2 11 Co 219/2024 Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta P. č. j. 11 Co 219/2024 - 258 Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta P. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: xxx, narozený dne xxx bytem xxx zastoupený advokátem xxx sídlem xxx proti žalovaným: 1. xxx, narozená dne xxx bytem xxx 2. xxx, narozená dne xxx bytem xxx 3. xxx, narozený dne xxx bytem xxx všichni zastoupeni advokátem xxx sídlem xxx o uložení povinnosti zdržet se rušení vlastnického práva a provést rekonstrukci úžlabí k odvolání žalobce proti částečnému rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 10. 7. 2024, č. j. 18 C 195/2023-229 takto: Částečný rozsudek okresního soudu se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Částečným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaní byli do 30 dnů od nabytí právní moci rozsudku povinni a) provést kompletní rekonstrukci úžlabí mezi domy č. p. xxx a xxx, tj. výměnu úžlabí včetně jeho součástí v celé jeho délce za nové tak, že dojde k odstranění stávajícího úžlabí včetně jeho součástí a k instalaci nového úžlabí vyhotoveného s konstrukcí úžlabí tvořené střešními foliemi z měkčeného PVC nebo jiným technicky vhodným způsobem v materiálu, který lze vodotěsně spojovat, a to za tím účelem, aby byla obnovena funkčnost úžlabí jako konstrukčního prvku k zajištění funkčního odvádění dešťových vod ze střech domů č. p. xxx a xxx (včetně vod z tajícího sněhu) do svodů dešťové vody po obou stranách úžlabí. Žalovaní jsou povinni úžlabí vybednit za účelem zajištění odolnosti proti zatížení sněhem v zimních měsících a hydroizolační vrstvu úžlabí jsou povinni vytáhnout do dostatečné výšky, nejméně do výšky vytažení plechu stávajícího úžlabí tak, aby zamezili vzlínání vody při tání sněhu zavátého do úžlabí. Napojení nového úžlabí na střechy domů č. p. xxx a xxx jsou žalovaní povinni provést vodotěsně, napojení hydroizolace úžlabí na skládanou krytinu domu č. p. xxx jsou žalovaní povinni provést překrytím krytiny přes hydroizolaci. Hydroizolaci úžlabí jsou žalovaní povinni pod skládanou krytinou ukončit tak, aby větrem hnaná voda (případně tající sníh) nepřetékala do podstřešních prostor domu č. p. xxx, například ukončením klempířskou konstrukcí s ležatou drážkou nebo jiným technicky vhodným způsobem (výrok I.). Zamítl žalobu, aby byli žalovaní od okamžiku právní moci rozsudku povinni zdržet se rušení vlastnického práva žalobce spočívajícího v ohrožování, zhoršování stavu a poškozování a) střešní konstrukce domu č. p. xxx, b) podlah, zdí a stropů uvnitř domu č. p. xxx v jeho části na straně situované směrem k domu č. p. xxx, c) obvodových zdí a fasády domu č. p. xxx na straně domu č. p. xxx situované směrem k domu č. p. xxx, a d) vybavení domu č. p. xxx, ke kterému dochází tím, že a) z pozemku žalovaných, nejméně ze střechy domu č. p. xxx a jejích součástí, zatéká (či nejméně hrozí opakování zatékání) do domu č. p. xxx voda: (i) přes úžlabí mezi domy č. p. xxx a č. p. xxx netěsnostmi mezi jednotlivými plechovými prvky úžlabí, (ii) přes spoje plechů úžlabí u světlíku, střešních oken a komínů domu č. p. xxx, b) pod střešní konstrukci domu č. p. xxx a do něj voda zatéká (či nejméně hrozí opakování zatékání) také tím, že na spodní straně plechu stávajícího úžlabí kondenzuje vodní pára a tato prokapává do domu č. p. xxx, a c) dřevěné prvky střešní konstrukce domu č. p. xxx (zejména latě apod.) jsou ohrožovány také tím, že při výskytu zatékajících srážkových vod i zkondenzované vody na spodní straně plechu úžlabí (způsobem výše uvedeným) dochází ke vzniku vlhkého prostředí, podmínek příznivých pro růst dřevokazných hub na konstrukčních prvcích střech domu č. p. xxx (výrok II.). Dále rozhodl, že o zbývající části uplatněných nároků a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok III.). 2. Částečný rozsudek v celém jeho rozsahu napadl včasným odvoláním žalobce a domáhal se změny rozsudku tak, že se ukládá žalovaným povinnost provést kompletní rekonstrukci úžlabí dle specifikací uvedených v návrhu žalobce, výrok II. rozsudku změnit tak, že žalovaní jsou povinni zdržet se rušení vlastnického práva žalobce specifikovaného v návrhu žalobce a výrok III. rozsudku zrušit. Případně navrhoval, aby odvolací soud výroky I. až III. rozsudku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání zdůvodňoval tím, že nevole a pasivita žalovaných k řešení nefunkčního úžlabí, které se reálně projevilo rozsáhlým zatečením do domu v zimě 2022/2023, vedla k nutnosti domáhat se rozhodnutí soudu. Žalobce nezpochybňoval, že je možné ochrany svých práv se domoci z titulu práv spoluvlastníka nebo obdobných práv vyplývajících například ze služebnosti okapu. V době podání žaloby však otázka vztahu k úžlabí nebyla jednoznačně vyřešena. V zahájeném řízení proto bylo nezbytné posoudit práva stran k úžlabí a z toho vyplývající povinnosti. Soud prvního stupně se relevantními právními skutečnostmi posuzovaného případu zabýval nedostatečně, nezabýval se vznikem a existencí jiných než vlastnických práv ve vztahu k úžlabí jako jsou práva ze služebnosti, nezabýval se ani posouzením otázky vydržení služebnosti, ani otázkou vydržení vlastnictví úžlabí žalovanými, a to přesto, že žalobce existenci těchto práv tvrdil. Vlastnická práva k úžlabí jsou jinými právy omezena do takové míry, že vlastnictví a jeho určení podstatné není. Žalobce nesouhlasil se závěrem, že by vlastnictví úžlabí nešlo určit nebo že by nemohlo být vyjasněno, jak soud uvedl v odst. 40. odůvodnění rozsudku. Soud zcela rezignoval na to zabývat se právy ve vztahu k úžlabí, která existují s vědomím stran nejméně od roku 1998, kdy nemovitosti nabyla matka žalobce. Žalobce uvedl tvrzení způsobilá prokázat vydržení vlastnického práva k úžlabí žalovanými, kteří nejméně od roku 1998 vykonávali vlastnické právo k úžlabí a jako vlastníci vystupovali také v době snahy žalobce o jednání a o nápravu nevyhovujícího stavu úžlabí. Soud se těmito tvrzeními nezabýval. Institut rozhrady je napříč sporem tolik opakovaný, že je na místě připomenout i historické pravidlo, kdy vlastník byl povinen pečovat o rozhradu po pravé straně svého hlavního vchodu. Svědčí-li stranám práva ze služebnosti, není na místě rezignovat na zjištění jejich obsahu. Nelze vyloučit, že na vztahy k úžlabí bude potřeba přiměřeně použít pravidla pro správu společné věci, nicméně důvody pro určení podílu v poměrech 50:50 nejsou dány, neboť je zřejmé, že podíl práv k úžlabí je odlišný. Soud prvního stupně je názoru, že úžlabí je rozhradou ve smyslu § 1024 a následující a že se má jednat o součást sousedících střech/pozemků (odst. 39. odůvodnění rozsudku). Takové právní posouzení je nesprávné a nedostatečné. Úžlabí je snadno oddělitelné, je možné jej zhotovit v různých provedeních, a je proto nutné dojít k závěru, že je samostatnou věcí. Lze jej posoudit rovněž jako liniovou stavbu dle § 509 o. z. Žalobce považuje právní posouzení úžlabí jako rozhrady a jako součástí obou sousedních nemovitostí za nesprávné a v rozporu se zákonem. Soud prvního stupně postupoval nesprávně a zatížil rozsudek vadami, když návrh žalobce na uložení povinnosti žalovaným věcně neprojednal a zamítl jej z důvodu v rozsudku uvedených. Formulace žalobního návrhu nebrání projednání návrhu a rozhodnutí o něm. Je zřejmé, že žalobce usiluje o dosažení výměny úžlabí. I přesto byl v řízení dán důvod domáhat se negatorního nároku, aby se žalovaní zdrželi zásahu do vlastnictví žalobce. Potřeba rozhodnutí o něm nepominula jen proto, že soud je toho názoru, že úžlabí je součástí domu, a tedy ve spoluvlastnictví vlastníků domů. V době podání žaloby i nyní hrozí, že se zatečení bude opakovat. Hrozba opětovného rozpojení plechu úžlabí je důvodem, pro který je na místě negatornímu nároku vyhovět. Soud prvního stupně si vyřešil předběžnou otázku, aniž by strany o tom informoval a neumožnil stranám na závěry soudu náležitě reagovat. Došel-li soud k závěru, že žaloba je podána špatně, bude na žalobci, aby za dané situace podal novou žalobu, čímž se zatíží nejen obě strany, ale také soud dalším řízením. Takovýto postup subjektivní práva nijak nechrání a naopak zasahuje do práva žalobce na rychlou a účinnou ochranu. 3. Žalovaní ve vyjádření k podanému odvolání žalobce sdělili, že vlastnické právo k nemovitostem, které jsou předmětem řízení, převedli na nového vlastníka, ve sporu již nejsou pasivně legitimováni, a navrhovali proto ve vztahu k nim řízení zastavit. 4. Odvolací soud po vyhodnocení včasnosti podaného odvolání, dále že bylo podáno oprávněnou osobou, přezkoumal napadený částečný rozsudek včetně řízení předcházejícího jeho vydání se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Žalobce se v předmětném řízení jako vlastník parc. č. xxx, jejíž součástí je dům čp. xxx v k. ú. xxx, domáhá po žalovaných jako spoluvlastnících parc. č. xxx, jejíž součástí je dům čp. xxx, uložení povinnosti provést kompletní rekonstrukci úžlabí mezi domy čp. xxx a čp. xxx, a to způsobem přesně vymezeným v petitu I. jeho podání ze dne 4. 10. 2023, jenž byl převzat do výroku I. rozsudku. Dále se v petitu II. žalobce domáhal vůči žalovaným uložení povinnosti zdržet se rušení vlastnického práva žalobce spočívajícího v: (i) ohrožování, zhoršování stavu a poškozování střešní konstrukce domu čp. xxx; (ii) ohrožování, zhoršování stavu a poškozování podlah, zdí a stropů uvnitř domu čp. xxx v jeho části na straně situované směrem k domu čp. xxx; (iii) ohrožování, zhoršování stavu a poškozování obvodových zdí a fasády domu čp. xxx na straně domu čp. xxx situované směrem k domu čp. xxx; (iv) ohrožování, zhoršování stavu a poškozování vybavení domu čp. xxx, ke kterému dochází tím, že z pozemku žalovaných nejméně ze střechy domu čp. xxx a jejích součástí zatéká (či nejméně hrozí opakování zatékání) do domu čp. xxx voda (i) přes úžlabí mezi domy čp. xxx a čp. xxx netěsnostmi mezi jednotlivými plechovými prvky úžlabí, jakož i (ii) přes netěsnící prvky střechy domu čp. xxx a (iii) přes spoje plechů, úžlabí u světlíku, střešních oken a komínů domu čp. xxx. Voda pod střešní konstrukci domu čp. xxx a do něj zatéká (či nejméně hrozí opakování zatékání) také tím, že na spodní straně plechu stávajícího úžlabí kondenzuje vodní pára a tato prokapává do domu čp. xxx. Dřevěné prvky střešní konstrukce domu čp. xxx jsou ohrožovány také tím, že při výskytu zatékajících srážkových vod i z kondenzované vody na spodní straně plechů úžlabí (způsobem výše uvedeným) dochází ke vzniku vlhkého prostředí, podmínek příznivých pro růst dřevokazných hub na konstrukčních prvcích střech domu čp. xxx. Okresní soud ve věci rozhodl napadeným částečným rozsudkem a řízení ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu, o kterém nebylo rozhodnuto částečným rozsudkem podle § 110 o. s. ř. přerušil (usnesení č. j. 18 C 195/2023–237 ze dne 18. 7. 2024). Zbývající rozsah žaloby, o kterém nebylo rozhodnuto okresním soudem spočívá v uložení povinnosti žalovaným zdržet se rušení vlastnického práva žalobce specifikovaných ve výroku II., pouze s tím rozdílem, že k ohrožování, zhoršování stavu a poškozování vlastnického práva žalobce dochází (ii) přes netěsnící prvky střechy domu čp. xxx. 6. Podle § 854 z. č. 946/1811 Sb. obecného občanského zákoníku, (dále jen o. z. o.) brázdy, ploty dělané i samorostlé, ohrady, zdi, soukromé potoky, stoky, místa a jiné podobné rozhrady, jež jsou mezi sousedními pozemky, pokládají se za společné vlastnictví, ač nedokazují-li opak znaky, nápisy nebo jiné známky a pomůcky. 7. Podle § 1024 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012, (dále jen o. z.) má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné. 8. Podle § 505 o. z. součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí. 9. Podle § 10 odst. 1 o. z. nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. 10. Podle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. 11. Podle § 2903 odst. 2 o. z. při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvracení hrozící újmy. 12. Okresní soud se nejprve správně zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti soudů, neboť se v řízení vyskytl mezinárodní prvek ve vztahu k osobě žalovaného 3., který má bydliště na Slovensku. Mezinárodní příslušnost soudů České republiky je v řízení dána s odkazem na článek 8 odst. 1 Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 z 12. 12. 2012. Dále z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, která jsou obsažena v odst. 4. – 19. odůvodnění rozsudku, z nichž odvolací soud pro odvolací řízení vychází s tím, že zjištění ohledně spoluvlastnictví nemovitostí žalovaných činil ke dni vyhlášení částečného rozsudku. V odst. 4 odůvodnění rozsudku vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků v souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. 13. Odvolací soud doplnil dokazování výpisem z katastru nemovitostí (č. l. listu 249 spisu), z něhož zjistil, že vlastnické právo ve formě společného jmění manželů k pozemku parc. č. xxx, jejíž součástí je stavba čp. xxx, rodinný dům v katastrálním území xxx, svědčí xxx a xxx. Nemovitosti nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 10. 9. 2024 s právními účinky zápisu k 16. 9. 2024. 14. Žalobce se v předmětném řízení domáhá ochrany svého vlastnického práva k nemovitosti-domu čp. xxx vůči žalovaným jakožto vlastníkům sousední nemovitosti-domu čp. xxx, neboť v důsledku nedostatečné údržby úžlabí mezi střechami domů obou účastníků hrozí zatečení do domu žalobce a vznik škody na jeho majetku. Jako prvého nároku se domáhá konkrétní opravy úžlabí ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z. Podle tohoto ustanovení při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy. Současně se domáhá druhého nároku a to zdržení se popsaného jednání ve smyslu § 1042 o. z., podle něhož se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Zápůrčí žaloba dle § 1042 o. z. musí směřovat vůči tomu, kdo neoprávněně do vlastnického práva zasahuje, aby se takových zásahů zdržel. Tato žaloba se uplatní taktéž v případě přímých imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. Taktéž žaloba podle § 2903 odst. 2 o. z. poskytující ochranu při vážném ohrožení práv musí směřovat vůči tomu, kdo právo vlastníka bezprostředně ohrožuje. Musí přitom hrozit vznik závažné újmy, postačuje přitom, aby škoda teprve hrozila, není nutné, aby škoda již existovala, respektive vznikla. Je vždy na posouzení soudu, zda podle okolností konkrétního případu hrozící újmu vyhodnotí jako závažnou. Hrozba újmy musí být reálná a velmi pravděpodobná. Až za naplnění tohoto předpokladu je na soudu, aby zvažoval, zda v žalobě požadované opatření je vhodné a přiměřené. S ohledem na požadavek žalobce v předmětném řízení, ohledně obou nároků žalobcem uplatňovaných musí žaloba směřovat vůči vlastníku sousední nemovitosti, který je ve věci pasivně legitimován, neboť pouze vlastník může činit kroky k tomu, aby v důsledku stavu jeho nemovitosti nebyla ohrožována sousední nemovitost způsobem žalobcem popsaným v žalobě. Vlastník sousední nemovitosti tak je v řízení pasivně legitimován. Pasivní věcná legitimace znamená, že určitá osoba je právně způsobilá být žalovanou stranou ve sporu, a je tedy nositelem povinnosti, o jejímž splnění nebo porušení se v řízení jedná. Pasivní věcná legitimace přísluší tomu, kdo je podle hmotného práva povinen splnit nárok, který je v řízení uplatňován. Pokud žalovaná strana pasivní věcnou legitimaci nemá, jsou zde důvody pro zamítnutí žaloby, neboť neexistuje právní základ pro uplatnění nároku vůči dané osobě. 15. Ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. V odvolacím řízení žalobcem označení žalovaní již nebyli vlastníky sousední nemovitosti, tj. domu čp. xxx, jenž je součástí parc. č. xxx v k. ú. xxx, nejsou tak ve věci pasivně legitimováni. Žalobci přitom bylo známo, že žalovaní po vyhlášení rozsudku okresním soudem sousední nemovitost prodali, ostatně i ve vyjádření k podanému odvolání žalovaní uváděli, že již ve věci nejsou pasivně legitimováni. Žalobce přesto na podané žalobě v nezměněném stavu setrval, ač vyjádření k odvolání bylo doručeno jeho advokátu. Soudy obecně mají poučovací povinnost o procesních právech a povinnostech účastníků zakotvenou v § 5 a v § xxxa o. s. ř. Tato poučovací povinnost především směřuje k tomu, aby účastník z hlediska jím uplatněného nároku v řízení tvrdil a prokazoval všechny právně významné skutečnosti z hlediska materiálního vedení řízení a je zakotvena především v ust. § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. Dále soud poskytuje poučovací povinnost informativní povahy. Obsahem této poučovací povinnosti je zejména poučení o právech a povinnostech, které stranám přiznávají, respektive ukládají procesně právní předpisy, jakož i poučení o tom, jak splnit procesní povinnosti plynoucí ze zákona nebo z rozhodnutí soudu. Občanský soudní řád za tím účelem obsahuje řadu dílčích poučovacích povinností, výslovně kasuisticky upravených v ustanoveních o. s. ř. Tam, kde chybí kasuistická úprava, uplatní se pravidlo obsažené v § 118a odst. 4 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení v případě není-li účastník zastoupen advokátem, poskytuje předseda senátu účastníkům poučení též o jiných procesních právech a povinnostech. Uvedené znamená, že je-li účastník zastoupen advokátem, není povinností předsedy senátu účastníkům poskytovat poučení o jejich jiných procesních právech, a to včetně poučení o povinnosti, koho mají žalovat a jaké procesní úkony v souvislosti s tím učinit. Obecně platí, že poučení žalobce o tom, kdo by podle hmotného práva měl být žalován, není součástí poučovací povinnosti soudu podle § 5 o. s. ř. a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení. Konkrétně v posuzované věci byl-li žalobce zastoupen advokátem, nebylo povinností soudu ve smyslu § 118a odst. 4 o. s. ř. jej poučit o možnosti učinit návrh podle § 107a odst. 1 o. s. ř. a nic na tom nemění skutečnost, že advokát žalobce nebyl účasten odvolacího jednání, jelikož advokátu žalobce bylo doručeno vyjádření žalovaných k podanému odvolání, v němž uvedli, že již nemovitost prodali a nejsou ve věci pasivně legitimováni. Informace o prodeji nemovitosti žalovaných byla tudíž žalobci a jeho zástupci známá již před jednáním odvolacího soudu. 16. Nad rámec výše uvedených závěrů, které byly důvodem pro potvrzení rozsudku okresního soudu, dále odvolací soud doplňuje, že souhlasí se závěry okresního soudu dovozenými ze zjištěného skutkového stavu, že úžlabí mezi domy čp. xxx a čp. xxx je společnou součástí obou střech a pro jeho správu se použijí pravidla platná pro spoluvlastnictví. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu odst. 30. – 42. s tím, že výši spoluvlastnických podílů odvolací soud nijak nehodnotí. Je-li úžlabí ve spoluvlastnictví vlastníků sousedních nemovitostí a požaduje-li žalobce, aby byla provedena kompletní rekonstrukce celého úžlabí, jde o spor ohledně správy společné věci a nejsou zde tak dány podmínky pro vyhovění negatorní žalobě. Zde v podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu odst. 45. – 47. Ze stejných důvodů nejsou dány ani podmínky pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti žalovaným provést kompletní rekonstrukci úžlabí žalobcem požadovaným způsobem. Okresní soud se právním posouzením charakteru úžlabí velmi podrobně zabýval, včetně vyhodnocení historických souvislostí a odvolací soud nepovažuje za nutné nic dalšího k uvedenému dodávat. Opíral-li se žalobce při žalobním nároku o ust. § 2903 odst. 2 o. z., s ohledem na okresním soudem učiněné závěry ve vztahu k úžlabí, jako společné součásti obou střech, podmínky pro to, aby byla žalovaným uložena povinnost provést rekonstrukci úžlabí, podle tohoto ustanovení nebyly dány. 17. K odvolací námitce, že se okresní soud nezabýval otázkou vydržení vlastnictví úžlabí žalovanými a vydržení služebnosti odvolací soud uvádí následující. Dospěl-li okresní soud k závěru, že úžlabí je společnou součástí obou střech sousedních domů, bylo nadbytečné zabývat se otázkou tvrzeného vydržení vlastnického práva žalovanými, neboť předmětem vydržení vlastnického práva mohou být pouze celé věci movité a nemovité, které jsou předmětem právních vztahů. Součást věci není způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů, sdílí osud věci hlavní, nemůže proto být ani předmětem vydržení vlastnického práva. Nedůvodnou je rovněž odvolací námitka, že se okresní soud nezabýval existencí služebnosti okapu, která podle žalobce svědčí k předmětnému úžlabí mezi domy vlastníkům jak parcely č. xxx s domem čp. xxx, tak vlastníkům parcely č. xxx s domem čp.xxx., s tím že vlastník úžlabí je povinen výkon práv ze služebnosti strpět. K tomu lze uvést, že žalovaní nijak nebránili žalobci, aby užíval společné úžlabí. I kdyby mu svědčila služebnost okapu, ze strany žalovaných mu ve výkonu tohoto práva nebylo nijak zabraňováno. Podstatnou je skutečnost, že se žalobce žalobou domáhal ochrany svého vlastnického práva nikoli výkonu práva ze služebnosti okapu, bylo proto nadbytečné se otázkou vydržení služebnosti zabývat. Součástí práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny je i právo na řádné zdůvodnění soudních rozhodnutí. Proto je povinností soudů se v odůvodnění rozhodnutí vypořádat s argumentací účastníků řízení způsobem, který odpovídá míře závažnosti těchto argumentů. Což neznamená vypořádávat se s každým argumentem, který výsledek řízení nemůže ovlivnit. Přiměřeně dostatečná míra zdůvodnění nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 961/09, sp. zn. IV. ÚS 787/06, sp. zn. IV. ÚS 201/04). 18. Okresní soud ve věci rozhodl částečným rozsudkem tak, jak mu to umožňuje ust. § 152 odst. 2 o. s. ř. Částečný, případně mezitímní rozsudek soud může vydat, ale nemusí, je na jeho uvážení, zda postup shledává účelným. Vydat částečný rozsudek soud může i bez návrhu účastníků. Bylo-li žalobcem podáno odvolání proti rozsudku okresního soudu, předmětem odvolacího přezkumu mohl být rozsudek pouze v rozsahu, v jakém byl vydán, nebylo možné se proto zabývat nárokem žalobce, o kterém dosud okresním soudem nebylo rozhodnuto. Z uvedeného důvodu se odvolací soud nezabýval zbývajícím nárokem žalobce a to negatorní žaloby v části zatékání přes střechu domu čp. xxx. Je-li vydán částečný rozsudek, celé řízení se tím nekončí, a proto se v částečném rozsudku nerozhoduje o náhradě nákladů řízení. Okresní soud proto správně ve výroku částečného rozsudku výslovně uvedl, že o další části předmětu řízení a o nároku na náhradu nákladu řízení bude rozhodnuto v rozsudku konečném. 19. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů shledal částečný rozsudek věcně správným, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Ostrava 14. ledna 2025 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu