho byl příjemcem starobního důchodu ve výši 1.448,67 EUR měsíčně. Vlastnické právo k nemovitostem případně vydržel. Okresní soud skutkový stav nezjistil řádně a neprovedl žalobci navržené důkazy. Nezjistil, na kterých bankovních účtech měl zůstavitel vloženy peníze ve SRN, kde žil nepřetržitě v letech 1969 - 2006 a byl zaměstnancem německé armády. Žalobci jsou jedinými potomky zůstavitele. Přestože žalovaná a její dcera xxx čestná prohlášení řady fyzických osob „zmanipulovaly“, okresní soud je použil k důkazu ke tvrzením žalované o jejím údajném podílu na zhotovení domu. Žalobci prokázali, že do výlučného vlastnictví zůstavitele náleželo rovněž osobní motorové vozidlo. Také to bylo zakoupeno z výlučných prostředků zůstavitele a zůstavitel je nabyl svým jménem na protiúčet. Závěr okresního soudu, že druhá záloha kupní ceny vozidla ve výši 218.000 Kč byla zaplacena ze SJM hotovostním vkladem, je nepřezkoumatelný. Žalovaná k této položce nenabídla tvrzení a důkazy. Vozidlo tedy do SJM nepatří. Ke dni úmrtí zůstavitele neexistovala pohledávka xxx a xxx za zůstavitelem a žalovanou. xxx v 10/2005 peníze neměla, a nemohla je tedy jmenovaným půjčit. xxx prohlásil, že se jednalo o jeho výlučné prostředky, které tehdy do nemovitostí investoval. Žalobci z opatrnosti namítli promlčení dluhu ve výši 500.000 Kč. Žalovaná netvrdila, že jí zůstavitel umožnil přístup k jeho penězům, tedy že měla dispoziční právo k jeho bankovním účtům. Svědectví xxx označili žalobci za nevěrohodné. Okresnímu soudu tedy vytýkali, že neprovedl důkazy k jejich tvrzením o finanční situaci zůstavitele v letech 2003–2006, ke dni úmrtí a o vypořádání společného majetku zůstavitele a jeho bývalé manželky po zániku zůstavitelova předchozího manželství. Tvrzení žalované o těchto skutečnostech nebyla pravdivá. Okresní soud měl prošetřit stav peněžních úspor na bankovních účtech vedených na jméno zůstavitele u bankovních ústavů ve SRN a vyžádat sdělení, kdy a kam byla převedena kupní cena získaná prodejem domu. Žalobci konstantně tvrdili, že zůstavitel vlastnil v roce 2003 nemovitost nezatíženou půjčkami či dluhy, a měl tedy dostatek vlastních prostředků na zakoupení nemovitostí v ČR. Částka 75.000 EUR za prodej domu v Německu mu byla vyplacena dne 2. 3. 2006. Z těchto peněz pak zhotovil dům v xxx. Veškeré nemovitosti v ČR nabyl po udělení státního občanství ČR dne 2. 7. 2003, neboť chtěl mít jistotu, že tak může (jako český občan) činit. Nikdy nehodlal dopustit, aby se žalovaná na jeho majetku „podílela“ a měla přístup k jeho financím. Okresní soud porušil právo žalobců na spravedlivý proces a zatížil řízení (blíže nespecifikovanou) vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výrok o náhradě nákladů řízení je nepřezkoumatelný. S těmito námitkami se žalobci domáhali změny prvostupňového rozsudku tak, že soud jejich žalobě vyhoví a vzájemnou žalobu zamítne. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný a spravedlivý potvrdit. Rozsudek je věcně správný. Nalézací soud se dostatečně srozumitelně a přesvědčivě vypořádal se žalobními tvrzeními, která žalobci v odvolání pouze opakovali. Žalovaná prokázala, že nemovitosti a automobil náležely ke dni úmrtí zůstavitele do SJM žalované a xxx, stejně jako oba sporné závazky. Jiné úspory (aktiva) zůstavitele nebyla soudním komisařem v řízení o pozůstalosti dohledána. Odvolací námitky žalobců dovozující, že do výlučného vlastnictví zůstavitele náležely další majetkové hodnoty, jsou proto bezpředmětné. Žalovaná se skutkovými i právními závěry okresního soudu souhlasila a podrobně je ve vyjádření reprodukovala. V podání ze dne 12. 12. 2024, s odkazem na rozsah sporného majetku zůstavitele, na usnesení okresního soudu o přerušení řízení o pozůstalosti a na judikát R 84/2023 dovozovala, že má naléhavý právní zájem, neboť v pozůstalostním řízení dosud nebylo vydáno usnesení o dědictví dle § 185 o. s. ř. 4. Ačkoli jsou oba žalobci cizími státními občany žijícími ve SRN, okresní soud výslovně neřešil problematiku s tím související. Krajský soud proto doplňuje: Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci zakládá čl. 24 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Kolizi práva řeší ust. § 69 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve prospěch českého právního řádu. Podle § 8 odst. 1 cit. zák. soudy ve věci postupují dle českých procesních předpisů (tj. dle o. s. ř.). 5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání žalobců je zčásti důvodné, avšak z jiných než žalobci namítaných důvodů. 6. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 7. Žalobci uplatnili žalobou nárok na určení, že výlučným majetkem zůstavitele (patrně ke dni jeho úmrtí) byly již zmíněné nemovitosti, osobní motorové vozidlo, a na určení, že ke dni úmrtí xxx neexistovala pohledávka xxx a xxx v částce 500.000 Kč za zůstavitelem a žalovanou náležející do SJM. 8. Žalovaná se vzájemnou žalobou domáhala určení, že stejné věci patřily ke dni úmrtí zůstavitele k aktivům SJM (žalované a zůstavitele), a určení, že pasivem jejich SJM byly ke stejnému dni výše specifikovaná pohledávka v částce 500.000 Kč a pohledávka finančního úřadu na dani z nemovitostí v částce 828 Kč. 9. V případě obou žalob bylo nezbytné zabývat se otázkou, zda je splněna prvořadá procesní podmínka žaloby na určení, tedy zda existuje na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Úvaha okresního soudu, že tato otázka rozhodující není (viz odst. 4. odůvodnění napadeného rozsudku), je chybná. 10. Z aktuální judikatury přijaté k institutu řízení o pozůstalosti (tj. k § 98 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) lze zdůraznit: NS ČR v rozsudku ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 84/2023, konstatoval: „Dědic se může podle § 189 odst. 1 z. ř. s. domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu (§ 80 o. s. ř.) určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s., a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel (§ 172 odst. 2 věta druhá nebo § 173 věta druhá z. ř. s.). V období po právní moci rozhodnutí o dědickém právu (§ 185 z. ř. s.) se může dědic podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům ohledně sporných aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti ve svůj prospěch zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu. Uvedené platí i tehdy, byla-li spornost aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti zjištěna až v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti (§ 193 odst. 1, část věty za středníkem z. ř. s.). Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout i na majetek, ohledně kterého je mezi dědici a pozůstalým manželem spor o to, zda byl ke dni smrti zůstavitele součástí společného jmění manželů (§ 162 odst. 2 věta druhá z. ř. s.). Podání žaloby a vedení řízení o určení, že sporná aktiva pozůstalosti náležela ke dni smrti zůstaviteli (popř. že byl k témuž dni zavázán ke splnění pasiv pozůstalosti), není důvodem k přerušení pozůstalostního řízení“. 11. Ze spisu v řízení o pozůstalosti po xxx, nar. xxx, který zemřel bez závěti dne xxx, vedeného u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 20 D 944/2020, krajský soud zjistil: Podle výpisu z katastru nemovitostí je jako výlučný vlastník pozemků parc. č. xxx– zahrada a parc. č. xxx – zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. a obci xxx zapsán zůstavitel. Právními tituly nabytí vlastnického práva jsou podle uvedeného zápisu kupní smlouva ze dne 3. 3. 2004 a kolaudační rozhodnutí ze dne 20. 3. 2007. Podle oddacího listu založeného na č. l. 144 spisu uzavřeli zůstavitel a žalovaná sňatek dne 5. 10. 2002. V protokolu o předběžném šetření pozůstalosti ze dne 17. 7. 2020 jsou uvedeny označené nemovitosti a osobní motorové vozidlo xxx, reg. zn. xxx (tedy věci, které jsou předmětem žaloby v tomto řízení). Zůstavitel je zapsán v centrálním registru vozidel jako vlastník vozidla a provozovatel. Pozůstalá manželka (žalovaná) v řízení o pozůstalosti uvedla, že nemovitosti patří do společného jmění manželů, neboť byly pořízeny za trvání manželství žalované a zůstavitele. Žalobci tvrdili, že věci a dluh z půjčky ve výši 500.000 Kč do SJM nepatří; dluh z půjčky podle nich nebyl prokázán. Další spornou položkou mezi účastníky je pohledávka xxx z titulu nezaplacené daně z nemovitostí v částce 828 Kč. Dle vyrozumění soudního komisaře v usnesení ze dne 29. 3. 2022 (č. l. 180) lze mít za to, že pozůstalá manželka a obě děti zůstavitele jsou dědici. V průběhu jednání dne 2. 11. 2022 byl vymezen rozsah sporného majetku zahrnující čtyři výše vyjmenované položky. Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 11. 2022, č. j. 20 D 944/2020-224, ve znění usnesení o opravě ze dne 22. 11. 2022, č. j. 20 D 944/2020-228, bylo rozhodnuto „o přerušení řízení do pravomocného rozhodnutí soudu o otázkách, které není v tomto řízení soud oprávněn řešit“. Výčet těchto otázek je totožný s výčtem výše zmíněných sporných aktiv a pasiv. 12. Obsah současné procesní úpravy řízení o pozůstalosti zapovídá toto řízení přerušit, jsou-li tvrzení účastníků o nějakém majetku zůstavitele sporná nebo jsou-li sporná jejich tvrzení, zda byl konkrétní majetek ke dni úmrtí zůstavitele součástí SJM zůstavitele a pozůstalé manželky. Soud k takovému majetku v řízení o pozůstalosti nepřihlíží. Po právní moci rozhodnutí o dědickém právu dle § 185 z. ř. s. se může dědic domáhat vůči všem ostatním dědicům ohledně sporných aktiv a pasiv pozůstalosti svého dědického práva žalobou podanou ve svůj prospěch (o vydání věci či bezdůvodného obohacení nebo o určení práva nebo právního vztahu). 13. Otázku existence naléhavého právního zájmu je třeba posuzovat podle kritérií obecně platných pro sporná řízení, zahájená žalobou o určení. Jestliže podle současného zápisu ve veřejných seznamech je zůstavitel zapsán jako výlučný vlastník nemovitostí a výlučný vlastník osobního motorového vozidla, žalobci nemají naléhavý právní zájem na určení existence vlastnického práva zůstavitele k těmto věcem formou rozsudku. Takové rozhodnutí by nesloužilo potřebám praktického života a bylo by vlastně nadbytečné. Ten, kdo zpochybňuje, že současný zápis vlastnického práva zůstavitele k nemovitostem a k osobnímu motorovému vozidlu ve veřejném seznamu neodpovídá skutečnému právnímu stavu, nevystupuje v roli žalobců; žalobní tvrzení o existenci vlastnického práva zůstavitele k těmto věcem naopak korespondují s aktuálními zápisy ve zmíněných registrech. 14. Naléhavý právní zájem nemají žalobci rovněž k žalobě o určení, že zůstavitel a žalovaná neměli dluh vůči dvěma fyzickým osobám ve výši 500.000 Kč. Jestliže měly dotyčné osoby jako věřitelé pohledávku za zůstavitelem a jeho manželkou, která prý vznikla – podle tvrzení žalované - za trvání jejich SJM, mohou se svých nároků domáhat žalobou na plnění. Žalobci postrádají naléhavý právní zájem k žalobě o určení neexistence pohledávky třetích osob za zůstavitelem a jeho manželkou. Tento spor je rovněž nadbytečný. Z těchto důvodů žalobci neměli se žalobou uspět pro absenci naléhavého právního zájmu (dle § 80 o. s. ř.) v celém rozsahu. 15. Naléhavý právní zájem dle cit. procesního ustanovení je vyloučen také u vzájemné žaloby, ve vztahu k oběma tvrzeným dvěma pasivům jako součásti SJM ze stejného důvodu, jak byl vyložen ohledně absence naléhavého právního zájmu k žalobě (viz odst. 14. odůvodnění tohoto rozsudku). Vzájemná žaloba o určení, že nemovitosti a osobní motorové vozidlo byly ke dni úmrtí zůstavitele předmětem SJM, v situaci, kdy je tato skutečnost mezi účastníky sporná, stejně jako určení, zda jsou obě sporná pasiva součástí SJM, jsou prostředkem průtahů ve skončení pozůstalostního řízení. Veškeré spory mezi dědici nemají být řešeny (podle § 189 z. ř. s.) v průběhu řízení o pozůstalosti. Zahájení sporného řízení ohledně sporného majetku nemůže být důvodem k protahování řízení o pozůstalosti. Vzájemná žaloba v celém rozsahu tak rovněž neslouží potřebám praktického právního života. 16. Jestliže se dědici, tj. žalobci jako děti zůstavitele narozené z jeho předchozího manželství a žalovaná jako pozůstalá manželka, neshodli na tom, zda mezi aktiva pozůstalosti patří označené nemovitosti a osobní motorové vozidlo, neměl k nim notář jako soudní komisař v řízení a při projednání pozůstalosti přihlížet (podle § 172 odst. 2 věta druhá z. ř. s.). Obdobný závěr platí ohledně pasiv pozůstalosti, neboť dědici jsou ve sporu, zda do pasiv SJM patří pohledávka xxx a xxx ve výši 500.000 Kč a pohledávka xxx z titulu neuhrazené daně z nemovité věci ve výši 828 Kč (podle § 173 z. ř. s.). Ke sporným pasivům SJM se v řízení o pozůstalosti a při projednání pozůstalosti nepřihlíží. 17. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. 18. Podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. krajský soud rozsudek okresního soudu na podkladě vyložených závěrů v odstavci II. výroku změnil a vzájemnou žalobu v celém rozsahu zamítl. 19. Podáním ze dne 12. 12. 2024 žalovaná vzájemnou žalobu změnila pro případ, že krajský soud s její argumentací o existenci naléhavého právního zájmu nesouhlasí. V rámci této změny požádala o určení, že žalovaná je výlučným vlastníkem podílu o velikosti 4/6 na věcech a je povinna zaplatit ve stejném rozsahu oba sporné závazky. Změnu vzájemné žaloby krajský soud nepřipustil, neboť podle § 216 odst. 2 ve spojení s § 95 odst. 1věta první o. s. ř. v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok. 20. Za použití § 150 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř. krajský soud nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a žalobcům právo na náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě, a to za řízení před soudy obou stupňů. Účastníci byli při podání svých žalob vedeni obsahem usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 11. 2022, č. j. 20 D 944/2020–224, ve znění usnesení o opravě (č. l. 228), a mohli z jeho výroku důvodně nabýt dojmu, že se od nich zahájení řízení ohledně všech sporných položek pozůstalosti očekává. Se žalobou, resp. se vzájemnou žalobou neuspěli, a měli by být podle pravidla povinni nahradit náklady procesně úspěšné straně sporu. Kompenzační povinnost by tak tížila žalobce i žalovanou. Z hlediska obecného požadavku na vydání spravedlivého rozhodnutí krajský soud za popsané procesní situace rozhodl způsobem zřejmým z odstavců IV.-VII. výroku tohoto rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Ostrava 18. prosince 2024 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu