č. j. 19 A 13/2024 - 41           ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY  Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci   žalobce:  BONUM SOLUTIONS, spol. s r. o. sídlem 101 00 Praha 10, Korunní 2569/108, IČO 08868395 zastoupen: JUDr. Emil Flegel, advokát sídlem 106 00 Praha 10, K Chaloupkám 3170/2 proti žalovanému:   Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 702 18 Ostrava, 28. října 117   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2024 č. j. MSK 157174/2023, ve věci přestupku   takto:   I.     Žaloba se zamítá. II.   Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Vítkov ze dne 13. 11. 2023 č. j. MUVI/1114257/2023 ve věci přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. 2. Žalobce namítal, že správní orgán neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku. Dle žalobce v daném případě není sporu o tom, že správnímu orgánu sdělil totožnost řidiče vozidla, ovšem správní orgán žádným způsobem řidiče nekontaktoval, tedy neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku. Pokud jde o pojem „nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku“, Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, že budou-li mít správní orgány reálnou příležitost zjistit přestupce, musí se o to pokusit. Správní orgán, který znal jméno, příjmení a adresu trvalého pobytu řidiče, byť i bez data narození, nepochybně měl možnost pokusit se přestupce kontaktovat, což však neučinil, a nelze tedy uzavřít, že vyvinul dostatečné úsilí ke zjištění pachatele přestupku. Znalost data narození pachatele přestupku není podmínkou pro to, aby se ho správní orgán pokusil kontaktovat, respektive není důvodem pro to se ho nepokusit kontaktovat. Nebyly tak naplněny předpoklady pro zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla. Správní řízení s žalobcem bylo zahájeno nezákonně a nezákonná proto byla i obě následně vydaná rozhodnutí. 3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Neztotožnil se se závěrem žalobce, že správní orgán neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se touto otázkou zabýval. Konstatoval, že žalobce sdělil na základě výzvy ze dne 13. 3. 2023 nekompletní údaje o totožnosti možného řidiče vozidla. Na základě další výzvy ze dne 20. 3. 2023 byl žalobce dodatečně vyzván, aby sdělil datum narození tohoto možného řidiče vozidla, neboť bez tohoto údaje nemůže dojít k jeho ztotožnění. Žalobce však na výzvu žádným způsobem nereagoval. Bez tohoto údaje není možné osobu ztotožnit v registru obyvatel, může dojít k záměně osob se shodným jménem a příjmením, a takto nedostatečně sdělené údaje nezakládají podezření o tom, že by se přestupku mohla dopustit právě sdělená osoba (ostatně která, když není identifikována). Žalovaný v daných souvislostech odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2018 č. j. 29 A 89/2016-27, který řešil v podstatě totožnou situaci a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 110/2015-46. 4. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že ve věci projednávané Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 29 A 89/2016 se nejednalo o totožnou situaci, neboť šlo o případ, v němž žalobkyně nesdělila nejenom datum narození pachatele přestupku, ale ani jeho přesnou adresu. Žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 56 A 7/2023-32, z něhož na podporu své žalobní argumentace obsáhle citoval. 5. Žalovaný následně v písemném podání, v němž reagoval na repliku žalobce uvedl, že trvá na svém závěru, že bez data narození není možné ztotožnit řidiče vozidla, neboť může dojít k jeho záměně. Neúplně sdělené údaje o totožnosti řidiče vozidla jdou k tíži provozovatele vozidla a nikoliv správního orgánu. Žalovaný citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 31/2017. Nadto poznamenal, že ve věcech označených v uvedeném podání projednávaných u Krajského soudu v Ostravě bylo vedeno řízení s právnickou osobou, jejímž jednatelem a společníkem je či byla osoba K. T., narozen X. Všechny tyto právnické osoby mají společné to, že v přestupkovém řízení uplatňují nejrůznější obstrukční praktiky, včetně sdělování nekontaktních osob u přestupků provozovatele vozidla. V podrobnostech žalovaný odkázal na věci pod předmětnými spisovými značkami a především vyjádření k žalobě ve věci sp. zn. 19 A 17/2024, v němž žalovaný podrobně popsal a doložil tyto obstrukční praktiky žalobce. Žalovaný poznamenal, že správní orgány se sice v odůvodnění rozhodnutí poznatky z úřední činnosti ohledně obstrukčních praktik nezabývaly, nicméně dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 6 As 36/2016 není tato skutečnost vadou, pokud jsou tyto obstrukční praktiky známy také soudu z jeho vlastní rozhodovací činnosti. Žalovaný setrval na svém názoru, že je povinností provozovatele vozidla znát údaje o totožnosti řidiče vozidla včetně data jeho narození, a pokud těmito údaji nedisponuje nebo je nesdělí, jde tato okolnost k jeho tíži a nelze důsledky z toho plynoucí přenášet na správní orgány a požadovat po nich, aby na základě nesprávných údajů od provozovatele činily rozsáhlá pátrání po údajném pachateli přestupku. Je to účelová strategie žalobce uplatněná také v dalších řízeních a dokresluje obraz celé situace. 6. O žalobě krajský soud rozhodl bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.). 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Podle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, provozovatel vozidla se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. 9. Podle ust. § 125h odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění do 31. 12. 2023, obecní úřad, obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky, pokud a) jsou splněny podmínky podle § 125f odst. 2, b) totožnost řidiče vozidla není známa nebo není zřejmá z podkladů pro zahájení řízení o přestupku a c) porušení je možné projednat uložením pokuty příkazem na místě. 10. Dle ust. § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. 11. V rozsudku č. j. 1 As 131/2014-45 se Nejvyšší správní soud zabýval výkladem citovaného § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích a uvedl, „že správní delikt provozovatele vozidla vymezený v § 125f zákona o provozu na pozemních komunikacích lze chápat jako delikt subsidiární. Až v případě, že není možné s určitostí zjistit řidiče vozidla, který spáchal předmětný přestupek, činí zákon odpovědným provozovatele vozidla za to, že svěřil řízení vozidla jinému a nezajistil, aby byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích (§ 125f odst. 4 zákona o silničním provozu). Primárně tedy za spáchaný delikt odpovídá řidič vozidla. Až tehdy, nelze-li skutečného řidiče na základě žádných důkazů či indicií zjistit a vést proti němu přestupkové řízení, nese odpovědnost za delikt provozovatel vozidla. Ten se uvedené odpovědnosti může zbavit jen na základě zákonem předvídaných liberačních důvodů. Z výše naznačené systematiky zákona o silničním provozu vyplývá, že nejprve musí být zjišťován pachatel přestupku. Existuje-li bezprostředně po zjištění přestupku osoba podezřelá z přestupku, je jí při splnění zákonných podmínek umožněno projednání věci v blokovém řízení. Pokud věc neskončí projednáním v blokovém řízení, následuje zahájení přestupkového řízení s podezřelým z přestupku. Skončí-li poté přestupkové řízení zastavením řízení, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno [§ 125f odst. 4 písm. b) zákona o silničním provozu], je zahájeno řízení o správním deliktu s provozovatelem vozidla. Výzva provozovateli vozidla podle § 125h citovaného zákona se v takovém případě nevydává, neboť totožnost řidiče byla po zjištění přestupku známa [pro vydání výzvy nebyla splněna podmínka dle § 125h odst. 1 písm. b) zákona]. Oproti tomu v případě, kdy bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku není totožnost řidiče známa a není ani zřejmá z podkladu pro zahájení řízení [podmínky dle § 125h odst. 1 písm. b) zákona jsou naplněny], přistoupí správní orgán k vydání výzvy podle § 125h zákona o silničním provozu, v níž provozovatele vozidla vyzve k uhrazení určené částky odpovídající pokutě v blokovém řízení a poučí jej o možnosti sdělit správnímu orgánu údaje o totožnosti řidiče vozidla. Pokud pachatele přestupku nelze ztotožnit a ani indicie obsažené v podkladech pro zahájení přestupkového řízení nenasvědčují tomu, že by pachatelem přestupku mohla být určitá osoba, nelze s takovou osobou věc projednat v blokovém řízení. Výzva dle § 125h zákona o silničním provozu adresovaná provozovateli vozidla se vydává jen v případech, kdy bezprostředně po spáchání přestupku není ani z podkladu pro zahájení přestupkového řízení zřejmé, kdo mohl být řidičem vozidla a vůči komu vést přestupkové řízení, a není tak možné s osobou podezřelou z přestupku věc projednat v blokovém řízení.“, konec citace. 12. V dané věci tedy byla zásadní otázka, zda totožnost řidiče vozidla,  kterým byl spáchán přestupek, byla správnímu orgánu I. stupně známa nebo byla zřejmá z podkladu pro zahájení řízení. Pouze v případě, že by totožnost řidiče vozidla známa nebyla, a ani by nebyla zřejmá z podkladu pro zahájení přestupkového řízení, bylo namístě vydání výzvy provozovateli vozidla podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu, jak judikoval Nejvyšší správní soud. 13. V rozsudku č. j. 7 As 135/2016-17 Nejvyšší správní soud uvedl, že po provozovateli vozidla lze legitimně požadovat, aby již od počátku nesl odpovědnost za správnost a aktuálnost údajů, které o řidiči vozidla poskytuje. Lze totiž rozumně předpokládat, že přiměřeně obezřetný provozovatel znalý svých práv a povinností podle zákona o silničním provozu zapůjčí své vozidlo pouze takové osobě, které důvěřuje a o níž má aktuální kontaktní informace, které by v případě jejího přestupkového jednání mohl sdělit správním orgánům. Pokud provozovatel nejedná s touto přiměřenou obezřetností, nelze důsledky z toho plynoucí přenášet na správní orgány a požadovat po nich, aby na základě nesprávných údajů od provozovatele činily rozsáhlá pátrání po údajném pachateli přestupku, konec citace. 14. Z výše citované právní úpravy plyne, že je to tedy provozovatel vozidla, zde žalobce, vůči němuž je uplatňována odpovědnost za porušení povinnosti řidiče, nicméně stále jde o odpovědnost subsidiární, podpůrnou (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 131/2014-45). Na prvním místě stojí odpovědnost za přestupek, kterou nese řidič, nikoli provozovatel vozidla. Proto také zákon výslovně počítá s možností provozovatele vozidla sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku (§ 125h odst. 6 zákona o silničním provozu ve znění účinném v době zahájení řízení). 15. Jak vyplývá z předloženého správního spisu Městský úřad Vítkov zaslal žalobci písemnou výzvu, aby uhradil částku 200 Kč anebo sdělil totožnost řidiče, který vozidlo řídil v době spáchání přestupku. Žalobce jakožto provozovatel určenou částku neuhradil a písemně sdělil správnímu orgánu, že vozidlo v době uvedené ve výzvě měl k dispozici K. T., M. t. X, 746 01 O. Následně byl žalobce vyzván, aby své vyjádření doplnil o údaje k osobě K.T., konkrétně aby sdělil datum narození a veškeré jemu známé údaje k této osobě, např. telefonní číslo, e-mail, Facebook, a to ve lhůtě 10 dnů. Na druhou výzvu žalobce nereagoval. Výzva byla doručena do datové schránky žalobce 20. 3. 2023. Následně Městský úřad Vítkov usnesením ze dne 25. 5. 2023 odložil věc přestupku, jelikož do 60 dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti konkrétní osobě. Poté 25. 5. 2023 vydal příkaz, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce dopustil předmětného přestupku provozovatele vozidla. Proti tomuto příkazu podal žalobce v zákonné lhůtě odpor. 16. Krajský soud zastává názor, že správní orgán I. stupně vyvinul dostatečnou snahu zjistit totožnost řidiče vozidla, když se žalobce jako provozovatele vozidla dotázal, kdo jej v inkriminovanou dobu řídil. Soud sdílí názor žalovaného, že žalobcem sdělené údaje, dle nichž měl vozidlo řídit K. T. a uvedl adresu 746 01 O., M. t. X, byly naprosto nedostatečné. Ve shodě s žalovaným má i soud za to, že údaji o totožnosti se rozumí jméno, příjmení, datum narození a adresa trvalého pobytu. Bez těchto údajů není řidič dostatečně identifikován. Datum narození je údajem potřebným pro účely obvyklé lustrace v centrálním registru obyvatel. Dle názoru soudu po správních orgánech nelze vyžadovat činění rozsáhlých kroků ke zjištění pachatele přestupku, nemají-li pro takové zjištění potřebné indicie a případné označení řidiče provozovatelem vozidla k výzvě podle § 125h odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění do 31. 12. 2023, zjevně nevede k nalezení a usvědčení pachatele přestupku. Soud uzavírá, že správnímu orgánu I. stupně vzniklo právo zahájit řízení o správním deliktu vůči provozovateli vozidla. 17. Na základě výše uvedeného soud neshledal žalobní námitky důvodnými a žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. 18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Ostrava 28. 3. 2025     Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně               Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.