č. j. 61 A 21/2025 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Honusovou v právní věci   žalobce: Mgr. M. H.   proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18  Ostrava   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2025 č. j. MSK 77164/2025, ve věci přestupku proti občanskému soužití   takto:   I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:   1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2025 č. j. MSK 77164/2025, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Bruntál (dále také „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 4. 20025 č. j. MUBR/58657-2025/url, ve věci přestupku podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), jehož se žalobce dopustil tím, že úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání, když dne 24. 10. 2024 v čase kolem 11:33 hodin v obci S. H. čp. X po neúspěšném doručení balíku na jeho adresu odeslal e-mail na kurýrní služby UPS, kdy do předmětu zprávy napsal: „kurva kde je můj balík!!!!?“ a následně do obsahu zprávy napsal: „tak kurwa dnes ho doručíte, neb adresa je správně a jedu, jinak si vás najdu a pak se budete divit a hýkat !!!“!“, následně v další komunikaci napsal „poslouchej, ty mladá krávo, hýbni zadkem sprostá kundo“.   2. Žalobce v žalobě namítl tyto žalobní body: 1)   Postup úřední osoby Ing. L. U., která byla projednáním věci pověřena, nebyl etický a vedl k diskriminaci. Ačkoli se zpočátku zdála být ochotná jednat, její přístup se dramaticky změnil po žalobcem vznesených námitkách, zejména po informaci o jeho insolvenci. Její chování, kdy nechtěla ani žalobci podat ruku, a následná reakce její vedoucí, která zamítla žalobcovu námitku podjatosti, svědčí o přeměně řízení na nástroj osobní msty a odplaty. Tato změna chování úřednice MÚ Bruntál od počátečního zdánlivého soucitu k následné nepřátelské represi, způsobila a prohloubila žalobci trauma, které je spojené s neléčeným posttraumatickým syndromem. Chování správních orgánů, včetně Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Ministerstva vnitra ČR, které tento stav ignorovaly, je dle žalobce v přímém rozporu s antidiskriminačním zákonem č. 198/2009 Sb. a mezinárodními závazky České republiky. 2)   Skutkový stav byl nesprávně posouzen, když správní orgány zcela opomenuly skutečný kontext situace. Nešlo o bezdůvodné „hrubé jednání“, ale o obrannou reakci v důsledku hlubokého posttraumatického syndromu. Předmětný hudební nástroj byl pořízen na vlastní náklady jako psychoterapeutická pomůcka, protože odborná psychiatrická péče byla dlouhodobě nedostupná. Selhání dopravní společnosti v doručení tak znamenalo vážný zásah do žalobcova úsilí o psychické zdraví. Jednání správních orgánů, které se zaměřily výhradně na formální vulgární výrazy a ignorovaly psychologický kontext a žalobcovu zranitelnost, je v rozporu se základními právními principy. Jak je zdůrazněno v judikatuře, je nutné posuzovat jednání s ohledem na veškeré okolnosti. Dle žalobce se správní orgány omezily pouze na formální hodnocení vulgárních výrazů, aniž by se pokusily pochopit celý kontext. Tento postup je v rozporu se standardy moderního práva. Zahraniční judikatura, například v kontextu Evropského soudu pro lidská práva (např. v případech týkajících se svobody projevu), opakovaně zdůrazňuje, že při posuzování jednání je třeba brát v potaz veškeré okolnosti a motivaci pachatele. Ukládat pokutu za reakci, která byla katalyzována duševní tísní, nedostupností léčby a selháním obchodní služby, je neadekvátní a nespravedlivé. Podobné principy se odrážejí i v mezinárodním právu, kde se klade důraz na materiální stránku deliktu a proporcionalitu trestu. Tento postup je v přímém rozporu s principy spravedlnosti a morálky. Žalobce dále uvedl, že ačkoli se dopustil emotivní reakce, situace byla nakonec vyřešena smírně. Řidič dopravní společnosti prokázal pochopení, omluvil se za pochybení a doručil nástroj, za což mu žalobce poděkoval. Namísto akceptování tohoto smírného vyřešení, vedoucí pobočky dopravní firmy zneužil policejních a přestupkových orgánů k represi. Podal křivé a lživé obvinění, což je zjevné z kontextu obchodního sporu. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že z obsahu e-mailové komunikace je zřejmé, že žalobce použil hrubě vulgární, urážlivé a výhružné výrazy, které svou povahou a intenzitou zjevně překračují meze legitimního uplatnění reklamace služby a naplňují znaky jiného hrubého jednání narušujícího občanské soužití. Skutečnost, že žalobce své jednání ex post označuje za reklamaci služby, nemůže zpochybnit závěr o protiprávnosti jeho jednání. Za irelevantní považuje žalovaný rovněž tvrzení žalobce o emotivní či obranné reakci vyvolané jeho zdravotním stavem. Subjektivní pohnutky žalobce nejsou způsobilé vyloučit odpovědnost za přestupek, pokud nebyla zpochybněna jeho příčetnost, což žalobce netvrdí ani nedokládá. Nedoručení zásilky či osobní frustrace žalobce jej nemohly legitimovat k užití hrubě urážlivých a ponižujících výrazů vůči jiným osobám. Tvrzení žalobce o následném smírném vyřešení situace je z hlediska posouzení odpovědnosti za přestupek rovněž irelevantní, neboť pozdější okolnosti nemohou zpochybnit protiprávnost jednání v době jeho spáchání, ani založit nezákonnost napadeného rozhodnutí. 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž byl vázán skutkovým a právním stavem ke dni rozhodování správního orgánu a také obsahem žalobních tvrzení (ust. § 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s. ř. s.). 5. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 1. 4. 20025 č. j. MUBR/58657-2025/url byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4. zákona o některých přestupcích, jehož se dopustil tím, že úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání, když dne 24. 10. 2024 v čase kolem 11:33 hodin v obci S. H. čp. X po neúspěšném doručení balíku na jeho adresu odeslal e-mail na kurýrní služby UPS, kdy do předmětu zprávy napsal: „kurva kde je můj balík!!!!?“ a následně do obsahu zprávy napsal: „tak kurwa dnes ho doručíte, neb adresa je správně a jedu, jinak si vás najdu a pak se budete divit a hýkat !!!“!“, následně v další komunikaci napsal „poslouchej, ty mladá krávo, hýbni zadkem sprostá kundo“. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí včasné odvolání, o kterém bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. 6. Podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona o některých přestupcích, fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že úmyslně naruší občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání. 7. Soud předně připomíná, že řízení před správními soudy je ovládáno dispoziční zásadou, která se projevuje mimo jiné tím, že soud je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu oprávněn přezkoumávat napadené výroky správního rozhodnutí jen v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů,  překročí rámec přezkumné činnosti vymezený v § 75 odst. 2 s. ř. s., přičemž Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadené správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2008 č. j. 7 Afs 216/2006-63, z novějších rozhodnutí např. rozsudek ze dne 5. 3. 2015 č. j. 6 Afs 3/2015 – 29, ze dne 12. 3. 2020 č. j. 7 Azs 426/2019 – 38, bod 10 či ze dne 4. 4. 2024 č. j. 5 Afs 20/2023–31, bod 34). 8. Od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního rozhodnutí. Takovým postupem by soud přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010 č. j. 4 As 3/2008-78, publikovaný ve Sb. NSS pod č. 2162/2011)).   9. Krajský soud shrnuje, že míra podrobnosti odezvy správního soudu je závislá na tom, jak detailně své námitky žalobce v žalobě formuluje. Omezí-li se žalobce na pouhá obecná konstatování, nemůže na ně správní soud reagovat jinak než srovnatelně obecně (srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 9. 2018 č. j. 8 Afs 170/2018–36, bod 20). 10.                      V posuzované věci žalovaný na 3 stranách žalobou napadeného rozhodnutí odůvodnil své závěry, přičemž proti argumentaci žalovaného žalobce v žalobě postavil obdobné námitky, jaké uplatnil ve správním řízení, aniž by předložil konkrétní konkurující argumentaci zpochybňující správnost závěrů žalovaného. Dle konstantní judikatury nelze za žalobní námitku „rozhodně považovat pouhé negace pečlivě odůvodněných závěrů“ správních orgánů (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2019 č. j. 5 Afs 126/2017-43, bod 50). 11.                      V nyní souzené věci žalobce v žalobě poměrně stroze namítl, že jeho jednání nebylo osobním útokem, nýbrž reklamací služby a dále tvrdil, že se jednalo o emotivní a obrannou reakci vyvolanou jeho zdravotním stavem. Žalobce přitom poukázal na údajné neetické chování oprávněné úřední osoby, jímž se řízení mělo změnit v nástroj osobní msty a odplaty  a uvedl že správní orgány se měly omezit pouze na formální hodnocení použitých vulgárních výrazů, aniž by přihlédly k širšímu kontextu věci. Závěrem žalobce namítl, že situace byla ve finále mezi ním a doručovatelem vyřešena smírně. 12.                      Krajský soud v prvé řadě uvádí, že z obsahu spisového materiálu je zjevné, že se žalobce skrz mailovou komunikaci vulgárními výrazy ohradil proti kurýrní službě. Žalobce v žalobě toto své jednání nijak nezpochybnil, pouze uvedl, že šlo o reklamaci služby a jeho reakce byla vyvolána jeho zdravotním stavem a rovněž, že správní orgány pouze formálně hodnotily žalobcem použité výrazy. 13.                      Soud má za to, že vulgární výrazy užité žalobcem („kurva kde je můj balík!!!!?“ nebo „tak kurwa dnes ho doručíte, neb adresa je správně a jedu, jinak si vás najdu a pak se budete divit a hýkat !!!“!“, nebo „poslouchej, ty mladá krávo, hýbni zadkem sprostá kundo“) jsou bez jakýchkoliv pochyb slova překračující meze běžného uplatnění reklamace služby, čímž jednoznačně došlo k naplnění hrubého jednání narušující občanské soužití. To, že žalobce předmětné jednání označuje za pouhou reklamaci služby, nezpochybňuje naplnění skutkové podstaty uvedeného přestupku. Také žalobní tvrzení, že za žalobcovo jednání může jeho zdravotní stav, je pro posouzení naplnění skutkové podstaty řešeného přestupku irelevantní, neboť žalobce je považován za svéprávnou a příčetnou osobu a v přestupkovém řízení neprokázal opak. Stejně tak v žalobě žalobce k tvrzenému špatnému psychickému stavu neuvedl nic bližšího, ani jej neosvědčil. Soud proto uzavírá, že žalobcova nepodložená subjektivní tvrzení o jeho zdravotním stavu nemají relevanci zpochybnit závěr správních orgánů, že se přestupku dopustil. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že přestupek žalobce byl v řízení náležitě objasněn a vina žalobce byla spolehlivě prokázána. 14.                      Pro úplnost krajský soud dodává, že smírné vyřešení situace mezi žalobcem a pracovníkem kurýrní služby nemá relevanci zpochybnit protiprávnost jednání žalobce v době spáchání skutku, ani nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. 15.                      Žalobní tvrzení o neetickém chování oprávněné úřední osoby vedoucím k diskriminaci žalobce je zcela obecné, takže nepředstavuje stanovení nezbytného rámce soudního přezkumu (viz rozsudek NSS sp. zn. 4 As 3/2008, publikovaný ve Sb. NSS pod č. 2162/2011). Soud proto rovněž pouze ve zcela obecné rovině konstatuje, že z obsahu správního spisu nezjistil nic, co by oprávněnost toto žalobního tvrzení podpořilo. 16.                      Dále žalobce v žalobě opět zcela obecným tvrzením namítl rozpor napadeného rozhodnutí s antidiskriminačním zákonem a mezinárodními závazky České republiky a také se standardy nespecifikované judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Soud konstatuje, že pro naprostou obecnost těchto tvrzení se nejedná o relevantní žalobní body ve smyslu výše odkazované judikatury NSS. 17.                      Závěrem soud na základě obsahu správního spisu shrnuje, že správní orgány obou stupňů ve svých rozhodnutích vyšly z náležitě zjištěného skutkového stavu věci a provedené důkazy jsou dostatečným a věrohodným podkladem pro prokázání skutku. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů shledal soud srozumitelnými, přezkoumatelnými a věcně správnými, když žalobci bylo bez jakýchkoliv pochyb prokázáno, že řešený přestupek spáchal. 18.                      Jelikož krajský soud neshledal žalobní tvrzení důvodnými, žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. 19.                      O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu nevznikly s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.     Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.   Ostrava 12. března 2026   JUDr. Miroslava Honusová samosoudkyně     Shodu s prvopisem potvrzuje P.S.