usnesení o nařízení dražby (dražební vyhláška) se stává právní mocí věcí rozsouzenou a další dražební vyhlášku lze vydat pouze podle § 336m o.s.ř.

U s n e s e n í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. E. D. a soudkyň JUDr. I. M. a JUDr. P. H. ve věci oprávněného V. E., zastoupeného JUDr. Z. H., advokátem proti povinnému L. Š., s.r.o., o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v R ze dne 3.2.2003 č.j. E 855/97-151, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se v napadených výrocích z r u š u j e a řízení ve věci vydání dražební vyhlášky se z a s t a v u j e . Z o d ů v o d n ě n í : Okresní soud v R usnesením ze dne 3.2.2003 č.j. E 855/97-151 rozhodl o nařízení dražebního jednání na den 26.3.2003 v 9.00 hod. do draž.síně č. 34 v budově soudu (výrok ad I.) s tím,že ve výrocích ad II. až ad XI. uvedl náležitosti dražební vyhlášky odpovídající § 336b písm. b) - h) o.s.ř. (t.j. označení nemovitostí a jejich příslušenství, výslednou cenou, výši nejnižšího podání, výši jistoty a způsob jejího zaplacení, údaj o tom, že nemovitosti neobsahují závady spojené, včetně těch, které prodejem v dražbě nezaniknou, předpoklady,za kterých vydražitel může převzít vydraženou nemovitost a za kterých se stane jejím vlastníkem a další příslušná upozornění a výzvy). Proti tomuto usnesení podal včas odvolání povinný do výroků o výsledné ceně nemovitostí (ad III), o výši nejnižšího podání (ad IV.) a o výši jistoty (ad V.) s odůvodněním, že přes předchozí odmítavá stanoviska soudu se stanovením výsledné ceny nemovitostí, s výší nejnižšího podání ani s výší jistoty nesouhlasí. Krajský soud v Praze podle § 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř. přezkoumal usnesení soudu I. stupně, včetně postupu soudu, který jeho vydání předcházel, a dospěl k závěru, že rozhodnutí je vadné, i když ze zcela jiných než namítaných důvodů. Z § 336b a násl. o.s.ř. vyplývá, že usnesení o nařízení dražby (dražební vyhláška) je prostředek sloužící k nařízení dražebního jednání, u kterého zákon předpokládá splnění obligatorních obsahových náležitostí (§ 336b odst. 2 písm.a/-l/) a které je (zčásti) napadnutelné odvoláním. Dražební vyhláška přitom obsahuje jednak údaje o organizačních předpokladech dražby (proti kterým odvolání zákon nepřipouští) a jednak údaje podstatné z hlediska provedení výkonu rozhodnutí v souladu se zákonem (významné jak pro účastníky řízení, tak i pro osoby, které mají zájem dražit nebo se domáhají uspokojení svých pohledávek z výtěžku prodeje), jimiž jsou údaje o výsledné ceně nemovitostí, výši jistoty, výši nejnižšího podání a o závadách, které prodejem nemovitostí nezaniknou (proti kterým je odvolání přípustné). V části týkající se organizačních předpokladů má tak usnesení o nařízení dražby charakter usnesení o vedení řízení, jímž soud není vázán (§ 170 odst.2 o.s.ř.) a v tomto směru může proto vydat i nové usnesení s odlišnou úpravou těchto otázek. Pokud však jde o výroky, které nemají pouze organizační charakter a jsou napadnutelné odvoláním, má usnesení závazný charakter (§ 170 odst.1 o.s.ř.) a stejný právní význam a následky jako kterékoliv jiné věcné rozhodnutí, včetně toho, že tvoří překážku věci pravomocně rozsouzené (§ 167 odst.2 a § 159 odst.3 o.s.ř.). Z toho vyplývá, že v případě nařízení dražby pravomocnou dražební vyhláškou, soud není vázán svým rozhodnutím o organizačních předpokladech dražby, například určením času a místa dražebního jednání, kdy může vydat nové usnesení, jímž původní termín nebo místo jednání změní (např. jednání odročí na jiný termín). V části týkající se určení výsledné ceny, výše nejnižšího podání, výše jistoty a závad, které prodejem nemovitostí nezaniknou, je však pravomocné rozhodnutí závazným podkladem pro další postup soudu, a o těchto otázkách nemůže být již znovu rozhodnuto, neboť tomu brání právě překážka věci pravomocně rozsouzené. Dlužno zdůraznit, že uvedené zásady se samozřejmě vztahují ke každé dražbě jako k ucelené části řízení ve věci výkonu rozhodnutí, to znamená, že v případě návrhu na další dražbu (dražební jednání ve smyslu § 336m odst. 1 věta druhá o.s.ř.), musí dojít opět k nařízení dražby novou dražební vyhláškou. V dané věci soud I.stupně shora uvedené procesní zásady nerespektoval. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že napadenému usnesení předcházelo usnesení soudu I. stupně ze dne 11.11.2002 č.j.E 855/97-125 o dražební vyhlášce, kterým bylo nařízeno dražební jednání (ve věci první dražby) na 18.12.2002 v 8,45 hod., které (s výjimkou jiného termínu dražebního jednání) obsahuje zcela shodné náležitosti jako napadené usnesením vztahující se k téže dražbě (t.j.včetně shodného určení výsledné ceny, výše nejnižšího podání, výše jistoty a způsobu jejího zaplacení a určení,že žádné závady na nemovitosti neváznou).Toto usnesení také již Krajský soud v Praze přezkoumával a usnesením ze dne 20.1. 2002 č.j.20Co 14/2003-148 (doručeným účastníkům 6.2.2003) je v napadených výrocích (o ceně nemovitostí a výši nejnižšího podání) potvrdil. Usnesení o dražební vyhlášce ze dne 11.11.2002 v části týkající se výroků o výsledné ceně nemovitostí, výši nejnižšího podání, výši jistoty a o závadách, které prodejem nezaniknou, je tedy pravomocným a závazným rozhodnutím,které brání novému rozhodování o těchto stejných otázkách (§ 170 odst.1 o.s.ř., § 167 odst.2 o.s.ř. , § 159 odst.3 o.s.ř.). Jestliže tedy soud I.stupně v novém usnesení o dražební vyhlášce znovu o těchto otázkách rozhodl (aniž by přitom nařizoval další dražební jednání podle § 336m odst.1 o.s.ř. a rozhodoval tedy již o jiné dražbě) nerespektoval základní podmínku řízení (§ 103 o.s.ř.) - překážku věci pravomocně rozsouzené a jeho rozhodnutí je proto vadné pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Odvolacímu soudu proto nezbylo než postupovat podle § 221 odst.1 písm.b) a odst.2 písm. c) o.s.ř.,tedy usnesení soudu I.stupně v napadených výrocích zrušit a řízení ve věci vydání nové dražební vyhlášky zastavit (§ 104 odst.1 o.s.ř.). V dané věci je tedy nutno vycházet z toho, že první dražba nemovitostí byla pravomocně nařízena již usnesením soudu I.stupně ze dne 11.11.2002 č.j. E 855/97-125 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20.1.2002 č.j. 20Co 14/2003-148 a usnesení ze dne 3.2.-2003 č.j. E 855/97-151 (t.j.napadené usnesení) má právní význam pouze v části týkající se rozhodnutí o novém termínu dražebního jednání (viz výrok ad I.). V Praze dne 5.března 2003 JUDr.E. D. předsedkyně senátu