2 11 Co 172/2024-108 Číslo jednací: 11 Co 172/2024-108 aESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] likvidační správce pozůstalosti po [Jméno žalované], zemřelém dne 23. 10. 2017, posledně bytem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení pohledávky nebo práva na uspokojení pohledávky ze zajištění k odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Přerově č. j. 20 C 207/2023-81 ze dne 15. 7. 2024 takto: I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. potvrzuje. II. V odstavci II. výroku se rozsudek mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 29.261 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1.755 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl (pro předčasnost) žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že mu náleží dílčí pohledávka č. 1 ve výši 50.000 EUR (1.282.000 Kč) spolu se smluvním úrokem, přihlášená do pozůstalostního řízení po zemřelém [Jméno žalované] a dílčí pohledávka č. 2 ve výši 575.000 EUR (14.743.000 Kč) spolu se smluvním úrokem, přihlášená do téhož pozůstalostního řízení a že žalobce má právo na uspokojení dílčí pohledávky č. 2 spolu s příslušenstvím ze zajištění (odst. I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. II. výroku). 2. Proti rozsudku ve věci samé podal včasné odvolání žalobce s tím, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle jeho názoru soud nesprávně použil judikaturu vztahující se k insolvenčnímu řízení i pro řízení o likvidaci pozůstalosti a došel tak k nesprávnému závěru, že žaloba byla podána jako předčasná. Žaloba dle § 262 z. ř. s. je určovací žalobou svého druhu a není třeba prokazovat existenci naléhavého právního zájmu. Shoda některých pravidel nemůže vést k závěru, že lze analogicky aplikovat judikaturu použitelnou pro insolvenční spory. Poukázal na rozhodnutí soudní komisařky - usnesení č. j. 22 D 1364/2017–564, kterým vyzvala žalobce k podání žaloby proti likvidačnímu správci na určení, že mu pohledávky náleží a v jaké výši a zda má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Žalobce tak využil jedinou možnost obrany proti usnesení a v souladu s poučením tak učinil a podal předmětnou žalobu. Žalobce může souhlasit se soudem prvního stupně pouze v těch skutečnostech, že soudní komisař měl žalobce kvalifikovaně vyzvat k doplnění přihlášky a poučit ho, jakým způsobem má přihlášku doplnit, v jaké lhůtě a s jakými následky. Stejně tak žalobce může souhlasit s právním názorem ohledně přímého uplatnění pohledávky ze zajištění, kdy opět měl soudní komisař vyzvat k doplnění. Takové kvalifikované výzvy však dány nebyly a na vady vytknuté až v předmětném usnesení soudního komisaře nemohl žalobce reagovat jinak, než podáním žaloby. Žalobce tak jednal dle poučení soudního komisaře a v souladu se zákonem. Žalobce má za to, že pokud vznikl spor o existenci pohledávek, tak o tom měl kvalifikovaně rozhodnout prvoinstanční soud. Měl postupovat tak, jak k žalobě přistupoval před a při prvním jednání, kdy kvalifikovaně zjišťoval skutkový stav žaloby vedoucí k rozhodnutí o žalobě na určení, zda tu žalobci náleží právo či nikoliv. Nicméně po prvním jednání došlo ke změně právního názoru soudu prvního stupně, se kterým se žalobce neztotožňuje. Závěr, že žaloba je předčasná, považuje žalobce za rozporuplný s právní úpravou uvedenou v z. ř. s. s ohledem na to, že žalobce neměl jinou možnost, jak se bránit proti rozhodnutí soudního komisaře o tom, že považuje přihlášky pohledávky za neprokázané. Neboť v tomto okamžiku, kdy žalobci byly vytknuty vady, již neměl možnost přihlášku nijak doplnit. Z tohoto pohledu rozhodl soud prvního stupně nesprávně ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. a žalobce se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Proti výroku o náhradě nákladů řízení podala včasné odvolání i žalovaná. Namítala, že soud nesprávně aplikoval ust. § 266 z. ř. s. V předmětném řízení byla žalovaná úspěšnou a není důvod, proč by jí neměly být přiznány náklady řízení vůči žalobci. Tyto náklady vyčíslila na částku 29.261,38 Kč a domáhala se změny napadeného rozhodnutí tak, že jí budou přiznány. 4. K podaným odvoláním nebyla podána žádná vyjádření protistrany. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a rozhodl ve smyslu § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání. Odvolání do věci samé bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Odvolací soud nenařizoval jednání ani s ohledem na § 118a o. s. ř., neboť dle jeho názoru veškeré skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci byly okresním soudem řádně zjištěny a odvolací soud neshledal žádné předpoklady pro poučení žalobce o nutnosti doplnit skutková tvrzení či označit další důkazy. 6. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti českých soudů a rozhodného práva. Dle článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 je dána mezinárodní příslušnost českých soudů, neboť zůstavitel měl na území Česka obvyklý pobyt v době smrti. Dle článku 21 nařízení je s ohledem na uvedenou skutečnost rozhodným české právo. 7. Z obsahu spisu se podává následující: žalobou došlou soudu dne 16. 8. 2023 se žalobce domáhal po žalované, nechť je určeno, že žalobci náleží pohledávka č. 1 a 2 (jak je uvedeno ve výroku ad I. napadeného rozhodnutí – dále jen „předmětné pohledávky“), dále se domáhal určení, že žalobce má právo na uspokojení dílčí pohledávky č. 2 ze zástavy – označených nemovitostí. Vycházel z usnesení dědického soudu po zůstaviteli [Jméno žalované], zemřelému dne 23. 10. 2017. Usnesením č. j. 22 D 1364/2017–564 ze dne 13. 7. 2023 Okresní soud v Přerově vyzval žalobce jako věřitele zůstavitele, aby se žalobou proti likvidačnímu správci pozůstalosti domáhal určení, že mu předmětné pohledávky náleží a v jaké výši, popřípadě, že má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, protože při přezkoumání pohledávek bez nařízeného jednání soud uzavřel, že pohledávku věřitele (žalobce) nebo jeho uplatněné právo ze zajištění nelze mít zcela za prokázané. Žalobci byla dána lhůta jednoho měsíce od doručení označeného usnesení. Lhůtu jednoho měsíce žalobce zachoval. Okresní soud provedl dokazování listinami tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání. Zjištění učiněná z listinných důkazů jsou uvedena v bodě 6. odůvodnění napadeného rozhodnutí, tato skutková zjištění nebyla žádným z účastníků zpochybněna. Rovněž odvolací soud považuje skutková zjištění za odpovídající provedeným důkazům a v úplnosti na ně odkazuje. 8. Lze shrnout, že na základě výzvy pozůstalostního soudu učiněné usnesením č. j. 22 D 1364/2017-305 ze dne 30. 11. 2021 přihlásil žalobce jako věřitel své pohledávky vůči zůstaviteli. Jednalo se o pohledávku ve výši 50.000 EUR a ve výši 575.000 EUR s příslušenstvím. První pohledávka vznikla na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 9. 6. 2017, závazek zůstavitele jakožto dlužníka z této zápůjčky byl zajištěn prostřednictvím vlastní směnky, jejíž splatnost byla stanovena na 30. 9. 2017. Ze strany dlužníka nedošlo k žádnému splnění dluhu. Pohledávka ve výši 575.000 EUR s příslušenstvím vznikla na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 10. 3. 2017, závazek zůstavitele jakožto dlužníka z této zápůjčky byl zajištěn prostřednictvím vlastní směnky splatné dne 31. 3. 2023. Předmětný závazek byl současně zajištěn zřízením zástavního práva k označeným nemovitostem. Usnesením č. j. 22 D 1364/2017-516 ze dne 11. 4. 2023 Okresní soud v Přerově vyzval věřitele – žalobce k doplnění (opravě) přihlášky pohledávky ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení tak, že žalobce doloží k přihlášce pohledávky smlouvu o zápůjčce ze dne 9. 6. 2017 na 50.000 EUR. Doplnění podání mu bylo uloženo zaslat ve stanovené lhůtě notářce [jméno] soudní komisařce na označenou adresu nebo na adresu likvidačního správce pozůstalosti. V odůvodnění byly citovány ustanovení § 241 odst. 1 - 4 z. ř. s., § 247 odst. 1 – 4 z. ř. s. a dále bylo dáno poučení, že v případě, že přihláška nebude řádně a včas opravena, soud usnesením tuto přihlášku odmítne. Podáním z 24. 4. 2023 žalobce jako věřitel doplnil přihlášky obou pohledávek, takže je znovu označil – 50.000 EUR a 575.000 EUR s příslušenstvím, uvedl, že smlouva o zápůjčce 50.000 EUR byla uzavřena ústně dne 9. 6. 2017, přičemž směnky vlastní zůstavitele, smlouva o zápůjčce ze dne 10. 3. 2017 a zástavní smlouva z téhož dne již byly doloženy do spisu. Následně pozůstalostní soud usnesením č. j. 22 D 1364/2017-564 ze dne 13. 7. 2023 vyzval věřitele – žalobce, aby se žalobou proti likvidačnímu správci pozůstalosti podle o. s. ř. domáhal určení, že mu označené dílčí pohledávky náleží a v jaké výši, popřípadě že má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, protože při přezkoumání pohledávek bez nařízeného jednání soud uzavřel, že pohledávky věřitele nelze mít za zcela prokázané. Soud označil dílčí pohledávku č. 1 ve výši 50.000 EUR (1.282.000 Kč) s tím, že tato pohledávka nebyla doložena důkazními listinami na základě zaslané výzvy nebo nebyl dán jiný důkaz, který by prokazoval existenci této pohledávky. Směnka jako titul nebyla přihlášena. U dílčí pohledávky č. 2 ve výši 575.000 EUR (14.743.000 Kč) nebylo doloženo, že uvedené prostředky byly převedeny dlužníkovi na označený účet. Věřitel nepřihlásil směnku, nýbrž smlouvu o půjčce. Rovněž bylo ve výroku usnesení uvedeno, že u dílčích pohledávek č. 1 a 2 absentuje přepočet částky z EUR na Kč v souladu s § 241 odst. 1 z. ř. s. Následně žalobce jako věřitel podal označenou žalobu. 9. Dle § 241 odst. 1 z. ř. s. přihláška musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání stanovených občanským soudním řádem vylíčení skutečností, na nichž se pohledávka věřitele zakládá, a vyčíslení jistiny pohledávky a jejího příslušenství v korunách českých. Vyčíslení v korunách českých je třeba provést i tehdy, jde-li o pohledávku nepeněžitou, o pohledávku neurčité výše nebo o pohledávku v cizí měně. Dle odst. 2 z. ř. s. jde-li o vykonatelnou pohledávku, musí být v přihlášce dále vylíčeny skutečnosti, na nichž se vykonatelnost zakládá. Dle odst. 3 z. ř. s. neobsahuje-li přihláška všechny stanovené náležitosti nebo je-li přihláška neurčitá nebo nesrozumitelná, soud usnesením vyzve věřitele, aby přihlášku doplnil nebo opravil ve lhůtě, kterou určí a která nesmí být kratší než 15 dnů od doručení usnesení; současně věřitele poučí, jak je třeba doplnění nebo opravu přihlášky provést. Dle odst. 4 z. ř. s. přihlášku, která nebyla včas nebo řádně opravena, soud usnesením odmítne, není-li možné pro její nedostatky přezkoumat přihlášenou pohledávku; o tomto následku musí být věřitel poučen. 10. Dle § 247 odst. 1 z. s. ř. věřitel je povinen připojit k přihlášce listiny, kterých se přihláška dovolává, jakož i listiny, které dokládají vykonatelnost pohledávky, byla-li věřitelem v přihlášce tvrzena. Dle odst. 2 z. ř. s. uplatnil-li věřitel včas právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, je povinen současně soudu předložit listiny, které tvrzené právo prokazují. Dle odst. 3 z. ř. s. věřitel, jehož podání se považuje za přihlášku (§ 245) a který soudu dosud nepředložil listiny uvedené v odst. 1 nebo 2, je povinen tak učinit do 15 dnů ode dne, kdy usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti nabylo právní moci. Dle odst. 4 z. ř. s. nesplnil-li věřitel povinnosti podle odst. 1 až 3, soud mu uloží, aby listiny předložil dodatečně ve lhůtě, kterou určí a která nesmí být kratší než 10 dnů. V případě, že listiny ani poté nebudou soudu předloženy, nepřihlíží se nadále k vylíčení těch skutečností, k jejichž prokázání měly nepředložené listiny sloužit. 11. Jak je zřejmé z § 241 odst. 1 a 2 z. ř. s., přihláška pohledávky věřitele musí obsahovat zde uvedené náležitosti. Je zde výslovně dán požadavek na vyčíslení jistiny pohledávky a jejího příslušenství v korunách českých, a to i v případě, že se jedná o pohledávku v cizí měně (jako v tomto případě v eurech). Neobsahuje-li přihláška všechny náležitosti, včetně požadovaného vyčíslení v korunách českých, musí být věřitel vyzván k doplnění postupem dle § 241 odst. 3 o. s. ř. V případě, že nedojde k řádnému doplnění, je třeba přihlášku postupem dle § 241 odst. 4 z. ř. s. odmítnout. 12. Od náležitosti přihlášky je nutno odlišit její přílohy. Věřitel je povinen k přihlášce jako přílohy připojit listiny, kterých se přihláška dovolává ve smyslu § 247 odst. 1 z. ř. s. V případě, že tak neučiní, musí být soudem vyzván k jejich předložení ve stanovené náhradní lhůtě postupem dle § 247 odst. 4 z. s. ř. Jestliže věřitel listiny nepředloží ani v takto stanovené náhradní lhůtě, nastává následek uvedený v § 247 odst. 4 věta druhá z. ř. s., tedy, že se nepřihlíží nadále k vylíčení těch skutečností, k jejichž prokázání měly nepředložené listiny sloužit. 13. V předmětné věci přihláška pohledávky neměla potřebné náležitosti, avšak nikoliv z toho důvodu, jak uvádí okresní soud v bodě 8. odůvodnění (chybějící údaj o splatnosti pohledávky), ale proto, že v přihlášce nebyla vyčíslena jistina pohledávky a jejího příslušenství v korunách českých, jak vyžaduje ust. § 241 odst. 1 z. ř. s. Z tohoto pohledu byla přihláška neúplná, neboť neobsahovala zákonem požadovaný přepočet na koruny české. Postupem dle § 241 odst. 3 z. ř. s. měl být věřitel pozůstalostním soudem vyzván k doplnění přihlášky o zákonem požadovaný přepočet, k takovému postupu však nedošlo. Výzva pozůstalostním soudem učiněná se vztahovala k jinému požadavku, než je přepočet dlužné jistiny a příslušenství z EUR na koruny české. Předmětem přezkumného jednání okresním soudem se tak stala pohledávka, aniž by přihláška této pohledávky měla zákonem stanovené náležitosti. Z toho však zároveň plyne závěr, že žalobou na určení takové popřené pohledávky se nelze v předmětném řízení věcně zabývat. V likvidaci pozůstalosti byl věřitel usnesením č. j. 22 D 1363/2017-516 vyzván, aby předložil smlouvu o zápůjčce ze dne 9. 6. 2017, jako by šlo o vadu přihlášky, avšak ve skutečnosti mohlo jít jen o výzvu k předložení příloh přihlášky, jejichž nedostatek není důvodem pro odmítnutí přihlášky, nýbrž má za následek fikci dle § 247 odst. 4 věty druhé z. ř. s. 14. Je nutno konstatovat, že pozůstalostní soud svou poučovací povinnost ve smyslu § 241 odst. 3 z. ř. s. nesplnil, když podstatný je výrok v usnesení č. j. 22 D 1364/2017-516, kterým byl žalobce – věřitel vyzván k doložení k přihlášce pohledávky smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 6. 2017 na 50.000 EUR. Byť je v odůvodnění citováno ust. § 241 odst. 1 z. ř. s., ve výroku označeného usnesení, který je jediný závazný pro účastníka, výzva o povinnosti přepočítat dlužnou jistinu z EUR na koruny české chybí. Na nesprávnosti tohoto poučení nemůže nic zhojit ani skutečnost, že v následném usnesení č. j. 22 D 1364/2017–564 okresní soud u pohledávky ve výši 50.000 EUR uvedl částku 1.282.000 Kč a u pohledávky na 575.000 EUR uvedl částku 14.743 000 Kč, kdy se zřejmě jedná o iniciativní přepočet ze strany soudu. To však nic nemění na skutečnosti, že věřitelova přihláška neobsahovala zákonem stanovenou náležitost ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř. a pozůstalostní soud jej k doplnění takto neúplné přihlášky nevyzval. 15. Okresní soud rozhodl věcně správně, pokud žalobu o určení a o existenci žalobcova práva na uspokojení pohledávky ze zajištění zamítl. Na věcné správnosti napadeného rozhodnutí nic nemění skutečnost, že důvody pro zamítnutí žalobcem uplatněného nároku byly dány jinde, než je shledal okresní soud. Dle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil napadené rozhodnutí, neboť ve výroku bylo věcně správné. 16. Odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení, neboť § 266 z. ř. s. se použije v případě, že je v řízení neúspěšným účastníkem likvidační správce; v této věci byl likvidační správce naopak úspěšným. Má proto právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl zastoupen advokátem, odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. 3.100 Kč, advokát učinil celkem 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky [příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření z 29. 3. a 11. 5. 2024, účast u soudního jednání 4. 3. 2024 (2x – delší než 2 hodiny), účast u soudního jednání 15. 7. 2024] – 6 x 3.100 Kč = 18.600 Kč. Paušální náhrada výdajů činí dle § 13 odst. 4 vyhl. 6 x 300 Kč = 1.800 Kč. Náhrada za ztrátu času činí dle § 14 vyhl. 8 x 100 Kč = 800 Kč. Náhrada jízdného za 2 cesty z [adresa] a zpět činí celkem 3.051 Kč (340 km x 8,2 l/100 km x 38,70 Kč/l nafty x 0,01 = 1.079 Kč; 5,80 Kč/km x 340 km = 1.972 Kč; celkem 3.051 Kč); žalovaný požadoval na jízdném částku nižší – 2.983 Kč a tato mu byla přiznána. Celkové náklady 24.183 Kč se zvyšují o 21% DPH na částku 29.261 Kč a žalobci bylo uloženo je žalované zaplatit. V odvolacím řízení učinil zástupce žalované jeden úkon právní služby – podání odvolání proti nákladovému výroku. Z částky 29.261 Kč činí odměna advokáta 1.150 Kč, paušální náhrada výdajů 300 Kč, částka 1.450 Kč se zvyšuje o 21% DPH na částku 1.755 Kč. Tyto náklady odvolacího řízení byly žalobci uloženy zaplatit žalované. Odvolací soud neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované. Poučení: Proti tomuto rozsudku v odstavci I. výroku je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Proti nákladovým výrokům není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Ostrava 28. března 2025 JUDr. Jana Palkovská předsedkyně senátu