Z důvodu vhodnosti (§ 6 odst. 3 instrukce MS) ustanovení § 713 odst. 1 obč. zák. nelze, a to ani analogicky aplikovat za situace, kdy nájemce služebního bytu opustí trvale společnou domácnost v době, kdy jeho právo nájmu k bytu výpovědí dříve skončilo. Osoby, které byt nadále užívají uvedené v ust. § 706 odst. 1 věta druhá obč. zák. jsou povinny byt vyklidit bez nároku na zajištění bytové náhrady (§ 126 obč. zák.).

12Co 12/2003 – 40 Česká republika ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl ve věci žalobce VLRZ, se sídlem v P. - 10, M. 12/1494, proti žalované J. P., bytem J . L., M. 269/4, o vyklizení bytu, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 15.8.2002, č.j. 5C 15/2002 – 29, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto: Žalovaná je povinna vyklidit a vyklizený předat žalobci byt č. 2/III. v objektu č.p. 269 v k.ú. J. umístěný v přízemí objektu a sestávající se z kuchyně, tří pokojů a příslušenství do dvou měsíců od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvého stupně částku 1.364,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 1.588,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci byt č. 2/III. v objektu č.p. 269 v katastrálním území J., umístění v přízemí objektu a sestávající z kuchyně, tří pokojů a příslušenství do patnácti dnů od zajištění náhradního bytu sestávajícího se přinejmenším z jedné samostatné místnosti, samostatné kuchyně a příslušenství. O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž uvedl, že nesouhlasí s právním posouzením tak, jak bylo provedeno soudem prvého stupně. Podle žalobce není žalovaná osobou definovanou v ustanovení § 706 odst. 1 občanského zákoníku, když v tomto ustanovení jsou vyjmenovány pouze osoby, které se stávají nájemci po smrti nájemce, a to taxativně. Žalovaná žila s předchozím nájemcem v druhovském vztahu a jako družka tedy není osobou oprávněnou podle ustanovení § 706 občanského zákoníku. Navíc žalovaná nesplnila ani podmínku stanovenou v ustanovení § 706 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku, protože o společnou domácnost s nájemcem nepečovala a ani na něj nebyla odkázána výživou. Kromě toho žalobce poukazuje na to, že předchozí nájemce bytu E. H. opustil trvale společnou domácnost v roce 1998, když již nebyl nájemcem bytu a nelze tedy aplikovat ustanovení § 713 občanského zákoníku. Ze všech těchto důvodů navrhl žalobce, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě žalobce na vyklizení bytu vyhoví s tím, že žalovaná bude povinna předmětný byt vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně vyjádřila v tom smyslu, že rozsudek okresního soudu považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Odvolací soud je vázán uplatněným odvolacím důvodem, kterým je dle obsahu odvolání nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.) včetně toho jak jej odvolatel obsahově vymezil (zásada neúplné apelace). K jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci odvolací soud přihlédne, i když v odvolání nebyly uplatněny (§ 212 odst. 1, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.). Tyto obligatorně posuzované vady v daném případě odvolatel nenamítal a z obsahu spisu jejich existence ani nevyplývá. Obsahem odvolacích námitek žalobce bylo tvrzení, že okresní soud nárok žalobce v žalobě uplatněný nesprávně právně posoudil. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže okresní soud posoudil věc podle právní normy jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. V prvé řadě je třeba konstatovat, že okresní soud v řízení správně zjistil skutkový stav v tom směru, že panu E. H. byl s účinností od 15.3.1986 přidělen tehdejší posádkovou správou byt č. 2/III. v domě č.p. 269 v J.. Od roku 1990 s ním v uvedeném bytě žila ve společné domácnosti žalovaná jako družka a dále její dvě děti. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 14.3.1995, č.j. 11C 447/94 – 21 bylo přivoleno k výpovědi z nájmu E. H. k předmětnému bytu s tím, že E. H. je povinen předmětný byt vyklidit a vyklizený jej odevzdat pronajímateli do patnácti dnů ode dne, kdy mu bude zajištěn přiměřený náhradní byt. Toto rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku nabylo právní moci dne 23.5.1995. E. H. nevyužil svého práva na zajištění přiměřeného náhradního bytu a z bytu se po opuštění společné domácnosti s žalovanou odstěhoval na podzim roku 1998, přičemž žalovaná a její dvě děti nadále předmětný byt užívají. Pokud jde o právní posouzení věci okresní soud na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 713 odst. 1 občanského zákoníku v návaznosti na ustanovení § 706 odst. 1 občanského zákoníku, když dovodil že žalovaná, která žila v druhovském vztahu s E. H. ve společné domácnosti po dobu devíti let a nemá vlastní byt je osobou definovanou v ustanovení § 706 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž za situace, kdy E. H. v roce 1998 trvale opustil společnou domácnost je třeba otázku práva bydlení žalované v předmětném bytě analogicky posuzovat dle ustanovení § 713 odst. 1 občanského zákoníku. Vzhledem k tomuto právnímu posouzení a k aplikaci ustanovení § 713 odst. 1 občanského zákoníku dospěl okresní soud k závěru, že žalovaná není povinna služební byt vyklidit dříve, než jí bude zajištěna příslušná bytová náhrada. Pokud jde o formu bytové náhrady vycházel okresní soud z vyjádření žalované v tom směru, že jí postačuje i náhradní byt o velikosti 1+1. S tímto právním posouzením okresního soudu se krajský soud neztotožňuje. Podle ustanovení § 713 odst. 1 občanského zákoníku, jestliže služební byt po smrti nájemce nebo po rozvodu jeho manželství užívají dále manžel, popřípadě osoby uvedené v § 706 odst. 1 nejsou povinny se z bytu vystěhovat, dokud jim není zajištěn přiměřený náhradní byt. To platí i v případě, jestliže nájemce služebního bytu opustí trvale společnou domácnost. V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že stačí náhradní byt o menší podlahové ploše, nižší kvalitě a méně vybavený, popřípadě i byt mimo obec, než vyklizovaný byt nebo náhradní ubytování. Shora citované zákonné ustanovení dopadá na případy, jestliže služební byt po smrti jeho nájemce nebo po rozvodu jeho manželství užívají dále manžel, případně osoby uvedené v § 706 odst. 1 občanského zákoníku a dále na případy, kdy nájemce služebního bytu opustí trvale společnou domácnost. V těchto případech nejsou manžel a případně osoby uvedené v ustanovení § 706 odst. 1 občanského zákoníku povinni se z bytu vystěhovat dokud jim není zajištěn přiměřený náhradní byt. Lze souhlasit s názorem okresního soudu, že žalovaná je v daném případě skutečně osobou uvedenou v ustanovení § 706 odst. 1 občanského zákoníku, tedy osobou, která pečovala o společnou domácnost nájemce – E. H. a žila s ním ve společné domácnosti po dobu nejméně tří let, přičemž nemá vlastní byt. Nelze však souhlasit s právním názorem okresního soudu, který v tomto konkrétním případě aplikoval, pokud se týká žalované ustanovení § 713 odst. 1 občanského zákoníku. V tomto konkrétním případě byla situace jiná, než hypotéza shora citovaného zákonného ustanovení předpokládá. Je třeba důsledně vycházet z toho, že nájemce předmětného bytu byl E. H., a to pouze do uplynutí zákonné výpovědní lhůty tak, jak byla určena rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 14.3. 1995, č.j. 11 447/94 – 21. Jestliže E. H. opustil společnou domácnost s žalovanou a zároveň i předmětný byt v roce 1998 (na podzim) bylo to již v době, kdy nájemcem předmětného bytu nebyl a svědčilo mu pouze právo bydlení na základě rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 14.3.1995. Právo na bydlení E. H. v předmětném bytě a zároveň právo na bytovou náhradu zaniklo jeho dobrovolným odstěhováním na podzim roku 1998. V době, kdy E. H. opustil společnou domácnost s žalovanou a tím i předmětný byt nebyl již jeho nájemcem a nelze tedy v daném případě aplikovat ustanovení § 713 odst. 1 občanského zákoníku. Aplikace tohoto zákonného ustanovení by byla možná pouze za situace, kdyby E. H. byl v době opuštění bytu a opuštění společné domácnosti s žalovanou ještě nájemcem předmětného bytu. Vzhledem ke skutečnosti, že tomu tak nebylo nepřichází použití uvedeného zákonného ustanovení v daném případě v úvahu, a to ani analogicky. Ze shora uvedených důvodů je proto třeba nárok žalobce posuzovat podle ustanovení § 126 odst. 1 občanského zákoníku, když žalobce se jako vlastník předmětné nemovitosti, v níž se byt nachází domáhá vůči žalované ochrany svého vlastnického práva. Tento nárok žalobce je v daném případě důvodný, neboť žalovaná v předmětném bytě skutečně bydlí bez právního důvodu a tím neoprávněně do vlastnického práva žalobce zasahuje. Za této situace je tedy žalovaná povinna předmětný byt vyklidit bez nároku na náhradní byt, neboť zákon tuto povinnost byt vyklidit neváže na zajištění bytové náhrady. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalobě žalobce na vyklizení bytu vyhověl a uložil žalované povinnost vyklizený byt předat žalobci ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku. Pokud jde o lhůtu k vyklizení ta byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy byla určena lhůta delší s ohledem na vytvoření časového prostoru pro žalovanou k zajištění jiného bydlení. Podle ustanovení § 224 odst. 2 o.s.ř. pak krajský soud rozhodl o nákladech řízení před soudem prvého stupně. S ohledem na úspěch žalobce ve věci je žalovaná povinna zaplatit žalobci náklady řízení před okresním soudem (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč a jízdné žalobce ve výši 364,- Kč za cestu k soudnímu jednání dne 15.8.2002 P.- O. a zpět. Rovněž v řízení před soudem druhého stupně měl žalobce ve věci úspěch proto žalovaná je povinna zaplatit mu i náklady tohoto řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.), které představují zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 1.000,- Kč a jízdné ve výši 588,- Kč za cestu k jednání odvolacího soudu dne 25.2.2003 P. - O. a zpět. P o u č e n í: Dovolání je přípustné a lze je podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. V Olomouci dne 25.2.2003