č. j. 65 A 78/2023-35       ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobců: a) Ing. P. K. b) G. K.    oba bytem X    oba zastoupeni advokátkou Mgr. Barborou Klouda Jestřábovou    sídlem Hlinky 57/142a, 603 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 1191/40a, 779 00 Olomouc za účasti: M. Z.   bytem X   zastoupená advokátem Mgr. Ludvíkem Novotným, LL.M.   sídlem Václavské náměstí 76, 561 51 Letohrad o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2023, č. j. KUOK 88207/2023, ve věci zastavení řízení o dodatečném povolení stavby, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání 1. V této věci se soud zabýval tím, zda správní orgány podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, správně zastavily řízení o dodatečné povolení stavby skladu na pozemku parc. č. st. X, k. ú. X, obec X. 2. Na základě oznámení žalobců vydal Magistrát města P. dne 2. 5. 2018 společný souhlas, kterým schválil záměr nazvaný Přístavba skladu na pozemku parc. č. st. X. Na základě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2018, č. j. 29 A 88/2018-47 vydal Magistrát města P. usnesení ze dne 14. 2. 2019, jímž vydaný souhlas zrušil. Poté byl vedením řízení na prvním stupni pověřen Magistrát města O., který projednal žádost žalobců ze dne 6. 5. 2019 o dodatečné povolení jejich stavby. Tato žádost byla rozhodnutím ze dne 22. 1. 2021 zamítnuta s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky pro vedení řízení o dodatečné povolení stavby stanovené v § 129 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Opatřením ze dne 17. 1. 2022 Magistrát města Olomouce oznámil žalobcům, že zahájil ve věci jejich stavby opakované stavební řízení dle § 129 odst. 5 stavebního zákona, avšak jejich žádost (tj. původní žádost z roku 2018) zamítl rozhodnutím ze dne 20. 6. 2022, které potvrdil žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 1. 2023, a to z důvodu nesouhlasného závazného stanoviska orgánu územního plánování. Žaloba proti posledně zmíněnému rozhodnutí je zdejším soudem vedena pod sp. zn. 65 A 22/2023. 3. Žalobci dne 6. 1. 2023 podali žádost o dodatečné povolení stavby skladu na pozemku parc. č. st. X, který měl sloužit jako doplňková stavba k soukromé kryté jízdárně nacházející se na pozemku parc. č. st. XA. Řízení o této žádosti Magistrát města O. usnesením ze dne 18. 4. 2023, č. j. SMOL/120754/2023/OS/PS/Mie zastavil, protože žádost shledal zjevně právně nepřípustnou dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Stavební úřad uvedl, že stavbou skladu na pozemku parc. č. st. X se již zabýval v opakovaném stavebním řízení. Nebylo vedeno řízení o odstranění stavby, v rámci něhož by bylo možné zahájit řízení o dodatečném povolení stavby. Žalobci s vydaným rozhodnutím nesouhlasili a brojili proti němu odvoláním, které však žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. Žalovaný se ztotožnil s názorem stavebního úřadu. Jelikož s ním žalobci nesouhlasí, podali žalobu, kterou se domáhají jeho zrušení. 4. V žalobě předně shrnuli celý průběh řízení od roku 2018. Poté namítali, že se postavenou stavbu skladu rozhodli užívat samostatně jako doplňkovou stavbu k soukromé kryté jízdárně nacházející se na pozemku parc. č. st. XA, která je stavbou pro rodinnou rekreaci, a nikoliv jako přístavbu skladu na pozemku parc. č. st. XB. Proto se jedná o odlišnou stavbu, než o které byla vedena dřívější řízení, ačkoliv se stavba po stavebně technické stránce nezměnila. K této nové stavbě nebylo vydané žádné povolení, proto žalobci podali žádost o dodatečné povolení stavby. Stavební úřad měl zahájit řízení o odstranění stavby a považovat žádost za podanou dnem zahájení tohoto řízení. Nelze připustit, aby žalobci museli odstranit původní stavbu a poté žádat o povolení stavebně stejného objektu. To by bylo absurdní, a navíc by se jednalo o nepřiměřený zásah do práva vlastnit majetek zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny. Dokonce i kdyby se jednalo o totožnou stavbu, nebyl by na překážku pro vedení nového řízení a kladného rozhodnutí stav, kdy by bylo vůči předchozí stavbě vydáno pravomocné rozhodnutí o jejím odstranění a následně byly dány podmínky pro její legalizaci. K tomu žalobci odkázali na rozsudek NSS ze dne 21. 10. 2022, č. j. 9 As 207/2020-32. 5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a odkázal na napadené rozhodnutí. Dále uvedl, že po provedeném opakovaném stavebním řízení s negativním výsledkem, je vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby prvním úkonem v řízení o odstranění stavby. Nelze tedy o stejné stavbě vést po provedeném opakovaném stavebním řízení další řízení o nařízení odstranění stavby, resp. dodatečné povolení stavby. V dané věci došlo toliko ke změně účelu užívání stavby, tu nelze projednat v řízení dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Stejně tak nelze považovat stavbu za novou jen proto, že žalobcům slouží jako sklad ke stavbě pro rodinnou rekreaci. Účel užívání mohli žalobci změnit v průběhu opakovaného stavebního řízení změnou žádosti, avšak neučinili tak. 6. Osoba zúčastnění na řízení k věci uvedla, že pouhé tvrzení o jiném způsobu užívání nemůže změnit totožnost stavby ani její povahu a charakter. Stále se jedná o tutéž stavbu. Sami žalobci přiznávají, že se jedná o stále stejnou stavbu, neboť tvrdí, že se po stavebně technické stránce nezměnila. Správní orgány proto postupovaly zcela správně. B. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona se vede v případě, kdy je stavba provedena bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného zákonem anebo v rozporu s ním. V jeho rámci lze pak vést řízení o dodatečném povolení stavby, které je s ním úzce spjato. V daném případě se však nejednalo o stavbu provedenou bez povolení, resp. v rozporu s ním, ale o stavbu, která byla řádně povolena souhlasem ze dne 2. 5. 2018, který byl posléze zrušen. Proto se vedlo opakované stavební řízení dle § 129 odst. 1 písm. e) a odst. 5 stavebního zákona na základě žádosti, k níž byl vydán v minulosti zrušený souhlas. Řízení o odstranění stavby se nevedlo a ani vést nemohlo. Pokud byla za této situace podána žádost o dodatečné povolení stavby, jedná se o žádost zjevně právně nepřípustnou. Pokud chtěli žalobci změnit účel užívání stavby, mohli tak učinit v průběhu opakovaného stavebního řízení změnou žádosti ve smyslu § 41 odst. 8 správního řádu, leč neučinili tak (str. 5 až 7 napadeného rozhodnutí). 9. Relevantní část § 129 odst. 1 stavebního zákona stanoví, že stavební úřad nařídí odstranění stavby b) vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena, e) vlastníku nebo stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené podle rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem, které bylo pravomocně zrušeno a stavba nebyla povolena v opakovaném stavebním řízení. 10. Odst. 2 téhož ustanovení (věty první až čtvrtá) stanoví, že stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. 11. Odst. 5 téhož ustanovení konečně stanoví, že u stavby podle odstavce 1 písm. e) vede stavební úřad opakované stavební řízení. Za žádost se pro tento účel považuje žádost nebo podání, k nimž bylo dle stavebního zákona vydáno následně zrušené rozhodnutí nebo opatření. V opakovaném stavebním řízení postupuje stavební úřad podle § 109 až 115; doplnění podkladů požaduje pouze v rozsahu nezbytném pro opakované projednání stavby. Lhůta pro vydání rozhodnutí začíná běžet dnem následujícím po nabytí právní moci zrušujícího rozhodnutí. Nebude-li v opakovaném stavebním řízení stavba povolena, stavební úřad bez předchozího řízení rozhodnutím nařídí odstranění stavby. 12. Podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu platí, že řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže byla podána žádost zjevně právně nepřípustná. 13. K podmínkám vedení řízení o dodatečném povolení stavby se již NSS v minulosti vyjádřil. Z jeho judikatury vyplývá, že nelze vést řízení o dodatečném povolení stavby, aniž by před tím bylo zahájeno řízení o jejím odstranění. Řízení o dodatečném povolení stavby je totiž specifickým prostředkem navázaným na řízení o odstranění stavby, pomocí něhož lze zabránit odstranění stavby, která je v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu nebo je postavena bez takového rozhodnutí. Řízení o odstranění stavby a řízení o jejím dodatečném povolení spolu velmi úzce souvisí. Řízení o odstranění stavby je řízením prvotním, obligatorním, které musí být, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, zahájeno vždy. Řízení o dodatečném povolení stavby je naproti tomu řízením fakultativním, neboť záleží pouze na žádosti stavebníka (a splnění dalších zákonných podmínek), zda bude zahájeno a vedeno. Řízení o dodatečném povolení stavby je svou povahou akcesorické řízení k řízení o odstranění stavby a je specifické tím, že je vloženo do řízení o odstranění nepovolené stavby a do jisté míry je s ním svázáno. Jinými slovy není vůbec možné uvažovat o vedení zcela samostatného řízení o dodatečném povolení stavby. Akcesorická povaha řízení o dodatečném povolení stavby je patrná již ze znění stavebního zákona, konkrétně z povinnosti stavebního úřadu přerušit řízení o odstranění stavby, je-li zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby (§ 129 odst. 2 stavebního zákona), resp. z povinnosti stavebního úřadu řízení o odstranění stavby zastavit, byla-li stavba dodatečně povolena (§ 129 odst. 3 stavebního zákona). Samostatné vedení řízení o dodatečném povolení stavby je rozporné se stavebním zákonem. Taková žádost je na první pohled a bez dalšího zjišťování či dokazování (tj. bez dokazování týkajícího se meritorního posuzování žádosti, nikoli ověřování splnění základních procesních podmínek pro vedení řízení) nepřípustná (srov. rozsudky NSS ze dne ze dne 27. 1. 2010, č. j. 1 Ans 9/2009-87, ze dne 27. 8. 2015, č. j. 2 As 166/2015-33 nebo ze dne 3. 2. 2022, č. j. 2 As 73/2021-25). 14. S žalobci nelze souhlasit v tom, že by předmětem žádosti o dodatečné povolení stavby podané v lednu 2023 byla stavba odlišná od té, která byla předmětem opakovaného řízení. Podle § 2 odst. 3 stavebního zákona se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Jak tvrdí sami žalobci, z hlediska stavebně technického se pořád jedná o tutéž stavbu. Zůstala tedy zachována totožnost stavebního díla. Dle tvrzení žalobců se změnil toliko způsob jejího užívání. Ten však nemá význam pro posouzení toho, zda je konkrétní věc stavbou či nikoliv. Proto nemůže mít jeho změna vliv ani na totožnost stavby. Jinak řečeno, změna užívání stavby neznamená, že se jedná o novou stavbu odlišnou od té s původním účelem užívání. 15. V této věci, jak tedy správně uvedl žalovaný, stavba skladu na pozemku parc. č. st. X disponovala povolením, a to souhlasem Magistrátu města P. ze dne 2. 5. 2018, který však byl v důsledku shora zmíněného rozsudku Krajského soudu v Brně zrušen. Terminologií stavebního zákona se tak jedná o stavbu provedenou podle opatření vyžadovaného stavebním zákonem, které bylo pravomocně zrušeno ve smyslu § 129 odst. 1 písm. e) stavebního zákona. Správní orgány tedy správně vedly opakované stavební řízení ve smyslu odst. 5 téhož ustanovení, a nikoliv řízení o odstranění stavby dle § 129 odst. 2 stavebního zákona, v jehož rámci by mohli žalobci požádat o dodatečné povolení stavby. To by mohl vést stavební úřad pouze tehdy, pokud by žalobci realizovali stavbu skladu bez patřičného povolení či opatření, resp. v rozporu s nimi. Zákonné podmínky míří na stavebně technické provedení stavby bez povolení či v rozporu s ním. Účel užívání stavby je v tomto směru irelevantní. 16. Odkaz žalobců na nález Ústavního soudu (ÚS) ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 1956/19 není přiléhavý, protože se vztahuje na skutkově naprosto odlišnou situaci, kdy stavebník měl dle vydaného povolení postavit oplocení do výšky 150 cm, avšak tuto výšku přesáhl. Než byla věc pravomocně vyřešena, došlo ke změně právní úpravy, dle níž nebylo nutné pro oplocení do výšky 2 m vůbec žádat o vydání jakéhokoliv povolení. Navíc oplocení svou výškou odpovídalo podobným stavbám v okolí. Zejména proto shledal ÚS postup správních orgánů, které trvaly na dodržení vydaného povolení, za protiústavní. Předmětem nyní řešené věci však není odstranění stavby (jako tomu bylo v případě řešeném před ÚS), avšak toliko zastavení řízení, v němž by měla být projednána stavba, která již byla posuzována v opakovaném stavebním řízení. Situace je tedy nesrovnatelná s tou, kterou řešil ÚS. V nyní řešené věci žalobci dostali možnost svou stavbu řádně projednat v opakovaném řízení. Jejich stavba nebyla povolena z důvodu, že neodpovídala požadavkům územního plánu. Žádný neústavní zásah do jejich práv, který by pramenil z toho, že stavba žalobců nebyla věcně posouzena v řízení o dodatečném povolení stavby, soud neshledal. 17. Přiléhavý není ani odkaz na rozsudek NSS ze dne 21. 10. 2022, č. j. 9 As 207/2020-32. NSS v něm dospěl k závěru, že v řízení o dodatečném povolení stavby je možné vydat nové rozhodnutí podle § 101 písm. b) správního řádu. Takové nové rozhodnutí může při dodržení podmínek § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu sloužit jako důvod pro obnovu řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona. Jak již ale soud několikrát zdůraznil, v této věci nebylo zahájeno řízení o odstranění stavby dle § 129 odst. 2 stavebního zákona, proto nemohlo být vedeno ani řízení o dodatečném povolení stavby dle stejného ustanovení. Zda byla stavba žalobců povolena v opakovaném řízení, nebo zda snad bylo již pravomocně nařízeno její odstranění dle § 129 odst. 5 poslední věty stavebního zákona, pro věc nemá význam. Ani správní orgány svá rozhodnutí neopřely o skutečnost, že stavba byla pravomocně zamítnuta v opakovaném stavebním řízení. V této věci nebyla řešena otázka možného vydání nového rozhodnutí v opakovaném stavebním řízení po pravomocném nařízení odstranění stavby. 18. Žádnou z uplatněných námitek neshledal soud důvodnou. Žalovaný dospěl ke správnému závěru, že žádost o dodatečné povolení stavby z ledna 2023 byla zjevně právně nepřípustná a řízení o ní tak bylo správně zastaveno. C. Závěr a náhrada nákladů řízení 19. Vzhledem k výše uvedenému krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl. 20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobci v řízení úspěšní nebyli a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. 21. O náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s. tak, že jí náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí neuložil žádnou povinnost, při jejímž plnění by jí náklady vznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu. Olomouc 15. května 2024     Mgr. Barbora Berková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.