č. j. 72 Ad 31/2025-45   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobkyně: J. H.  bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí  sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01  Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2025, č. j. X, ve věci příspěvku na péči takto: I. V řízení se pokračuje.   II.  Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1.     Spor byl o to, jestli maminka (právní předchůdkyně) žalobkyně v posledních asi šesti týdnech života při vážných nemocech zvládala základní životní potřeby orientace a komunikace. 2.     Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky ve Olomouci (dále jen „úřad práce“) z 22. 1. 2025, č. j. X, kterým úřad práce zamítl návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. 3.     Žalobkyně v žalobě namítala, že její zesnulá maminka nezvládala 9 nebo 10 základních životních potřeb (dále jen „ZŽP“) a šlo u ní o úplnou závislost na pomoci jiné osoby. Maminka žalobkyně nezvládala od 16. 10. 2024 do úmrtí X také sporné ZŽP orientace a komunikace. 4.     Ze sociálního šetření 4. 11. 2024 vyplynulo, že maminka je orientovaná nepřesně v čase. Podle nálezu MUDr. B. z 28. 1. 2025 u ní šlo o stavy zmatenosti, maminka byla plně odkázaná na pečující osobu a nebyla schopna jakékoliv běžné činnosti. Vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu a vzhledem ke karcinomu slinivky břišní, který byl inoperabilní, a vzhledem k věku nebylo u maminky provedeno psychologické ani psychiatrické vyšetření. Žalobkyni posuzoval u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „PK MPSV“ nebo „posudková komise“) internista, a nikoliv psychiatr. Posudkový lékař měl přihlédnout ke skutečnostem, které vyplývaly ze sociálního šetření o nepřesné orientaci v čase a dále měl přihlédnout k nálezu MUDr. B., který poukazoval na stavy zmatenosti. Bylo namístě posouzení, jestli maminka měla přiměřené duševní kompetence, orientovala se osobou, časem a místem, orientovala se v přirozeném sociálním prostředí, orientovala se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovala. Podle názoru žalobkyně maminka nebyla orientovaná časem (viz sociální šetření) a neměla ani přiměřené duševní kompetence (nález MUDr. B. o stavech zmatenosti). 5.     Maminka nebyla schopna vykonávat všechny aktivity ZŽP orientace a komunikace. Ze sociálního šetření vyplynulo, že se maminka na výzvu 4. 11. 2024 podepsala, ale bylo třeba jí ukázat místo, byl slabý tlak na podložku, písmo bylo roztřesené a další text by napsat nezvládla. Tyto skutečnosti posudková komise ve svém posudku pominula, a proto je posudek o závislosti neúplný. Tato skutečnost není v napadeném rozhodnutí popsána ani vysvětlena. Žalovaný se proto nevypořádal se všemi podklady rozhodnutí a nezjistil stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Maminka nebyla již schopna vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, když se zvládla stěží podepsat. Schopnost udržet v rukou psací potřebu a napsat smysluplný krátký vzkaz či zprávu z fyziologického hlediska lépe posoudí lékař s odborností ortopedie či neurologie a z duševního hlediska lékař z oboru psychiatrie, a nikoliv internista. Žalobkyně nezpochybňovala odbornost internisty v posudkové komisi, nicméně v posudkové komise měl být přítomen také lékař s odborností ortopedie, neurologie či psychiatrie. Složení posudkové komise tedy nebylo správné. 6.     Podle záznamu z předchozího sociálního šetření 3. 2. 2022 je mimo jiné uvedeno, že maminka nezvládne napsat krátký text kvůli třesu rukou. Již v roce 2022 tedy maminka nezvládala jednu z aktivit v rámci ZŽP komunikace. Žalobkyně část citovaného záznamu přiložila. Vzhledem ke zdravotnímu stavu maminky je nelogické, že by v roce 2022 nezvládla vytvářet rukou psanou krátkou zprávu (text) a následně za současně popisovaného stavu zmatenosti by v roce 2024 v posledních dvou měsících před úmrtím tuto činnost zvládala. Podle žalobkyně tedy měla být ZŽP komunikace posouzena v období od 16. 10. 2024 do 2. 12. 2024 jako nezvládaná. Oba posudky o závislosti, tj. posudek Institutu posuzování zdravotního stavu z 16. 12. 2024 i posudek posudkové komise z 18. 6. 2025, nesplňují podmínky úplnosti, jednoznačnosti a vnitřní bezrozpornosti. Proto jsou rozhodnutí úřadu práce a žalovaného vyhotovená na základě neúplných podkladů, respektive posudků, které nejsou přesvědčivé. Správní orgány nezajistily podklady pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a proto je napadené rozhodnutí nezákonné. Žalobkyně připojila k žalobě prohlášení svědků – pečujících osob, které žily s maminkou v domácnosti a popsali její stav, nesoběstačnost a péči o ni. 7.     Žalovaný ve vyjádření k žalobě vysvětlil, že žalobkyně obdobně jako v odvolání namítala nezvládání ZŽP orientace a komunikace. Žalovaný vycházel z posudku posudkové komise a reagoval na odvolací námitky. Sociálním šetřením se nezjišťuje schopnost zvládat či nezvládat ZŽP. Výsledky sociálního šetření jsou pouze jedním z podkladů pro posouzení stupně závislosti. Ani v řízení, které probíhalo v roce 2022, nebyly ZŽP orientace a komunikace uznány jako nezvládané. Skutečnosti, které uvádí žalobkyně s odkazem na lékařskou zprávu prim. MUDr. B., Ph.D., MBA nejsou v souladu se zprávou mobilního hospice z listopadu 2024. Žalovaný tento nesoulad popsal v napadeném rozhodnutí. Žalovaná neměla pochybnosti o tom, že žalobkyně sporné ZŽP zvládá, a to v jejich v plném rozsahu. Členem posudkové komise byl internista, a to podle převažujícího postižení žalobkyně. Je otázkou, jakou roli by při posuzování zdravotního stavu mohl mít odborný lékař s odborností ortopedie, neurologie či psychiatrie za situace, kdy z těchto oborů nebyly doloženy žádné lékařské zprávy k posouzení. 8.     Žalobkyně v replice uvedla, že podnět ke správnímu přezkumu byl shledán nedůvodný. Žalobkyně opětovně namítla, že v záznamu ze sociálního šetření z 3. 2. 2022 je uvedeno, že „krátký text maminka nezvládne napsat kvůli třesu rukou“. Bylo povinností posudkové komise a žalovaného se k tomuto podkladu rozhodnutí a k této skutečnosti vyjádřit, anebo vysvětlit, proč k výsledkům sociálního šetření opakovaně nepřihlédly. Je nelogické, aby maminka nezvládla napsat rukou krátkou zprávu v roce 2022 a následně s ohledem na věk a zdravotní stav, včetně popisovaných stavů zmatenosti v roce 2024 v období posledních dvou měsíců života tuto aktivitu zvládala. Lékař s atestací interního lékařství se nevyjádřil a těžko se mohl vyjádřit k tomu, zda maminka byla či nebyla schopna vytvářet rukou psanou krátkou zprávu. Je na místě přihlédnout rovněž k prohlášení svědků (pečujících osob). Ke schopnosti maminky vytvářet rukou psanou krátkou zprávu by se mohl vyjádřit MUDr. B.. Proto žalobkyně navrhla, aby si posudková komise vyžádala jeho sdělení formou lékařské zprávy s přímým dotazem, zda vykonání této aktivity zdravotní stav maminky umožňoval či neumožňoval, případně si tuto zprávu může vyžádat soud nebo na výzvu soudu ji může vyžádat žalobkyně.  9.     Žalobkyně ve vyjádření z 10. 2. 2026 odkázala na lékařskou zprávu MUDr. B. z 27. 1. 2026, kterou na výzvu soudu doložila a z které jednoznačně vyplývá, že maminka nemohla v žádném případě samostatně zvládat všechny posuzované aktivity ZŽP orientace a komunikace. 10.     Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ke dni vydání rozsudku (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 11.     Soud rozhodl na základě výslovného souhlasu obou účastníků řízení bez jednání poté, co účastníky řízení poučil podle § 51 s. ř. s. a žalovanému zaslal listiny doložené žalobkyní. 12.     Úřad práce v rozhodnutí z 22. 1. 2025 zamítl návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči od října 2024. Podle zdravotnické dokumentace je žalobkyně celkově orientovaná, není dokumentována mentální retardace, demence ani závažná porucha kognice a orientace se hodnotí jen ve známém, domácím či přesněji sociálně známém prostředí. U žalobkyně nebyla zjištěna psychická porucha, narušená fonace ani závažná psychická porucha ve smyslu závažné duševní mentální poruchy, která by znemožnila komunikaci. 13.     Žalovaný v rozhodnutí o odvolání zdůraznil, že hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byly onkologické obtíže s imobilitu. Podle doložených zpráv mobilního hospice byla žalobkyně celkově orientovaná a komunikovala. Konkrétně podle zprávy ze 14. 11. 2024 žalobkyně měla přiměřené chování, komunikaci, řeč, čtení a psaní byly přiměřené; žalobkyně byla orientována místem, časem i osobou. Paměť byla přiměřená, intelekt normální a žalobkyně byla imobilní. Podle vyjádření prim. MUDr. B., Ph.D., MBA z 28. 1. 2025 stav vědomí žalobkyně byl normální, projevovala se spavost, zmatenost. Zpráva neobsahuje bližší specifikaci, aby se dalo verifikovat nezvládání ZŽP orientace a komunikace. 14.     Ze sociálního šetření 4. 11. 2024 vyplývá, že žalobkyně byla v době provádění tohoto šetření orientovaná osobou, rámcově místem a nepřesně v čase. Podle vyjádření pečující osoby žalobkyně poznávala příbuzné, měla menší zájem o okolí, byla více pasivní, nepotřebovala brýle na čtení, sluch měla oslabený a k překonání handicapu stačil hlasitější hovor. Žalobkyně nepoužívala naslouchátko, navázala verbální kontakt, snažila se o odpovědi, používala spíše kratší věty a odpovědi byly většinou obsahově správné. Žalobkyně svoje potřeby sdělila a na výzvu se podepsala. Dle vyjádření pečující osoby žalobkyně málo mluvila. 15.     Zdravotnická dokumentace neprokazuje mentální retardaci, demenci ani závažnou poruchu kognice. Zvládání ZŽP orientace se hodnotí pouze ve známém prostředí. Nebyla prokázána fatická porucha, narušená fonace ani závažná psychická porucha ve smyslu závažné duševní mentální poruchy, která by znemožnila komunikaci. Nebylo prokázáno narušení zvládání ZŽP těžkým způsobem. U žalobkyně nebyla prokázána oboustranná praktická nebo úplná hluchota, oboustranná praktická nebo úplná slepota ani hluchoslepota. Podle podkladové dokumentace byla žalobkyně celkově orientovaná, komunikovala přiměřeně, byla schopna se dorozumět a porozumět a vyjádřit své potřeby. 16.     U žalobkyně nebyla konstatována středně těžká, těžká nebo hluboká mentální retardace s průměrnou hodnotou IQ obvykle nižší než 50, středně těžká či těžká demence (MMSE méně než 17 bodů) nebo těžké psychické postižení s prokazatelnými dlouhodobými těžkými poruchami orientace. Mentální schopnosti žalobkyně byly takové, že byla schopna orientovat se v obvyklém prostředí (v přirozené sociálním prostředí jí známém) a v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. V doložené lékařské dokumentaci nejsou popsané trvalé zmiňované stavy zmatenosti. Žalobkyně spolupracovala, nebyla dispenzarizována u psychologa nebo psychiatra, kteří by trvalé stavy zmatenosti potvrdili a verifikovali. Žalobkyně si měla být schopna uvědomit, kdo je, rozpoznat blízké a cizí osoby (což se dělo), známá a neznámá místa a pochopit, v jakém čase se nachází. Při sociálním šetření byla popsána částečná časová dezorientace, která byla způsobena zejména trvalou imobilitou. Žalobkyně trávila celé dny v posteli, a proto neměla pojem o konkrétním aktuálním datu. 17.     Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 18.     Soud přerušil řízení na žádost žalovaného z důvodu podaného podnětu ke správnímu přezkumu. Podnět nebyl shledán jako důvodný, překážka odpadla a soud vyslovil, že se pokračuje v řízení v souladu s § 48 odst. 6 s. ř. s. 19.     Spornou otázkou bylo, jestli žalovaný rozhodl na základě úplného a přesvědčivého posudku a zjistil stav, o němž nebyly důvodné pochybnosti. 20.     Soud zjistil z prohlášení K. H., nar. X, z prohlášení K. H., nar. X a z prohlášení J. H., nar. X, všichni bytem X, že všichni dlouhodobě, osobně a každodenně pečovali o paní Z. D., nar. X, bytem X. Péči vykonávali na adrese X, kde s nimi paní Z. D. žila dlouhodobě ve společné domácnosti. Poslední asi dva měsíce před jejím úmrtím (minimálně tedy od října 2024) již paní Z. D. nebyla schopna adekvátně komunikovat, trpěla stavy zmatenosti, v rukou nic řádně sama neudržela, zvládla pouze s obtížemi a dopomocí nečitelný roztřesený podpis. Rozhodně nebyla schopna držet v rukou samostatně psací potřebu a napsat krátkou psanou smysluplnou zprávu, sdělení či vzkaz. V případě potřeby byly pečující osoby toto čestné prohlášení na výzvu doplnit. 21.     Soud zjistil ze záznamu úřadu práce o sociálním šetření 3. 2. 2022 ve věci žádosti o zvýšení přiznaného příspěvku na péči, že „žadatelka se zvládne podepsat, písmo je roztřesené. Krátký text napsat kvůli třesu rukou nezvládne“. K ZŽP orientace je v záznamu uvedeno, že paní D. používá brýle na čtení a sluch má přiměřený věku. Úřední osoba zapsala, že žalobkyně má viditelný třes rukou, levou horní končetinu má po zlomenině, zavěšenou v šátku. Paní D. měla podle záznamu problém udržet sklenici kvůli třesu rukou; knoflíky nezvládla zapnout. 22.     Soud zjistil ze zprávy prim. MUDr. P. B., Ph.D., MBA (Hospic na sv. Kopečku, Hospicová péče Caritas) z 27. 1. 2026, že mluva paní D. byla setřelá, na jednoduché dotazy (bolest, obtíže) odpovídala s latencí, odpovědi dcery a pacientky se lišily – pacientka bolestivost negovala, dle dcery bolest byla. Schopnost chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv nelze hodnotit, pacientka přikyvovala, ale nelze říci, jestli dané skutečnosti rozuměla. K dotazu na vytváření psané krátké zprávy rukou lékař uvedl, že pacientka byla ležící a dle jeho názoru v období od 8. 10. 2024 do 2. 12. 2024 toho nebyla schopna. Porozumění všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům nebyly vyzkoušeny a hodnoceny. Paní D. nebyla schopna používat běžné komunikační prostředky, například mobilní telefon. Pokud jde o poznávání a rozeznávání zrakem a sluchem, pacientka po informaci dcery, kdo je, přikyvovala, že ho poznává, ale nelze říct, jestli to byla pravda, hypakusis (pozn. soudu: nedoslýchavost). Duševní kompetence paní D. byly snížené, nebyla schopna adekvátně chápat navrhovanou léčbu, ale nebyla zbavena svéprávnosti. K dotazu na orientaci osobou, časem a místem lékař uvedl, že při vizitě jí dcera vysvětlovala, kde je. Orientace časem nebyla hodnocena. Na dotaz, zda se paní D. orientovala v přirozeném sociálním prostředí, lékař uvedl, že ne. Na dotaz, zda byla pacientka schopna orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat, lékař uvedl, že tuto schopnost nehodnotil, ale domníval se, že toho nebyla schopna. 23.     Soud ověřil z žádosti o změnu výše přiznaného příspěvku na péči, že byla podána proto, že se stav maminky žalobkyně zhoršil a byla přijata do mobilní hospicové péče. Maminka podepsala plnou moc pro žalobkyni 4. 11. 2024 hůře čitelným podpisem, písmo bylo velmi kostrbaté. 24.     Podle záznamu o sociálním šetření z 4. 11. 2024 byla žalobkyně upoutaná na lůžku, nebyla schopna pro slabost ani změnit polohu. Úchop žalobkyně byl oslabený a byl patrný třes rukou. Žalobkyně byla orientovaná v čase nepřesně, podepsala se roztřeseným písmem, delší text by nezvládla a mobilní telefon už nepoužívala. Paní D. neměla sílu udržet plnou láhev na pití, při oblékání jen nastaví ruce, neobléká se, omývají ji, inkontinenční pomůcky si nevymění. Paní D. od léta výrazně zhubla, zhoršil se jí zdravotní stav, zeslábla, lékař přijíždí do bytu jednou týdně, zdravotní sestra dvakrát týdně; pomoc si nepřivolá, klepe na zeď, je spavá, málo mluví, sledovat TV nebo poslouchat rádio ji nebaví, ven ji už na vozíku nevozí, v případě nutnosti ji přenášejí. Na výzvu se podepsala, odpověděla na několik otázek, chvilku seděla, už ji nevozí k lékaři, lékař jezdí za ní. 25.     Podle zprávy prim. MUDr. B. z 28. 1. 2025 je pacientka ležící, plně odkázaná na pečující osobu, po celou dobu péče, podle Paliativní škály funkční zdatnosti (která byla prováděna denně) při příjmu 8. 10. 2024: pacientka byla trvale na lůžku, nebyla schopna jakékoli činnosti, měla plně rozvinutou chorobu a úplnou nesoběstačnost. U pacientky byl snížený příjem potravy, stav vědomí: normální nebo spavost +/- zmatenost. Bodové hodnocení 30. Dne 11. 11. 2024 vše bylo stejné, až na příjem potravy: srkání tekutin, bodové hodnocení 20. Po celou dobou byla pacientka plně odkázaná na pečující osobu, neschopna jakékoli činnosti včetně samostatného příjmu potravy. 26.     Soud ověřil z odvolání z 26. 1. 2025, že paní D. nebyla dle tvrzení žalobkyně v rozhodném období schopna smysluplně komunikovat, neměla přiměřené duševní kompetence, byla zmatená a dezorientovaná, nebyla orientovaná časem, osobou ani místem, nevěděla, co je za den, nebyla vůbec schopna napsat krátkou zprávu a přestala úplně komunikovat. Nechtěli ji však nechat v LDN nebo v hospicu, starali se o ni, ale péče byla velmi náročná. Maminka pečující osoby nepoznávala, nevěděla, jestli je ráno nebo večer, ani kolik je hodin. Pak už na nic nereagovala, prostřednictvím řeči se nedomluvila, neudržela nic v ruce a použití běžných komunikačních prostředků bylo nereálné. 27.     Soud se zabýval otázkou, jestli správní orgány zjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu, a ve smyslu § 50 a násl. správního řádu. 28.     Správní orgány ani soud nemají medicínské znalosti a kompetence k tomu, aby hodnotily zdravotní stav a stupeň závislosti žadatele o příspěvek na péči jiné osoby. Proto je ve věcech příspěvku na péči klíčový důkaz posudek Institutu posuzování zdravotního stavu a v odvolacím řízení posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tyto posudky mají splňovat podmínky úplnosti a přesvědčivosti, vnitřní bezrozpornosti a jednoznačnosti; mají reagovat na námitky žalobce, zohlednit sociální šetření a mají se vyjádřit ke zvládání jednotlivých aktivit sporných ZŽP stanovených vyhláškou. 29.     Zvládání ZŽP zkoumá posudková komise v přijatelném standardu (tedy pouze v určitém základním rozsahu). Posudková komise nezkoumá, jestli je posuzovaná osoba schopna tyto své potřeby obstarávat ve stejné míře, jako v případě absence zdravotního postižení [rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 1 Ads 86/2014-40, bod 15]. Posouzení zvládání základních životních potřeb není ani intuitivní, nýbrž vyplývá z objektivizovaných kritériích (rozsudky NSS č. j. 4 Ads 167/2015-27, bod 31, a č. j. 8 Ads 331/2018-37 bod 13). 30.     Subjektivně tvrzené obtíže nemohou být samy o sobě podkladem pro závěr o neschopnosti zvládat určitou ZŽP (srov. rozsudek NSS č. j. 22 Ads 179/2025-46, bod 12). Určující skutečností je zdravotní stav a rozsah schopnosti žalobce, tedy objektivně určena míra, v jaké je žalobce na cizí pomoc odkázaný a nikoliv rozsah, v jakém má toto pomoc k dispozici (rozsudek NSS č. j. 2 Ads 80/2019-31, bod 27). Žadatel o příspěvek sice může subjektivně pociťovat či potřebovat s některými ZŽP pomoc jiné osoby, nicméně při posuzování zvládání ZŽP je podstatné medicínské posouzení (rozsudky NSS č. j. 8 Ads 104/2015-34, bod 18, č. j. 2 Ads 80/2019-31, bod 27 a č. j. 3 Ads 138/2024-31, bod 23). 31.     Správní orgány I. a II. stupně a posudková komise měly také k dispozici zprávu MUDr. B. z 28. 1. 2025. V ní se uvádí, že maminka žalobkyně nebyla 8. 10. 2024 schopna jakékoli činnosti, byla trvale upoutána na lůžku, byla zcela nesoběstačná, byla u ní plně rozvinutá nemoc a stav byl popsán jako „normální ± zmatenost“, to vše podle Paliativní škály funkční zdatnosti, bodové hodnocení 30. Maminka žalobkyně byla hodnocena na této stupnici k 11. 11. 2024 celkem 20 body, příjem potravy probíhal již jen srkáním tekutin, maminka nebyla schopna samostatného příjmu potravy a byla plně odkázaná na pečující osobu. 32.     K těmto zjištěním skutkového stavu se posudková komise nevyjádřila, ačkoli zprávy obsahovaly konkrétní lékařské nálezy a popisy zdravotního stavu a soběstačnosti. Všechny výše uvedené skutečnosti je třeba posuzovat v jejich komplexu. Tvrzení žalobkyně a dalších pečujících osob nebyly v rozporu se zjištěními při sociálním šetření a údaji podle doložených lékařských zpráv. 33.     Citované skutečnosti potvrdila zpráva MUDr. B. z 27. 1. 2026, podle které bylo zjevné, že maminka žalobkyně byla ležící, nedoslýchavá, duševní kompetence měla snížené, nebyla jednoznačně schopna používat mobilní telefon a nebyla orientovaná ve svém sociálním prostředí; nebylo zjevné, že maminka žalobkyně byla orientovaná časem, osobou a místem a že rozuměla otázkám, protože pouze přikyvovala. Řeč byla setřelá, odpovědi s latencí, nebyla schopna adekvátně chápat navrhovanou léčbu, dcera jí při vizitě vysvětlovala, kde je, a maminka nebyla schopna přiměřeně reagovat v obvyklých situacích. 34.     V rozporu s citovanými lékařskými zprávami nebyl ani výsledek sociálního šetření. Z něj vyplynulo, že žalobkyně 4. 11. 2024 nebyla schopná čitelně se podepsat ani napsat krátkou zprávu, text, poznámku, neměla na to zjevně ani úchopovou schopnost ruky, protože neudržela láhev s pitím, neoblékla se, výrazně zhubla, její zdravotní stav se zhoršil, nebyla už ani schopna dojet k lékaři, nejdřív jen seděla (v invalidním vozíku, na posteli), seděla jen chvilku, nebyla schopna měnit polohu na lůžku, moc nemluvila, neposlouchala rádio a nesledovala televizi, a v posuzovaném období převážně ležela, byla slabá a hodně spala, neměla už o nic zájem. 35.     Z uvedeného vyplývají pochybnosti, že maminka žalobkyně byla vůbec v základním rozsahu schopna zvládnout všechny aktivity ZŽP komunikace a ZŽP orientace. Maminka žalobkyně maminka byla v terminálním stadiu rakoviny slinivky a po resekci adenokarcinomu rektosigmoidea v roce 2008, již bez léčby nevyléčitelné nemoci a v paliativní hospicové péči, bylo jí 93 let. I pro osoby, které nemají zdravotnické vzdělání je zjevné, že by bylo v rozporu s důstojností člověka vykonávat rozsáhlejší psychologická a psychiatrická vyšetření k získání formy a kvalifikace důkazů na několik dní. Takový postup by byl v rozporu například s Listinou základních práv a svobod, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod („Evropskou úmluvou“), Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením a Doporučením Rady Evropy č. 1418/1999 o ochraně lidských práv a důstojnosti nevyléčitelně nemocných a umírajících. Proto bylo na místě učinit skutkové a právní závěry z uceleného řetězce (komplexu) důkazů, které měly v tomto případě správní orgány již k dispozici a vypovídaly o zdravotním stavu maminky žalobkyně. 36.     Za schopnost zvládat ZŽP komunikace se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, 2. chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, 3. vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, 4. porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, 5. používat běžné komunikační prostředky. 37.     Z citovaných důkazů se podává, že žalobkyně nebyla schopna používat v rozhodném období mobilní telefon ani psát rukou krátký text již jen proto, že neměla dostatečnou úchopovou schopnost a bylo prokázáno, že nebyla schopna běžného podpisu (na plné moci, při sociálním šetření) a podle zdravotnické dokumentace. To bylo zjevné i zdravotnickým laikům. 38.     Další spornou ZŽP byla orientace. Podle přílohy č. 1 vyhlášky se za schopnost zvládat tuto ZŽP považuje stav, kdy osoba je schopna 1. poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, 2. mít přiměřené duševní kompetence, 3. orientovat se osobou, časem a místem, 4. orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, 5. orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. 39.     Posudek o závislosti se nevypořádal s kritérii hodnocení ZŽP v souladu se zákonem a č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o sociálních službách“), vyhláškou č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „vyhláška“), a metodikou, která založila obvyklou správní praxi (Instrukce náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016 ve věci posuzování zdravotního stavu pro účely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči, dostupnou na www.mpsv.cz). Posudek o závislosti nevyhodnotil funkční dopady terminálního stadia onemocnění maminky žalobkyně, třes končetin u křehké seniorky (viz čl. 5, bod C – Komunikace, str. 17). Posudek uspokojivě nevysvětlil, proč se v případě maminky žalobkyně nejednalo o těžkou nebo úplnou poruchu. 40.     Napadené rozhodnutí a posudky o závislosti přesvědčivě nevysvětlily, jestli žalobkyně zvládá alespoň v základním rozsahu ZŽP orientace a komunikace, a to všechny aktivity (§ 2a vyhlášky). 41.     Podle § 2a vyhlášky pro závěr, že posuzovaná osoba je při zajištění některé ze ZŽP závislá na pomoci jiné fyzické osoby, postačuje, pokud posuzovaná osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat danou ZŽP vymezena v příloze č. 1 vyhlášky. 42.     U sporných ZŽP je třeba posoudit duševní a mentální schopnosti žalobkyně a dále pohybové schopnosti žalobkyně a jejich dopad na výkon jednotlivých aktivit v přijatelném standardu podle zdravotnické dokumentace. 43.     Soud dospěl k závěru, že správní orgány nezjistily skutkový stav podle § 3 a § 50 násl. správního řádu tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Správní orgány z podkladů rozhodnutí nevyvodily skutkové a právní závěry v souladu se zákonem o sociálních službách, vyhláškou a se správním řádem, a řádně se s podklady rozhodnutí a rozpory mezi nimi nevypořádaly. 44.     Není úkolem soudu, aby podklady rozhodnutí hodnotil jako první (srov. rozsudek NSS č. j. 10 Afs 352/2019-26, bod 26, o hodnocení znaleckého posudku). Nahrazoval by tím nepřípustně činnost správních orgánů a vzal by tím žalobkyni instanci pro její aktivitu a obranu v řízení. 45.     I když jde o řízení na žádost a důkazní břemeno leží na žadateli, nezbavuje to žalovaného a úřad práce povinnosti zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností v souladu s § 3 a § 50 a násl. správního řádu a provést dokazování a rozhodnout v souladu se zákony, tím spíše, pokud žalobkyně vznesla uvedené námitky (srov. rozsudky NSS č. j. 2 A 1105/2002-OL-22, č. 153/2004 Sb. NSS, č. j. 1 Azs 181/2018-29, č. j. 1 As 38/2023-57, č. j. 8 Ads 136/2019-38, č. j. 2 Ads 106/2015-31 a mnohé další). 46.     Jestliže v řízení o příspěvku na péči vzniknou pochybnosti o tom, zda je posuzovaná osoba schopná zvládat určité dílčí aktivity ZŽP, nepostačí pro zachování úplnosti, správnosti a přesvědčivosti posudku tyto pochybnosti rozptýlit paušálním tvrzením, že příslušnou ZŽP posuzovaná zvládá; naopak je nutné se detailně zabývat spornými dílčími aktivitami a doložit na zjištěném skutkovém stavu, zvládá‑li je posuzovaná osoba v přijatelném standardu (rozsudek NSS č. j. 4 Ads 167/2015‑27).  47.     NSS v rozsudku č. j. 5 Ads 8/2023-25 apeloval na striktní výklad § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., neboť v opačném případě by mohl být popřen úmysl zákonodárce prostřednictvím základních kritérií, která mají svůj předobraz ve zvládání všedních životních situací, zjistit stupeň soběstačnosti a samostatnosti posuzované osoby. Tomu odpovídá podle citovaného rozsudku NSS též historický výklad. Dle důvodové zprávy k zákonu o sociálních službách „z hlediska posuzování schopnosti zvládat jednotlivé úkony je stěžejní zásada, že nepostačuje částečné zvládnutí úkonu. Vzhledem k tomu, že za jeden úkon se v některých případech považuje více rovnocenných činností (např. oblékání, svlékání, obouvání, zouvání), již nezvládnutí jedné z uvedených činností bude hodnoceno jako úkon, který není osoba schopna zvládnout. 48.     Podle § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. 49.     V případně hraničního posouzení věci je na místě rozhodnout v pochybnostech ve prospěch žadatele – in dubio pro libertate (rozsudek NSS č. j. 6 Ads 45/2013-25). 50.     Z výše uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ve smyslu § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. V dalším řízení je žalovaný shora podaným právním výkladem podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán. Protože soud zrušil rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování čestnými prohlášeními a lékařskými zprávami, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.). 51.     Soud v souladu s § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně žádné náklady řízení neuplatnila a neúspěšnému správnímu orgánu takové právo ve věcech sociální péče nepřísluší. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 26. února 2026   Martina Rýznarová v. r. samosoudkyně         Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V.